Monitorování znečištění ovzduší a používané metody v České republice

07.03.2026

Znečištění ovzduší je definováno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako "kontaminace vnitřního nebo vnějšího prostředí jakýmkoli chemickým, fyzikálním nebo biologickým činitelem, který modifikuje přirozené vlastnosti atmosféry". Vysoké úrovně znečištění mohou způsobit respirační problémy, srdeční a další onemocnění (např. rakovinu). Mohou také způsobit kyselé deště, poškodit plodiny, snížit růst a produktivitu rostlin a poškodit volně žijící zvěř.

Kvalita ovzduší zásadně ovlivňuje zdraví životního prostředí a lidí. Proto je vývoj technologií pro monitoring znečištění ovzduší nezbytným nástrojem environmentálního managementu. Integrace technologií pro sledování znečištění ovzduší umožňuje detailní analýzu kvality ovzduší na lokální i regionální úrovni. Aplikace modulárních senzorových sítí, datových platforem nebo inteligentních systémů pro identifikaci zdrojů znečištění znamená nesporný přínos pro každodenní život běžných obyvatel, firem, měst, krajů i státu.

Legislativa a normy

Monitorování a hodnocení kvality ovzduší v České republice se řídí národní a evropskou legislativou, zejména Zákonem o ochraně ovzduší (č. 201/2012 Sb. v platném znění) a vyhláškou MŽP (č. 330/2012 Sb., Vyhláška o způsobu posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění, rozsahu informování veřejnosti o úrovni znečištění a při smogových situacích, v platném znění).

Pro měření emisí amoniaku ze zdrojů znečišťování ovzduší se používají normy ČSN 83 4728-1 až ČSN 83 4728-5, které zahrnují všeobecné požadavky, odběr vzorků a různé metody stanovení (fotometrická, odměrná, potenciometrická).

ČSN 83 4728-1: Všeobecná část
ČSN 83 4728-2: Odběr vzorku pro manuální metody měření
ČSN 83 4728-3: Metoda odměrného stanovení
ČSN 83 4728-4: Metoda fotometrického stanovení
ČSN 83 4728-5: Metoda potenciometrická

Metody monitorování znečištění ovzduší

V současnosti se používají různé metody monitorování znečištění ovzduší, které lze rozdělit do několika kategorií:

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Stacionární měření

Měření prováděná na pevných stanovištích, která jsou umístěna v souladu s požadavky vyhlášky č. 330/2012 Sb. Tato měření se provádějí ve všech aglomeracích a v těch zónách, kde úroveň znečištění dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování úrovně znečištění.

Orientační měření

Používají se pro získání přehledu o úrovni znečištění v dané oblasti a pro identifikaci potenciálních problémů. Tyto metody jsou méně přesné než stacionární měření, ale jsou levnější a mobilnější.

Modelování

Využívá se pro posuzování úrovně znečištění výpočtem pomocí matematických modelů. Tyto modely zohledňují různé faktory, jako jsou emise z různých zdrojů, meteorologické podmínky a topografie terénu.

Senzorové sítě

Moderní automatické měřicí systémy umožňují průběžné měření znečištění ovzduší v reálném čase. Systémy k monitoringu využívají laserová a optická čidla detekující koncentrace hrubých a jemných pevných částic. Senzory přes úzkopásmové sítě data o znečištění, teplotě, vlhkosti a dalších parametrech průběžně odesílají do centrálních datových serverů.

Přímé a nepřímé metody

Indikace přítomnosti vody v kapalné fázi na povrchu kovu je principiálně zjistitelná přímým nebo nepřímým způsobem. Nepřímé stanovení doby ovlhčení vychází ze znalostí průběhu teploty a relativní vlhkosti ovzduší a dalších údajů jako je např. množství srážek, výskyt rosy, mlhy, spadu sněhu apod. Vzhledem k předcházejícím podmínkám má tento způsob stanovení doby ovlhčení pouze pravděpodobnostní charakter. Přesnější informaci o četnosti ovlhčení povrchu poskytují přímé měření doby ovlhčení. Metody přímého měření ovlhčení jsou založeny na indikaci iontově vodivého vodného roztoku na povrchu v době ovlhčení.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Technologie a senzory

Pro monitorování znečištění ovzduší se používají různé typy senzorů a analyzátorů:

Senzory částic: Laserová čidla detekují prachové částice o velikosti 0,3-10 mikrometrů.
Detektory plynů: Senzory pro detekci oxidů dusíku, oxidu uhelnatého, formaldehydu a těkavých organických sloučenin sledují znečištění vzduchu plyny.
Infračervené senzory (IR/NDIR): Měření koncentrace CO2 je založeno na měření útlumu intenzity infračerveného světla dopadajícího / pronikajícího skrz molekuly plynu.
Elektrochemické senzory (GSE/EC): Základní princip funkce spočívá ve vytváření elektrického signálu úměrného koncentraci CO2 vlivem reakce molekul měřeného plynu s elektrolytem uvnitř senzoru.
Polovodičové senzory (MOX/MOS): Jejich princip je založen na změně vodivosti povrchu polovodiče vlivem působením měřeného plynu.

Monitorovací stanice a organizace

V České republice se monitorováním kvality ovzduší zabývá několik organizací, včetně:

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ)

ČHMÚ je pověřen Ministerstvem životního prostředí vést Národní referenční laboratoř pro měření kvality vnějšího ovzduší (NRL). Provozuje Státní imisní síť, zahrnující automatizované i manuální měřicí stanice.

V rámci ČHMÚ fungují specializovaná pracoviště, jako například:

Centrální laboratoř imisí (CLI)
Kalibrační laboratoř imisí (KLI)
Oddělení kvality ovzduší v Ústí nad Labem a Ostravě
Laboratoř pro analýzu polycyklických uhlovodíků (PAH)
Laboratoř skenovací elektronové mikroskopie
Observatoř Košetice
Stožárová meteorologická stanice Tušimice

Skupina ČEZ

Skupina ČEZ při provozu uhelných elektráren a tepláren dlouhodobě a systematicky sleduje jejich vliv na znečištění ovzduší prostřednictvím vlastní měřicí imisní sítě. Emise elektráren a tepláren jsou kontinuálně monitorovány.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

Technická univerzita Ostrava (VŠB)

V rámci projektu CLAIRO jsou v Ostravě prováděna přesná měření látek znečišťujících ovzduší a klimatických podmínek. VŠB vyvinula Inteligentní identifikační systém (IIS) pro identifikaci zdrojů znečišťujících látek v lokálním měřítku.

Projekt CLAIRO v Ostravě

Projekt CLAIRO v Ostravě je zaměřen na systematické snižování znečištění ovzduší výsadbou zeleně. Pro porovnávání výsledků pomocí modulárních sítí senzorů v reálném čase měří koncentraci pevných částic i plynů.

V cílových oblastech projektu (v Radvanicích a Bartovicích) je provozováno celkem 18 senzorových jednotek. Monitorování pomocí senzorů je plánováno na osm let, před, během a po výsadbě zeleně tak, aby bylo možné vyhodnotit její vliv na koncentrace různých ovzduší znečišťujících látek.