Mozek a ohrožení: Jak funguje amygdala a jak ovlivňuje naše reakce

V lékařství se stává, že účinný lék vznikne nezáměrně (či přímo omylem) a až dodatečně se přijde na to, na jakém principu přesně funguje. V psychoterapii je to podobné. Něco zafunguje - klientovi je lépe. Víme dnes už docela dobře, co v psychoterapii vlastně funguje napříč různými směry. Ale na jakém principu se ta změna děje? Proč vlastně? Odpovědi na tyhle otázky může přinést neuropsychoterapie. Pořád toho víme málo. Dovedeme ale říct, které části mozku hrají roli v tom, když je nám nedobře na duši. A jakými způsoby terapie mozek uzdravuje. Možná vás překvapí, že část těch poznatků můžeme dobře využít i v běžném životě.

Uvnitř spletité sítě našeho mozku, hluboko v jeho spánkových lalocích, se skrývají dvě nenápadné struktury ve tvaru mandle. Ačkoliv jsou malé, jejich vliv na náš život je obrovský. Říká se jim amygdaly a jsou klíčovým hráčem v našem emocionálním světě. Ale co přesně dělají a proč jsou tak důležité? Pojďme se na to podívat!

K čemu amygdala slouží?

Hlavní funkcí amygdaly je zajistit naši bezpečnost a přežití. Její rychlá reakce na potenciální hrozby nám umožňuje vyhnout se nebezpečným situacím dříve, než se stanou skutečností. Funguje jako takový detektor hrozeb v našem mozku. Představte si, že jdete lesem a uslyšíte prasknutí větve. Dříve než si uvědomíte, co to bylo, vaše amygdala už spustila mírnou poplachovou reakci - jste ostražitější, vaše smysly se zbystřily. Pokud se ukáže, že to byla jen veverka, váš mozek se uklidní. Ale pokud by to byl zvuk blížícího se divočáka, tato rychlá reakce by vám mohla zachránit život.

Když narazíme na něco potenciálně nebezpečného nebo znepokojivého, amygdala se aktivuje a spouští řadu fyziologických a behaviorálních reakcí. Zrychlí se nám tep, zpotí se dlaně, a naše mysl se zaměří na možné nebezpečí. To vše se děje v mrknutí oka, často ještě dříve, než si plně uvědomíme, co se děje.

Ale amygdala není jen o negativních emocích. Hraje také roli při zpracování pozitivních emocí, jako je radost a potěšení, a podílí se na emocionálním učení a paměti. Díky amygdale si lépe pamatujeme události, které v nás vyvolaly silné emoce, ať už pozitivní, nebo negativní. Tyto emocionální vzpomínky pak ovlivňují naše budoucí chování a rozhodování.

Čtěte také: Ohrožený mozek: Jak se chránit?

Kromě toho amygdala hraje důležitou roli v:

• Sociálních interakcích: Pomáhá nám interpretovat emoce druhých lidí z jejich výrazu tváře, tónu hlasu a řeči těla. To je klíčové pro vytváření a udržování sociálních vazeb.
• Rozhodování: Emocionální informace zpracované amygdalou ovlivňují naše rozhodnutí, zejména v situacích, které zahrnují riziko nebo odměnu.
• Reakci na stres: Amygdala je součástí osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky (HPA), která řídí naši stresovou reakci.

Když amygdala nefunguje optimálně

Stejně jako jakákoliv jiná část našeho těla, i amygdala může být ovlivněna různými faktory. Její nadměrná aktivita může přispívat k úzkostným poruchám, fobiím a posttraumatické stresové poruše (PTSD). Naopak, její nedostatečná aktivita může vést k problémům s rozpoznáváním emocí u druhých nebo ke snížené reakci na nebezpečí.

Mód přežití a "survival brain"

V reakci na náročné události nebo stresová období může dojít k přechodu organismu do tzv. módu přežití, což s sebou mimo jiné nese i změny funkce mozku. “Survival brain” typicky nemá kapacitu na jinak běžné vyšší mozkové funkce, jako je vědomé učení, rozhodování, paměť nebo soustředění či porozumění.

Tzv. “survival brain” je stav, kdy je váš mozek natolik zaměstnán a zahlcen snahou o překlenutí náročného období a zvládání jeho důsledků, že se mu už zkrátka nedostává sil na složitější procesy - kreativitu, analytické myšlení, optimální koncentraci nebo učení atd. Z toho důvodu může být značně “pošramocena” vaše pracovní, studijní ale i celková výkonnost. Co se týče strukturálních změn v mozku, nejčastěji jsou ve výzkumech zmiňovány amygdala, hipokampus a prefrontální kortex. Amygdala i hipokampus jsou součástí limbického systému, který z velké části zodpovídá za emoční chování jedince. Prefrontální kortex je pak evolučně velmi vyspělá oblast, která zahrnuje právě funkce jako soustředění, zapamatování si informací, rozhodování nebo chápání.

