Chov červů z bioodpadu: Udržitelný způsob likvidace odpadu

Když se řekne hmyz, mnoho z nás se oklepe a považuje zástupce hmyzí říše za nevítané společníky. A mnoho z nás si neuvědomuje, jak jsou pro existenci světa v podobě, v jaké ho známe, důležití. Je to tak - bez hmyzu by nebyl život. Do říše plné zázraků se nemusíme vydávat skrze pohádky a filmové či knižní příběhy - stačí se vydat do přírody a při pohledu na včelí úl, mraveniště nebo třeba i do světa žížal zjistíme, že jsme zázraky doslova obklopeni. A jak se ukazuje, hmyz i jiní živočichové mohou být naším skvělým pomocníkem při likvidaci odpadu.

Nemálo z nás možná postřehlo, že se čím dál častěji mluví o možnostech využívání hmyzu při odstraňování odpadu. Zeměkoule je stejně velká, celosvětová lidská populace ale neustále roste a ruku v ruce s tím bohužel také celosvětově vzrůstá množství vyprodukovaného odpadu. Pokud nechceme žít na obrovské skládce odpadu, je třeba jednat, a to nejlépe v souladu s tzv. hierarchií přístupu k odpadu. Podle ní je nejdůležitější předcházet vzniku odpadu. I když lze několik posledních let vidět zejména ve vyspělých státech změny k udržitelnějšímu přístupu v obalovém průmyslu, spotřebitelském chování a v oblasti nakládání s odpady, ani tak to nestačí.

A tak není divu, že se hledají různé alternativy, jak se ekologicky a efektivně vypořádat s velkým množstvím různorodého odpadu.

Třída hmyzu představuje 75 % druhového bohatství živočišné říše, a to především díky výborným adaptačním schopnostem, kterými hmyz vyniká zejména na souši. S hmyzem se setkáme ve všech suchozemských biotopech a také v mnoha vodních biotopech. Z pohledu vztahu k člověku hmyz dělíme na užitkový (například včely medonosné), užitečný (různí opylovači) a hmyz škodlivý (mezi škůdce řadíme například lýkožrouty, klíšťata, mšice apod.).

Jak souvisí hmyz s cirkulární ekonomikou?

Budeme se divit, jak moc! Nejdříve si ale řekneme, co to je cirkulární ekonomika a jak se odlišuje od lineární ekonomiky.

Čtěte také: Identifikace larev v kompostu

Lineární hospodářství ze surovin vyrábí odpad, ten se obvykle ukládá na skládky. Cirkulární ekonomika se zaměřuje na udržitelnost a maximální využití surovin s minimální produkcí zbytkového odpadu.

Podstatné je, že cirkulární ekonomika se snaží ve všech fázích uplatňovat udržitelnost, efektivitu.

Víte, co je vermikompostér? Jedná se o speciální nádoby určené na kompostování bioodpadu přímo v domácnostech. Je to ideální řešení, jak umožnit recyklaci bioodpadu pro všechny, kdo nemají zahradu a možnost kompostování. V těchto nádobách se při rozkladu biologicky rozložitelného odpadu používají tzv. kalifornské žížaly. Ty přemění bioodpad na kvalitní zeminu a ještě navíc produkují tzv. žížalí čaj, což je velmi výživné tekuté hnojivo pro rostliny. To je cirkulární ekonomika jako vystřižená z časopisu a může ji doma praktikovat každý!

Je proto logické, že se čím dál více hledají možnosti a způsoby, jak využít pro likvidaci odpadu také hmyz.

Chov a využití hmyzu v potravinářském průmyslu

Dnes se tak můžeme na specializovaných farmách setkat s „průmyslovým chovem hmyzu“.

Čtěte také: Tlaková Myčka 14mm pro Odpady

Aby bylo jasno, larvy, které jsou chovány za účelem produkce proteinu, jsou považovány za hospodářská zvířata, a proto musí být při jejich chovu dodržován striktní jídelníček. Krmí se tedy vedlejšími produkty pocházejícími z výroby potravin, nespotřebovanou zeleninou, ovocem či pečivem, ale neměly by se krmit prošlými potravinami.

Jakmile se larvy vykrmí, jsou usušeny a přidávají se jako proteinová složka do krmiv pro zvířata (například drůbež či ryby) a domácí mazlíčky. Exkrementy těchto larev lze podobně, jako je tomu u kalifornských žížal, využít jako hnojivo. Jedná se tak o dokonalý příklad cirkulární ekonomiky.

