Možná si kladete otázku, co to vlastně to získané poškození mozku je. Velmi zjednodušeně řečeno se jedná o takové poškození mozku, se kterým se člověk nenarodil a jemuž čelí až v průběhu života. Proto se také někdy označuje jako získané poškození mozku. K poranění mozku většinou dojde náhle a bez sebemenšího varování v situacích, ve kterých se může ocitnout prakticky každý člověk.
Jedná se především o úrazy mozku vzniklé při dopravních nehodách, při rizikových sportech, pracovní úrazy či důsledky pádu. Každoročně je do nemocnice s úrazem mozku přijato kolem 36 000 lidí. Mezi nejohroženější věkové skupiny patří mladí muži mezi 15. a 29. rokem (nejčastěji kvůli dopravní nehodě nebo rizikovému sportu). Dále pak lidé od 65 let, u kterých dochází často k pádům.
Zhruba 85 % lidí utrpí tzv. lehké poranění mozku, kdy doba ztráty vědomí nepřekročí 15 minut. Jedná se nejčastěji o otřesy mozku, kdy pacient prožije jen krátkou ztrátu vědomí, případně dezorientaci. Přibližně 5 % osob utrpí těžké poškození mozku, kdy ztratí vědomí na dobu delší než 6 hodin. Velmi malé procento osob utrpí tak těžké poranění mozku, že zůstává i přes veškerou lékařskou péči v bezvědomí po velmi dlouhou dobu - týdny, měsíce a v některých případech i celé roky.
Cévní mozkové příhody (CMP, někdy také označované jako iktus či mrtvice) jsou poměrně častá onemocnění, která mohou být velice závažná. Oproti jiným orgánům je mozek citlivější na nedostatek glukózy a kyslíku. Pokud je jejich dodávka narušena, je ohroženo fungování mozku a dochází k jeho poškození.
Cévní mozková příhoda je třetí nejčastější příčinou smrti. V Česku každý rok postihne bezmála 40 tisíc lidí. Nejdůležitější je na příznaky reagovat rychle. Až pětkrát vyšší riziko mrtvice mají lidé s arytmií.
Čtěte také: Receptory látek v přírodě
Mezi hlavní příznaky u ischemické cévní mozkové příhody, která je nejčastější (80 procent případů), patří poklesnutí koutku úst, nemožnost hýbat s rukou nebo problém s řečí. Příčinou je ucpání cévy. Méně častá forma mrtvice (20 procent případů) je takzvaná krvácivá. Pacient ztrácí vědomí, zvrací, motá se. Příčinou prasknutí cévy bývá vysoký tlak, křehké tepny nebo následek mozkové výdutě.
Mezi hlavní rizikové faktory patří zvýšený krevní tlak, kouření, cukrovka, nadměrné pití alkoholu, obezita, nedostatek fyzické aktivity nebo zvýšený cholesterol.
Ucpání cév jsou lékaři schopni do čtyř hodin řešit podáním látky, která rozpouští krevní sraženiny (intravenózní trombolýzou). Do šesti hodin od příznaků v případě, že ředění krve nepomáhá, mají lékaři k dispozici speciální zařízení, které krevní sraženinu z cévy odstraní. Jedná se o takzvaný stent retriever.
Cévní onemocnění mozku jsou skupinou onemocnění v naší zemi velmi rozšířených. Tento vysoký výskyt souvisí především s naším životním stylem (nezdravá strava, málo pohybu, kouření, pití alkoholu). Jedná o skupinu velmi rozdílných jednotek, jejichž společným znakem je, že se jedná o nemoci cév, které postihují mozek.
Subarachnoidální krvácení je závažné onemocnění charakterizované krvácením do oblasti mokových cest nejčastěji z prasklé výdutě (aneuryzmatu) na mozkové tepně. Jedná o chorobu, která postihuje dospělé v kterémkoli věku (nejvíce mezi 50-60 roky), častěji ženy. I přes současné pokroky v medicíně stále značná část pacientů umírá nebo je trvale postižena. Rizikovým faktorem je vysoký krevní tlak, kouření a nadměrná spotřeba alkoholu.
Čtěte také: Mozek a amygdala: obranné mechanismy
Onemocnění je charakteristické náhle vzniklou velmi prudkou bolestí hlavy (často pacient takovou bolest hlavy nikdy předtím neměl), někdy i epileptickým záchvatem a bezvědomím. V nemocnici je nejprve provedeno CT mozku a poté kontrastní vyšetření cév - angiografie, pokud je výduť nalezena, je pacient operován.
Výduť musí být vyřazena z oběhu, aby nepraskla znovu, protože druhé krvácení často probíhá hůře než to první. Výdutě jsou buď uzavřeny svorkou nebo jsou v rámci endovaskulárního výkonu (z třísla pomocí katetrů pod RTG kontrolou) vyplněny platinovou spirálkou.
