Národní park Podyjí: Ekologie stanovišť v bakalářské práci

Národní park Podyjí, vyhlášený v roce 1991, je cenným územím s hlubokým údolím řeky Dyje a komplexem přírodě blízkých lesů. Spolu s rakouským Nationalparkem Thayatal tvoří významné bilaterální chráněné území, které je považováno za příklad přeshraniční spolupráce v ochraně přírody.

Oblast byla soustavně osídlena již od počátku neolitu a k této době také datujeme její první zemědělské obhospodařování. Intenzita hospodaření v době bronzové a zejména v laténu však postupně vzrůstala díky příznivým půdním a klimatickým podmínkám na hranici hercynika a panonie i technologickému pokroku. Složitý terén hlubokého říčního údolí však vždy bránil intenzivnějšímu zemědělskému využití tohoto území a člověk tu ponechal přírodě dostatek místa pro přírodní procesy. Takto zůstal zachován rozsáhlý komplex listnatých lesů s vysokým stupněm přirozenosti, který se posléze stal základem pro jádrové území národního parku.

I přesto některé partie údolních svahů byly dlouhodobě odlesněny. Týká se to například poloh kolem výšinných hradišť, středověkých hradů a míst, která byla vhodná pro zakládání vinohradů. Taková místa, a též světliny v teplomilných zakrslých doubravách, jsou často centry výskytů těch nejcennějších druhů rostlin, živočichů i biotopů. Tyto druhy i biotopy jsou reliktem doby, kdy lesní světliny byly součástí přirozené struktury lesa, která byla kromě abiotických podmínek ovlivňována i existencí populací divoce žijících kopytníků. Začátkem neolitu jejich působení začala nahrazovat lesní pastva domácího skotu, koní, ovcí a koz.

Na zemědělsky vhodnějších plochách mimo kaňon řeky vznikly během staletí postupným odlesňováním plochy orné půdy, sadů nebo vinic. Na méně úrodných plochách, za přispění dlouhodobé pastvy, se postupně vyvinula unikátní keříčková vegetace vřesovišť a stepních lad. I uvnitř lesního komplexu zůstaly zachovány specifické typy odlesněných ploch, zejména údolní louky, které vznikly v blízkosti vodních mlýnů na řece Dyji, nebo proslulá vinice Šobes, kde se vinná réva pěstovala již od středověku.

V souladu s nejnovějšími poznatky na poli aplikované ekologie tak převážná většina těchto lesních ploch bude ponechána samovolnému vývoji, bez výraznějších zásahů člověka v budoucnu. Šíře jednotlivých typů biotopů je proto v Národním parku Podyjí unikátní i z celorepublikového hlediska a řada těchto typů náhradních společenstev by bez pravidelné a dlouhodobé péče člověka - zemědělce zcela jistě zanikla.

Čtěte také: Fungování Nálezové databáze

Jelikož leží Podyjí v pohraničí, ostatně jako všechny národní parky České republiky, bylo území negativně ovlivněno nejprve poválečným odsunem moravských Němců, přičemž některé obce byly prakticky celé vysídleny. Posléze došlo v éře kolektivizace vesnice ke vzniku velkých zemědělských podniků typu státních statků či JZD (pro mladší ročníky „Jednotných zemědělských družstev“), které hospodařily na vysokém podílu prakticky zestátněných pozemků. Dříve se v rodinách sedláků dědila půda z generace na generaci, noví hospodáři k ní neměli a často dodnes nemají jakýkoliv vztah. Všechny tyto skutečnosti umožnily masívní scelování pozemků do obrovských lánů bez jakéhokoliv respektování přírodních podmínek, o majetkových vztazích nemluvě.

Velké celky zemědělské půdy byly následně odvodněny a vlhké a podmáčené louky rozorány. Množství krajinné zeleně, zejména tisíce ovocných a hraničních stromů, stovky kilometrů mezí či hektary drobných remízků byly nenávratně zničeny. Na východním okraji národního parku bylo dynamitem odstraněno množství skalních výchozů porostlých stepní vegetací. Taková místa byla následně „rekultivována“, takže dodnes je jejich přínos pro zemědělskou produkci prakticky nulový. V sedmdesátých letech minulého století došlo rovněž k masívnímu nástupu použití průmyslových hnojiv a prostředků chemické ochrany rostlin.

