V poslední době se často setkáváme s doporučeními na ekologické praní a používání přírodních čisticích prostředků. Všechny tyto látky lze používat bezpečně, jak pokud jde o účinky na zdraví, tak pro životní prostředí. To ovšem neznamená, že za určitých okolností nemohou být nebezpečné. Ovšem čisticí schopnosti a další výhodné vlastnosti, které jim připisují prodejci, je nutno brát s rezervou. Jde zpravidla o marketing, který s realitou nakládá „tvůrčím způsobem“.
Bílý ocet je roztok čisté kyseliny octové ve vodě, obvykle v koncentraci 10 %, tedy o něco koncentrovanější než běžný potravinářský ocet. Od něj se tzv. bílý ocet liší hlavně vyšší čistotou, neobsahuje přidané látky zlepšující barvu či chuť. Je to látka téměř netoxická, i když po požití většího množství může svou kyselostí pochopitelně podráždit trávicí trakt. V lidském organismu i v přírodě je snadno odbouratelná (na oxid uhličitý a vodu). Protože jde o kyselinu, může i v koncentraci 10 % mírně dráždit pokožku a silně podráždit oči. Protože je ale neomezeně rozpustná ve vodě, lze ji poměrně snadno z kůže i oka vypláchnout.
Ocet byl dlouhou dobu používán v domácnosti jako čisticí prostředek, například k čištění vzácných orientálních koberců, protože je k nim šetrný, a dokonce je schopen některé barvy oživit. Jeho použití na praní je ale přinejmenším pochybné, protože jeho schopnost odstranit skvrny je velmi omezená. K praní se používají tzv. smáčedla (detergenty), která snižují povrchové napětí vody, a tím pomáhají rozpouštět nečistoty. Je vhodný na odstraňování vodního kamene, který se i ve zředěných kyselinách dobře rozpouští, a snad i některých skvrn.
Je proto někdy doporučován i k čištění praček nebo myček nádobí, ale při delším a opakovaném působení může poškodit gumová těsnění a způsobit netěsnosti. Pravděpodobně je schopen nahradit aviváž, co se změkčení prádla týče, pokud nevadí, že prádlo pak slabě zapáchá po octu. Tento zápach ale vymizí po vysušení na slunci nebo v sušičce. Sušička prádla ovšem spotřebovává hodně energie, takže její používání je značně nehospodárné a neekologické.
Tato kyselina bývá doporučována k podobným účelům jako kyselina octová. Stejně jako kyselina octová je to látka, která se běžně vyskytuje v lidských buňkách, kde v tzv. Krebsově biochemickém cyklu (cyklus kyseliny citronové) probíhá její rozklad až na oxid uhličitý a vodu. Buňky tím získávají energii. Je tedy tělu vlastní, a proto velmi málo toxická. Nicméně jde o kyselinu, takže v koncentraci 5-15 % ve vodě může již mírně dráždit kůži, a vnikne-li do oka, je silně dráždivá. Při častém užívání například v podobě koncentrované citronové šťávy poškozuje zubní sklovinu.
Čtěte také: Recenze pracích prostředků
Lépe než octová kyselina se hodí k odstraňování vodního kamene a různých minerálních nečistot například z nádobí, varných konvic, ale ne z praček a myček nádobí (svou kyselostí poškozuje gumová těsnění). Nezanechává zápach, ale protože je netěkavá, je nutno čištěné předměty dostatečně opláchnout vodou. V kombinaci se sodou (raději uhličitanem nežli hydrogenuhličitanem, viz níže) se doporučuje k čištění odpadního potrubí, nebo dokonce praček.
Názvem „jedlá soda“ se označuje hydrogenuhličitan (bikarbonát) sodný. Ten se používá do prášků do pečiva nebo jako lék na překyselení žaludku, a někdy je doporučován i jako čisticí prostředek nebo změkčující přísada do praní. Pro poslední dva jmenované účely se ale lépe hodí uhličitan sodný, jinak prací soda nebo prostě jen soda. Hydrogenuhličitan je látka bezpečná, i když i ona může způsobit dráždění, když vnikne do oka. Uhličitan sodný je již mnohem silnější zásadou, a proto v práškové formě i v roztocích silně dráždí oči a v menší míře i kůži nebo, při vdechnutí prachu či aerosolu, sliznice. Má také výrazné dezinfekční účinky.
