Boj proti plastovému odpadu: Výzvy a řešení

Jak nakládáte se svými plastovými odpadky: házíte je do řeky, škrtnete pod nimi sirkou anebo je jen tak necháváte ležet na hromadě? Názorná otázka, u které se, doufám, dá trochu předpokládat nesouhlasná odpověď, ale demonstruje jeden fakt.

To, že nejspíš patříte k 5,5 miliardám lidí na světě, kteří mají možnost využívat nějaký centrální systém nakládání s odpady, včetně plastů. Současně však upozorňuje i na skutečnost, že zhruba 2 miliardy lidí tuhle možnost nemají, a proto nejspíš bude v roce 2040 problém s plastovým znečištěním zase o něco horší.

Co se dá udělat pro to, abychom nezanechávali v životním prostředí a světových oceánech tolik plastů?

Možnosti redukce plastového odpadu

• Vzniku až 30 % plastových odpadů můžeme předejít tím, že je nebudeme coby jednorázové produkty vůbec používat. Můžeme je buď úplně zrušit nebo použít znovu a tím prodloužit jejich životnost.
• Až 17 % dalších plastových odpadů můžeme vyřadit tím, že je nahradíme jinými produkty, třeba papírové sáčky.
• Kolem 20 % plastů můžeme efektivně recyklovat.
• Zredukovat plastové výrobky můžeme o 23 % i tím, že je budeme správně třídit do kontejnerů.
• A je tu také 10 % pro zlepšení, když budeme bojovat proti jejich nelegálnímu skládkování.

Zmíněná čísla vychází z práce badatelů univerzity v Leedsu, kde si dali hodně práce s tím, aby zmapovali konkrétní cesty plastových odpadů do oceánů, kde se většina nesprávně odložených plastů nakonec akumuluje. Vytvořili k tomu model Plastic-to-Ocean (P₂O), na jehož základě dokázali vypočíst, kde je prostor pro zlepšení.

A rovnou nabízí i výhled do budoucnosti: Pokud bychom všichni zapracovali a začali naplňovat ony procenty výše vyjádřené aktivity, kolik plastů by se do oceánů dostalo v roce 2040? Čekáte nulu? Odpověď nepotěší. Bylo by to kolem 480 milionů tun. Další 2,2 miliardy tun by byly spáleny a 850 milionů tun by zůstalo ležet jen tak někde na zemi.

Čtěte také: Příroda a krevní tlak

Problém globálního přístupu

Problém je v onom slůvku „všichni“. Už teď jsou tu 2 miliardy lidí, kteří nemají možnost nakládat s plastovými odpady jiným způsobem než je odhození-spálení-spláchnutí řekou do oceánu. A v roce 2040 jich bude ještě víc.

Takže i když teď 5,5 miliard lidí „šlápne do pedálů", nejlepší, čeho mohou dosáhnout, je potenciální snížení množství plastových odpadů v životním prostředí o 430 milionů tun. On to není úplně zlý výsledek. Kdyby se nesnažil vůbec nikdo, v roce 2040 by do oceánů mohlo zamířit až kolem 1,3 miliardy tun plastových odpadů.

Zdokonalením odpadových strategií, provázaností recyklace s cirkulární ekonomikou, technickou inovací a prevencí vzniku odpadů dokáže část světa teoretiky snížit množství vlastních produkovaných odpadů do roku 2040 až o 80 %. Což zní hezky. Jenže se zapomíná na to, že tam, kde odpadové hospodářství prakticky neexistuje (to jsou ony více než 2 miliardy lidí) je dnes na váhu „produkována“ nadpoloviční většina veškerých globálních odpadů.

Z práce badatelů v Leedsu a výstupů Plastic-to-Ocean modelů tedy vychází, že jestli chceme mít plastových odpadků v oceánech za příští dvě dekády méně, musíme začít přemýšlet o dvou a více miliardách lidí, kteří zatím nemají možnost, jak lépe nakládat s odpady.

Tedy, ne že by se vůbec nesnažili. V sektoru odpadového hospodářství“ - tedy kusového sběru, pytlování, svozu, třídění, rozebírání (a pálení) tu nejisté zaměstnání nachází kolem 11 milionů lidí (což je 58 % všech lidí zaměstnaných v odpadovém hospodářství na celém světě). Jenže to na dlouhou trasu a společný cíl, oceán bez plastových odpadků, nestačí.

Čtěte také: Cesta k udržitelnosti

Alternativní řešení a názory

Článek vůbec nepřipouští, že plasty lze energeticky využít. A, že se jedná o nejracionálnější likvidaci. Zabývá se ideologickým řešením, které preferuje.

Spalování/energetické zhodnocení tam mají začleněné taky, stejně jako konverzi plastů na paliva a další alternativy... ale nedávají mu zjevně takovou prioritu, berou to jen jako jednu z možných metod. Na principu to ale nic nemění. Dokud 2+ miliardy lidí, nemají žádnou dostupnou technologii pro zpracování odpadů/plastů, situace za dvě dekády výrazně lepší nebude.