Ani v tržním prostředí se způsoby hospodaření na zemědělské půdě a vztah k ní příliš nezměnily. V některých aspektech se naopak negativní jevy způsobené intenzivní průmyslovou velkovýrobou a honbou za maximální efektivitou ještě více prohloubily. Situace v regionu Podyjí je v tomto ohledu dosti tristní. Po vzniku Národního parku Podyjí v roce 1991 tak patřilo zemědělství k jednomu z nejvíce negativních faktorů ovlivňujících předměty jeho ochrany. Klíčovým územím, v němž se uplatňují negativní jevy spojené se zemědělskou velkovýrobou, je zejména ochranné pásmo národního parku.

Výzkum v Národním parku Podyjí

V r. 2011 započal v národním parku Podyjí unikátní projekt s cílem zjistit, jaký vliv má cílené prosvětlování korunového zápoje na biodiverzitu nížinných lesů. V zapojených lesích spodních částí kaňonu Dyje bylo vytvořeno dvanáct maloplošných pasek (každá 0,16 ha) a na nich po několik let zkoumána odpověď společenstev denních a nočních motýlů, epigeických, florikolních a saproxylických brouků, ptáků, plazů a cévnatých rostlin.

Výsledky výzkumu dokládají pozitivní význam raných stadií sukcese lesa nejen pro většinu studovaných skupin, ale také pro mnohé ohrožené druhy, mezi jinými i pro jasoně dymnivkového, tesaříka obrovského nebo užovku stromovou. Stejně tak byl potvrzen obrovský význam otevřených lesů pro biodiverzitu. V chráněných lesích nižších a středních poloh by management měl směřovat k udržování mozaiky různě starých stadií sukcese lesa.

Čtěte také: Integrovaný plán pro klima a energetiku

Legislativní změny a ochrana přírody

Dne 1. 6. 2017 vstoupila v platnost novela zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, která upravila právní postavení národních parků v platné legislativě a provedla úpravu některých právních institutů. Novelizována byla i ustanovení týkající se přímo zemědělské produkce. Od této chvíle je tedy na celém území národního parku zakázáno používat biocidy (§ 16 odst. 2 písm. h) a také je zakázáno používat na pozemcích mimo zahrady umělá hnojiva, kejdu, silážní šťávy nebo pozemky vápnit (§ 16 odst. 2 f).

Takto nastavené podmínky pro zemědělské hospodaření v národním parku se prakticky neslučují s konvenčními systémy zemědělské produkce a ve své podstatě odpovídají systémům ekologického zemědělství ve smyslu zákona č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Dříve byly podmínky pro zemědělské hospodaření legislativně upraveny na úrovni nařízení vlády a v případných správních řízeních bylo jejich vymáhání značně problematické. V této oblasti tudíž došlo z pohledu výkonu práva k velmi výrazné změně.

Správa NP je povinna při výkonu své správní agendy zajistit, aby hospodaření všech zemědělských podnikatelů bylo na území národního parku postupně upraveno do souladu se zákonem. Byla zahájena správní řízení a výsledkem budou rozhodnutí, která stanoví jednotlivým zemědělským subjektům způsoby zemědělského hospodaření v jejich zájmovém území. Způsoby zemědělské produkce budou v rámci tohoto řízení určeny v podrobnosti na dílec půdního bloku v rámci registru LPIS.

Je zcela evidentní, že vzhledem k výše uvedeným zákonným limitům budou muset být doposud provozované systémy konvenční či integrované produkce převedeny do systémů ekologického zemědělství. Z tohoto důvodu bylo z podnětu Správy NP zpracováno akreditovaným poradcem MZe odborné vyjádření, které má zemědělským subjektům hospodařícím v národním parku pomoci s převedením jejich dosavadního způsobu hospodaření do těchto systémů.

Dotace a zemědělské hospodaření

V současné době je zemědělci hospodařícími na území národního parku a jeho ochranného pásma využíváno několik dotačních titulů agroenvironmentálně - klimatických opatření (AEKO) v rámci PRV. Plošně nejvýznamnějším titulem je „Integrovaná produkce révy vinné - nadstavbová ochrana vinic“. Je velmi potěšitelné, že postupně vzrůstá i plocha biovinic, tzn. certifikovaných biovinařů hospodařících v titulu „Ekologické zemědělství“.

