V České republice žije přes 150 druhů denních motýlů. Pokud je chcete spatřit všechny, dá to hodně práce a cestování. Anebo si můžete námahu zkrátit na polovinu návštěvou jediného místa - jihomoravského městečka Ždánice.
Není u nás mnoho míst, kde žije pohromadě celá polovina druhů našich denních motýlů. Označení Motýlí ráj se vžilo pro tři údolí - Šraňky, Habrůvky a údolí Trkmanky, která navazují na severní okraj města Ždánice. Území takto pojmenovali naši přátelé z Velké Británie.
Dobrovolníci podpoření organizací European Conservation Action Network byli první, kdo se pustili do záchrany tohoto jedinečného území s bohatě květnatými loukami a velmi pestrou krajinnou mozaikou. V letech 2008 až 2010 každoročně přijížděli během léta a pracovali na bývalých obecních pastvinách ve Šraňkách. Ty zůstaly od 80. let minulého století ladem a pomalu ale jistě zarůstaly náletovým křovím a invazním stromem trnovníkem akátem.
Pro britské dobrovolníky, kteří z domova znají pouhých padesát druhů denních motýlů, byla rozmanitost přírody na okraji Ždánic neskutečná. Odborníci znali toto území od roku 2006, kdy si docent Martin Konvička z Entomologického ústavu Akademie věd České republiky spolu s doktorem Jiřím Benešem všimli výslunných svahů táhlých údolí, která vycházejí z města a volnou krajinou plynule navazují na okraj Ždánického lesa.
Jedná se o dříve tak typický prvek jihovýchodní Moravy, kde za humny domů začínal velmi různorodý způsob využívání zemědělské krajiny od sadů, vinic, políček, ale také úhorů, polních cest a remízků. Díky této pestrosti hospodaření se tu vyvinulo velké množství rozličných stanovišť a na ně bývalo navázáno široké spektrum druhů rostlin i živočichů.
Čtěte také: Mystéria Samothráké
Pro zkušené entomology naznačoval celkový charakter strání porostlých loukami, keři a stromy slibnou lokalitu a již první návštěvy zde odhalily překvapivý počet druhů denních motýlů a jejich silné populace. V současné době je na území popsán výskyt 84 druhů denních motýlů, mezi kterými nechybí otakárci, bělásci, žluťásci, ostruháčci, modrásci, ohniváčci, batolci, babočky, perleťovci, hnědásci, okáči, soumračníci a vřetenušky.
K pozorování motýlů je nejpříhodnější období začátek léta. Nejpočetnější skupinou jsou modráskovití, mezi kterými je řada ohrožených druhů jako např. modrásek tolicový, ostruháček kapinicový, modrásek kozincový a modrásek hořcový Rebelův. Dalším ohroženým druhem je perleťovec prostřední, jehož housenky se vyvíjejí na osluněných violkách.
Ohrožený hnědásek černýšový má na Ždánicku jednu ze svých největších populací ve střední Evropě. Z okáčů stojí za zmínku ohrožený okáč ovsový nebo velký okáč voňavkový. Mezi další chráněné druhy patří otakárek ovocný, batolec duhový a batolec červený.
Znalec naší přírody ocení i méně nápadné či významné druhy, ale důležité je uvědomit si, že motýli tu žijí ve volné přírodě, jejich výskyt je tedy dán aktuálními podmínkami prostředí. Od jara do podzimu zde najdeme ale také mnoho dalších perel naší přírody, stačí mít při procházce trochu štěstí a být pozorný. Vedle motýlů tu žijí dravé kudlanky nábožné či největší brouk roháč obecný. Také tu můžete uvidět či uslyšet mnoho ptáků, jako strnada lučního, krutihlava obecného či pěnici vlašskou.
I flóra tu hýří barvami a tvary, nechybí krásné orchideje vstavač vojenský, pětiprstka žežulník, okrotice bílá a stále častěji se vyskytuje dříve velmi vzácný tořič včelonosný. A jak to, že najdeme tolik přírodních krás na tak malém území?
Čtěte také: Inspirace z přírodních fotografií
Toto prostředí má stepní až lesostepní charakter a představuje skutečnou pokladnici naší přírody. Jedná se takzvanou kulturní krajinu, tedy krajinu, která je od nepaměti ovlivněná lidskou činností. Zásadní roli v zachování přírodního bohatství hrál člověk, který svou pravidelnou, ale šetrnou hospodářskou činností umožnil přežít celé řadě druhů rostlin a živočichů, zejména hmyzu.
