Nakládání s odpady v Unipetrolu a legislativa

Velké petrochemické firmy v Česku i ve světě se zavazují ke snižování emisí, ať už dobrovolně, nebo je k tomu nutí evropská legislativa.

Jednou z cest, jak dopad na planetu zmírnit, je využívat principů oběhového hospodářství - například plasty, které firmy produkují, mohou vyrábět z recyklátu namísto prvotního „virgin“ materiálu, tedy toho vyrobeného přímo z ropy.

Nezvýší se tak spotřeba ropy, a navíc se svět zbaví odpadního plastu, který by jinak skončil ve spalovně.

Pustil se do ní například Orlen Unipetrol, který před třemi lety ve svém závodě v Litvínově otevřel testovací jednotku. Zkouší na ní chemické zpracování odpadních plastů různého složení pomocí pyrolýzy. Získává tak know‑how, aby výsledný materiál - pyrolýzní olej - mohl zapracovat do svých výrobních technologií a s touto surovinou mohl vyrábět plasty nové.

„Chemická recyklace na rozdíl od mechanické mění molekuly plastu, proto se jí říká chemická. Během takzvané pyrolýzy, což je laicky řečeno tepelný rozklad plastů při vysokých teplotách 300, 450 i 500 stupňů Celsia, vzniká pyrolýzní plyn, který po kondenzaci tvoří jako hlavní produkt pyrolýzní olej.

Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy

„To už je surovina velmi podobná té, která vzniká při rafinaci ropy.

Výhodou chemické recyklace je, že si poradí i s takovými plasty, které se před běžnou mechanickou recyklací oddělují a končí často ve spalovnách a na skládkách.

V pyrolýzní jednotce je možné zpracovat směsné plasty, především polyetylen a polypropylen, ale také příměsi dalších plastů, jako například polystyren.

„Pyrolýzní jednotka pojme také mnoho plastů ze stavebnictví, které se jinak recyklují obtížně.

Naopak nevýhodou této technologie je její energetická náročnost, která je v porovnání s mechanickou recyklací vyšší a znamená tak více emisí.

Čtěte také: Nakládání s odpady v Česku

„Na druhou stranu odpadává nutnost složité předúpravy a čištění plastu, čímž se zase emisní stopa výsledného produktu snižuje.

Další velkou otázkou této technologie bude ekonomická stránka. Plast získaný pomocí chemické recyklace je totiž dnes dražší než stejný virgin plast získaný z ropy.

„Chemicky recyklovaný plast bude mít v první fázi vyšší hodnotu, zato ale získáme vyšší kvalitu recyklovaných plastů. Budou vhodné například jako obaly pro potraviny.

Je to stejné jako s biopalivy. Jde o rozklad materiálu za vyšší teploty bez přístupu kyslíku.

Pyrolýzní jednotka si poradí i s takovými plasty, které nelze recyklovat mechanicky a končí často ve spalovnách a na skládkách.

Čtěte také: Informace o kompostování

Až Orlen Unipetrol svou pyrolýzní jednotku otestuje, plánuje v roce 2027 spustit velkoobjemovou jednotku s kapacitou zpracování až 30 tisíc tun plastového odpadu ročně. Stát by měla mezi dvěma a třemi miliardami korun.

„Naší ambicí je v horizontu několika let chemickou cestou recyklovat odpadní materiály z nejbližšího okolí našich výrobních areálů i celé České republiky.

O posunutí metody chemické recyklace do praxe se snaží i projekt Green Future, za kterým stojí podnikatel a investor Michal Pivrnec.

Loni u Bruntálu instaloval prototypovou jednotku, která rovněž pracuje s principem termochemické recyklace plastů.

„Stane se z nich pyrolýzní olej, který je ropným produktem a může se z něj opět vyrobit plast.

Vše běží v uzavřeném okruhu - plast se zahřívá, takže technologie nekouří, nemá dokonce ani komín a neprodukuje žádné zplodiny ani nadměrný hluk.

Technologie Green Future podle jeho slov nyní jako jediná v Česku dokáže vyrábět v ekonomicky funkčním provozu a může pracovat téměř nonstop.

„Naše řešení jako jediné, o kterém víme, opravdu funguje v ostrém a dlouhodobém provozu. Zbytek trhu je v různých fázích vývoje,“ podotýká Pivrnec.

I v tomto případě platí, že technologie dokáže zpracovat prakticky všechny druhy plastů.

„Můžete do ní nasypat celou žlutou popelnici. Omezení je pouze v poměru PET, který může být zastoupen z osmi procent. A nevadí nám ani nečistoty v podobě zbytků jídla, olejů nebo barev.

V současné době se vozí do třídíren a recyklují se převážně PET lahve, většina ostatních plastů se vozí do spaloven.

Technologie Green Future už získala řadu povolení a schválení ze strany úřadů, například od ministerstva průmyslu a obchodu nebo od ministerstva životního prostředí.

