Vliv chemických látek na vlastnosti odpadu

Aniž si to možná uvědomujeme, stala se chemie v nejrůznějších podobách součástí života. Kromě toho, že mnohdy zvyšuje naše pohodlí, přináší i mnoho rizik pro životní prostředí i pro lidské zdraví. V současnosti jsou známy miliony různých chemických látek a každý den jsou syntetizovány další a další. Abychom mohli mít z chemických látek kolem nás co největší přínos a co nejmenší škody, musíme co nejlépe znát jejich vlastnosti a měli bychom se snažit jejich využití regulovat svým rozumem a vhodnými zákony.

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví

Negativní účinky chemických látek na lidské zdraví jsou velice komplexní. Pro toxické účinky chemických látek je typické, že jejich projev závisí na dávce toxické látky. Pro akutní toxicitu platí, že účinky přicházejí i po jednorázovém působení (např. otrava houbami, oxidem uhelnatým atd.). Chronická toxicita se mnohdy projevuje při dlouhodobém působení (např. týdny, měsíce či roky) i velmi malých dávek chemické látky, které se mohou hromadit v těle (např. otravy olovem a dalšími těžkými kovy, působení dioxinů, polychlorovaných bifenylů, DDT nebo bromovaných zpomalovačů hoření aj.).

U toxických účinků medicína předpokládá, že existuje bezpečná dávka dané látky, která nemá žádný nežádoucí zdravotní účinek. U těchto účinků se předpokládá, že nezávisí na dávce. Zjednodušeně řečeno by i jediná molekula příslušné látky mohla teoreticky vyvolat onemocnění. Se zvyšující se dávkou se zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitého onemocnění. Medicína také někdy hovoří o bezprahovém účinku, kdy neexistuje bezpečná koncentrace dané chemikálie.

Některé chemické látky mají schopnost způsobovat takzvané mutace neboli změnit genetickou informaci v jádru buňky. Buňka, ve které došlo k mutaci, může různým způsobem změnit své chování a zároveň tuto svou novou vlastnost předává všem svým „potomkům“, tedy buňkám dceřiným. Mnohé chemické látky mají také schopnost vyvolat zhoubný nádor neboli rakovinu. Proces, který ke vzniku rakoviny vede, je poměrně složitý a zatím není zcela prozkoumán.

1. Do této skupiny je zatím zařazeno několik desítek látek, jejich skupin nebo výrobních procesů, u kterých epidemiologické studie jednoznačně prokázaly, že u člověka vystaveného jejich působení dochází ke vzniku rakoviny. Mezi karcinogenní látky patří např. aflatoxiny, arzen a jeho sloučeniny, šestimocný chrom a jeho sloučeniny, tabákový kouř a další.
2. V této skupině jsou látky, u kterých se prokázala karcinogenita při pokusech na zvířatech nebo při jiných testech.
3. Do této skupiny může být zařazena jen látka, u které je důkaz nepřítomnosti karcinogenity u člověka i u zvířat, např.

Některé látky mají velmi speciální schopnost poškodit plod vyvíjející se v děloze matky. Největší nebezpečí plodu hrozí obvykle v rané fázi těhotenství, zhruba v prvních osmi týdnech, kdy bohužel většina žen o svém těhotenství ještě neví. Mezi teratogeny se řadí např. nitrosaminy, chlorované uhlovodíky, aflatoxiny, alkylrtuť.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Zjednodušeně řečeno je podstatou alergie přehnaná imunitní (obranná) reakce organismu. Říkáme také, že organismus je přecitlivělý k určitým podnětům. Podle statistik v České republice roste počet lidí, kteří trpí alergickými projevy. Bohužel příčiny a mechanismy vzniku alergií nejsou dostatečně prozkoumány. Jednou z cest prevence je tedy omezit zbytečný kontakt lidí se známými alergeny (např. pyrolyzáty aminokyselin tryptofanu či kyseliny glutamové, které vznikají při nevhodné tepelné úpravě masa, např. chlororganické sloučeniny vznikající záměrnou chlorací vody, např. nežádoucí znečišťující látky kontaminující životní prostředí, např. výfukové plyny z automobilů a z dalších spalovacích procesů: např.

