Množství znečištění v České republice

Česká republika dlouhodobě investuje do ochrany životního prostředí významně nad průměrem Evropské unie. Přesto investice vždy nepřinášejí očekávané dopady a v řadě oblastí zůstávají plánované strategické cíle nenaplněné. Vysoké emise, nedostatečná recyklace i znečištěné ovzduší tak nadále zůstávají zásadními problémy.

Například v oblasti recyklace komunálního odpadu Česko recykluje pouze 38,3 %, přestože cílem je dosáhnout 60 % do roku 2030. Skoro polovina odpadu stále končí na skládkách a kapacita recyklačních linek zůstává nedostatečná. Zůstávají ale také vysoké emise skleníkových plynů - 10,16 tuny CO₂e na obyvatele nás řadí na 6. místo v EU. Významným zdrojem znečištění ovzduší je stále vytápění domácností, často v energeticky neefektivních budovách.

Nyní se podíváme na emise CO2 v České republice. Na rozdíl od grafů vývoje koncentrací a emisí znečišťujících látek, není zde žádný výrazný rozdíl mezi rokem 1960 (99 Mt) a 2017 (108 Mt). Jistý trend zde však patrný je - nejhorší situace byla přibližně mezi roky 1975 a 1990. Od roku 1990 došlo ke zlepšení, v posledních letech je trend spíše stagnující.

Česká republika vyprodukovala více než 12 tun CO2eq na osobu v roce 2015, zatímco světový průměr byl 6,5 tun CO2eq. Průměrný obyvatel České republiky tedy vypouští téměř dvojnásobné množství skleníkových plynů oproti celosvětovému průměru. Například Norsko má mírně vyšší emise na osobu než Česká republika (průměrný Nor vyprodukuje necelých 14 t ročně, průměrný Čech 12 t CO2eq), zároveň však obyvatelé Norska mají dvojnásobnou životní úroveň oproti České republice. Oproti tomu obyvatelé Běloruska mají ještě vyšší průměrné emise (15,6 t), avšak téměř poloviční životní úroveň v porovnání s obyvateli České republiky.

Pokud se podíváme na přepočet emisí CO2 na obyvatele, je na tom Čína s přibližně 7,1 t lépe i než Česká republika (10,2 t). V přepočtu na obyvatele měl loni ze zemí s dostupnými daty nejvyšší emise CO2 Katar (49,2 t), dále Kuvajt (25,2 t) a Spojené arabské emiráty (24,7 t).

Čtěte také: Životní Prostředí a jeho Znečištění

Černou čarou je v grafu vyznačen průběh emisí CO2 na osobu pro Českou republiku. Je vidět, že na začátku a na konci sledovaného období 1960 a 2017 jsou hodnoty téměř totožné se sousedním Německem.

Od roku 1960 došlo k významným změnám v absolutních hodnotách emisí CO2 pro jednotlivé státy. Nejvíce CO2 v současnosti produkuje Čína, následovaná USA a Indií. Ač jsou však v Číně a Indii celkové emise vysoké, pokud vezmeme v potaz i počet obyvatel těchto států, jsou naopak relativně nízké. Z grafu trendů je už vidět snaha Číny redukovat emise CO2. To stejné však nelze říct například o Indii, kde dochází k neustálému nárůstu. Česká republika si dnes co do množství CO2 na osobu stojí v žebříčku zemí výrazně lépe - v roce 1960 patřilo území ČR k zemím s nejvyšší hodnotou.

Dopravní zácpa|Ilustrační foto: Česká televize, ČT24Česko stále pokulhává v omezování emisí skleníkových plynů, kde nedosahuje ani na unijní průměr. Jen průmysl jich ročně vyprodukuje 1932 kilogramů na obyvatele, což je meziroční nárůst zhruba o 11 procent, popisuje spoluautor Indexu Tomáš Odstrčil.

„Jedním z důvodů, proč se Česko v otázce stavu životního prostředí umisťuje až za většinou unijních států, je poměrně vysoká energetická náročnost průmyslu." Průmyslová výroba se totiž vrátila na úroveň před covidovou pandemií. K největšímu meziročnímu nárůstu došlo v odvětvích chemického průmyslu a zpracování kovů.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) teď spouští novou vlnu takzvaných kotlíkových dotací. Jejich smyslem je snížit emise škodlivých látek do ovzduší. Kvůli vysokým emisím zemře v Česku podle mezinárodních studií ročně 3200 lidí. Ministerstvo chce uvolnit 1,7 miliardy korun.

