Nakládání s odpady ve světě: Výzvy a inovativní řešení

Hledání řešení, jak opětovně a efektivně využívat různé druhy odpadu, je velkou výzvou pro celý svět. Odpadové hospodářství je globálním tématem, které se v posledních letech stalo středem pozornosti, a to především díky narůstajícím ekologickým výzvám. Různé země se snaží najít efektivní způsoby, jak nakládat s odpadem, minimalizovat jeho dopady na životní prostředí a vytvářet tak do budoucna udržitelné systémy.

Globální produkce a recyklace odpadu

Po celém světě se za rok vygenerují zhruba dvě miliardy tun odpadu. Méně než 20 procent z toho se podaří recyklovat. Z letošních statistik Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vyplývá, že tabulce zemí, ve kterých procentuálně recyklují nejvíce odpadu, vévodí Jižní Korea. V asijské zemi dokáží opětovně využít téměř 60 procent celkového objemu odpadu. V závěsu za Jižní Koreou nejvíce recyklují Slovinsko, Německo a Rakousko.

Že některá země vzorně recykluje, ale ještě automaticky neznamená, že s tunami odpadu zachází nejlépe. Například Švýcarsko za loňský rok zrecyklovalo „pouhých“ 31 procent odpadu, zbytek smetí ale dokázala země buď spálit, nebo zpracovat jiným způsobem (například kompostováním). Bern bojuje s odpadem natolik svědomitě, že se v zemi už žádný městský odpad ani nesváží na skládky. Podobné opatření zavedli ve Finsku, Švédsku nebo Belgii. Na opačné straně barikády je Turecko, které je na tom v kontextu zemí, které Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj sleduje, bezpečně nejhůře. Země s více než 80 miliony obyvatel loni dokázala zpracovat nebo zničit sotva deset procent celkového objemu odpadů.

V relativním porovnávání generují nejvíce smetí Spojené státy. Američané tvoří 4 % světové populace, přesto mají 12% podíl v objemu světového odpadu. Podle portálu Recycling International je ale častá kritika amerického nakládání s odpadem příliš ostrá. USA recyklují zhruba 26 % odpadu a dalších 22 % zpracují v zemi jiným způsobem. Při přepočítání na obyvatele recyklují lépe než Spojené státy jen Německo a Island, napsal web. V absolutních číslech generuje nejvíce odpadu Čína a Indie.

Global Waste Index 2022

Global Waste Index z roku 2022 od společnosti Sensoneo ukazuje, že mezi zeměmi stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství v 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě. Studie se poprvé realizovala v roce 2019.

Čtěte také: Odpadové hospodářství: světové trendy

• Turecko a Lotyšsko jsou opět největší znečišťovatelé, pětici “nejhorších ” doplňují Chile, Mexiko a Itálie.
• Nejpozitivnější hodnocení získaly Jižní Korea, Dánsko a Německo.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - „dopomohl“ tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Přestože míra recyklace i likvidace odpadu energetickým využitím narostly (recyklace z 88 kg na 110 kg, spalovaní z 56 na 76 kg), na skládkách skončilo o 64 kg odpadu více než u posledního žebříčku - až 231 kg.

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele. Navzdory těmto postupným zlepšením však nelze ignorovat obrovské množství odpadu, které se likviduje nezákonně - dosahuje až objemu 176 kg na obyvatele.

Další zajímavá zjištění žebříčku:

• Žádná jiná země se v odpadu “netopí” tak jako Spojené státy. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce. Spalováním se zneškodní jen 95 kg.
• Kolumbie produkuje nejméně komunálního odpadu - v průměru 243 kg na obyvatele ročně.
• Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně. Až 417 kg odpadu na obyvatele končí na skládce.
• Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu. Tento pokles je však ve velké míře i důsledkem změn v souvislosti s vykazováním - nároky na evidování jsou v zemi mnohem přísnější než dříve.
• Z environmentálního hlediska je spalování odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu spalováním než skládkováním. Jsou to Rakousko, Belgie, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Irsko, Japonsko, Lucembursko, Nizozemsko, Norsko, Slovinsko, Jižní Korea, Švédsko, Švýcarsko a Spojené království.
• Švýcarsko je jedinou zemí, která neposílá žádný odpad na skládku. Švýcaři vyprodukují 706 kg odpadu na obyvatele, z toho 333 kg spalují a 210 kg recyklují.
• Přestože Dánsko průměrně produkuje až 845 kg odpadu na obyvatele, „zachraňuje“ jej, že téměř veškerý odpad recykluje nebo energeticky využije - skládkuje pouze 7 kg odpadu na obyvatele.
• Nejméně odpadu vytvořily Kolumbie a Kostarika (nové členské státy OECD), Japonsko, Polsko a Mexiko.

