Možnosti znečištění přírodních koupališť a jak se chránit

Koupat se můžete kdekoliv, kde to není zakázáno. Je potřeba však mít na zřeteli, že jakost vody není na všech místech kontrolována.

Typy koupališť a jejich kontrola

V městské části Praha 4 i jinde v Praze se lze setkat se čtyřmi druhy vod vhodných ke koupání. Těmi nejznámějšími a zároveň nejbezpečnějšími z hlediska kvality vody jsou umělá koupaliště. Voda se zde sleduje a hlídá prakticky denně a musí vyhovět přísné vyhlášce pro bazénové vody.

Druhou kategorií jsou tzv. přírodní koupaliště, nebo také koupaliště ve volné přírodě, což mohou být třeba zatopené pískovny nebo umělé biotopy, které mají svého provozovatele a řídí se rovněž příslušnou vyhláškou. Kontrola jakosti vody lze probíhá každých 14 dní a na rozdíl od umělých bazénů se nepoužívá k zabezpečení jakosti vody chlor, ale spoléhá se na přírodní procesy a čistící schopnosti bakterií a rostlin.

Kvalitu vody si v nich hlídá pověřená hygienická stanice a měla by být zjišťována v měsíčním intervalu. Takové vody se potom na webu Ministerstva zdravotnictví i na lokalitě označují smajlíky různé barvy, od modré až po černou, kdy už platí zákaz koupání.

A nakonec jsou tu koupací vody v řekách, kde se voda pohybuje a může mít v čase proměnlivou kvalitu, kterou nelze jednorázově měřit nebo stojaté vody menšího významu, které nepatří k primárně vyhledávaným cílům ke koupání. Zatímco u Vltavy, která je zásobována z Vltavské kaskády lze očekávat vodu celoročně dobrou a tedy vhodnou ke koupání, u menších, měřením nehlídaných ploch je situace složitější a kvalita vody v nich se může v průběhu roku měnit.

Čtěte také: Zateplení fasády s ohledem na životní prostředí

Požadavky na jakost vody

Nejpřísnější požadavky na jakost vody musí splňovat umělá koupaliště, kam patří plavecké bazény, koupelové bazény, bazény pro kojence a batolata či brouzdaliště.

„Pokud voda nesplňuje požadovanou jakost, provozovatel je povinen provoz koupaliště či jeho části zastavit, dokud závadu neodstraní a voda nebude opět vhodná ke koupání,“ vysvětluje Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest, a doplňuje: „Zároveň je povinen návštěvníky informovat o zastavení provozu, a to u všech pokladen při vstupu na koupaliště.

Navštívit můžete také přírodní koupaliště. Řadí se sem stavby povolené k účelu koupání, nádrže ke koupání, kde je voda obměňována řízeným přítokem a odtokem pitné vody nebo trvalým přítokem a odtokem chemicky neupravované podzemní nebo povrchové vody. Patří sem dále biotopy, tedy stavby povolené k účelu koupání vybavené systémem přírodního způsobu čištění vody, a další povrchové vody, které mají svého provozovatele.

Ten zajišťuje kontrolu jakosti vody, ale také další služby, především sběr odpadků v okolí vodní plochy, provoz toalet a údržbu ploch na koupališti.

Pokud dojde ke znečištění vody v přírodním koupališti a voda přestane splňovat požadovanou jakost, provozovatel má povinnost o této skutečnosti informovat veřejnost, a to po celou dobu trvání znečištění. „Informace musí být vyvěšena u všech pokladen při vstupu na koupaliště. Pokud zde pokladny nejsou, je třeba upozornění umístit na viditelném místě v blízkosti koupaliště. Upozornění musí být snadno čitelné, v nesmazatelné formě a nesmí obsahovat další informace kromě údajů o znečištění vody, stejně jako je tomu v případě koupališť umělých,“ uvádí Eduarda Hekšová.