Čtěte také: Národní úprava odpadového hospodářství

Na péči o trvalé travní porosty využívají podyjští zemědělci rovněž několik titulů. Jedná se o tituly „Mezofilní a vlhkomilné louky“ a „Horské a suchomilné louky“. Vzhledem k nedostatku skotu v okolí však bohužel není využíváno titulu na ošetřování druhově bohatých pastvin, a proto klasické pastviny se stády hovězího dobytka v Podyjí prakticky nenajdete.

Velmi specifickým opatřením, bez kterého by plošně rozsáhlá péče o unikátní vřesoviště a stepní lada nebyla možná, je titul „Suché stepní trávníky a vřesoviště“. Takto jsou obhospodařovány plochy na Kraví hoře u Znojma nebo v okolí Havraníků. Bez pastvy ovcí na těchto lokalitách by tyto unikátní biotopy zanikly.

Mezi způsoby zemědělské péče o pozemky můžeme aktuálně zařadit rovněž projekt Military LIFE for Nature společnosti Beleco. Na dvou lokalitách u Havraníků a na Mašovické střelnici byla zavedena pastva divokých koní. Věříme, že i tento projekt podpoří zachování unikátní biodiverzity v našem národním parku a částečně zachová úseky otevřené vřesovištní a stepní krajiny.

Pozemkové úpravy

Pozemkové úpravy by měly patřit mezi nosné nástroje ochrany a tvorby venkovské krajiny, neboť právě kapitola pozemkových úprav patří mezi významně podporovaná opatření PRV v gesci MZe. Při komplexních pozemkových úpravách (dále jen „KPÚ“) vznikají společná zařízení sloužící ke zpřístupnění pozemků, k omezení eroze, k odvedení povrchových vod a ochraně před záplavami nebo k utváření životního prostředí pro člověka i mnoho druhů venkovské krajiny.

Na území Národního parku Podyjí a jeho ochranného pásma byly dosud dokončeny dvě komplexní pozemkové úpravy, a to v k.ú. Hnanice a v k.ú. Čížov. V Hnanicích došlo zejména k vyjasnění vlastnických vztahů k pozemkům v souvislosti s plánovanou masivní výsadbou vinic. Z hlediska krajinotvorných opatření nedošlo bohužel z pohledu Správy NP k výraznějšímu doplnění polně-viniční krajiny formacemi krajinné zeleně.

KPÚ v katastru Čížova lze z pohledu orgánu ochrany přírody hodnotit mnohem pozitivněji. Celý obvod pozemkové úpravy ležel na území národního parku a Správa NP v rámci procesu KPÚ mohla uplatnit své požadavky také z pozice orgánu ochrany ZPF. Výsledná podoba KPÚ v Čížově zajišťuje důslednou protierozní ochranu území zejména ve formě zatravněných pásů, které jsou situovány v drahách soustředěného odtoku.

Cíle ochrany přírody

Pro potřeby strategického plánování bylo přijato cílové členění území z hlediska cílů ochrany přírody. Cílem a smyslem existence tohoto režimu v NP je umožnění spontánních procesů, které nebudou zatíženy přímými lidskými zásahy (viz vyhláška č. 60/2008 Sb.). Zaujímat bude minimálně 75 % celkové výměry bilaterálního území národních parků Podyjí a Thayatal.

Území s trvalou péčí bude sloužit především k zachování vysoce cenných, člověkem ovlivněných biotopů jako stanoviště celé řady unikátních druhů organizmů, které pro svou existenci vyžadují aktivní zásahy. V NP Podyjí jde především o řídké, zakrslé doubravy a lesostepní enklávy. Do tohoto území jsou zařazeny i enklávy uzavřené v bezzásahové zóně.

Nepůvodní a kulturní lesy budou postupně přeměněny na lesy přírodě blízké s využitím principů přírodě blízkého hospodaření a s uplatněním dřívějších hospodářských postupů (les nízký a střední), které umožní zachování populací druhů vázaných na tzv.

tags: #národní #park #podyjí #bakalářská #práce #ekologie

Oblíbené příspěvky:

• Erotika a Společnost
• Řešení plastového odpadu
• Venkovní odpadkové koše
• Léčba ran přírodní cestou
• Ochrana ostrovního ptactva