Díky tomu tak lze dosáhnout snižování množství vyprodukovaného potravinového odpadu, ochrany biodiverzity, snižování skleníkových plynů, udržitelného hospodaření s vodou nebo například regenerace ekosystémů.

Výstavba takových farem má i další výhody - hmyz je skladný, levný, dostupný, nenáročný na spotřebu vody, odolný vůči chorobám apod. Chov larev je navíc energeticky nenáročný, protože si larvy umějí vytvářet vlastní potřebné teplo.

Na druhou stranu vstupní investice jsou vyšší. Je potřeba nespoléhat pouze na lidskou sílu, ta musí být doplněna automatizací.

Čtěte také: Problémy se sádrou v odpadu?

Výkrmný cyklus těchto larev trvá týden, a pokud jsou ve více kontejnerech, je jejich počet několik milionů, navíc vyprodukují každoročně desítky tun hmyzí moučky.

Ne nadarmo se říká, že likvidace potravinového odpadu na hmyzích farmách může představovat úspěšný podnikatelský model budoucnosti.

A to i kvůli cílům EU - podle Evropského parlamentu se musí snížit potravinový odpad vyprodukovaný při zpracování a výrobě potravin do roku 2030 o 20 %, v maloobchodu, restauračních zařízeních a domácnostech pak o 40 %.

Larvy požírající plasty - sci-fi, nebo fakt?

Ne, podle nejnovějších výzkumů to není hoax, ale realita, na kterou se přišlo náhodou. Larvy zavíječe voskového (druh motýla) se prokousaly polyethylenovým sáčkem - to byl signál nepoznané superschopnosti těchto larev, kterou se nyní zabývají vědci. Ve studii se prokázalo, že tyto larvy umějí rozkládat pomocí střevního mikrobiomu plasty, a mohly by tak sloužit při likvidaci plastového odpadu.

Larvy žerou plasty! A to neuniklo pozornosti vědců, kteří zkoumají možnosti využití larev při odstraňování plastového odpadu.

Podobně je na tom například i potemník brazilský, i jeho larvy umí díky speciálním mikrobům ve střevech rozložit složité látky, jako je polystyren!

Neuvěřitelné na tom je, že výměšky těchto larev jsou biologicky rozložitelné a proces konzumace a vylučování plastů na ně nemá, podle aktuálních zjištění, negativní dopad.

Není proto divu, že hmyzí svět je pod drobnohledem mnoha vědeckých výzkumů - možná se rýsují i jiné možnosti odstraňování odpadu, než které jsme znali a používali doposud.

Vermikompostování

Vermikompostování je metoda kompostování, kdy dochází k rozkladu organického materiálu pomocí žížal. Slovo „vermikompostování" vychází z latinského vermes - červ, žížala. Žížaly rychle a ochotně přemění bioodpad na tmavé, na živiny bohaté hnojivo. Kompostovat může každý. Stačí najít vhodné místo pro vermikompostér, mít dostatek kuchyňského odpadu a využití pro výsledný kompost. Kompostovat pomocí žížal můžeme ve školách, školkách, kancelářích a domácnostech. Zapojit se může firma nebo třeba celý dům. Žížaly vyžadují minimum péče. Používání vermikompostu rostlinám prokazatelně prospívá.

Proč zrovna žížaly?

V Česku žije zhruba 50 druhů žížal, ale zdaleka ne všechny se k vermikompostování hodí. Použít lze běžnou žížalu hnojní (Eisenia fetida), ideální jsou však kalifornské žížaly (Eisenia fetida andrei), které se rychle množí a dokážou intenzivně přeměňovat bioodpad na vermikompost. Tento druh byl vyšlechtěn v Kalifornii z žížaly hnojní. Žížaly jsou poměrně malé, dobře zpracovávají biologický odpad, rychle se množí a rostou. K založení jednoho domácího vermikompostéru nám postačí přibližně 0,5 kg násady. Násada obsahuje hotový kompost, žížaly různých vývojových stadií včetně vajíček a pomocné organismy, jako jsou půdní bakterie, chvostoskoci a zárodky dalších rozkladačů. Množství žížal i dalších půdních organismů se časem přizpůsobí objemu přidávaného organického odpadu. Zdvojnásobení jejich počtu trvá přibližně tři měsíce. Násadu žížal můžete zakoupit přímo u specializovaných chovatelů nebo požádat své známé, kteří již mají zavedený vermikompostér. Žížaly hnojní, které odpad zpracovávají poněkud pomaleji, si lze nasbírat v hnojišti nebo venkovním kompostu.