Čtěte také: Globální znečištění plasty

Další kategorií vodních ploch jsou koupací oblasti, tedy povrchové vody využívané ke koupání. Tyto vodní plochy byly ministerstvem zdravotnictví spolu s ministerstvem životního prostředí a ministerstvem zemědělství zařazeny na seznam sledovaných míst. Na rozdíl od přírodních koupališť nemají provozovatele, zpravidla se zde nevybírá vstupné. Jinak jsou však podobné přírodním koupalištím. Kontrolu jakosti vody zde provádí krajská hygienická stanice. Pokud zjistí překročení limitů, které by mohlo plavcům způsobit zdravotní problémy, vydá zákaz koupání. Nad jeho dodržováním však nevykonává dozor.

Ministerstvo zdravotnictví vydává každoročně seznam míst, na nichž je v průběhu koupací sezóny monitorována jakost vod. Do tohoto seznamu jsou zařazena přírodní koupaliště a povrchové vody využívané ke koupání.

Informace o kvalitě vody v jednotlivých koupalištích jsou poté zveřejněny na webové stránce koupacivody.cz, kde naleznete mapu s vyznačenými monitorovanými vodními plochami. „Kontrola je prováděna krajskými hygienickými stanicemi či provozovateli koupališť alespoň jednou měsíčně. V rizikových lokalitách, kde hrozí rozmnožení sinic, je jakost vody posuzována častěji. Koupací sezóna probíhá zpravidla v období od 30. května do 1. září nebo v období, během kterého lze očekávat velký počet koupajících se osob.

Kvalita přírodních koupališť v ČR

Kvalita přírodní vody ke koupání se v Česku postupem let zvyšuje. V současnosti se u nás více než 80 % sledovaných jezer, rybníků a jiných přírodních koupališť může pochlubit výbornou kvalitou vody, ve které se dá koupat bez obav o zdraví. V roce 2004 bylo takových míst v Česku jenom 38,6 %, vyplývá z pravidelného hodnocení Evropské agentury pro životní prostředí (EEA). Každé desáté koupaliště tehdy nesplnilo ani minimální předpisy.

Právě u nejhorší srovnávané kategorie se v Česku ukazuje největší zlepšení. Loni už v hodnocení propadlo jen jedno procento lokalit. Konkrétně šlo o Staňkovský rybník v Chlumu u Třeboně a Písník Mělnice u Přelouče.

Čtěte také: Řešení problémů se znečištěním vody

Čistota vody se podle dat evropské agentury postupně zlepšuje v celé EU. Před deseti lety splňovalo doporučené hodnoty jen něco přes 70 % vodních ploch. Loni se na nejlepší úroveň dostalo bezmála 85 % míst.

Ačkoliv vody v Česku dosahují na první pohled vysokých známek, ve srovnání s ostatními evropskými státy jsme spíše podprůměrní. Absolutně nejlepší voda ke koupání je na Kypru a v Rakousku, kde výborné ohodnocení získalo více než 98 % vodních ploch.

Velký náskok Rakouska je mimo jiné zapříčiněn polohou přírodních koupališť. „Z prostého pohledu do mapy v systému je zřejmé, že velká část [rakouských jezer] je situována v oblasti Alp. V Česku je však v horských oblastech koupacích vod vymezeno velmi málo,” doplňuje Petr Pumann.

Horské vodní plochy bývají mnohem méně znečištěné už z toho důvodu, že jejich kvalitu v těžko dostupném terénu zkrátka nemá co kazit. Ve srovnání s ostatními sousedy vychází Česká republika průměrně. Německo je na tom s kvalitou vod jen o něco hůře než Rakousko, zatímco Slovensko a Polsko mají ještě co dohánět. U našich východních sousedů získalo výborné hodnocení je necelých 63 % koupališť.

Opatření pro zlepšení kvality vody

Kvalita evropských vod ke koupání se postupně zlepšuje už od sedmdesátých let. Napomáhají k tomu různá opatření. „Mezi ně patří svedení odpadních vod z obcí a chatových oblastí do jednotné kanalizace zakončené dostatečně kapacitní čistírnou odpadních vod,“ vysvětluje Dominika Pospíšilová, tisková mluvčí ministerstva pro životní prostředí.

