Náročnost recyklace skla a její význam

Sklo jako odpad je významnou druhotnou surovinou. Význam recyklace skla je velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického. Do oběhu či výrobního koloběhu lze totiž navrátit téměř celé množství surovin, ale i část energie vložené do skla v původním výrobním procesu, přičemž vlastnosti výrobku, tj. recyklovaného skleněného odpadu, zůstávají stejné jako při výrobě z nových surovin a jsou zdravotně nezávadné.

Náhrada surovin používaných pro výrobu skla přináší snižování výrobních nákladů. Používání recyklovaného skla šetří neobnovitelné přírodní zdroje (písek, dolomit, vápenec, živec atd.) a znamená i méně zásahů do přírody, vede k poklesu energetické náročnosti výroby a snižuje objem emisí CO2 vznikajícím rozkladem sody, vápence a dolomitu při tavení. V neposlední řadě odlehčí skládkám komunálních odpadů a nevyvolává potřebu skládek nových.

Druhy skleněného odpadu

Skleněný odpad lze rozdělit do dvou skupin:

• Skleněný odpad vzniklý při výrobě skla a skleněných výrobků. Z důvodu technologie výroby (důraz na čistotu suroviny a složení skloviny) se recyklují pouze odpady vzniklé při výrobě skleněných vláken, užitkového skla (sodnodraselného i olovnatého), boritosilikátového skla a skleněných polotovarů pro výrobu bižuterie.
• Dalšími zdroji skleněného odpadu jsou skleněné obaly, autovraky, stavební a demoliční činnost, při úpravě odpadů (třídění, drcení) a komunální odpad.

Tradičním v České republice je sběr a recyklace obalového skla. Stále významnější se stává sběr a recyklace odpadového plochého skla.

Recyklace plochého skla

Energetická náročnost výroby plochého skla se pohybuje mezi 9,1 - 10,1 GJ/t utavené skloviny. Při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží spotřeba energie na tavení o 0,25% na tunu utavené skloviny.

Čtěte také: Proč je důležité učit děti třídit odpad?

Emisní faktor u plochého skla je v současnosti asi 595 kg CO2 / t utavené skloviny. Zvyšování objemu skleněných střepů ve vsázce snižuje objem emisí CO2 do ovzduší ze surovin používaných pro výrobu skla a snižuje se spotřeba plynu. Vzhledem k tomu, že cca 78% objemu emisí CO2 při výrobě skla pochází ze spalování zemního plynu a cca 22% ze surovin, potom lze říci, že při zvýšení objemu střepů ve vsázce o 1% se sníží produkce emisí CO2 o 0,42% na tunu utavené skloviny.

Recyklace obalového skla

Energetická náročnost u výroby obalového skla se pohybuje mezi 4,5 GJ/t - 5 GJ/t utavené skloviny.

• při zvýšení podílu střepů ve sklářské vsázce o 10% klesne energetická náročnost výroby skla o 2,5% (za základ je brána 35% vsázka střepů)
• při 60% vsázce střepů klesne energetická náročnost o cca 7,5%
• při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne energetická náročnost o cca 11,5%

Emisní faktor se u obalového skla v současnosti pohybuje mezi 350 - 400 kg CO2/t utavené skloviny.

• při základní vsázce střepů 35% se snižuje objem emisí CO2 o cca 18,5%
• při 60% vsázce střepů klesne objem emisí CO2 o cca 32,1%
• při 80% vsázce střepů (je možné pouze u výroby zeleného skla) klesne objem emisí CO2 o cca 42,8%

Vliv energeticky výkonných skel na snižování emisí CO2

Cca 40 % energie v Evropské unii je spotřebováno v budovách. Budovy z hlediska požadovaných parametrů zasklení se dělí na komerční budovy (kancelářské budovy, nákupní centra, hotely atd.) a rezidenční budovy (bytové domy, rodinné domky, atd.). Pro úsporu energie v komerčních budovách existují dva typy skel. Protisluneční skla, která snižují spotřebu energie na klimatizaci hlavně v letním období a izolační trojskla, která minimalizují tepelné ztráty v topném období. Pro úsporu energie v rezidenčních budovách používat izolační dvojskla či trojskla. Izolační trojskla minimalizují tepelné ztráty v topném období. U nízkoenergetických a pasivních domů maximalizují tepelné zisky od slunce (přírodní zdroje energie).