Čtěte také: Druhy dopravy a znečištění vody

Z kontrol NKÚ vyplývá, že v praxi existuje řada faktorů, které snižují efektivitu podpory v oblasti životního prostředí - od nedostatků ve strategickém řízení přes pomalou administraci projektů a nedostatečné zacílení podpory až po nekvalitní monitoring dopadů, nízkou motivaci příjemců, legislativní překážky a nevymáhání pravidel. Do oblasti životního prostředí přitom směřují značné veřejné prostředky.

Navzdory významným investicím zůstává Česká republika v mezinárodním srovnání na chvostu. Stav životního prostředí v roce 2024 odpovídal 6. nejhorší pozici v rámci unijní sedmadvacítky1. Podobnou příčku Česko obsadilo i ve dvou předchozích letech - a to navzdory skutečnosti, že na životní prostředí vynakládá jeden z nejvyšších podílů HDP v celé Evropské unii - ten jen v roce 2021 činil 0,6 % HDP2.

Rok 2022 byl z hlediska kvality ovzduší příznivý, podobně jako předešlé roky 2020 a 2021, nicméně koncentrace některých znečišťujících látek se závažnými dopady na lidské zdraví stále překračují stanovené imisní limity na řadě lokalit České republiky. Jedná se zejména o karcinogenní benzo[a]pyren, suspendované částice frakce PM10 a PM2.5 a přízemní ozon.

Energetická krize, která postihla ČR a další evropské státy, měla celou řadu dopadů jak v ekonomickém sektoru, tak v oblasti životního prostředí. Řada domácností měla snahu hledat alternativní způsoby vytápění s nižšími náklady. Úplný nebo i částečný návrat ke spalování pevných paliv však s sebou přináší negativní dopady na kvalitu ovzduší a znamená zvýšení emisí znečišťujících látek z vytápění.

Z výsledků měřicích kampaní probíhajících od roku 2017, které byly zaměřeny na změnu kvality ovzduší a změnu kvality vytápění v malých sídlech ČR vyplývá, že u části domácností došlo ke zhoršení kvality vytápění, tzn. návratu některých domácností k levnějšímu způsobu vytápění. Návrat domácností ke spalování pevných paliv však nebyl natolik významný, aby vedl k výraznému zhoršení kvality ovzduší. Pokračující obnova kotlů v domácnostech a přechod řady domácností k alternativnímu, z pohledu kvality ovzduší vhodnějšímu, způsobu vytápění tak pravděpodobně zmírnily negativní dopad energetické krize na koncentrace znečišťujících látek. K zachování dobré kvality ovzduší přispěly i příznivé meteorologické podmínky na počátku roku 2022.

Čtěte také: Hlukové znečištění a velryby

K relativně dobré kvalitě ovzduší v ČR v případě znečišťujících látek vyjma ozonu v roce 2022 přispěly zejména výrazně nižší koncentrace látek v lednu a v únoru, tedy v měsících, kdy naopak bývají koncentrace v rámci roku nejvyšší. Příčinou nízkých koncentrací v lednu a únoru byly nadnormálně vysoké teploty spojené s menší produkcí emisí z lokálních topenišť, normální úhrny srážek umožňující samočištění atmosféry a dobré rozptylové podmínky, v únoru navíc s občasným výskytem silného větru.

Vymezení těchto oblastí je v naprosté většině zapříčiněno překročením ročního imisního limitu pro benzo[a]pyren. V minimální míře se na zařazení území do těchto oblastí podílelo v roce 2022 překročení denního imisního limitu pro suspendované částice PM10 a ročního imisního limitu PM2.5. Nadlimitní oblasti zaujímaly největší plochu v aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek a v zóně Moravskoslezsko. V aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek byla navíc nadlimitním koncentracím vystavena, podobně jako v letech minulých, naprostá většina obyvatel (87 %) a jedná se o dlouhodobě nejzatíženější oblast v ČR.

V roce 2022 vážené průměrné roční koncentrace suspendovaných částic PM10 a PM2.5 nepřekročily imisní limit v žádném regionu. Nejvyšší koncentraci vážené populací jsou vystaveni lidé v aglomeraci Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, dále v krajích Moravskoslezský bez aglomerace Ostrava/Karviná/Frýdek-Místek, Olomoucký a v Brně. Nejnižší vážené koncentrace pro suspendované částice PM10 a PM2.5 byly spočteny pro kraje Karlovarský, Jihočeský a Vysočina.