Výstavba kanalizace a čistíren odpadních vod je jednou z oblastí, na které přispívají evropské fondy. Zatím bylo v Česku postaveno nebo zmodernizováno přes 590 čističek a jen od roku 2014 putovaly evropské peníze na vybudování více než 1 200 kilometrů stokových systémů.

Za zlepšením statistiky však může částečně stát i prosté odstranění nevyhovujících ploch ze seznamu vod určených ke koupání. „Při opakovaně nevyhovující kvalitě se vyhlásí trvalý zákaz koupání a lokalita se vyřadí ze seznamu,“ vysvětluje Petr Pumann ze Státního zdravotního ústavu.

Nebezpečí spojená s koupáním ve volné přírodě

Při koupání ve volné přírodě na nás číhá řada nebezpečí. Na mnoha našich nádržích dochází v letních měsících k masovému rozvoji sinic. Znečištěná koupací voda může být příčinou různých infekčních onemocnění. V některých koupacích vodách může u koupajících se dojít ke vzniku cerkáriové dermatitidy, která se projevuje intenzivně svědícími skvrnami, puchýři a zarudnutím kůže.

Je však dobré mít na paměti, že největší nebezpečí není spojeno s jakostí vody, ale s chováním koupajících se - každý rok se při vodní rekreaci řada lidí utopí nebo utrpí vážná zranění a zdravotní problémy může způsobit také nadměrné slunění či přehřátí organismu.

Sinice a jejich nebezpečí

Ve vodě se krom jiného nachází dvě velké skupiny organismů: řasy a sinice (sinice = cyanobakterie). Mají sice ve vodě podobnou úlohu, ale z hlediska vlivu na lidské zdraví jsou sinice mnohem nebezpečnější. Pokud je jich ve vodě přítomno větší množství, vytvoří se v ní tzv. vegetační zákal. I když zákal ve vodě může mít různé příčiny, vždy poukazuje na sníženou kvalitu vody.

Některé sinice mají schopnost vystoupat ke hladině a hromadit se zde v podobě zelené kaše nebo drobných částeček (někdy se podobají drobnému jehličí, jindy připomínají zelenou krupici). Takovému nahromadění sinic u hladiny se říká vodní květ sinic. Nejčastěji se vyskytují koncem léta, některé sinice však vytvářejí vodní květy již v průběhu června.

Zdraví škodlivé látky produkované sinicemi

Sinice obsahují látky vyvolávající alergické reakce. U koupajícího se člověka se v závislosti na délce pobytu ve vodě, opakovaném koupání po více dnů (týdnů), vlastní citlivosti a množství sinic ve vodě mohou objevit vyrážky, zarudlé oči, rýma. (Alergické reakce však mohou vyvolat i některé řasy). Sinice také mohou produkovat různé jedovaté látky, tzv. toxiny. Podle toho, kolik a jakých toxinů se do těla dostane, se liší i projevy: od lehké akutní otravy projevující se střevními a žaludečními potížemi, přes bolesti hlavy, až po vážnější jaterní problémy.

I když vážné zdravotní problémy způsobené sinicemi při vodní rekreaci jsou poměrně vzácné, není vhodné toto riziko podceňovat, neboť jsou známy případy úhynu zvířat napájených takto kontaminovanou vodou. Lidé při koupání často nechtěně vypijí trochu vody a s ní i přítomné sinice a jejich toxiny, ohroženější jsou děti. Pokud však sinice netvoří vodní květ, není pravděpodobné, že po jednom vykoupání vznikne vážné onemocnění (výjimkou jsou alergici, u nichž se mohou vyskytnout přecitlivělé reakce). Pokud se však ve vodě vodní květ objeví a dojde k jeho náhodnému polknutí, může dojít k vážnému poškození zdraví.

Jak poznat sinice ve vodě?