V odpadních vodách při běžných koncentracích nepředstavuje soda ekologický problém a vzhledem k běžnému překyselení vod a půdy může působit spíš příznivě. Používá se jako zásaditá přísada do různých čisticích prostředků i pracích prášků. Při čištění se doporučuje používat ochranné rukavice (gumové, případně akrylové). Není to ale čistič univerzální. Zvláště není vhodný pro čištění nábytku a lakovaných povrchů, které může výrazně poškodit. Jako přídavek na změkčení vody na praní se však velmi dobře hodí.
V minulosti se používal na namáčení prádla před praním (přípravek Namo, který ale měl jiné složení než dnes) a přidával se také k mýdlovým vločkám do praní. Ještě v 50. a 60. letech 20. století bylo praní mýdlem a prací sodou velmi běžným způsobem praní prádla. Mýdlo a soda jsou šetrnější k přírodě než modernější a účinnější prací prostředky, které je postupně nahradily. Je dobré si ale uvědomit, že ve zmíněných dobách se prádlo běžně před praním delší dobu namáčelo a pak se pralo při vyšších teplotách. Bílé ložní prádlo se pralo při teplotách blízkých bodu varu, kapesníky a látkové pleny se běžně vyvářely. Při nízkých teplotách, používaných obvykle v současnosti, je praní mýdlem a sodou mnohem méně účinné.
Perkarbonát nebo jinak peruhličitan sodný je zdroj aktivního kyslíku, který má silné bělicí a dezinfekční účinky. Je to látka značně reaktivní a s tím souvisejí i škodlivé účinky pro lidské zdraví. Jako v předešlých případech jde především o lokální dráždivý účinek pro oči, pokožku a po požití i o poškození sliznic trávicího traktu. Podporuje hoření a je proto klasifikován také jako nebezpečná oxidující látka. V roztoku není příliš stálý, ve vodě se pomalu rozkládá na peroxid vodíku a uhličitan sodný. Rozklad v odpadních vodách probíhá dostatečně rychle, takže to nepředstavuje ekologické riziko, třebaže má nezanedbatelnou akutní toxicitu pro vodní organismy. Při použití k dezinfekci povrchů v domácnosti může některé povrchy poškodit.
Čtěte také: Průvodce ekologickými čisticími prostředky
Jako 3% vodný roztok v technické kvalitě bývá doporučován jako dezinfekční a bělicí prostředek v domácnosti k bělení prádla. Ve stejné koncentraci, ale v medicinální kvalitě je běžně používán k ošetřování drobných ran, čištění a dezinfekci kůže i k vyplachování ústní dutiny. Již z toho je vidět, že jde o látku poměrně bezpečnou. Samozřejmě ani ona není úplně bez nebezpečných vlastností. Vnikne-li do oka, může jej podráždit. Jisté nebezpečí plyne i z jejího rozkladu na kyslík a vodu. Tento rozklad je katalyzován světlem, proto je nevhodné peroxid skladovat v láhvi z bílého skla. Kdyby byla dobře uzavřená, mohla by pod vlakem uvolněného plynného kyslíku prasknout. Oproti peruhličitanu sodnému se rozkládá rychleji, takže jako bělicí přísada do praní je méně účinný. V odpadních vodách nepředstavuje riziko, takže jej lze skutečně považovat za ekologicky šetrný.
Co platí pro 3% roztok, neplatí pro roztoky koncentrovanější. Například v koncentraci 30 %, což je běžná koncentrace technického peroxidu, je již silně dráždivý pro oči, kůži a toxický po požití. Z uvedeného je vidět, že jde vesměs o látky celkem bezpečné jak pro zdraví, tak pro životní prostředí. Jen je třeba mít na paměti, že to neplatí absolutně.
Používáním kvalitního práškového prostředku k namáčení prádla a ochraně pračky Namo Pro docílíte šetrně vypraného prádla. Namo Pro můžete používat pro každé praní, ať už jste zvyklí prádlo namáčet a předpírat v pračce nebo lavoru. Přidáním prostředku Namo Pro k pracímu prášku snižujete jeho spotřebu a zároveň zvyšujete účinnost praní. Namo Pro se efektivně pere se skvrnami a špínou a zabraňuje uvolněné nečistotě znovu se na prádle usazovat. Síla tohoto prostředku spočívá i v jeho schopnosti změkčovat vodu a zabraňovat tím vzniku vodního kamene. Namo Pro chrání pračku i před rzí. Namo Pro má šetrné a v přírodě snadno odbouratelné složení.
