Kritika ochrany přírody a role zelených fanatiků

Ačkoli jsou nyní environmentální témata v kurzu, Strana zelených tře bídu s nouzí. Přežije současnou transformaci tradičního politického spektra? A v jaké podobě? Následující text vznikl pro Deník Referendum, Ekolist.cz vám ho přináší v rámci diskuze o budoucnosti zelené politiky v Česku. Každopádně české politice silná Strana zelených chybí.

Zvlášť kdyby dokázala zasazovat environmentální priority do sociálního kontextu. Dnes třou Zelení bídu s nouzí a rozmýšlejí se, kudy dál. Sami? A kterým směrem? Nebo s někým? Stáhnout se jen na lokální úroveň? Či to rovnou zabalit?

Obávám se, že doba širokospektrálním stranám nepřeje. Musí to pochopit i sociální demokraté nebo lidovci. Rozumnější je vytipovat si nosnou cílovou skupinu, poznat její problémy a nabídnout jí svoje vize. To vše samozřejmě při vědomí, že taková klimatická změna musí mít dopad třeba i na daňovou soustavu.

Paralelně je ale nutné myslet na spojnice k názorově blízkým uskupením. Panuje také latentní poptávka po levicově liberální a zároveň zelené partaji. Než se pouštět do pokusů hodných Mičurina, stálo by za to sepsat střízlivý, avšak zevrubný environmentální program, který však dá odpovědi i těm voličům, kterým při pohledu do peněženky připadají zelená řešení jako drahá.

Zkrátka vizi trvale udržitelného života, která bude víc přitahovat než provokovat. Zeleným tudíž nezbyde než se pokusit přežít. Zbavovat se srozumitelné značky by bylo čiré šílenství. Stejně jako pokoušet se o programový kotrmelec, který v některých zemích předvedli například liberálové, když se změnili v nacionalisty. Zelení by měli zůstat zelenými. Sluší jim to.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Aniž bych jim chtěl nakládat příliš těžký náklad, zvlášť když jiné partaje dělají politiku levou zadní bez větší námahy, domnívám se, že by nebylo od věci, kdyby příslušníci zeleného proudu (strany, ale i environmentálně citliví politici odjinud) věnovali část své energie sdružením a spolkům, které prosazují zelené recepty aktivisticky mimo standardní politickou soutěž.

Kolik lidí, tolik názorů. Který u Zelených převáží, je ve hvězdách. Dělat nevratné kroky by bylo předčasné. Lepší je dvakrát měřit, než se jednou řízne. „Zdá se, že ochránci a zelení fanatici by volnou přírodu nejraději odevzdali predátorům. Zemědělce a lesníky by naopak přemístili do rezervace,“ říká šumavský zemědělec a člen Klubu 2019 František Svoboda.

Kritika opatření ochrany přírody

„To, co se dnes děje v přírodě, pod taktovkou pracovníků ochrany přírody, je pro mne nepochopitelné. Tito pracovníci a zelení fanatici zavádějí opatření, která často přírodě škodí. Většinou jsou to specialisté nebo neználci, kteří nechápou přírodu jako celek. Takže jsou zaváděna opatření bez dopadových studií. Úředníci se necítí za nic zodpovědní.“

Poradce prezidenta Petra Pavla pro oblast životního prostředí Ladislav Miko našel v programovém prohlášení nastupující vlády nesmysly i šokující opomenutí. Ministrem životního prostředí se nejspíše stane předseda strany Motoristé sobě Petr Macinka. Ladislav Miko má o budoucnost resortu má vážné obavy.

„Pan Macinka vůbec nemá představu, jaký objem správních řízení a rozhodnutí na ministerstvu životního prostředí probíhá. Kapitola životního prostředí je přepisem programu Motoristů s vypuštěním těch největších extrémů. Je tam ale zjevný zájem na tom, abychom ve velkém produkovali komodity, ve kterých už soběstační jsme, což jde proti sobě. Dále je tam představa, že budeme chránit náš trh před „nekvalitními“ produkty jen proto, že jsou třeba z Polska, Německa či Ukrajiny, to ale na jednotném trhu dělat nelze, pokud splňují kritéria bezpečnosti platná v EU.“