Chemické látky v potravinách

Už po tisíciletí je známo, že množství a složení potravy a nápojů ovlivňuje zdraví. Velkou změnou procházejí potraviny a nápoje od doby průmyslové revoluce. V posledních desetiletích však došlo ke zprůmyslnění zemědělství a potravinářství. Do potravin se záměrně začala přidávat celá řada chemických látek, které mají změnit vlastnosti průmyslově vyráběných potravin, např. barvu, chuť, vůni, trvanlivost atd. Těmto látkám se často lidově říká „éčka“, odborně se nazývají aditiva a rozdělují se do několika skupin (např. barviva, konzervanty).

Další skupinou chemických látek v potravinách jsou zbytky zemědělských chemikálií, které průmyslové zemědělství masově používá. V případě potravin živočišného původu může jít o zbytky veterinárních léčiv (např. antibiotik). V některých státech se hospodářským zvířatům masově aplikují také hormony. Např. ve Spojených státech amerických tamní Úřad pro potraviny a léčiva (US FDA) povolil podávání geneticky manipulovaného (GM) růstového hormonu (známý jako BST, rBGH nebo Posilac) kravám.

Poslední skupinou chemických látek v potravinách jsou ty, které se používají jako průmyslové chemikálie a které se do potravního řetězce dostávají v důsledku znečištění životního prostředí. Jedná se o těžké kovy a jejich sloučeniny (např. olovo, organické sloučeniny rtuti nebo cínu), ale také o organické látky, které mají schopnost přetrvávat dlouho v životním prostředí a hromadit se v živých organismech.

Pesticidy a jejich vliv

Název pesticidy se používá jako souhrnné označení pro látky používané k ničení, zabíjení organismů, které člověk z určitého důvodu chce zničit nebo potlačit. Vzhledem k výše uvedené rozmanitosti pesticidů jsou i jejich nežádoucí zdravotní účinky velice široké. Od vlastní toxicity, podle které jsou rozdělovány WHO, přes schopnost vyvolávat rakovinu, mutace, vrozené vývojové vady až po schopnost narušovat nervový, imunitní nebo hormonální systém. I to je jeden z důvodů, proč Evropská unie v současnosti diskutuje změny v oblasti regulace pesticidů s cílem snížit jejich spotřebu a omezit negativní dopady jejich používání.

Čtěte také: Výzvy recyklace plastů

Poměrně nové je zjištění, že řada pesticidů zasahuje do chování lidských hormonů a může tak narušovat hormonální systém člověka. Vědci zjistili, že některé pesticidy (podobně jako jiné průmyslové chemikálie) mohou správnou funkci hormonů v lidském těla narušit různými způsoby. Pesticidy mohou hormony v těle napodobovat (imitovat), např. DDT nebo endosulfan mohou napodobovat účinek ženských pohlavních hormonů estrogenů. Ale také mohou funkci hormonů blokovat, jako např. vinclozolin, linuron nebo jeden z metabolitů DDT jsou schopné bránit buňkám přijímat signály androgenů - mužských pohlavních hormonů. Pesticidy ale také mohou bránit tvorbě hormonů v těle nebo jejich přirozenému rozkladu.

Doposud bylo prokázáno riziko endokrinních disruptorů zejména v době vývoje plodu v těle matky a raném dětství, kdy pohlavní hormony a hormony štítné žlázy hrají klíčovou roli. Lékařům je např. už dlouhou dobu známo, že nedostatek hormonů štítné žlázy může mít za následek těžké poškození vyvíjejícího se mozku dítěte a vznik tzv. kretenismu.

Experiment na laboratorních potkanech prokázal inhibici vazby hormonů na tzv. V únoru 2006 odborný časopis Occupational and Environmental Medicine otiskl studie ukazující na zkrácení menstruačního cyklu a dřívější menarche (první menstruace) u textilních dělnic v závislosti na hladině DDT v krvi.

