Žluťásek a další druhy motýlů v České republice

Asi málokterý milovník přírody by si dokázal představit rozkvetlou louku bez nejrůznějších pestrobarevných motýlů. Ale jak dlouho se budeme moci ještě touto krásou kochat? To je otázka, na kterou asi není odpověď. Ale na otázku proč ubývají, je odpověď snadná.

Ať už na poli či zahradě, všude se používají nejrůznější chemické prostředky, které ničí jak samotné jedince, tak vajíčka nebo kukly, a hlavně rostliny, které jsou pro motýly životně důležité. I když motýlí housenky přežijí chemický postřik, ještě nemají zdaleka vyhráno. Ještě na ně čeká mnoho přirozených nepřátel, jako jsou ptáci či jiní živočichové.

Ale i člověk, když uvidí na své zahradě housenku, většinou ji okamžitě zlikviduje s přesvědčením, že se jedná o „škodlivou housenku“, která může ohrozit budoucí úrodu. Samozřejmě, u některých druhů to platí, například bělásek zelný (Pieris brassicae), ale mnohé druhy ničíme, aniž bychom věděli, o jakého motýla se jedná.

Žluťásek

Přestože se tento nenápadný žlutavě zbarvený motýl nazývá žluťásek, patří do čeledi běláskovitých (Pieridae). Délka dospělého jedince se pohybuje okolo třiceti milimetrů. U nás je poměrně hojný, přesto může být někdy problém ho zahlédnout.

Tito motýli nejsou vázáni na jedno stanoviště. Poletují krajinou a hledají nektar, partnery k rozmnožování a živné rostliny pro svoje housenky. Jsou tedy výborní a rychlí letci.

Čtěte také: Genetika a Xerces modrý

Mnohé druhy mají za rok více generací, tedy potomci svých rodičů se líhnou ještě tentýž rok a někdy jim stihnou zajistit i vnoučata. Výjimkou je žluťásek řešetlákový - z našich motýlů má nejdelší život. Žije celý jeden rok a přezimuje jako dospělec.

Žluťásek řešetlákový

Popis: Rozpětí křídel 48-55 mm, samci zbarveni žlutě a samice bíle. Na každém křídle najdeme oranžovou skvrnu. Přední i zadní křídla jsou velmi nápadně zašpičatělá, tvar křídel je zajímavý, setkáme se s ním pouze u žluťáska řešetlákového.

Biologie a ekologie: S dospělci se setkáme již časně v březnu, kdy se páří. S touto přezimující generací se můžeme setkat až do srpna (dospělci se dožívají až jednoho roku, řadí se mezi nejvíce dlouhověké motýly u nás). Běžně se s nimi setkáme na okrajích lesů, na loukách v okolí potoků. Samice kladou vajíčka na řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica) a krušinu olšovou (Frangula alnus).

Žluťásek tolicový

Rozšíření v ČR: V nižších polohách všeobecně rozšířený. Početnost závisí na každoročních klimatických podmínkách. Hojnější je v klasických migračních koridorech (Moravská brána) než například v Čechách.

Biotopová vazba. U nás jen migrující jedinci, s nimiž se nejčastěji setkáme na výslunných místech ruderálního charakteru s hojným výskytem živných rostlin: pícninová nebo opuštěná zaplevelená pole v nížinách, výslunné kamenité stráně s ranně sukcesní vegetací, lomy, železniční a dálniční náspy atd.

Čtěte také: Odpadkový koš Simplehuman CW1899

Živná rostlina housenek. Řada pěstovaných i volně rostoucích druhů z čeledi vikvovitých, jako tolice ( Medicago spp.), jetely ( Trifolium spp.), štírovníky ( Lotus spp.) a čičorka pestrá ( Coronilla varia ).

Vývoj. Vícegenerační. Počet generací je závislý na migracích, motýli první generace se objevují ojediněle, u nás se vyvinou další 1-2 generace, lze tedy hovořit o 3 generacích (duben - červen, červenec - srpen, září - listopad). V teplých letech bývá zvlášť hojná podzimní generace, jejíž imága se shromažďují na vojtěškových a jetelových polích. Vajíčka kladena jednotlivě na listy živných rostlin.