Velký recyklační mýtus

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často oslavováno jako globální recyklační šampion. Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. To však představuje jen začátek zdlouhavého procesu, na jehož konci se znovu použije jen část odpadu a zbytek se spálí.

I ti nejpřednější recyklační hráči, jakým je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu. (Environmentální aktivisté, jako například Přátelé země Německo, dokonce odhadují, že opětovně lze použít méně než 16 % recyklovatelného odpadu určeného k recyklaci). Zbytek se zhodnocuje energeticky.

Čtěte také: Nakládání s Odpady: Kompletní Průvodce pro Firmy

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Pokud se tyto před příchodem do recyklačního závodu neoddělí, je vysoká pravděpodobnost, že ačkoli budou evidovány jako „recyklované“, ve skutečnosti se spálí. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická.

Česká republika a recyklace

A jak si ve statistikách Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vede Česká republika? Průměrně. Loni recyklovala zhruba 27 % odpadu a zpracovala zhruba 51 % celkového objemu. Nejvíce se v tuzemsku recykluje papír, nejméně pak nápojové kartony.

Česko dosáhlo v recyklaci nadprůměrných výsledků (pokud tedy preferujeme využití odpadů před jejich odstraněním), neboť podíl využití odpadů zde činil 86,5 %. Recyklace se na tom podílela 54,3 p. b., zasypávání 28,3 p. b. a energetické využití 3,9 p. b. Z celkových 13,5 % odstraněných odpadů tvořilo 13,3 p. b. skládkování a jen 0,2 p. b. připadlo na spalování bez energetického využití. Jiné způsoby odstranění nejsou v tuzemsku relevantní.

Češi se tedy ve využití odpadu umístili na šesté příčce v EU. První pozice patřila Slovinsku s 96,6 %, na tomto výsledku ovšem mělo hlavní podíl zasypávání (69,1 p. b.), recyklace se podílela na využití odpadu „jen“ čtvrtinou (26,4 p. b.). Naproti tomu nejmenší podíl využití z celkového nakládání s odpady vykázalo Rumunsko (6,1 %). Jedinou kategorií využití odpadů, v níž dosáhlo Česko podprůměrného výsledku (3,9 %), je energetické využití, tedy upotřebení odpadu jakožto paliva pro výrobu energie. Nejvíce je tato kategorie zastoupena v Litvě (19,6 %), oproti tomu na Maltě se takto nevyužívá žádný odpad.

Trendy v nakládání s odpady

EU chce co nejvíce podporovat prevenci vzniku odpadů a opětovné používání výrobků. Pokud to není možné, upřednostňuje recyklaci (včetně kompostování), následovanou využíváním odpadů k výrobě energie. Nejškodlivější variantou pro životní prostředí a zdraví lidí je prosté skládkování odpadu, i když se jedná o jednu z nejlevnějších možností.

Čtěte také: Nakládání s odpady v Česku

V roce 2022 dosáhl vývoz odpadu z EU do zemí mimo EU 32,1 milionu tun. To představuje mírný pokles o 3 % ve srovnání s rokem 2021. Většinu odpadu vyváženého mimo EU (55 %) tvoří odpad ze železných kovů (železo a ocel), který směřuje převážně do Turecka. EU vyvezla také velké množství papírového odpadu (15 %), jehož hlavním cílem byla Indie.

V únoru 2024 schválil Parlament přísnější pravidla pro přepravu odpadu do zemí mimo EU. Tato pravidla zakazují vývoz plastového odpadu do zemí, které nejsou členy OECD, a zavádějí přísnější podmínky pro vývoz do zemí OECD. Evropská unie chce do roku 2050 vybudovat oběhové a klimaticky neutrální hospodářství.

Inovativní přístupy a inspirace ze světa

Švédsko je, co se týče recyklace či předcházení vzniku odpadu, jedním z nejúspěšnějších států nejen v Evropě, ale i na světě. Švédové fungují tak efektivně, že ho dokonce dováží z jiných států. Spálený odpad následně využívají k výrobě elektrické energie, která pomáhá vytápět více než 850 000 příbytků během mrazivé zimy.