Potravinářská aditiva

Pro účely značení se jednotlivá aditiva podle svých funkcí zařazují do příslušných funkčních skupin. antioxidanty - prodlužují životnost potravin tím, že brání jejich oxidaci a oddalují tak např. emulgátory - vytvářejí či udržují stejnorodou směs nemísitelných kapalin v potravině (např. nosiče a rozpouštědla - slouží k rozpouštění nebo ředění jiných aditiv (např.

S rostoucím rozsahem průmyslové výroby potravin a množství používaných přídatných látek se postupně objevily také obavy z možných negativních zdravotních účinků těchto potravinářských aditiv. V reakci na tyto obavy založily v roce 1955 Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Světová zdravotnická organizace (WHO) Společný výbor expertů pro potravinářská aditiva (Joint Expert Committee on Food Additives, JECFA) jako mezinárodní orgán, který má dohlížet na zdravotní nezávadnost potravinářských aditiv v zemích OSN.

Čtěte také: Bioodpad a jeho význam

V souvislosti s tím mezinárodní JECFA vypracoval koncepci tzv. přijatelného denního příjmu (Acceptable Daily Intake, ADI). Smyslem bezpečnostního faktoru je jednak postihnout individuální rozdíly mezi lidmi, např. ve věku, zdravotním stavu, výživě. Dále je nutno počítat s možností, že metabolismus člověka se může lišit od metabolismu pokusného zvířete. V úvahu je nutno brát i to, že člověk je zároveň vystaven celé řadě potravinářských aditiv, ale také jiných nepříznivých faktorů z okolí, které pokus na zvířeti není schopen modelovat. Některá aditiva však nemají stanovenou hodnotu ADI.

Chemická recyklace

Proces chemické recyklace není podle odborníků ničím novým. Chemická recyklace odpadu však není výslovně v právu definována (což platí také pro řadu činností, které je možné pod tento pojem zahrnout), a proto její povolovací režim z hlediska práva životního prostředí, popř. výrobkové legislativy vyvolává řadu otázek a nejistot, a to jak na straně investorů, tak na straně veřejnosti. Vztahuje se na ni aktuálně platný a účinný zákon o odpadech, tj. zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech.

Výstupem ze zařízení chemické recyklace (tj. chemické transformace, kterou se docílí jiných chemických vlastností i jiného chemického složení v porovnání s původními vstupujícími odpady) by měl být výrobek, který je v souladu s platnou legislativou pro chemické látky (nařízení REACH aj.). Pro ukončení režimu odpadu musí být splněny všechny zákonné předpoklady (tj. výsledná věc: - běžně se využívá ke konkrétnímu účelu, - je věcí, pro kterou existuje trh nebo poptávka, - splňuje technické požadavky pro konkrétní účely, pokud byly stanoveny jinými právními předpisy nebo technickými normami použitelnými na výrobky, a - splňuje požadavky jiných právních předpisů a její využití nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo zdraví lidí; popř. existuje prováděcí předpis stanovující kritéria pro ukončení odpadu a jeho požadavky jsou naplněny), což bude posouzeno v povolovacím řízení podle zákona o odpadech.

V případě chemické recyklace půjde o již zmíněné povolovací řízení podle zákona o odpadech a dále povolení provozu stacionárního zdroje podle zákona o ochraně ovzduší (zákon č. 201/2012 Sb.), případně integrovaný proces podle zákona o integrované prevenci (zákon č. 76/2002 Sb.); mimo ponecháváme otázku chemické, resp.

Z pohledu zařazení chemické recyklace (typicky pyrolýzy a zplyňování) do přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší, půjde zpravidla o kategorii 3.6. (Zplyňování nebo zkapalňování uhlí, výroba nebo rafinace plynů, minerálních olejů nebo pyrolýzních olejů, výroba energetických plynů). Je zřejmé, že povolovací režim zařízení využívajícího proces chemické recyklace zahrnuje řadu specifických kroků.