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

„Program uvádí, že je chce vláda podpořit, ale jen s podmínkou, že mají nějakou zásadní produkci. To je finta, která už byla použita mnohokrát. Malí neprodukují velké objemy. Navíc je tam ještě napsáno, že se nepodpoří ti neaktivní, aniž by ty „neaktivní“ někdo definoval. Může to být třeba malý zemědělec, který hospodaří v podhorské oblasti, kde pečuje o krajinu. Třeba se stará o louky, seká je, pomáhá chránit a obnovovat krajinu, ekosystém.“

Revizi dotační politiky strašně moc potřebujeme směrem k otevření systému, abychom nezabetonovávali staré postupy. Erozní oblasti jsou možná nepřesné, ale v tom smyslu, že eroze ve skutečnosti probíhá na mnohem více plochách a ve větším rozsahu, ne naopak, jak naznačuje program. Před dvěma týdny byla přijata první směrnice Evropské komise o monitorování, ochraně a odolnosti půdy. V takové půdě „nedrží“ voda ani živiny, a tak je do ní musíte dodávat, více a za větších nákladů se o ni starat.

K preciznímu zemědělství potřebujete stroje, satelity, přijímače, čidla. Není tam třeba vůbec zmínka o regenerativních postupech, tedy že se budeme primárně snažit dávat půdu do pořádku. A tahle linka se táhne i celou kapitolou o životním prostředí. Soustředění se na řešení následků, nikoli příčin.

Když se podíváme na kapitolu „voda“, tak se v podstatě pořád hovoří o tom, že to - s prominutím - nejdřív „zaprasíme“ a pak to budeme co nejlépe čistit. Spalovny jsou jistě jedním ze způsobů, jak nakládat s odpady, a lepší než skládkování. Ale máme tu právní povinnost snižovat objem odpadu, který se nerecykluje či nevyužije. Všechny procesy ve firmách vedou k tomu, že se odpad snižuje, ten komunální už klesá.

A my si tu vystavíme nějaké kapacity spaloven, které budou pár let pálit. Pak ale odpad dojde, ony nebudou ještě amortizované, a bude se hledat způsob, jak odpad dovážet. Staneme se potenciálním smetištěm Evropy. Stavba přehrad a nádrží, včetně velkých strategických, mluví se o pitné vodě, čistírnách. Nikde není prevence, jak se budeme snažit, aby vody znečištěny nebyly.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

Co mě ale opravdu šokovalo, je to, že koalice vypustí program, kde není vůbec kapitola ovzduší, které má dnes asi největší přímý vliv na zdraví lidí. Věty třeba o „příměsi“ listnatých stromů místo o jejich plošném návratu na místa, která jsou pro ně přirozená, to jsme někde v roce 1980. Dávno před kalamitou, kdy nám kůrovec sežral celé Česko.

Místo toho ovšem program zmiňuje, že budeme sázet smrk všude tam, kde je to ekonomicky výhodné - ignorovat to, že za čtyřicet let ho zase sežere kůrovec, pro což jsou jasné predikce. Nařízení o obnově přírody a naše mezinárodní závazky celkem jasně říkají, co a dokdy máme udělat. Jediná reálná cesta by byla, že by soud řekl, že to nebylo dobře vyhlášené, což se ale nestalo - právě naopak.

Když už je CHKO vyhlášena, tak ji lze zákonně zrušit, jen kdyby zanikl předmět ochrany, nebo by k tomu vedly nějaké bezpečnostní důvody země. Mám proto obavy, že jde o snahu otevřít prostor pro diskusi o přísnosti té ochrany. Obrovské množství nevládních organizací bere poměrně velké dotace na management přírodních ploch, například na prořezávání v rezervacích, kosení luk, za což sice resort odpovídá, ale nemá na to vlastní kapacitu.

Pokud se mu postaví, tak je ministr nemůže s ohledem na služební zákon jen tak vyhodit, ale může je zbavit funkce, přeřadit je. Systém se rozvrátí. Ty mu mnoho možností nedávají. Primárně záleží na tom, která jména budou uvedena v návrhu příštího premiéra, je to především jeho právo a odpovědnost. Kandidáti na ministerské posty musí splňovat nějaká obecná kritéria, nesmějí být v rozporu s platnou legislativou a ústavou, nebo se stavět proti základním principům demokracie a našeho státu.