Zhoršená kvalita ovzduší není jen problémem aglomerací a větších měst, ale i malých sídel, kde má na znečištění ovzduší suspendovanými částicemi a benzo[a]pyrenem velký podíl lokální vytápění. Lze předpokládat, že i v obcích, kde se tyto škodliviny kontinuálně neměří, mohou být jejich koncentrace zvýšené až nadlimitní, což dokazují např. Vyhodnocení emisí za rok 2022 (předběžná data) ukazuje meziroční pokles u většiny emisí s výjimkou SOX a NH3.

Sektor Domácnosti: Vytápění, ohřev vody, vaření se i nadále významně podílel na znečišťování ovzduší, konkrétně na emisích primárních částic PM2.5 (83.7 %), PM10 (70 %), oxidu uhelnatého (69.7 %), TZL (63.4 %), NMVOC (56.4 %), kadmia (52.1 %), arsenu (30.7 %), a benzo[a]pyrenu (97.3 %).

V posledních letech se podstatně změnil životní styl společnosti. Lidé dbají na zdravější stravování, pravidelně cvičí, více spí, vyhýbají se stresu, přestávají kouřit. Vše v souladu s doporučeními odborníků. Opomenuta je však substance, která významně a prokazatelně ovlivňuje zdraví všech. Špatná kvalita ovzduší přitom způsobuje množství zdravotních problémů, jakými jsou onemocnění srdce, cév, dýchacích cest, rakovina plic či astma. Dlouhodobé působení znečištěného ovzduší dle statistik průměrně zkracuje lidský život až o deset měsíců.

Česká republika limity dlouhodobě překračuje, za což je kritizována Evropskou unií. S ohledem na připomínky Světové zdravotnické organizace i odborné veřejnosti byla v roce 2016 přijata nová směrnice, která limity pro znečištění ovzduší ještě zpřísňuje. Směrnice je součástí programu „Čisté ovzduší pro Evropu“. Díky ní by měly hodnoty znečištění ovzduší do roku 2030 výrazně poklesnout.

Aktuální stav ovzduší je skutečně alarmující a prozatím přijatá opatření nejsou zdaleka dostatečná. Můžeme jen doufat, že se postoj kompetentních orgánů změní a budeme moci brzy znovu volně a bez obav dýchat.

Kvalita vzduchu ovlivňuje miliony životů po celém světě. Mnoho zemí se potýká se znečištěním a každé nadechnutí tady představuje zdravotní riziko. Míra znečištění se měří podle koncentrace jemných částic v ovzduší. Tyto drobné částečky do velikosti 2,5 mikrometru se pak vdechováním dostávají do našich plic, nebo dokonce do krevního řečiště. Spojovány bývají s onemocněním srdce, plic, vysokým krevním tlakem, vyšším rizikem astmatu, depresí i úzkostí.

Česko se do zelené kategorie nevešlo. Stanovenou normu u nás totiž překračujeme dokonce trojnásobně. Naši sousedé, Slovensko a Polsko, dosáhli podobných hodnot.

Aktuální zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) potvrzuje, že znečištění ovzduší stále zůstává vážnou hrozbou pro zdraví lidí v České republice, ale i v řadě dalších evropských zemí. Největším „zabijákem“ je podle odborníků i nadále zamoření ovzduší jemným prachem (PM2,5), kterému analýza přisuzuje vinu za předčasnou smrt zhruba 400 tisíc obyvatel Evropské unie během roku 2014. Z toho více než 10 tisíc úmrtí připadá na obyvatele Česka.

Česko podle zprávy EEA stále patří mezi země s nejvíce znečištěným ovzduším, a to zejména z hlediska zamoření jemným prachem a benzo(a)pyreny.

Česká republika patří mezi nejhůře znečištěné země v Evropě. Nelichotivé hodnocení dal Česku Air Quality Life Index, který vydal v červenci Energy Policy Institute at the University of Chicago (EPIC). Nejhorší situace je především v Moravskoslezském kraji. Celosvětově je Česká republika co se týče kvality ovzduší na 57. místě.

Enviromentální aktivistická organizace Hnutí Duha vysvětluje, že za špatným hodnocením České republiky stojí především množství spalovaného uhlí. Česká republika je na tom špatně (hůře než naprostá většina zemí EU) kvůli několika věcem.

V roce 2018 dopadlo v rámci zemí EU nejhůře Polsko, ze stovky nejšpinavějších měst má 35 zástupců, druhá je Česká republika s 31 městy. Nejčistší místa jsou naopak v Estonsku, Švédsku a Finsku.