Podle Child Guidance Resource Center jsou typickými znaky přeživšího módu u dospělých:

Čtěte také: Receptory látek v přírodě

• Neschopnost se soustředit - můžete si připadat jako “v mlze”, je pro vás obtížné se soustředit, udržet pozornost nebo dokončovat úkoly.
• Chronická únava - cítíte se neustále unaveni, přestože se vaše spánkové ani stravovací návyky nemusely nijak změnit.
• Změny paměti - můžete mít problém s vybavením si některých prožitků, zejména těch, které vykonáváte rutinně a pravidelně. V té chvíli totiž pravděpodobně jedete “na autopilota”.
• Problém s vykonáváním základních činností a potřeb - můžete mít problém si vyčistit zuby, osprchovat se, obléct, nebo dokonce třeba i napít.
• Zvýšená impulzivita - vaše jednání může být impulzivnější než dříve, můžete např. nadměrně utrácet, nadměrně jíst, konzumovat alkohol, kouřit apod.
• Zvýšená emoční reaktivita - můžete mít pocit, že vás rozhodí i nepodstatné věci, můžete také častěji pociťovat potřebu brečet.

U dětí jsou pak nejtypičtějšími varovnými signály např.:

• Izolace a stranění se ostatních - dítě může najednou preferovat samotu, i když mu v minulosti společné aktivity přinášely radost. Nezapojuje se nadále do komunikace ani her.
• Problém s důvěrou - dítě má potíže se svěřit se svými problémy a pocity, může také lhát, “mlžit”, uchovávat věci v tajnosti.
• Zvýšená emoční reaktivita - dítě může vykazovat nadměrnou emoční reaktivitu nebo emoční dysregulaci, např. nadměrně pláče, křičí, vzteká se nebo je agresivní.
• Nervozita - dítě může být “jako na jehlách”, nesoustředěné, nervózní.
• “Vypnutí” - v angl. originále “zone out” je stav, kdy člověk najednou zkrátka vypne mozek a najednou, třeba i během rozhovoru, zcela přestane vnímat okolní prostředí.

Co to může způsobovat?

1. Chronický stres: Jeden z typických příčin nástupu módu přežití a “survival brain” je chronický stres. Ten vaše tělo, narozdíl od stresu akutního, ovlivňuje zejména po negativní stránce. Chronický stres vede ke zvýšení hladiny stresových hormonů, snížení funkce imunitního systému a negativně se může podepsat i na zdraví vašeho srdce a cév. Kromě toho se samozřejmě zvyšuje i riziko rozvoje duševních komplikací a hrozí již zmiňované snížení mozkové kapacity, soustředěnosti či paměti.
2. Vyhoření: Syndrom vyhoření je v podstatě dalším “levelem” chronického stresu - v tomto případě už však dosáhl takové úrovně, že vás omezuje na pracovní, osobní i sociální rovině. Jedná se o stav naprostého vyčerpání fyzických i duševních sil, a je proto logické, že je často doprovázen právě nástupem módu přežití a zhoršením mentální kapacity.
3. Traumatické události a PTSD: Nástup módu přežití je typický také pro prožití traumatických událostí a pro následek této zkušenosti - tzv. PTSD, neboli posttraumatické stresové poruchy. V době intenzivního stresu se ve skutečnosti jedná o tu nejlepší věc, kterou pro vás tělo může udělat, abyste se “nesesypali”.

Jak můžeme ovlivnit činnost amygdaly?

Ačkoliv se amygdala zdá být automatickým spouštěčem emocí, existují způsoby, jak můžeme její činnost ovlivnit a regulovat naše emocionální reakce. Jedním z klíčových přístupů je rozvoj všímavosti (mindfulness). Pravidelné praktikování všímavosti nám pomáhá si uvědomovat své pocity a myšlenky bez okamžité reakce, čímž dáváme prostor racionální části mozku (prefrontální kůře) převzít kontrolu.

Relaxační techniky, jako je hluboké dýchání, meditace a jóga, mohou také pomoci zklidnit nervový systém a snížit aktivitu amygdaly. Důležitá je také kognitivní restrukturace, tedy přehodnocování negativních myšlenek a přesvědčení, které mohou spouštět nadměrné emocionální reakce. V neposlední řadě má na činnost amygdaly vliv i zdravý životní styl, zahrnující dostatek spánku, vyváženou stravu a pravidelný pohyb. Tyto faktory posilují celkovou odolnost organismu vůči stresu a mohou tak modulovat reaktivitu amygdaly.