Vermikompostér

K vermikompostování se výborně hodí jednoduchá nádoba. Může být dřevěná (použijeme tvrdé dřevo, které lépe odolává hnilobě, nikdy ne dřevo, které bylo chemicky ošetřeno), ale i umělohmotná. Postačí i obyčejný plastový box s víkem. Žížaly ke svému životu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby byla dostatečně prostorná, avšak ne příliš hluboká. Vícepatrové kompostéry umožňují díky děrovaným dnům vertikální přesun žížal. Díky tomu odpadá práce s jejich přebíráním v hotovém kompostu. Velikost nádoby se odvíjí od množství kompostovaného bioodpadu. Na 1 kg týdně je potřeba zhruba 0,2 m2. Žížaly nesnášejí světlo, proto by nádoba měla mít víko, které také zabraňuje vysoušení. Pod kompostér umístíme ještě sběrnou nádobu (například plech) na odchyt výluhu - žížalího čaje. Nádobu můžeme umístit uvnitř v bytě, v domě či venku. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu (žížaly jsou aktivní při teplotách nad 5 °C, ale největších výkonů dosahuji při teplotě kolem 20 °C) a správnou vlhkost substrátu. Při umístění na balkon budou v chladu žížaly méně aktivní. Při teplotách pod nulou kompostér zamrzne a žížaly nejspíš uhynou (v přírodě se zahrabávají hlouběji do země, kde je stabilní teplota). Do kompostéru lze přidávat téměř veškerý kuchyňský odpad. Někteří chovatelé se obávají, že žížalám škodí přidáváním „pálivých" složek. Žížaly nemají zuby ani kusadla, a proto nemůžeme očekávat, že se „zakousnou" do jablka, které vyhodíme. Čerstvě přidaný odpad je dobré přihrnout vrstvou hlíny, aby nezplesnivěl nebo ho nenašly octomilky. Samotná plíseň však vadí především nám, lidem, nikoliv žížalám, které jsou schopné houbová vlákna trávit. Zvláštností je, že kalifornské žížaly, na rozdíl od ostatních druhů žížal, nejsou uzpůsobené k trávení hlíny (obsahuje jílovité částice a písek). Proto ji do kompostu nepřidáváme. Součástí kompostu se časem stávají také těla uhynulých žížal. Ta se přirozené sama rozkládají a není tedy třeba je z kompostu vyndávat. Pro chov žížal je důležitá optimální vlhkost 55 až 70 %. Vlhkost potřebují žížaly k tomu, aby mohly dýchat. Pokud po sevření v hrsti kompost drží svůj tvar, je správně vlhký. Vlhkost kompostu můžeme snížit přidáním odpadu s vysokým obsahem uhlíku, jako je papírová lepenka (nebarvená), piliny nebo sláma. Vrstvením materiálů různorodé struktury kompost provzdušníme a zabráníme nežádoucímu hnití. Pokud je kompost naopak příliš suchý, zavlažíme jej pokropením vodou nebo přidáme navlhčený papír. Důležité je, aby u dna nezůstávala souvislá vrstva vody. Pokud se stane, že se odpad dlouho nerozkládá, může to být tím, že žížaly v důsledku sucha pomřely. Kalifornské žížaly dobře snášejí teploty nad 20 °C. Právě díky tomu se hodí pro kompostování v interiéru. Teploty vyšší než 30 °C nejsou vhodné.

Hotový kompost

Struktura hotového kompostu je drobtovitá, zbarvením připomíná černozem. Tento vysoce kvalitní humus, který nezapáchá, neobsahuje zbytky nerozloženého odpadu ani patogeny, vzniká přibližně po třech měsících kompostování. Jsou to vlastně žížalí výměšky obsahující látky, které chrání rostliny před chorobami a zlepšují jejich růst. Hnojivo obsahuje kvalitní huminové kyseliny, enzymy. Vermikompost má optimální poměr uhlíku a dusíku 15-10:1, obsahuje stopové prvky, hlavně mangan, bór, zinek. Je vhodný i jako substrát pro očkování sterilních půd, např. Dobrou a jednoduchou metodou na zjištění kvality kompostu je test klíčivosti rychloklíčivých semen (řeřicha, hrách, fazole). Po 3-4 dnech semena vyklíčí. Vytvoří-li pěkný zelený porost, je kompost vyzrálý, zatímco žluté a hnědé lístky či málo vyklíčených semen prozrazují nevyzrálost. Pak je potřeba kompost přeložit a nechat jej ještě dále „pracovat". Odběr hotového kompostu provedeme stáhnutím horní vrstvy bioodpadu se žížalami, která bude sloužit jako násada pro nový kompost. Existuje několik způsobů, jak vylákat žížaly ze spodní vrstvy. Například na kompost umístit nádobku s perforovaným dnem a návnadou v podobě kávové sedliny, která žížaly postupně přiláká. Žížaly lze oddělit účinně pomocí světla. Kompost se vysype na hromadu a stranou se oddělí tenká vrstva, která zůstane prosvětlená. Žížaly z této vrstvy se vrátí zpět do temné hroudy kompostu. Takto pokračujeme, dokud nezpracujeme celý kompost. Máte-li velké množství malých kalifornských žížal, můžete je věnovat. Pokud je nebude chtít nikdo z přátel, nabídněte je třeba kachnám nebo slepicím. Chováte-li ve vermikompostéru kalifornský hybrid, rozhodně je nepouštějte ven. Jedná se o druh, který u nás není původní, a do volné přírody tedy nepatří. Tento problém nemusíte řešit v případě, že zvolíte žížaly hnojní.