V České republice je podle žebříčku nejvíce znečištěná lokalita Veřňovice, část obce Dolní Lutyně u Bohumína. Je to třetí nejznečištěnější místo v EU. Největší česká města patří také k nejvíce znečištěným sídlům v rámci celé EU. Ostrava je na osmém místě, Brno na 77. místě. Praha zaujala 125 místo.

Hlavním zdrojem polétavého prachu v ČR jsou domácí kamna a kotle, tvoří 40 procent produkce polétavého prachu. Dalších 20 procent produkují uhelné elektrárny a teplárny. Doprava způsobuje největší problémy v městských aglomeracích.

Přestože závěry vyhodnotil jako příznivé, koncentrace některých látek ohrožujících lidské zdraví stále překračuje imisní limity. Oblasti, ve kterých došlo k překročení limitů, představovaly 1,9 procenta území Česka. Jednou z látek, které překračují imisní limity, je karcinogenní benzo(a)pyren.

EEA sestavila žebříček čistoty ovzduší v evropských městech. Všechna sledovaná česká sídla se umístila ve druhé polovině žebříčku, například Praha je na 203. příčce těsně za Vídní, s koncentrací 12,4 mikrogramu jemných částic na metr krychlový.

Nejlépe z hodnocení vyšly Plzeň (162. příčka), Ústí nad Labem (167.) a Kladno (184.) s koncentracemi kolem 11 mikrogramů na metr krychlový. Nejhůře jsou na tom Ostrava (279.), Havířov (193.) a Karviná (296.) s koncentracemi od 17,5 do 19,6 mikrogramu prachových částic na kubický metr. Praha je 203. a druhé největší město v České republice Brno je na 242.

Ukazuje se tedy, že velké město nemusí mít zákonitě špatné ovzduší, když chytře vyřeší dopravu a dá přednost veřejné dopravě, pěším a cyklistům. A naopak malá vesnice může mít velké problémy, když se spojí spalování uhlí v lokálních topeništích a vliv znečištění z uhelné energetiky a průmyslu.

Z hlediska našich regionů je nejhorší ovzduší v Moravskoslezském kraji, kde se spojuje vliv průmyslu a spalování uhlí v domácnostech. Další v pořadí jsou kraje Středočeský, kde je problémem rozšířené topení uhlím, a Ústecký, kde se uhlí těží a spaluje ve velkých elektrárnách a je rozšířené i v domácnostech.

Hlavním zdrojem jemného prachu v ČR jsou ze 40 procent staré domácí kotle a kamna (zejména na uhlí) a ze 20 procent uhelné elektrárny a teplárny (zejména kvůli tomu, že jsou hlavními zdroji oxidů dusíku a oxidu siřičitého, z nichž prach za určitých podmínek vzniká v ovzduší). Celkový příspěvek dopravy není velký, ale je hlavním zdrojem znečištění prachem v oblastech s největší koncentrací lidí.

Česko podle zprávy EEA stále patří mezi země s nejvíce znečištěným ovzduším, a to zejména z hlediska zamoření jemným prachem a benzo(a)pyreny.

Prach ve vzduchu zabíjí: každému obyvateli Česka ukrojí ze života více než rok. Prach totiž podle ní nevyvolává jen dýchací potíže, ale také rakovinu, nemoci srdce nebo kojeneckou úmrtnost. A bude hůř. Podle dalších mezinárodních statistik má totiž Česko jedno z nejšpinavějších ovzduší na světě.

Pražská žaloba se ale domáhá něčeho jiného. Její iniciáto... V. Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace, přičemž zóny jsou tvořeny jedním až třemi kraji. Tato kapitola je věnována podrobnějšímu hodnocení kvality ovzduší v regionech ČR, kde se regionem rozumí kraj, aglomerace nebo území kraje bez aglomerace.

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi více zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady antropogenních a přírodních faktorů. Zhoršená kvalita ovzduší souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů především v okrajových částech města a vzrůstající obliba používání krbů a krbových kamen (MHMP 2020).

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou trvalé nebo dočasné provozy recyklačních linek stavebních odpadů (např. KARE, Praha Chodovská nebo KVD Plus) a dále těžba a zpracování nerostných surovin (Českomoravský cement - závod Radotín, KÁMEN Zbraslav a ZAPA beton - betonárna Kačerov). Emise SOX nejvíce produkují podniky Českomoravský cement - závod Radotín, KNAUF Praha a v malé míře rovněž Pražské služby - spalovna Malešice). Nejvýznamnější zdroje emisí NOX pochází z Českomoravského cementu - závod Radotín a provozu Pražské služby, a.s. - Závod 14, Zařízení na energetické využití odpadů Malešice).