Nejčastěji se jedná o vrozené onemocnění mozkových cév. Za normálních okolností krev proudí z tepen do kapilár (velmi tenkých a úzkých cév, kde kyslík přechází do mozku) a z kapilár do žil. U arteriovenózní malformace kapiláry chybí a krev odtéká z tepen rovnou do žil. Hlavní riziko spočívá v možnosti prasknutí malformace a vzniku krvácení do mozku . Je to proto, že mozkové žíly mají tenkou stěnu a nejsou dostatečně schopny odolávat tlaku krve, který je v tepnách podstatně vyšší. Ke krvácení dochází v průběhu života u více než poloviny všech pacientů s arteriovenózní malformací.
Dalším projevem malformací je velmi často vznik epilepsie, až jedna třetina nemocných trpí epileptickými záchvaty. Posledním projevem může být tzv. steal syndrom. Krev teče z tepen přímo do žil velmi rychle. Pokud je průtok malformací takto urychlen, může strhávat krev i z okolních tkání, které pak trpí jejím nedostatkem, a tím nedostatkem kyslíku.
Kavernomy jsou relativně častá onemocnění. V mozku vzniká jakési klubíčko drobných cév s nízkým krevním průtokem. Nejčastějším projevem kavernomu je malé krvácení do mozku či rozvoj epileptických záchvatů. Kavernomy se mohou vyskytovat kdekoli v mozku a míše, ale nejzávažnější je výskyt v mozkovém kmeni.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Krvácení do mozku postihuje především starší pacienty. Nejčastěji je důsledkem dlouhotrvající špatně léčené hypertenze - vysokého krevního tlaku, někdy v kombinaci se změnami stavby cévní stěny v důsledku ukládání proteinu amyloidu (amyloidová angiopatie). Může vzniknout ale i na podkladě prasklé tepenné výdutě či malformace nebo kavernomu.
Jde o velmi různorodou skupinu onemocnění, jejichž základem je patologický růst tkáně v mozku. Nádory mohou vycházet přímo z nervové tkáně, anebo se zde vyskytují jako metastázy nádorů jiných orgánů. Mohou být nezhoubné (benigní) a zhoubné (maligní).
Z hlediska závažnosti a následků velmi záleží na typu nádoru, jeho lokalizaci v mozku, dále na jeho velikosti a také na tom, do jaké míry prorůstá ostatní mozkovou tkáň (všechny tyto faktory ovlivňují to, zda je možné nádor odstranit zcela nebo částečně).
Záněty mozku bývají způsobeny bakteriemi, viry či plísněmi. Podle toho, kde se záněty objeví, se tato onemocnění dělí na meningitidy (zánět na povrchu mozku, v oblasti mozkových plen), encefalitidy (zánět vlastní mozkové tkáně) a meningoencefalitidy (kombinace obou).
Následky získaného poškození mozku významně ovlivňují život těch, kteří poškození utrpěli, ale také jejich rodinných příslušníků. Jsou často traumatizující nejen pro jejich rozsah a závažnost, ale i pro svoji neviditelnost.
Následující stručný přehled následků tedy obsahuje nejen omezení fyzických a smyslových funkcí, ale také následky v oblasti myšlení, komunikace a psychiky a s nimi spojených sociálních omezení, se kterými se dotyčný a jeho rodina musí potýkat.
Veškeré výše zmíněné následky přirozeně ovlivní sociální fungování člověka - tedy jeho osobní, rodinný, pracovní i společenský život. Celá situace je náročná nejen pro něj, ale značně ovlivňuje i jeho blízké a rodinné příslušníky. Velmi těžké pro obě strany bývá přijetí faktu, že život už „nebude jako dřív“ a přizpůsobení se změnám, jež poškození mozku přineslo. Ať už se jedná o pracovní život či návrat k dřívějším zájmům a zvyklostem.
Poškození mozku nepostihuje jen jednotlivce, ale celou rodinu. Někdy trpí zejména právě rodinní příslušníci, protože přesněji nahlížejí vzniklou situaci. S diagnózou život ohrožujícího či významně omezujícího onemocnění se členové rodiny vyrovnávají stejně jako nemocný sám.
Úloha rodiny v péči o blízkého po poranění mozku je nezastupitelná. V době krátce po poranění mozku se nejbližší členové rodiny často cítí bezmocní a myslí si, že pro svého blízkého nemohou nic udělat. To, že se příbuzní ptají zdravotnického personálu, k čemu jednotlivé přístroje slouží, jak mají k blízkému přistupovat, jaký je jeho aktuální zdravotní stav atd., je velice významné. Tím postupně získávají důležité informace, které jim pomohou pochopit jejich roli v péči.
Rodinní příslušníci mohou sami začít stimulovat svého blízkého. Stimulační program je multisenzorický, což znamená, že se zaměřuje na všechny smysly. Stimulace pacienta v bezvědomí může vést k rychlejšímu nabytí vědomí a lepšímu zotavení.
Další důležitou rolí, kterou mohou rodiny vykonávat, je obhajování práv a zájmů svého blízkého. Tato role prostupuje všemi fázemi po poranění mozku, od akutní až po domácí péči.