Z předcházejícího textu vyplývá, že existují dva požadavky na použití skel v budovách, tzv. skla:

Čtěte také: Náročnost výroby tašek na životní prostředí

• "Low-E" skla (nízkoemisivní), která snižují energetickou spotřebu v budovách (hlavně vytápění). Emisivita představuje schopnost povrchu skla odrážet teplo.
• "Solar Control" skla (protisluneční), která omezují nutnost používání klimatizačních jednotek. Protisluneční skla propustí světlo do interiéru, ale odrazí podstatnou část tepelné složky slunečního záření.

Studie k přínosům úspor energie a snížení emisí CO2 technicko-výzkumného institutu TNO

Studie k přínosům úspor energie a snížení emisí CO2 technicko-výzkumného institutu TNO používání nízkoemisivního Low-E" skla zpracovaná za EU 27, vycházela zde dvou předpokladů:

• zasklení použité ve stávajících budovách nebo předpokládaný typ zasklení v budovách postavených v letech 2008 - 2020
• použití vysoce výkonných nízkoemisivních izolačních dvoj - či trojskel (výměna stávajícího zasklení a nová výstavba).

Za těchto předpokladů jsou možné roční úspory energie a snížení emisí CO2 v EU 27 do roku 2020 následující:

• kdyby ve všech evropských budovách byla použita nízkoemisivní izolační dvojskla mohla by EU ušetřit až 90 mil.t emisí CO2 ročně do roku 2020,to odpovídá 21 milionům tun topného oleje nebo množství energie, které by spotřebovalo 19 miliónů obyvatel
• pokud by se v nových budovách použila nízkoemisivní izolační trojskla a ve stávajících budovách izolační dvojskla, EU by mohla ušetřit až 97 mil.t. emisí CO2 ročně do roku 2020, tj. 1/3 z celkového množství emisí, které se EU zavázala snížit při provozu budov.95 % těchto úspor je tvořeno výměnou zasklení ve stávajících budovách.

Úspory energie by byly v EU ročně 975 235 TJ, což odpovídá snížení o 96,613 mil.t emisí CO2. V České republice by mohly úspory energie ročně dosáhnout 26 978 TJ, což odpovídá snížení o 2,698 mil.t emisí CO2.

Studie k přínosům úspor energie a snížení emisí CO2 technicko-výzkumného institutu TNO používání protislunečních skel zpracovaná za EU 27, vycházela z následujících předpokladů:

• v nových budovách budou použita protisluneční skla ve všech klimatizovaných budovách
• ve stávajících budovách bude vyměněno staré zasklení za nové s protislunečními skly, a to ve všech klimatizovaných budovách

možné roční úspory do roku 2020 jsou předpokládány ve výši 16 mil.t emisí CO2 ročně do roku 2020,tj. asi 5 % z celkového množství emisí, které se EU zavázala snížit při provozu budov.

Čtěte také: Česká republika a odpady

za předpokladů uvedených v předcházejících dvou bodech a dále za předpokladu rostoucího využití klimatizačních jednotek, až na úroveň běžnou v USA budovách možné roční úspory do roku 2020 jsou předpokládány ve výši 86 mil.t emisí CO2 ročně do roku 2020, tj. asi 25 % z celkového množství emisí, které se EU zavázala snížit při provozu budov.

Použitím protislunečních skel může EU ušetřit 15 až 86 mil.t emisí CO2 ročně do roku 2020. Největší potenciál je v jižních státech. 86 mil.t emisí CO2 odpovídají úspory energie 1 170 785 TJ. V České republice by se snížil objem emisí CO2 o 1,470 mil.t a úspory energie by byly 15 669 TJ.

Skleněná vlákna

Tepelné izolace ve formě desek nebo rohoží ze skleněných vláken přináší značné energetické úspory. Výrobky se používají v obytných, občanských, průmyslových a zemědělských staveb a technických zařízení.

Spotřeba energie na vytápění v rodinném domku je 50 až 67 GJ/rok (13 842 až 18 456 KWh/rok). V následující tabulce jsou uvedeny tepelné ztráty při vytápění rodinného domku a úspory při jeho vhodném zateplení.

Na vytápění objektu lze ročně přibližně ušetřit 6 - 12 GJ.

Jak správně třídit sklo?