Sinice vodních květů lze ve vodě pozorovat jako kousky „jehličí“ či „trávy“, zelené krupice, které se někdy nakumulují u hladiny ve formě „hrachové polévky“. Lze využít i test v lahvi se zúženým hrdlem. Průhledné lahve (např. od balených vod) naplníme zcela vodou a necháme alespoň 20 minut stát v klidu na světle. V případě, že se u hladiny vytvoří zelený kroužek (a voda přitom zůstane čirá), jedná se z největší pravděpodobností o sinice. Jestliže zůstane voda zakalena rovnoměrně nebo se začne tvořit větší zákal u dna, půjde pravděpodobně o řasy.

Rady pro koupání v přírodě

• Největší nahromadění sinic (i toxinů) vzniká právě při vodním květu. Koupání ve vodě obsahující vodní květ nelze rozhodně doporučit.
• Pokud se chcete koupat ve volné přírodě, kdekoliv mimo místa pravidelně sledovaná, zkuste před vstupem do vody některou z výše popsaných metod na rozlišení řas a sinic. Když voda obsahuje sinice, řiďte se zásadou č. 1.
• Když už se rozhodnete pro koupání ve vodě obsahující sinice, nebo kde je dokonce vytvořen vodní květ, doporučujeme (je-li to možné) se po vykoupání osprchovat čistou vodou a odstranit tak z pokožky řasy a sinice, které na ní po pobytu ve vodě ulpěly.
• Vodní květ se po hladině nádrže pohybuje podle toho, jak zrovna vane vítr. Často tak tvoří u břehu vysokou vrstvu, se kterou mohou do styku přijít hrající si děti. Proto je dobré před tímto nebezpečím děti varovat a hlídat, jak vypadá břeh nádrže, na kterém si hrají.

Infekční onemocnění z přírodních koupacích vod

Přírodní vody mohou být mikrobiálně kontaminovány odpadními vodami, výkaly zvířat, chlévskou mrvou používanou ke hnojení (splachy při dešti) nebo třeba i z těl koupajících se osob. Do vody se tak mohou dostávat patogenní organismy (viry, bakterie či prvoci), které do těla vstupují při náhodném polknutí i malého množství vody. Jsou místa, na kterých je výskyt kontaminace mnohem pravděpodobnější: voda pod vyústěním (i vyčištěných) odpadních vody a vod z dešťových kanalizací a rybníky s intenzivním rybím hospodařením. Koupání v takových vodách pak představuje zvýšené zdravotní riziko.

Nejčastějším onemocněním jsou střevní a žaludeční potíže, různá horečnatá onemocnění a zánětlivá onemocnění uší a očí.

Rady pro prevenci infekčních onemocnění

• Nekoupejte se nikdy na místech evidentně znečištěných odpadními vodami (pod výpustí i vyčištěných odpadních vod, dešťových kanalizací).
• Dbejte doporučení hygieniků a tam, kde to nedoporučují, se nekoupejte.
• Pokud sami trpíte nějakým infekčním onemocnění, buďte k ostatním ohleduplní a nekoupejte se.

Cerkáriová dermatitida

Cerkáriová dermatitida je parazitární onemocnění, které se u člověka projevuje tvorbou skvrn, puchýřů a zarudnutím kůže. Je doprovázena intenzivním svěděním trvajícím obvykle několik dní. Způsobují ho drobní parazitičtí živočichové, motolice, jejichž životní cyklus je vázán jednak na vodní plže a dále na vodní ptáky (např. divoké kachny). Z plžů se do vody uvolňují larvy motolic, tzv. cerkárie, které se snaží najít vodního ptáka, v němž by dokončily svůj vývoj. Pokud narazí cerkárie na koupajícího se člověka, pronikají do jeho kůže.

Hodnocení jakosti vody ke koupání

Hodnocení jakosti ke koupání ve stavbách povolených k účelu koupání nebo nádržích ke koupání, v nichž je voda ke koupání obměňována řízeným přítokem a odtokem pitné vody nebo trvalým přítokem a odtokem chemicky neupravované podzemní nebo povrchové vody, nebo ve stavbách povolených k účelu koupání vybavených systémem přírodního čištění vod ke koupání (tzv. Dle platné legislativy je prováděno zařazení do 5-ti stupňů kvality vody dle souladu s požadavky vyhlášky 238/2011Sb.