Díky vhodným podmínkám prostředí a rozmanitému hospodaření se zde vytvořila velice pestrá mozaika biotopů. A díky šťastným okolnostem přežila tato údolí bez úhony jak období scelování pozemků a ničení české zemědělské krajiny v padesátých letech, tak i bezmála dvacet let trvající ponechání většiny ploch ladem po roce 1989.
Otevřenou krajinu mezi okrajem města a Ždánickým lesem proto dodnes tvoří bývalé obecní pastviny, staré sady, terasy s úhory, drobná políčka a vinice, vše je propojeno zarůstajícími polními cestami. Takto pestré prostředí umožňuje výskyt velkého počtu druhů bylin a trav. Na tyto jsou vázáni motýli, kteří bezpodmínečně ke svému životu potřebují svoje živné rostliny - rostliny, na které kladou vajíčka a na kterých se krmí jak housenky, tak dospělí motýli.
Řád motýli se dělí na dva (resp. (Jugata) a motýly hřebenokřídlé (Frenata). motýlů a další druhy do seznamu neustále přibývají. I laika určitě uchvátí krása motýlích křídel. rovněž zvláštně tvarovaná a nebo neobyčejně krásně zbarvená křídla. ohrožené a nebo kriticky ohrožené. motýlů např. Na tuto otázku vám dnes asi nikdo nedokáže naprosto přesně odpovědět. co byla zničena jejich přirozená stanoviště. neuváženými zásahy člověka. druhů motýlů. noční. jen v populárně naučné literatuře. na stavbě ústních orgánů.
Podřád Zeugloptera má plně funkční kusadla. Např. u nás žijící chrostíkovníkovití (Micropterigidae). Podřád Heterobathmiina má kusadla utvářena podobně jako chrostíkovníkovití. Posledním podřádem je podřád Glossata. asi 97 % známých druhů motýlů. charakteristický sosák a zakrnělá a nebo zcela chybějící kusadla. nepřijímají potravu. otakárkovití a soumračníkovití.
Čtěte také: Inspirace pro fotografy přírody
či na Slovensku setkat je bělopásek topolový (Limenitis populi). V těsném závěsu za bělopáskem topolovým následují hned tři druhy motýlů. Až 70 milimetrů dosahují křídla dalších druhů denních motýlů. (Hipparchia fagi) s křídly o rozpětí 60 - 70 mm. (Pandoriana pandora) s rozpětím křídel rovněž 60 - 70 mm. křídel až 65 mm. (Brintesia circe) a perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia). druhy dosahují shodně rozpětí křídel 55 - 65 mm.
Noční motýli se nejen mnohem početnější než motýli denní, ale jsou také mnohem větší. martináč hrušňový (Saturnia pyri). Ano, až 16 centimetrů mohou měřit ty největší exempláře martináče hrušňového. to dvojnásobek rozpětí křídel, jakého dosahuje náš největší denní druh - bělopásek topolový. Martináč hrušňový však drží prvenství nejen v ČR, nýbrž v celé Evropě. Pomyslnou druhou příčku obsadil lišaj oleandrový (Daphnis nerii). Lišaj oleandrový může dosahovat rozpětí křídel až 130 mm. v rozmezí 90 - 130 mm. s hnáty. Pověrčiví lidé věří, že lišaj smrtihlav zvěstuje neštěstí. Pokračujme ale po pomyslném žebříčků velikosti motýlů o kousek níže.
80 - 110 mm dokáže spolehlivě zaujmout. Jen o něco menší je bourovec ovocný (Gastropacha quercifolia). ovocného mohou dosáhnout rozpětí 50 - 90 mm. dorůstat velikosti 72 - 86 mm. podobného maximálního rozpětí křídel jako náš největší denní motýl - bělopásek topolový. versicolora) nebo bourovec dubový (Lasiocampa quercus) shodné velikosti. Do výčtu patří i stužkonoska dubová (Catocala sponsa) s rozpětím křídel 65 - 74 mm.
tags: #nejkrasnejsi #motyli #ohrozeni #druhy