Třídění skla však není vůbec složité. Do zeleného kontejneru vhazujeme barevné sklo. Sklo, které vyhodíme do kontejneru, putuje nejdříve do meziskladu svozové firmy, kde prochází hrubým předčištěním. Následuje odvoz na třídící linku, kde probíhá jeho třídění podle druhu. Odtud už putuje do speciálního recyklačního provozu. Poté je sklo rozdrceno na střepy, které se oddělí podle barvy a smíchají s ostatními přísadami na výrobu skla. Vznikne tak základ, který se roztaví v tavné peci. Z té tavenina putuje do výrobních strojů, které už tvarují finální výrobky (nejčastěji lahve na nápoje, vázy nebo dekorace).

Předtím, než jakékoliv sklo ale vyhodíte, popřemýšlejte, jestli by se nedalo ještě využít. Ze starých sklenic si můžete vyrobit třeba vázu nebo obal na svíčku. Jde je použít i jako dózy na potraviny, kávu, čaj či bylinky. Vyhrát si můžete s ubrouskovou metodou nebo sklenice omotat jutovým provázkem a uchytit pomocí lepidla.

Sklo je celosvětově známé nejen jako nejbezpečnější obal pro potraviny a nápoje, ale také jako nejvíce respektující životní prostředí. Lze ho donekonečna recyklovat a znovu plnit, aniž by ztratilo průhlednost, čistotu nebo kvalitu.

Proč je recyklace skla důležitá?

Recyklace skla je udržitelná a dlouhodobá. Recyklace skla je efektivní. Recyklace skla šetří přírodní zdroje a energii. Úspory emisí skleníkových plynů (GHG). Zlepšení kvality ovzduší a vody snížením jejího znečištění. Recyklované sklo je užitečné. Recyklace skla je jednoduchá. Recyklace skla snižuje množství skla, které končí na skládkách nebo ve spalovnách odpadů, což snižuje negativní dopad na životní prostředí.

Výroba nového skla z přírodních surovin, jako je písek, sádrovec a soda, vyžaduje větší množství energie než recyklace skla. Recyklace je důležitou součástí udržitelného životního stylu a odpovědné spotřeby. Sklo má smysl recyklovat a je to jednoduchý způsob, jak snadno a pozitivně přispět k ochraně našeho životního prostředí. Obecně je význam recyklace skla velmi vysoký z hlediska ekologického, energetického i technického.

Recyklované sklo je primární složkou všech nových skleněných nádob. Typická skleněná užitková nádoba je vyrobena až ze 70 procent z recyklovaného skla. Použití drceného skla z recyklovaných lahví (střepů) místo panenského materiálu ušetří 20 až 40% energie.

Dopady sklářského průmyslu na životní prostředí

Výraznou předností výroby skla proti jiným odvětvím je, že minimálně zatěžuje životní prostředí a nezatěžuje životní prostředí ani jako odpad.

Firmy sklářského průmyslu investovaly a investují do snižování emisí do ovzduší značné finanční prostředky. Průměrné emisní koncentrace dosažené na tavicích agregátech s plynovým vytápěním splňují emisní limity (mg/m3 při 13 % O2R) platné ve stávající legislativě České republiky. Celoelektrické tavicí agregáty jsou hluboko pod danými limity.

V České republice se systém obchodování s emisemi na období 2008 - 2012 k 31. 12. 2009 týká 15 provozovatelů s 19 zařízeními (jedná se o tavicí agregáty s kapacitou nad 20 t skloviny za den). Zdrojem emisí CO2 je spalování zemního plynu (sklářské tavicí agregáty, přímotopy a sálače, kotle na ohřev vody) a tavení sklářských surovin (vápenec, soda, vysokopecní struska a grafit).

Používané sklářské suroviny, zejména soda a vápenec, které produkují největší množství emisí CO2 z výše uvedených sklářských surovin, jsou základem pro výrobu skla. V současné době je z technologického hlediska nemožné nahradit tyto tradičně používané sklářské suroviny jinými, které by produkovaly nižší emise CO2, případně surovinami, které by neprodukovaly žádné emise CO2. Produkce emisí CO2 sklářského průmyslu patří svým podílem 0,9 % k nejmenším z celkového produkovaného množství emisí CO2 z průmyslových odvětví a energetiky.

tags: #narocnost #recyklace #skla

Oblíbené příspěvky:

• Zajímavosti Klášterce nad Ohří
• Rozloha ekologického zemědělství
• O farmách Jaroslava Glacnera
• Recyklace asfaltové lepenky
• Využití testů v přírodních vědách