Legislativa a kontrola

Jakost vody pro koupání posuzuje Krajská hygienická stanice podle vyhlášky č. 238/2011Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na koupaliště, sauny a hygienické limity venkovních hracích ploch. Tato vyhláška stanoví hygienické limity ukazatelů jakosti vody v koupalištích, hygienické požadavky na jejich vybavení, čištění, úklid, desinfekci, úpravu, obměňování a recirkulaci vody v bazénech umělých koupališť.

Dále určuje četnost i rozsah kontrolních rozborů vody. Kontrola jakosti vody musí být zahájena nejpozději 14 dní před předpokládaným počátkem koupací sezóny.

V průběhu tohoto období se kontrolní odběry provádějí dle monitorovacího kalendáře obvykle jednou za 14 dní, v případě zhoršené kvality vody nebo podezření na zhoršení lze četnost odběrů zvýšit.

Při překročení limitů, kdy hrozí ohrožení zdraví, je Krajská hygienická stanice (KHS) povinna vydat zákaz koupání, není však povinna dohlížet na jeho dodržování. Je věcí každého návštěvníka pláže, zda vezme na vědomí údaje o nevhodnosti vody ke koupání a bude zákaz respektovat.

KHS zveřejňuje zákaz koupání vyvěšením na úřední desce místně příslušné obce s rozšířenou působností a na úředních deskách všech obcí tvořících jeho správní obvod.

Obdobně musí zajišťovat kontrolu vody osoba, která sice není provozovatelem ale provozuje např. tělovýchovná sportovní zařízení, nebo provozuje hostinskou činnost v souvislosti s povrchovými vodami (ubytovací služby, kempy, chatové osady apod.) a v nabídkách svých služeb spotřebiteli nebo v reklamě nabízí možnost koupání.

Slouží jako indikátor bakteriálního znečištění fekálního původu. Při zvýšeném nálezu existuje zvýšená pravděpodobnost žaludečních a střevních problémů.

Průhlednost je hloubka, ve které je ještě vidět spouštěná Secchiho deska (bílá nebo s bílými a černými kvadranty). Snížení průhlednosti může být způsobeno buď rozvojem fytoplanktonu nebo přítomností anorganických částic (často po deštích v povodí nad sledovanou lokalitou nebo např. prací v toku). Jedná se o doplňkový ukazatel a přímá zdravotní rizika nejsou. Ve vodách se sníženou průhledností je ovšem značně ztížena záchrana tonoucích.

Za přírodní znečištění se považují např. zbytky suchozemských rostlin (ulomené větve, kmeny, listy, odkvetlé květy, posekaná tráva) a makroskopické vodní organismy nebo jejich zbytky (vláknité řasy, ulomené stonky a listy vodních rostlin, mrtvé ryby).

Ve vodě přítomné řasy a sinice obsahují chlorofyl-a, který potřebují k fotosyntéze. Sinice obsahují látky, které způsobují alergie. U koupajícího se člověka, podle toho, jak je citlivý a jak dlouho ve vodě pobývá, se mohou objevit vyrážky, zarudlé oči, rýma. Sinice také mohou produkovat různé toxiny (jedovaté látky). Vodní květ je označení pro masový rozvoj řas a sinic.

Běžně se vyskytuje v odpadních vodách, rostlinách, v půdě. Z výsledků stanovení pro výše uvedené mikrobiologické ukazatele se provede výpočet 95. percentilu a 90. percentilu.

tags: #moznosti #znecisteni #prirodnich #koupalist

Oblíbené příspěvky:

• Gumový zvon a ucpaný odpad
• Vliv obnovitelných zdrojů na půdu
• Ohrožené druhy motýlů
• Mechanismus Erekce: Průvodce
• Odkaz Jiřího Bělohlávka