Současná zákonná pravidla pro náhradní výsadbu nejsou příliš funkční v případech, kdy náhradní výsadbu není možné umístit na pozemcích žadatele. Jenže říká, že jejich výpočet by měl stanovit zvláštní zákon, a takový zákon se přitom, za 33 let platnosti stávajícího zákona, nikdy nepodařilo vydat. Vedle toho obsahuje ZOPK kouzelnou větu, že orgán ochrany přírody „může“ náhradní výsadbu uložit.

Někdy se stává, že bychom, jako samospráva, rádi vysadili nové stromy na příhodné místo, ale nemůžeme, protože tohle místo je dlouhodobě rezervované pro náhradní výsadby. Novelizace zákona o ochraně přírody a krajiny tenhle stav napravuje. Komora varuje, že novela „zpomalí nejen výstavbu bytů, průmyslových areálů či obchodních center, ale také zásadní infrastrukturní projekty v oblasti dopravy a energetiky“.

Také v politice se všechny základní spory na tradiční - a čím dál kratší - úsečce mezi levicí a pravicí vedou o to, jak dosáhnout co největšího hospodářského produktu a jak jej potom rozdělit. Zelení svou politikou usilují o uskutečnění vize ekologické demokracie. Myslíme tím společnost, která se vyznačuje kulturní vyspělostí, sociální citlivostí, politickou otevřeností a hospodářskou stabilitou.

Principy politiky Strany zelených

1. Strana zelených při řešení společenských problémů na první místo klade hledisko kvality života.
2. Jsme přesvědčeni, že čím silnější bude demokracie u nás i ve světě, tím vyšší je naděje uskutečnit vizi demokracie ekologické.
3. Žádná politická strana nemá v této oblasti takovou kompetenci jako Strana zelených, která nad vědomím naléhavosti ekologické krize vznikla.
4. Zemědělství je základem výživy obyvatelstva a péče o krajinu, není a nesmí se stát jen jedním z odvětví českého hospodářství.
5. Moderní národohospodářská politika uznává fakt, že ekonomické zájmy je třeba sladit se zájmy ekologickými.

Tvrdit, že naší přírodě hrozí nebezpečí v podobě Motoristy Petra Macinky na pozici ministra životního prostředí, není v žádném případě nadnesené. Proč by měl člověk, který dlouhodobě zlehčuje význam ochrany klimatu a přírody, vést resort, jehož hlavním úkolem je právě jejich obrana? Nesoulad mezi jeho postoji a posláním ministerstva je zřejmý a znepokojivý.

Tím nejzřejmějším důvodem, proč je Petr Macinka zcela nevhodným kandidátem na ministra životního prostředí, je dlouhodobé popírání klimatické vědy jím samotným i jeho spolustraníky z Motoristů sobě. Samotný Macinka ale tvrdí, že na rozsah a intenzitu důsledků klimatické změny v dnešní době má největší vliv činnost vulkánů, pohyb kontinentů a aerosoly.

Petr Macinka má v rámci svého působení na Ministerstvu životního prostředí poměrně jasný, neústupný cíl. Na to poukázal již poměrně značnou dobu zpátky v rozhovoru pro iDnes.cz, kde prohlásil, že na ministerstvu po jeho nástupu „poteče zelená krev“. Tím jasně projevil, že namísto posílení ochrany životního prostředí hodlá z ministerstva odstranit vše, co mu připomíná klimatickou politiku.

Macinka například věří, že „antropogenní emise mohou soutěžit třeba s měnící se intenzitou slunečního záření“; globální oteplování se poté, dle jeho slov, dá vysvětlit „změnami parametrů oběžné dráhy kolem Slunce“. Motoristé sobě se dlouhodobě profilují jako obhájci automobilového průmyslu a zastánci fosilních paliv jako primárního zdroje energie.

Macinka svými výroky i postoji opakovaně dokazuje, že hájí především ekonomické zájmy vybraných podnikatelů, nikoli veřejný zájem na ochraně přírody. Nedávno oznámil, že chce zrušit nově zřízenou chráněnou krajinnou oblast Soutok na jihu Moravy. Pro ucelený obrázek je třeba nahlédnout také do dalších sekcí volebního programu, které se environmentálními otázkami, alespoň v demagogickém pojetí Motoristů, zabývají.

„Zachováme moření osiv neonikotinoidy pro ochranu řepky a cukrovky, dokud nebude dostupná srovnatelná alternativní metoda bez dramatického snížení výnosů. Naopak neonikotinoidy, často diskutovaný druh pesticidů, jsou svým dopadem na flóru i faunu, včetně ptactva, nechvalně proslulé.