Přidávejte do každého praní 1 polévkovou lžíci na 10 l vody. S větší dávkou se špína rozpouští rychleji. Prášek vždy pečlivě rozmíchejte ve vlažné vodě. Utvoří-li se hrudky, pečlive je rozmačkejte, aby se snáze rozpustily. Do takto upravené lázně namáčejte bílé a stálobarevné prádlo nejlépe přes noc. Po namáčení prádlo vymáchejte, vyždímejte a perte obvyklým způsobem.
Vzhledem k vysoké účinnosti má velkou odmašťovací schopnost, a proto pozor! Při delším styku používejte ochranné rukavice, pokožku rukou ošetřete vhodným kosmetickým krémem.
Čtěte také: Prostředky na čištění odpadů: Srovnání
NAMO uchovejte v suchu, aby obsah nezvlhl. Výrobek vysychá, účinnost se nesnižuje.
Ekologický přístup k praní snižuje negativní dopady na životní prostředí i na naše zdraví. Běžné prací prostředky obsahují fosfonáty, syntetické vonné látky a další chemické neřády, které se po praní dostávají do odpadních vod a můžou narušovat křehkou rovnováhu ekosystému. Tyto látky navíc zůstávají i na prádle, což může dráždit pokožku, způsobovat alergie a ekzémy nebo i zvyšovat riziko různých závažných nemocí.
Ekologické prací prostředky minimalizují tyto škodlivé vlivy tím, že využívají přírodní a biologicky odbouratelné složky, které jsou šetrnější jak k přírodě, tak k lidskému tělu. Takže budete mít čisté prádlo, svědomí i přírodu okolo vás. Navíc máte volbu, koho svým nákupem podpoříte - jestli světový korporát, nebo lokální firmu.
Navíc dětská pokožka potřebuje jemnou péči, takže praní dětského oblečení je tak trochu alchymie.
Sušička může být pro alergiky také přínosná - zachytí spoustu prachu a alergenů v textilním filtru a prádlo z ní vyndáte měkké a téměř sterilní. Naopak sušení venku na vzduchu může znamenat usazení pylů na prádle v sezóně alergií, což dítěti nesvědčí. Zvažte tedy sušení prádla alergika spíše doma (případně právě v sušičce).
Mnoho maminek rádo sahá po přírodních metodách odstraňování skvrn, aby se vyhnuly agresivní chemii.
Pampeliškové květy zanechávají nepříjemné žluté flíčky (mléko z lodyhy je velmi agresivní barvivo). Tyto skvrny patří k nejodolnějším a je potřeba je řešit co nejdříve. Osvědčuje se několik kroků:
Po aplikaci všech těchto kroků vyperte oblečení klasicky v pračce.
Čokoláda kombinuje barvivo kakaa a tuk, takže skvrny od ní vyžadují rozpustit tuk i pigment. Nikdy nedrhněte čokoládu horkou vodou jako první - teplo by zafixovalo kakao do vlákna. Místo toho opatrně seškrábněte zbytky čokolády tupým nožem a skvrnu přepláchněte studenou nebo vlažnou vodou. Pak použijte trochu jaru na nádobí přímo na skvrnu (jar skvěle odstraňuje mastnotu) - jemně promněte a nechte chvilku působit.
Přírodní trik na čokoládu je vytvořit pastu z jedlé sody a citronové šťávy a nanést ji na skvrnu. Soda vytáhne a absorbuje tuk, kyselina citronová rozloží tmavý kakaový pigment. Nechte pastu působit 10-15 minut, pak opláchněte studenou vodou. Skvrna by měla výrazně zesvětlat. Poté oděv vyperte běžným způsobem. U odolných fleků můžete celý proces zopakovat.
Barevné pyré (mrkev, dýně, špenát) a ovocné šťávy dokáží oblečky pěkně pokapat. Zde pomůže jednak rychlý zásah - vždy co nejdříve namočte a předeperte ve studené vodě. Na většinu skvrn od příkrmů výborně funguje starý trik: slunce jako bělidlo. Například skvrny od mrkve, dýně, rajčatové omáčky či borůvek - pokud po vyprání zůstane žlutý/oranžový flíček, dejte obleček sušit na přímé slunce. Sluneční paprsky často pigment téměř vymizíkují. Předtím můžete skvrnu pokapat citronovou šťávou pro zesílení bělícího účinku.
Dětské oblečení často podědí sourozenci nebo se posílá dál dalším dětem. Každý rodič proto ocení, když oblečky vydrží hezké co nejdéle, i přes časté praní.
tags: #namo #bezfosfatovy #prostredek #k #namaceni #a