Kamikacu, malé město v jihozápadním Japonsku, bude prvním městem v zemi, které dosáhne nulového odpadu. Všech 1 400 obyvatel aktivně třídí odpad do 34 kategorií, přičemž 80 % je následně recyklováno, znovu použito nebo kompostováno. Město zároveň provozuje cirkulární obchod, kde lidé mění nepotřebné věci za nové. Do obchodu se každý rok přinese více než 15 tun zboží.

Boj proti plastům

Plastové výrobky na jedno použití jsou v nemilosti. Zůstává po nich totiž zbytečný odpad, který mimo jiné škodí v mořích. Stále více zemí tak vymýšlí způsoby, jak se jich zbavit. S nejrozsáhlejší strategií zatím přišla EU, jednorázové plasty chce ale vymýtit třeba i Indie. Evropa se jednorázových plastů zbaví do dvou let, Indie do roku 2022.

Indie končí s jednorázovými plasty. Země, jejíž města jsou kvůli všudypřítomným hromadám smetí zosobněním celosvětového problému s odpady, se chystá vyhlásit zákaz používání některých jednorázových plastových výrobků už 2. října. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění. S EU už Indie v této oblasti spolupracuje.

Právě Indie a EU, ale také většina ostatních států chtěly přijmout odvážnější závazek a nejproblematičtějších jednorázových výrobků se do roku 2025 zcela zbavit. Rozhodnutí ale podle ekologických organizací zablokovaly Spojené státy. Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu.

Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů

• Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů. Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec. Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři.
• Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021). Podle výpočtů Evropské komise se díky tomu předejde ekologickým škodám, které by Evropu jinak do roku 2030 stály 22 miliard eur.
• Směrnice mimo jiné upozorňuje na to, že bioplasty nelze počítat jako náhražky jednorázových plastů (= jsou také zakázané).

O jaké výrobky jde a co se má s jednorázovými plasty stát

• Změny týkající se jednorázových lahví:
  • do roku 2029 mají členské země zajistit, že 90 % plastových lahví od pití se vysbírá zpět (například tak, že zavedou zálohování - to už existuje v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku, nebo Švédsku)
  • do roku 2030 mají být plastové lahve vyráběny alespoň z 30 % z recyklovaného plastu
  • od roku 2024 musí být plastová víčka u těchto lahví připevněna k nádobě
• Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat: tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru
  • jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu
• U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby: státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, nebo používání jednorázových výrobků zpoplatnit
  • týká se plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků
• Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ:
  • týká se nádob na potraviny, sáčků a obalů od brambůrků, cukrovinek apod., nápojových obalů a kelímků, cigaretových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balónků a lehkých plastových tašek
• Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí:
  • vztahuje se na hygienické vložky a tampony, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry a nápojové kelímky
• Osvěta: země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků

Nakupování bez obalu

Vedle používání udržitelnějších a alternativních materiálů ovšem v dnešní společnosti sílí snaha vyhnout se používání jednorázových výrobků úplně. Také evropská strategie vede státy k tomu, aby usnadnily třeba využívání zálohovaných nápojových kelímků a plastových nádob na potraviny.

V Česku už dnes působí systémy vratných kelímků Otoč kelímek a GoCup, které působí v několika tuzemských městech. Jeden zálohovaný kelímek dokáže nahradit až 500 jednorázových, kterých se u nás spotřebuje asi 350 milionů ročně. Denně se také v Česku vyhodí okolo 54 tun jednorázových obalů na jídlo. Tomu zase pomáhají předcházet systémy vratných obalů Rekrabička a Vratné misky.

Proč je potřeba dávat pozor na bioplasty

Bioplasty se vyrábějí například z kukuřičného škrobu nebo kyseliny polymléčné (PLA). Pro životní prostředí často představují ještě větší problém než “normální” plasty.

• Nelze je recyklovat spolu s “normálními” plasty ve žlutém kontejneru, protože recyklační proces není uzpůsoben na jejich kombinování = když se bioplasty hodí do žluté popelnice, znehodnocují celou várku.
• Tváří se jako kompostovatelné (= zcela rozložitelné), ale vědecké studie ukazují, že v přírodě zůstávají mnoho let, nebo se rozpadnou na menší částice, které vůbec nezmizí. Nepatří tedy ani do kompostu.
• Zbavit se jich lze v podstatě jen spálením.
• Je těžké je od “normálních” plastů odlišit.