Kvalita ovzduší ve Středočeském kraji je dlouhodobě ovlivňována průmyslovým charakterem kraje; stěžejními průmyslovými odvětvími jsou strojírenství, chemie a potravinářství. V kraji je hustá dopravní infrastruktura a vysoké intenzity dopravy v návaznosti na aglomeraci Praha (NOX). Je zde hustá rezidenční zástavba s lokálními topeništi.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou výroba elektrické energie a tepla (Energotrans Mělník), těžba a zpracování nerostných surovin (SHB - lom Bernartice a ZAPA beton - lom Votice) a rovněž ŠKODA AUTO - závod Mladá Boleslav. Emise SOX pochází z výroby elektrické energie a tepla (Energotrans Mělník, Teplárna Kladno - Elektrárna Kladno, Veolia Energie Kolín - Elektrárna Kolín) a průmyslových zdrojů (např. ORLEN Unipetrol RPA - Jednotka RAFINÉRIE Kralupy). V průběhu října 2020 došlo k ukončení provozu hnědouhelných kotlů ve Spolaně a jejich náhradě moderními kotly spalujícími zemní plyn.

Kvalitu ovzduší Jihočeského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. K nejméně zatíženým oblastem náleží horské partie Šumavy a Novohradských hor. Zhoršenou kvalitu ovzduší lze očekávat v Českobudějovické aglomeraci a v centrech větších měst (Tábor, Písek, Strakonice) kde je soustředěna převážná část průmyslové výroby z celého kraje.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL zastupují zdroje pro výrobu elektrické energie a tepla (Teplárna České Budějovice - Novohradská ulice), těžba a zpracování nerostných surovin (LB MINERALS - pracoviště Borovany a ERB invest) a další průmyslové zdroje (Kasalova pila - Jindřichův Hradec, odkaliště DIAMO SUL Příbram - Mydlovary a Aluprogress).

Kvalitu ovzduší Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit relativně příznivě. K nejméně zatíženým oblastem náleží horské partie Šumavy, Českého lesa, západní Brdy a oblast v okolí Manětína a Nečtin. Opačná situace je v Plzni a jejím okolí, kde měrné emise v okrese Plzeň-město mnohonásobně převyšují hodnoty měrných emisí v ČR.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL zastupují průmyslové zdroje (LASSELSBERGER), těžba a zpracování nerostných surovin (EUROVIA Kamenolomy - kamenolom Těškov, EUROVIA Kamenolomy - Plzeň 6-Litice, LB MINERALS - VJ Plzeňsko, provoz Kaznějov) a zdroje pro výrobu elektrické energie a tepla (Plzeňská teplárenská - areál Teplárna).

Kraj lze z hlediska znečišťování ovzduší rozdělit na tři oblasti. První lázeňskou část najdeme v jižní části kraje. Zde je hlavně lehký a potravinářský průmysl a na znečištění se převážně podílí lokální topeniště a doprava. V druhé části kraje najdeme chemický průmysl, hnědouhelný důl a elektrárny Vřesová a Tisová. Ty se podílí výrazně na znečištění regionu, ale současně zde najdeme i vliv lehkého průmyslu včetně skláren a keramických závodů. Třetí oblastí je Krušnohoří, kde je většina znečištění ovlivněno lokálními topeništi.

Nejvýznamnější vyjmenované zdroje emisí TZL jsou výroba elektrické energie a tepla (Sokolovská uhelná - Zpracovatelská část Vřesová a Elektrárna Tisová), těžba a zpracování uhlí a nerostných surovin (Sokolovská uhelná a Basalt CZ - provoz Libá) a dalších průmyslových zdrojů (Synthomer a Lias Vintířov). Nejvýznamnější zdroje emisí SOX zastupují opět zdroje pro výrobu elektrické energie a tepla (Sokolovská uhelná - Zpracovatelská část a Elektrárna Tisová) a průmyslové zdroje (Lias Vintířov, O-I Czech Republic - závod Nové Sedlo a Synthomer).

tags: #množství #znečištění #státu #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Harmonogram svozu odpadu
• Třídění odpadu v ČR
• Elektromobily a znečištění
• Definice obecného ohrožení
• Ekologická a Potravinářská Škola