„Odmítáme povinné zálohování PET lahví, které podle odborných studií (např. CETA) nepřináší ekologický přínos a ohrožuje funkční obecní systémy třídění. Systém nakládání s odpady by v této podobě nebyl zefektivněn ani posunut kupředu, naopak by dost pravděpodobně došlo k jeho oslabení.

Petr Macinka nedisponuje odbornými předpoklady ani zkušenostmi nezbytnými pro vedení Ministerstva životního prostředí. Jeho vyjádření v médiích a politické postoje navíc odhalují neschopnost porozumění resortu, který by měl řídit. Motoristé by totiž nejenom nejraději zrušili dotační programy zaměřené na běžné občany (Nová zelená úsporám a kotlíkové dotace), ale namísto toho také chtějí plošně podporovat uhlí.

Petr Macinka opakovaně útočí na lidi a organizace, které se odborně věnují ochraně přírody a klimatu. Vědce, ekology a pracovníky neziskových organizací označuje za „zelené extremisty“ nebo „fanatiky“, čímž zpochybňuje jejich odbornost i přínos pro společnost. I my můžeme ovlivnit, kam se Ministerstvo životního prostředí posune. Zda kupředu, anebo nazpět.

Přístup stran k ochraně zvířat a přírody

V předvolebních slibech a programech se politici kromě ekonomiky, bezpečnosti a jiných otázek zmiňují i o tématu ochrany zvířat a přírody. Strany šermují závazky, jež se týkají obnovy lesů, péče o přírodu bez „fanatického aktivismu“ nebo důraznějšího postihu v případech týrání zvířat.

• ANO: Zlepšíme ochranu zvířat a zpřísníme také tresty za jejich týrání.
• Spolu: Věnují se spíše tématu ochrany životního prostředí „bez fanatického aktivismu“.
• SPD: Podporujeme ochranu přírody, ale odmítáme „klimatické ideologie“ a s tím související obnovitelné zdroje.
• Starostové: Zdůrazňují důsledné zadržování vody v krajině a spolu s tím odpovědné hospodaření se zvěří.
• Piráti: Slibují „obnovení rovnováhy mezi lesem a zvěří“.
• Stačilo!: Plánuje podporovat útulky.
• Motoristé sobě: Chtějí zpřísnit tresty i v souvislosti s týráním a zabíjením zvířat.
• Přísaha: Chce sloučit resort životního prostředí a resort zemědělství pod jednu agendu ministerstva přírodních zdrojů a venkova.

Náš boj proti klimatickým změnám je méně účinný kvůli tomu, že v politice nejsou pravicové strany zelených. Zejména se příliš mnoho pozornosti věnuje nerealistickým snům o změně chování, kdy by se lidé vzdali spotřeby energie (z fosilních paliv) potřebné k zajištění základních životních potřeb - a životního luxusu.

Můžeme spekulovat, že hypotetické pravicově orientované zelené strany by prosazovaly podnikatelský, na zisk orientovaný přístup k řešení klimatických změn, neboť by v něm viděly novou příležitost, jak zbohatnout a zároveň prospět planetě. Soukromě financovaná soutěž XPrize nabízí odměnu ve výši 100 milionů dolarů za zlepšení metod zachycování oxidu uhličitého z atmosféry, ale je zapotřebí řádově větších investic do výzkumu, protože žádná z vyvíjených metod zatím není připravena k použití v potřebném měřítku.

Poslední metoda je podle mého názoru nejslibnější - množství CO2 zachycené ročně fotosyntézou je 15x větší než produkce CO2 člověkem, takže jde o relativně skromné přesměrování tohoto procesu. Proč se snažit znovu vynalézt metody zachycování kysličníku uhličitého, když už na to máme evolucí vyvinutou fotosyntézu?

Všechny tyto zásahy by musely mít planetární rozměry a zachytávat řádově miliardy tun CO2. To jsou sice zásadní technologické problémy, nicméně lidstvu se vždy dařilo lépe v inženýrství než v inženýrství sociálním.

tags: #zeleni #fanatici #kritika #ochrany #prirody

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si o zdraví z přírody
• Využití kompostu na zahradě
• Koše na tříděný odpad
• Svoz komunálního odpadu ve Zlíně
• Recenze STK a autobazarů v Chomutově