Hodnocení nebezpečných vlastností odpadů

Při zařazování a charakterizaci konkrétního druhu odpadu tedy vycházíme v souladu s vyhláškou č. 8/2021 Sb., o Katalogu odpadů ze znalosti odvětví, oboru a technologického procesu, při kterém odpad vzniká a dále ze znalosti kvality použitých surovin, zejména chemických látek a směsí, které do technologie vstupují a ovlivňují či mohou ovlivnit vlastnosti vystupujících odpadů. V rámci používané technologie pak může docházet k různým fyzikálním či chemickým změnám surovin.

Vedle znalosti legislativních souvislostí (např. výhřevnost, biologická či chemická stabilita, kritéria pro železný a ocelový šrot, kritéria pro obsah škodlivin v odpadech ukládaných na skládky ve výluhu či v sušině, kritéria pro využívání odpadů k zasypávání, kritéria při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem apod.) je pro správný popis druhu a kvality odpadu důležitá zejména znalost jeho materiálové podstaty a případného obsahu nebezpečných látek.

V případě, že odpad obsahuje či může obsahovat nebezpečné látky či směsi (nejčastěji např. ropné látky, azbest, těžké a toxické kovy, toxické soli, PCB apod.) je nutné věnovat pozornost vyhodnocení možných nebezpečných vlastností odpadů. Přitom je třeba zdůraznit, že odpad je považován za nebezpečný už v případě přítomnosti jedné z patnácti nebezpečných vlastností, definovaných nařízením komise (ES) č. 1357/2014. Zde je nutné opět zdůraznit, že se jedná o povinnost původce znát skutečné vlastnosti svých odpadů.

Plasty a chemie

Plasty jsou kombinací uhlíku, v tomto případě vyráběného z fosilních paliv jako je ropa a plyn, a chemických látek. Chemické látky jsou do plastů přidávány, protože různými způsoby upravují širokou škálu jejich vlastností, například jejich tvrdost, odolnost nebo barvu. V plastech se podle nejnovějších poznatků používá více než 16 000 různých chemických látek, z nichž více než 4 200 je toxických. Téměř 1 000 z nich je spojováno s rozvojem rakoviny, mutacemi DNA nebo poruchami reprodukce a více než 1 000 z nich je toxických pro vodní organismy.

Tento problém se ještě násobí ve chvíli, kdy plastové výrobky recyklujeme. Všechny chemické látky se totiž recyklací dostávají i do nových výrobků. Výzkumy ukazují, že recyklované plasty obsahují dokonce více toxických chemických látek než primární plasty. Snahy chemického a fosilního průmyslu problém bagatelizovat a naopak z něho nadále těžit byly jasně viditelné i na posledním dubnovém vyjednávání nově připravované úmluvy. Akreditovalo se na něj téměř dvě stě lobbistů, nejčastěji právě z odvětví chemického a fosilního průmyslu.

Od roku 2023 je na půdě OSN připravována nová mezinárodní úmluva o plastech, která by měla pokrýt všechny formy znečištění plasty, vznikající ve všech jednotlivých stádiích jejich životního cyklu. Arnika se vyjednávání o tom, jak bude úmluva vypadat, od začátku účastní. Problém s plasty nesmí být, v rámci nově připravované úmluvy ani kdykoli jindy, omezován pouze na problém s odpady. Tento pohled na věc prosazují převážně firmy a země, které z těžby surovin pro výrobu plastů finančně těží a příliš se při tom neohlížejí na dopady na zdraví a přírodu, jako je Saudská Arábie, Írán nebo Rusko.

Textilní odpad a chemická recyklace

Každý rok vznikají po celém světě desítky milionů tun textilního odpadu. Ročně vzniká přibližně 92 milionů tun textilního odpadu. Pod vlivem rychlé módy a levné spotřeby toto množství navíc dál roste tempem 4-5 % ročně. Většina odpadu se však k recyklaci vůbec nedostane. Pouze 1 % textilu se zpracuje pomocí chemické recyklace zpět na nové vlákno a 12 % se využije downcyclingem, například jako izolační výplň nebo čisticí hadry. Celých 87 % končí na skládkách, ve spalovnách nebo putuje do zahraničí, kde často jen změní podobu ekologického problému.