Co může pomoci dostat svůj mozek i tělo z módu přežití?

1. Zaměřte se na zklidnění svého nervového systému: Pokud tedy zvládnete svůj nervový systém přesvědčit, že nebezpečí již pominulo, máte skvěle nakročeno k postupné obnově své mentální kapacity a dalších funkcí, které jsou během náročných stresových období utlumeny. Obecně se může jednat např. o meditaci, praktikování mindfulness nebo dechová cvičení. Možností je ale mnohem více, a svůj vnitřní klid můžete nalézt i skrze arteterapii, journaling nebo třeba vědomé procházky v přírodě - jen je potřeba vědět, jak dané techniky praktikovat a na co se zaměřit.
2. Buďte k sobě laskaví: Více než kdy jindy je tedy potřeba být k sobě mimořádně laskavý - výčitkami totiž rozhodně nedosáhnete žádného zlepšení, spíše vás dostane do ještě většího kolotoče zamrznutí a prokrastinace. Pokud je to možné, vezměte si na nějaký čas dovolenou nebo si snižte objem práce, abyste svému organismu poskytli prostor pro potřebnou regeneraci.
3. Vytvořte si realistickou(!) každodenní rutinu: Každý den si předem naplánujte a držte se daného plánu - plnění malých dílčích kroků vám dodá pocit zadostiučinění z odvedené práce, minimalizuje prokrastinaci a frustraci nad hromaděním nedokončené práce. Znovu ale připomínám, abyste si kromě pracovních či studijních povinností naplánovali i dostatek “pečujících” činností - ať už se jedná o meditaci, procházku, čtení nebo třeba saunu.
4. Identifikujte spouštěč vašeho problému: Abyste se dokázali z módu přežití dostat, je nejprve potřeba naplno si uvědomit, jaké události vás do něj vlastně dostaly. Dříve nebo později totiž pravděpodobně přijde chvíle “propadu”, kdy budete mít najednou pocit, že jste opět na úplném začátku svojí cesty k uzdravení… Proto je potřeba vědět, co by vaše obranné mechanismy teoreticky mohlo vyprovokovat a v takových chvílích si uvědomit, že se jedná jen o jakýsi “flashback”, a ve skutečnosti vám žádné nebezpečí už nehrozí.
5. Nezapomínejte na self care: Je celkem jedno, jakou činnost si zvolíte, důležité je, abyste během ní dokázali skutečně “vypnout”, aby vás nabíjela pozitivní energií a pomohla vám “restartovat se”. Podle studií pomáhá pravidelná self‑care s lepším zvládáním stresu a napětí, a také pomáhá zvýšit motivaci a míru pociťované energie.
6. Snažte se omezit působení stresorů: Přestože trvalá eliminace těchto vlivů často není možná a ani vhodná, je potřeba, abyste si na ně zvykali postupně, a vaše tělo i mozek se postupně učily, že vás zrovna nehodí lev, ale pouze jedete plným autobusem. Míra a časový úsek omezení daných vlivů je vhodné probrat s terapeutem, se kterým se vám podaří lépe zjistit, zda jste už připraveni postupně se určité nekomfortní situaci vystavit, nebo zda je lepší ještě chvíli vyčkat, až se váš nervový systém zklidní.
7. Nezapomínejte na pohyb a trávení času venku: Buďte si ale jisti, že i přes počáteční nechuť je to to nejlepší, co pro sebe můžete udělat - cvičení totiž podporuje uvolnění hormonů štěstí a odmění vás také pocitem za dobře odvedenou práci. Nehledě na to, že pravidený pohyb je důležitý pro kognitivní funkce a chod mozku.
8. Vyhledejte pomoc odborníka: Jejich pomoc spočívá zejména v tom, že poskytují nezaujatý pohled na celou věc, a skrze návodné otázky vám mohou pomoci uvědomit si souvislosti, kterých byste se sami dopátrali jen těžko. Velmi nápomocni vám budou i v oblasti bloků nebo iracionálního strachu - zatímco by jste možná svázáni pocity úzkosti, které vám brání udělat logickou a správnou věc, oni jakožto nezúčastnění pozorovatelé tomuto zkreslení nepodléhají.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

tags: #mozek #ohrozeni #amygdala #funkce

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožení života v českém právu
• Aktuality z výboru pro životní prostředí
• Likvidace Vonne Tyčinkami
• Velkoobchodní prodej kompostu
• Průvodce tříděním odpadu