Vermikompostování vs. kompostování

Vermikompostování a kompostování jsou podobné v tom smyslu, že jejich cílem je rozložit organickou hmotu na materiál bohatý na živiny, který můžete využít ve své zahradě. Rozdíly spočívají v množství času, který tyto dva procesy zaberou, jak a kde se provádějí a jaké jsou jejich konečné výsledky. Jednou z největších výhod vermikompostování je, že červí kompost má často mnohem vyšší obsah živin než tradiční kompost. Tradiční kompostování vyžaduje větší fyzickou aktivitu, protože musíte kompostovou hromadu vrstvit a často ji obracet. Vermikompostování má naproti tomu větší flexibilitu, pokud jde o počasí a požadavky na prostor. Svůj vermikompostovací box můžete mít kdekoli, kde teploty nejsou příliš extrémní, uvnitř nebo venku. Můžete kompostovat uvnitř v bytě, i když nemáte moc místa.

Výhody vermikompostování:

• Vermikompostování je způsob, jak znovu využít organický odpad místo jeho vyhazování.
• Chemická hnojiva nebo pesticidy mohou být škodlivé pro půdní mikroorganizmy a jiná volně žijící zvířata.

Pokud právě začínáte, tak vše, co musíte udělat, je vytvořit na dně chovného boxu podestýlku. Na podestýlku je vhodné použít drcený papír, lepenku, slámu, seno, suché listí, kokosové vlákno a nebo dřevěné třísky. Krmení vašich žížal je jednou z nejdůležitějších částí procesu zpracování bioodpadu. Podstatné je věnovat pozornost tomu, co a kolik jim nabízíte. Kalifornské žížaly mohou jíst různé organické materiály včetně zbytků ovoce a zeleniny, kávové sedliny a čajových sáčků. Často se v článcích na toto téma dočtete, že byste se měli vyhnout citrusovým plodům a slupkám, protože jsou kyselé a červi je obtížně tráví. Z osobní zkušenosti však vyplývá, že se za tímto druhem bioodpadu jen tak zapráší. Možná byste nečekali, že žížaly lze přikrmovat i suchým pečivem, či přímo shnilým ovocem či zeleninou. Důležité je při krmení kombinovat bioodpad, který se rozkládá rychle (třeba měkké ovoce) s bioodpadem, který degraduje pomaleji (dejme tomu slupky od brambor, seno..). Do vermikompostéru však rozhodně nepatří žádné živočišné nebo mléčné výrobky, skořápky od vajec (žížaly si s nimi nedokážou poradit, protože je nemají jak rozmělnit) a hlavně si prosím dejte pozor na bioodpad infikovaný hmyzem (typicky octomilkami). U krmení vašich žížal je podstatné získat informaci o tom, kolik jedí. Sledujte to pozorně; klíčem k rozvoji vaší násady žížal je zajistit, aby měla vždy správné množství jídla (a tedy i vlhkosti, která z bioodpadu přechází do vermikompostu). Když je systém v nerovnováze, poznáte to docela rychle. Při zakládání vermikompostu se často stane, že se žížalí násada potřebuje přizpůsobit novému prostředí. Tím pádem po dobu aklimatizace (max 2 týdny) bude spotřeba biologického materiálu nižší. Pokud můžeme poradit, tak ze začátku je dobré bioodpad krájet, nebo mixovat na menší kousíčky a ideálně je zahrabávat do násady. Tím se zkrátí čas potřebný na degradaci těchto biozbytků. Rozhodně žížaly nepřekrmujte! Pokud žížaly překrmíte, přebytek může začít hnít a způsobovat nepříjemný zápach. Může dojít k hnilobě a nahromadění tepla, což může dokonce červy i zabít. Pravidelně lehce prohrabávejte materiály v chovné nádobě pomocí malé ruční lopatky nebo přímo ručně (doporučujeme použít tenké gumové rukavice) tak, abyste do boxu dostali vzduch. Ideální je si proto obstarat lékařské gumové rukavice, s pomocí kterých Vám to půjde jedna radost. Umístěte svůj vermikompostér mimo přímé slunce, protože teplo ze slunce může