„Dosavadní výsledky potvrzují funkčnost jednotky. V současné době jednáme na různých frontách, například s městy, obcemi, odpadovými firmami a tak dále,“ prozrazuje Pivrnec.

Nedávno se on a jeho tým dohodli se zástupci samosprávy rakouské obce Hauskirchen na výstavbě prvního areálu na termochemickou recyklaci v Rakousku s kapacitou zpracování 30 tun plastového odpadu denně.

Chemická recyklace má však i své kritiky. Například Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) poukazuje na fakt, že klasická mechanická recyklace má mnohem nižší uhlíkovou stopu než dostupné technologie chemické recyklace.

„Značný podíl odpadních plastů z technických nebo ekonomických důvodů nicméně nepůjde recyklovat mechanicky. A zde hraje důležitou roli chemická recyklace jakožto doplňková strategie zpracování.

S odklonem od skládkování (který by v Česku měl nastat po roce 2030 - pozn. red.) by jinak došlo k velkému nárůstu spalování plastů a emisí CO2 s tím spojených.

Dodává, že existují různé studie, které modelovaly zpracování odpadních plastů v EU do roku 2050.

Výhodou chemické recyklace je podle Benjamina Haguea schopnost poradit si s vysoce znečištěnými plastovými odpady, a to zejména směsnými.

Pyrolýza je podle jeho slov recyklační proces s dlouhou smyčkou (v angličtině long‑loop chemical recycling), ve kterém se plasty rozkládají na základní chemické látky.

Výstupem z procesu jsou monomery, ze kterých se dají vyrábět plasty stejné čistoty a kvality jako panenské fosilní plasty.

„Pyrolýza se aktuálně nejčastěji používá pro směsné polyolefiny a polystyren pro výrobu produktů, jako jsou sáčky, obaly na potraviny nebo pneumatiky.

Nicméně připomíná, že pyrolýza musí být využívána s maximální opatrností a je třeba dávat pozor na možné negativní environmentální dopady, jako například znečištění ovzduší nebo uvolňování toxických látek.

Obsah chloru ve vstupních materiálech nesmí překročit pět procent, případně se může postavit jednotka, která pyrolýzní olej chemicky dechloruje.

„Chemická recyklace není žádnou novinkou, ale je stále v rané fázi komercializace a zatím chybějí robustní a konzistentní data o celkové emisní stopě jednotlivých procesů pro výrobu ve velkém měřítku.

Některé studie uvádějí přibližně o 50 procent nižší stopu CO2 než v případě spalování.

Na druhou stranu jedna studie z roku 2022 od Oeki Institutu v Německu došla k závěru, že pyrolýza má až devítinásobně větší uhlíkovou stopu než mechanická recyklace.

To vše podtrhuje nezbytnost opatrně posoudit dopady pyrolýzy na základě hodnocení životního cyklu, tedy LCA (life cycle assessment - pozn.

Své výhrady má také organizace Arnika. Vadí jí, že ze stávajících zařízení většinou není dostatek dat o obsahu toxických látek ve výstupech, která by bylo možné kriticky zkoumat.

„Časté tvrzení provozovatelů, že chemická recyklace a produkty z ní jsou zcela bezpečné, tak zůstává - na rozdíl od jiných technologií pro nakládání s odpady - skutečně jen tvrzením,“ krčí rameny Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí.

Martin Růžička z Orlen Unipetrolu na to namítá, že do mechanické recyklace je potřeba zahrnout vysokou uhlíkovou stopu předúpravy a případně čištění vstupní suroviny, tedy směsných plastů.

„Navíc všechno nelze mechanicky recyklovat a nezavedení chemické recyklace do cirkulární ekonomiky by znamenalo, že se mnohem větší množství plastu bude pálit či skládkovat.

Společnost ORLEN Unipetrol, provozovatel známých čerpacích stanic Benzina, má v České republice celkem 6 výrobních závodů a 3 výzkumně vývojová centra. V těchto areálech vyrábí a zpracovává řadu rafinérských a petrochemických produktů, jakými jsou například nafta, benzín, letecké palivo, polyetylen, polypropylen, PVC, čpavek, benzen, asfalt a další.

„V tomto ohledu je pro nás motivací i zpřísňující se evropská legislativa s environmentální tematikou, zdražování emisních povolenek, postupný zákaz jednorázových plastů, ale také důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů energie oproti fosilním palivům. To vše představuje samozřejmě nové výzvy.

S trendem elektromobility se před námi objevuje také nová konkurence.

Udržitelné aktivity společnosti ORLEN Unipetrol se opírají o plán do roku 2030, který obsahuje například náhradu 1,1 milionu tun uhlí ročně zemním plynem.

tags: #nakladani #s #odpady #Unipetrol #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Programy ochrany přírody v Beskydech
• Miluše Maryšková a její ekologické farmaření
• Odpadkové koše z přírodního ratanu
• Zkušenosti se studiem biologie
• Vliv ekologických faktorů na německou energetiku