Nakládání s odpady v Evropské unii

V roce 2022 bylo v EU nakládáno s přibližně 1 992 miliony tun odpadu. To nezahrnuje odpad vyvezený mimo EU, ale naopak je započítáno nakládání s odpadem do EU dovezeným. Stejně tak není zahrnut odpad uskladněný pro nakládání v dalších letech, ale je započítán i odpad, který byl pro účely nakládání ve sledovaném roce vyskladněn. Vykazovaná množství proto nejsou přímo srovnatelná s množstvím vyprodukovaných odpadů. Dalším důvodem rozdílného množství produkce a nakládání jsou hmotnostní ztráty, typicky odpaření vlhkosti mezi vážením při produkci a vážením při finálním nakládání.

V rámci nakládání s odpady se sledují dvě hlavní kategorie - využití a odstranění. Do využití se řadí recyklace, která zahrnuje jak materiálovou recyklaci, tak kompostování, dále zasypávání, tedy využití odpadu při terénních úpravách a nakonec energetické využití. Množství využitého odpadu v roce 2022 dosáhlo 1 223 milionů tun a podíl využití na celkovém nakládání s odpady byl 61,4 %. Množství odpadů určených k odstranění činilo 769 milionů tun. Jedná se o odpady uložené na skládky, spálené bez energetického využití či odstraněné jiným způsobem (např. hlubinná injektáž nebo ukládání do povrchových nádrží).

V zastoupení různých přístupů k nakládání s odpady byly mezi zeměmi EU značné rozdíly. Některé státy měly velmi vysokou míru recyklace (Itálie, Belgie a Slovensko), v jiných převládalo skládkování (Rumunsko, Finsko a Bulharsko). V průměru evropské sedmadvacítky dosáhla míra recyklace 40,8 % a skládkováno bylo 30,2 % odpadu. Dalších 14,2 % se využilo pro zasypávání, 6,4 % sloužilo pro výrobu energie a 0,4 % bylo odstraněno spalováním.

Jedinou kategorií využití odpadů, v níž dosáhlo Česko podprůměrného výsledku (3,9 %), je energetické využití, tedy upotřebení odpadu jakožto paliva pro výrobu energie. Nejvíce je tato kategorie zastoupena v Litvě (19,6 %), oproti tomu na Maltě se takto nevyužívá žádný odpad. Pokud je odpad spalován bez energetického využití, jedná se o formu odstranění odpadu. Nejvíce tento způsob nakládání v rámci evropské sedmadvacítky aplikovali ve Francii (1,1 %), zatímco v Chorvatsku a na Kypru nebyla takto spálena ani tuna odpadu.

Speciální kategorii odpadů tvoří nebezpečné odpady, mezi které patří odpady vykazující alespoň jednu z patnácti nebezpečných vlastností (toxicita, karcinogenita, mutagenita, infekčnost, ekotoxicita a další). Nebezpečné odpady mohou poškozovat lidské zdraví nebo životní prostředí, a proto jim je potřeba věnovat zvýšenou pozornost. K negativnímu působení může docházet na místě jejich vzniku, při přepravě nebo v místě jejich zpracování.

V roce 2022 bylo v EU nakládáno s celkem 99,6 milionu tun nebezpečného odpadu, přičemž více než 70 % z toho bylo vykázáno pouze ve čtyřech zemích EU, a sice ve Finsku (29,3 mil. tun), v Německu (21,4 mil. tun), v Bulharsku (13,7 mil. tun) a ve Francii (7,5 mil. tun). Česká republika se na celkovém množství nebezpečných odpadů, s nimiž bylo na území EU nakládáno, podílela necelými 0,6 %. Hlavní způsoby nakládání s nebezpečnými odpady v EU byly skládkování (41,0 %), recyklace (27,2 %) a ostatní formy odstranění (18,5 %).

Každý Evropan vyprodukoval v roce 2022 v průměru pět tun odpadu, což celkově představuje více než 2,2 miliardy tun. Přibližně 38,4 % veškerého odpadu bylo vyprodukováno ve stavebnictví (38,4 %), následoval těžební průmysl (22,7 %), služby v oblasti odpadů a vody (10,5 %), zpracovatelský průmysl (10,4 %) a domácnosti (8,9 %). Zbytek (9,2 %) pocházel z jiných ekonomických činností, zejména ze služeb (5,2 %) a energetiky (3,0 %).