Chování. Samci, jako u jiných druhů rodu Colias, vyhledávají samice patrolováním na rozsáhlých plochách.

Podobné druhy v ČR. Žluťásek barvoměnný ( Colias myrmidone ), ž. úzkolemý ( C. chrysotheme ), oranžové formy ž. tolicového ( C.

Ohrožení a ochrana. Migrant bez ochranářského významu.

Čtěte také: Kriticky ohrožený motýl

Bělásek

Když se řekne bělásek, tak si většina z nás představí běláska zelného (Pieris brassicae), poletujícího na záhonu zelí a desítky nenasytných housenek na skoro sežraných rostlinách. Ale není bělásek jako bělásek.Většina je jich hodně si podobných, takže se snadno zaměňují. Nevynikají sice pestrými barvami, ale i tak je na nich něco zajímavého.

Kromě nejznámějšího, již zmíněného běláska zelného, se u nás vyskytuje i bělásek řepkový (Pieris nap), ovocný (Aporia crataegi) a řepový (Pieris ra). To je jen několik málo příkladů bělásků, kteří jsou zbarveni jednoduše, především „černobíle“.

Nejběžnější bělásek řepkový krásně voní po citrónu. Samice tohoto druhu se páří s více samci.

Většina bělásků ani žluťásků není ohrožena, ale některé náročnější druhy ubývají.

Babočka

Babočka bodláková se u nás rovněž řadí mezi běžné motýly. Stejně jako babočka kopřivová a babočka paví oko, patří do řádu babočkovitých (Nymphalidae). Jak už vyplývá z názvu motýla, má něco společného s bodláky.

Je jedním z nejhezčích běžných motýlů. U nás je to velmi hojný druh a lze ho zahlédnout téměř všude. Jedním z nejnápadnějších znaků jsou paví očka, což vyznívá i z jeho názvu. Velikost dospělého jedince se pohybuje okolo pěti centimetrů. Jako rostlinu ke kladení vajíček používá hlavně kopřivy, na kterých naleznou housenky dostatek potravy. Housenky opouští rostliny až jako vyvinutí motýli.

Babočky přezimují jako dospělec (imago). K přezimování využívá různé dutiny, často i lidské stavby. Potravou dospělých motýlů je především nektar květů.

Okáč

Patří společně s okáčem bělopásným (Hipparchia alcyone), okáčem pýrovým (Pararge aegeria) a mnoha dalšími do čeledi okáčovitých (Satyrinae). Většina z nich se vyskytuje jen na několika málo místech, takže nejsou příliš známí. Mezi nejznámější a zároveň i nejhojnější patří okáč bojínkový.

Tento zajímavý, i když zbarvením nenápadný motýl se vyskytuje především na loukách.

Perleťovec stříbropásek

Perleťovec stříbropásek může dosahovat velikosti až 38 mm. Společně s babočkami, hnědásky a dalšími patří do řádu babočkovitých (Nymphalidae). Rozeznat jednotlivé druhy perleťovců, může být pro laika někdy obtížné. Většinou jsou zbarveni dost podobně, a to hnědo oranžově s černými skvrnami.

Jako živnou rostlinu si perleťovec stříbropásek vybírá různé druhy violek.

Je jistě jedním z nejhezčích motýlů, žijících u nás. Svým exotickým vzhledem vypadá, jako by do naší přírody skoro nepatřil, ale naštěstí patří. Přestože se řadí mezi hojné druhy, je na některých místech téměř nemožné ho zahlédnout. Pokud však budeme mít štěstí, určitě to bude vzrušující zážitek pro milovníky motýlů i sběratele, kteří si budou chtít rozšířit sbírku o nový druh.

Tento druh není moc známý, a to nejen proto, že je dosti nenápadný, ale hlavně proto, že je kriticky ohrožený.

Modrásek

Do řádu modráskovitých (Lycaenidae) patří spousta především modře zbarvených drobných motýlků. Některé druhy jsou dosti hojné, ale některé jsou naopak velmi vzácné.

tags: #motýl #žluťásek #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Postavení Agentury Ochrany Přírody
• Aktuální stav ovzduší v Brně
• Seminární práce z ekologie krajiny
• Kompostér krok za krokem
• Kde najít katalog odpadů?