Chemická recyklace totiž, stejně jako většina jiných recyklačních technologií, vyžaduje pro optimální a nenákladný provoz na vstupu ideálně velmi čistý a jednodruhový materiál. Textilie jsou dnes obvykle směsí dvou a více vláken, často navíc doplněných o knoflíky, zipy, suché zipy či různé kovové komponenty. Všechny tyto části je nutné před samotnou recyklací odstranit a roztřídit, což nelze efektivně automatizovat a provádí se převážně ručně.

Další komplikací jsou chemická aditiva obsažená v textilu, jako jsou například barviva, UV stabilizátory, či různé povrchové úpravy. Ty ovlivňují chování materiálu při rozkladu a je nutné je z textilu odstraňovat pomocí organických rozpouštědel. Proto je cena takto recyklovaného materiálu častokrát vyšší než materiálu nového. Současně neexistuje dostatečně robustní infrastruktura, která by dokázala zajistit pravidelný přísun vhodného materiálu ve správné kvalitě.

Abychom se s textilním odpadem dokázali skutečně vypořádat, nemůžeme spoléhat jen na recyklaci. Je potřeba změnit fungování textilního průmyslu, ale i přístup spotřebitelů. Pokud budou produkty od začátku navrženy s ohledem na ukončení jejich životnosti, usnadní to jejich znovuvyužití i recyklační procesy.

Chemická recyklace textilu má smysl - ale jen za jasně definovaných podmínek: pokud má na vstupu čistý, jednodruhový materiál a pokud skutečně vede k výrobě polymerů, ze kterých byl původní materiál vyroben.

Zdravotnické odpady

Použité jehly, kontaminovaný materiál i prošlá léčiva představují nebezpečné odpady ze zdravotní péče, se kterými je nutné nakládat podle přísných pravidel. Problematiku zdravotnických odpadů řeší nový zákon č. 541/2020 Sb. o odpadech ve svém Dílu 10, konkrétně § 88 až 90, a dále prováděcí odpadová vyhláška č. 273/2021 Sb. Kategorie nebezpečných odpadů a jejich rizika V podstatě všechny odpady ze zdravotní péče se z důvodu své nebezpečné vlastnosti INFEKČNOSTI HP 9 zařazují do kategorie nebezpečného odpadu.

Nakládání s nebezpečným odpadem ze zdravotní péče může být příčinou vzniku různých onemocnění nebo poranění. Riziko z tohoto odpadu vyplývá z možných nebezpečných vlastností odpadu. Odpad obsahuje především infekční agens, genotoxické látky, toxické chemické látky nebo nepoužitelná léčiva, radioaktivní látky a ostré předměty.

Odpady ze zdravotní péče musí být vždy odděleně soustřeďovány už od okamžiku svého vzniku, a to alespoň v následujícím rozsahu: ostré předměty, nepoužitelná léčiva, odpady určené ke spálení, odpady určené k dekontaminaci a komunální odpad.

Odpady, které vznikají při zdravotní péči, se vždy zařazují pod skupinu 18, podskupinu 18 01 podle vyhlášky č. 8/2021 Sb., Katalog odpadů. Konkrétně takto:

• 18 01 01 Ostré předměty (kromě čísla 18 01 03) (Tato kategorie odpadů zahrnuje všechny ostré předměty, které mohou poškodit pokožku, všechny věci a materiály, které jsou v úzkém vztahu k činnostem zdravotní péče a s nimiž je spojeno potenciální riziko poranění a/nebo infekce - jehly, kanyly, injekční stříkačky s jehlou, jehly s křidélky, bodce, skleněné střepy, ampule, pipety, čepele skalpelů, lancety, prázdné lékovky, zkumavky a podobné "ostré předměty". Použité ostré předměty je nutné zařazovat jako nebezpečný odpad O/N).
• Od 1. 1. 2025 se použité ostré předměty povinně zařazují pod 18 01 03 01* (tzv. poddruh odpadu). 18 01 03 01*

tags: #muze #chemicka #latka #zmenit #vlastnosti #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Projekty pro mládež o přírodě
• Skládky odpadu Zdounky
• Nový odpadní systém – průvodce
• Čistota s ohledem na přírodu
• Zkoumání sociálního klimatu