Velký podíl na celkovém množství odpadu (64 %) má odpad z těžby nerostných surovin. Ten pochází z těžby, dobývání, stavebnictví a demolice. V roce 2022 byly v EU zpracovány téměř dvě miliardy tun odpadu. Toto číslo se liší od množství vyprodukovaného odpadu, protože zahrnuje odpad dovezený do EU a nezahrnuje odpad vyvezený z EU.

Odpad lze využít různými způsoby v rámci tzv. využití odpadu. Odpad lze recyklovat, použít k zásypům (tj. nahrazení půdy za účelem rekultivace svahů nebo z bezpečnostních či technických důvodů při terénních úpravách) nebo spalovat a energii získanou z tohoto procesu využít.

Za necelých dvacet let, od roku 2004 do roku 2022, se množství zhodnoceného odpadu zvýšilo o 40,6 %, z 870 na 1 223 milionů tun. V roce 2022 tvořil využitý odpad více než polovinu celkového množství odpadu (61,4 %). Komunální odpad tvoří odpad z domácností, obchodů, kanceláří a veřejných institucí.

Co je to Upcycling?

Webové stránky říkají:„Upcycling neboli česky upcyklace se řadí k postmodernímu pojetí světa. Ve svém jádru je tento způsob přeměny produktů o úroveň výše nad recyklací. Jelikož v REcyklaci se staré materiály přetváří a formují v materiály nové, které jsou opět vrženy do koloběhu výroba-směna-spotřeba. Teorie UPcyklace povznáší tento směr na vyšší úroveň. Upcyklace klade důraz na zachování původních materiálů, ze kterých lze vyrobit nové produkty vyšší přidanou a hlavně užitnou hodnotou. Upcycling je filozofií, uměním, ale také životním stylem 21. století.

Správné nakládání s odpadem

S odpadem je důležité správně nakládat. Především proto, aby se minimalizoval jeho dopad na životní prostředí a lidské zdraví. Třídění, recyklace, kompostování a správné likvidace odpadu jsou způsoby, jak snížit množství odpadu a zlepšit jeho dopad na životní prostředí. Nejlepší je se však vytvoření odpadu úplně vyhnout a klást co nejvyšší důraz na znovuvyužití.

Připomeňme si, jak správně třídit. Poté, co jsou barevné třídící popelnice a kontejnery vysypány do popelářského svozového auta, je materiál odvezen na takzvanou dotřiďovací linku. Je to z důvodu, aby opravdu vše bylo vytříděno tak, jak má být a mohlo být využito k dalšímu zpracování - recyklaci. Z deseti časopisů například může vzniknout nová kartonová krabice. Třídit se ale běžným způsobem do barevných košů nedá vše. Pozor na nebezpečný odpad. Proto ho nesmíme vyhodit například do směsného komunálního odpadu.

Producenti odpadu ve světě

Logicky vzniká nejvíce odpadu tam, kde je vysoká hustota obyvatelstva nebo třeba kde je vysoký rozvoj průmyslu.

• Spojené státy americké: USA jsou jedním z největších producentů odpadu na světě. Je tomu tak zejména kvůli vysokému standardu života, velké spotřebě a rozsáhlému průmyslu.
• Japonsko a Čína: S rychlým rozvojem, urbanizací a obrovským počtem obyvatel generuje také Čína a Japonsko značné množství odpadu.

Lidé se i díky televizi a internetu naštěstí zajímají více a více o to, kde končí jejich odpad. Stále to však není dostatečné na to, aby se obrovskému hromadění odpadu dostatečně zamezilo. Recyklace, znovuvyužívání, kompostování… však to znáte. Je to něco, na co však navždy musíme myslet. Hromadění odpadu je jedním z nejzásadnějších ekologických problémů současnosti.

Tabulka: Země s nejnegativnějším environmentálním dopadem odpadového hospodářství (2022)

Údaje zobrazují bodové ohodnocení s ohledem na množství celkového vyprodukovaného odpadu, recyklovaného odpadu, spáleného odpadu, skládkovaného odpadu, a nezákonně zneškodněného odpadu.

tags: #nakladani #s #odpady #ve #svete

Oblíbené příspěvky:

• Cíle a Metody Environmentální Výchovy
• Světová úmluva o klimatu
• Tipy na hotely v přírodě
• Ekologické normy ISO 14001
• Monografie o životním prostředí