vysušit velmi důležitou kůži vašich červů, což by nemuseli přežít. Přímé sluneční světlo taktéž prohřívá obsah kompostéru. Příliš vysoké teploty, třeba dlouhodobě nad 30 stupňů Celsia, žížalám nesedí. V chladných měsících umístěte kompostovací koš do nejteplejší části garáže nebo sklepa, nebo třeba na chodbu přímo ve vašem bytě. Žížaly zakrmujte pokaždé v různých oblastech koše. Pokud zaznamenáte zápach čpavku, vězte, že v chovné nádobě kompostéru probíhá anaerobní rozklad. To znamená, že prostředí je příliš vlhké a vaše půda může být dokonce podmáčená, což může mít za následek smrt vašich červů. V tuto chvíli je dobré vypustit spodní nádobu, přidat novou suchou podestýlku a promíchat obsah nádoby tak, aby se do ní dostalo více kyslíku. Pokud se k vašemu chovu nemohou dostat octomilky nebo jiný invazivní hmyz, klidně můžete nechat kompostér bez vrchního víka proschnout. Obden obsah chovné nádoby prohrabávejte. Obvykle stačí jednou týdně. Jedním ze způsobů, jak zjistit vlhkost v chovném boxu, je vzít hrst materiálu z koše a vymáčknout ho. Pokud vyteče voda, máte příliš mokrý koš. Malé množství plísní je docela normální a nemusíte se ho obávat. Kompostovat můžete, pokud teploty nejsou pro žížaly příliš nízké. Při teplotách pod 10 stupňů Celsia se produkce kompostu zpomaluje. Ovocné mušky se mohou stát problémem při hnijícím bioodpadu. Protože je přitahuje fermentace ovoce a zeleniny, musíte zabránit tomu, aby se do vašeho kompostéru dostaly přímo nebo prostřednictvím jejich vajíček či larev. Izolujte bioodpad v igelitových pytlíčcích, pokud to není nezbytné mějte chovnou nádobu vermikompostéru vždy přikrytou vrchním víkem opatřeným netkanou textilií. Podmínky uvnitř nádoby na chov červů by neměly být příliš vlhké a anaerobní. Sklízejte za tři až šest měsíců, v závislosti na tom, kolik červů máte, jak moc se množí a jaké druhy bioodpadu máte v koši. I když si to možná bude vyžadovat určité pokusy a omyly, zřízení vlastního chovu kalifornských žížal je rozhodně obohacující způsob, jak sledovat přírodu při práci a více se zapojit do zvelebování prostředí, v kterém žijete.

Hmyzí farmy

Jako hospodářské zvíře je hmyz v podstatě snem každého farmáře. Představte si, že do chlívku 2×2 metry nasypete půl tuny obilného šrotu a pak obden už jen pár mrkví nebo brambor a za dva měsíce vám z něj vyběhne zdravé čtvrttunové prase. Žádný hluk ani zápach, žádné kidání hnoje, žádné náklady na veterináře ani řezníka. No nekupte to!

Na tomto webu naleznete nejen podrobný návod, jak na chov moučných červíků, ale také recepty na opravdové hmyzí pochoutky. Vypěstuj si svého červíka! >> Udělejte něco pro své zdraví a rodinný rozpočet! Larvy potemníka pro vlastní konzumaci se dají bez problémů pěstovat na jednom čtverečním metru i třeba… ReceptyZdravá kuchyně >> Hmyz je nutriční superpotravinou, navíc se z něj dají připravit opravdové lahůdky. A žádný strach - jde to i bez nožiček a tykadel! Nastává doba entomofagie…

Čím vším můžeme tedy přispět my sami?

Je totiž zřejmé, že politici ani korporace to za nás neudělají - pokračující rabování planetárních zdrojů na první pohled nic nestojí, ovšem draze za něj zaplatí naše děti a jejich děti. Bude naše generace po tísíce dalších let zapsána do historie jako ta, co nenávratně zdevastovala a spálila naši planetu?

tags: #cervy #z #bio #odpadu #chov

Oblíbené příspěvky:

• Jak na vodní kámen šetrně k přírodě
• Co je to škola v přírodě?
• Praktické tipy pro třídění odpadu
• Účetnictví recyklace
• Více o uctívání přírody