Zapojení rodiny do léčby blízkého po poranění mozku je velice důležité, protože když je blízký propuštěn z nemocnice do domácí péče, členové rodiny často přebírají role, které v nemocnici vykonával zdravotní personál. Se svým blízkým mohou rodinní příslušníci dělat určitá cvičení na zlepšení spasticity, rovnováhy, uvolnění zkrácených svalů a celkové protažení těla.
Péče o blízkého po poranění mozku je náročnou životní situací, která vyžaduje mnoho úsilí, trpělivosti a mnohdy také odříkaní. Říci si o pomoc není projevem slabosti, ale spíše síly a zohledněním budoucí potřeby péče.
Dobře pečovat o svého blízkého po poranění mozku můžete jen tehdy, když věnujete pozornost a čas i svým potřebám. Proto se snažte dobře a pravidelně jíst, co nejvíce spát a relaxovat. To vám pomůže získat nové, tolik potřebné síly.
Při dlouhodobém stresu nebo v náročných obdobích může mozek přejít do tzv. módu přežití, kdy se jeho schopnost zpracovávat nové informace a řešit problémy výrazně snižuje. Tento stav, označovaný jako "survival brain", omezuje naše kognitivní funkce a přechodně ovlivňuje paměť, koncentraci i rozhodování.
Když mozek funguje v módu přežití, dochází k celé řadě změn, které ovlivňují nejen výkon, ale i běžné každodenní aktivity. Dlouhodobý stres zvyšuje produkci kortizolu, což ovlivňuje nejen psychickou pohodu, ale také imunitní systém a kardiovaskulární zdraví.
Režim přežití je přirozenou odpovědí mozku na extrémní situace a dlouhodobý stres. Přestože je survival brain dočasnou reakcí, může značně ovlivnit každodenní život i schopnost zpracovávat nové informace.
Zároveň se ale stále častěji ukazuje, že některé projevy, které na první pohled vypadají jako ADHD, mohou mít jinou příčinu. Za podobným vnitřním chaosem, zapomínáním nebo přetížením může stát i dlouhodobý stres či trauma. A právě tehdy se ADHD a trauma začínají prolínat - nejen v diagnózách, ale i v lidských příbězích.
Mnoho lidí, kteří prožili trauma, popisuje, že si dlouho mysleli, že mají ADHD. Nedokázali udržet pozornost, často zapomínali, reagovali přehnaně, přeskakovali z jedné věci na druhou. A naopak lidé s ADHD bývají roky považováni za „líné“, „roztěkané“ nebo „problémové“, což v nich zanechává hluboký pocit selhání.
Rozdíl mezi ADHD a traumatem nespočívá jen v projevech, ale především v příčině a vnitřním prožitku. U ADHD jsou obtíže přítomné od dětství a objevují se i v prostředí, které je bezpečné a podporující. U traumatu se symptomy objevují až po zkušenostech s ohrožením, ztrátou nebo dlouhodobým tlakem.
Stárnutí je přirozený proces, není samo o sobě nemoc, ale ve stáří se hromadí fyzické neduhy a mimo jiné také často přicházejí poruch poznávacích (kognitivních) funkcí, jako jsou paměť, pozornost, intelekt, řeč a další. Pravdou je, že lidí, kterých se demence ke stáru týká, bohužel přibývá.
Jde o duševní onemocnění, které vzniká převážně ve vyšším věku, kdy dochází k postupnému úbytku kognitivních (poznávacích) funkcí (paměť, intelekt, motivace), což se odráží především v neschopnosti nadále pracovat, studovat a samostatně žít. Prvním příznakem nastupující demence bývá výrazná zapomnětlivost.
Demence je klinický projev, který může mít řadu příčin, a jednou z těchto příčin může být Alzheimerova choroba, což je nejčastější příčina demence vůbec. U této nemoci existuje velice dlouhé preklinické stadium, které je takzvaně klinicky němé, kdy člověk nemá žádné potíže.
Porucha řeči může být jedním ze signálů, že se něco děje. Rozhodně nastupují potíže s hledáním slov, s hledáním výrazů, řeč je chudší, lidé hůř verbalizují. Mohou se vyskytnout takzvané fatické poruchy (afázie), kdy lidé nechápou význam slov a sděleného obsahu - mozek nedokáže řeč rozklíčovat, což v posledních fázích nemoci bývá zcela pravidelně.
Poznávací funkce mozku slábnou především vlivem stresu, nevhodného stravování, nedostatku pohybu a samozřejmě s přibývajícím věkem. Jakmile se vám bude zdát, že se vaše duševní energie někam vytrácí, vzpomeňte si, kdy jste naposledy měli něco k jídlu. Vypili jste dostatek tekutin?
Mozku dodávejte sacharidy v podobě ovoce, zeleniny, celozrnných výrobků a pořádnou dávku bílkovin - velmi vhodné je snídat třeba vajíčka. Z bílkovin mozek sbírá aminokyseliny, z nichž pak vyrábí důležité chemické látky. Dopřejte mu drůbež, ryby, fazole, mořské plody, ořechy, mléčné výrobky a sójové boby.
tags: #mozek #stav #ohrozeni #příznaky