Tady řeší, že 2 milióny lidí to nemají vůbec možnost někde shromáždit. Problém je v tom, že to chce organizaci a někdo to musí zaplatit.

Energeticky využít? To vám nestačí, že jsou plasty v půdě a vodě? Ano, energetické využití odpadů je racionální nakládání s odpady. Doplněné smysluplným tříděním je zatim jediný vhodný způsob nakládání s odpady. Pokud neumím plasty recyklovat , potom je energetické využití nejlepším z dostupných řešení.

Ale skládkování nemusí být takový problém, protože se vrací fosilní uhlík zase pod zem a může se v budoucnosti využít jako ložisko uhovodíků.

Čtěte také: Klimatické změny: fakta a argumenty

Plasty jsou supr vynález a dnes se bez nich už nadá žít. Ale musí se dořešit ten cyklus celý, tj. nejen výrobu a distribuci, ale i sběr a recyklaci.

Širší kontext environmentálních hrozeb

Boj proti plastovým odpadům přináší pohodlné odvedení pozornosti od nepohodlné pravdy. Méně či více úspěšné kampaně založené na rozhodné akci proti domnělému nepříteli maskují mnohem větší hrozby životnímu prostředí, které díky tomu zůstávají nepovšimnuty.

V ten moment, kdy jsme si nechali namluvit, že se stačí zříct brček, jsme totiž na hlubší pochopení problematiky životního prostředí povšechně rezignovali. Že z obsáhlých navzájem provázaných problémů, se kterými se naše planeta potýká, jsme si vybrali ten nejsnazší dílek k řešení. A při jeho domnělé nápravě postupujeme s takovou vehemencí, že okázale ignorujeme problémy mnohem zásadnějšího rázu.

Lidé, kteří pod vlivem alarmistických zpráv médií bojují proti jednorázovým plastům, podlehli zdařilé iluzi greenwashignu. Ne že by s plastovými odpady uniklými do životního prostředí nebyla potíž. Ale plasty samy o sobě nejsou příčinou problému.

Svět kolem nás je plný závažnějších zdrojů antropogenního znečištění, jen na ně nejde tolik vidět. Namátkou? Skleníkové plyny způsobující globální oteplování. Polétavé prachové částice vytvářející smog a odrážející se na kvalitě našeho života. Vynechat bychom určitě neměli ani zemědělství, které velkoplošně vytváří živinami předávkované prostředí, přesycené toxickými pesticidy.

Spotřební elektroniku, automobily i stavebnictví, jejichž produkty jsou plné závadných a životnímu prostředí škodlivých materiálů, těžkých kovů. Medicínu, která je odpovědná za vypouštění léčiv - poté, co projdou našimi těly - do životního prostředí, kde vyvolávají dalekosáhlé, hormonální a jiné změny. Protože už „řešíme“ plasty, nemáme potřebu se angažovat i v těchto oblastech. Pro plastové odpady dokázala vzniknout ze shora vedená iniciativa, legislativa.

Plasty jsou přitom jen jedním z mnoha antropogenních materiálů, které unikají do životního prostředí. Plastová vlákna z tkanin - polyesteru a nylonu - patří k prominentním formám znečištění. Že ale ve vzorcích odebíraných z oceánů ve skutečnosti dominují vlákna vlněná a bavlněná, tedy „z přírodních materiálů“ se nedozvíme. Ta jsou sice biologicky rozložitelná, ale pro život v mořích o nic méně nebezpečná a díky barvivům i toxická.

„Problémem nejsou plasty, ale produkt,“ doplňuje Stanton. Pohodlnost výrobců, průmyslu spoléhajícího na přesycení trhu a nadvýrobu, pohoda neinformovaných spotřebitelů, politika setrvalého růstu se podle jeho názoru nijak nemění. Plastový odpad je důsledkem špatného designu, neudržitelné spotřeby a nefunkčního odpadového hospodářství, ale ne skutečným problémem životního prostředí.

Emise skleníkových plynů, ztráta biodiverzity a chemické znečištění životního prostředí není dlouho vidět a jejich dopady se projeví až za dekády. Jakmile už je jejich dopad viditelný, je často pozdě s nimi něco dělat.

Mezinárodní den životního prostředí

Žít tak, abychom žili v souladu s přírodou, a tedy i životním prostředím, by mělo být samozřejmostí 365 dní v roce. Jen jeden z nich ale patří tomu, abychom se o tom společně bavili a tento den po celém světě slavili. Každý rok se také snažíme přijít na to, jak to naše zemské žití nastavit ještě lépe. Lidstvo za sebou nechává na Zemi pořádné otisky.

Mezinárodní den životního prostředí je celosvětově uznávaný svátek boje za lepší a trvale udržitelnou budoucnost. Jak to začalo a jak se můžeme zapojit my sami?

Už v 70. letech se Organizace spojených národů (OSN) rozhodla věnovat ekologické osvětě jeden den v roce - 5. června. Hlavním významem tohoto dne je šířit povědomí o stavu životního prostředí a aktivně zapojovat společnost do řešení ekologických témat.

Každý ročník Světového dne životního prostředí má vlastní téma. Například pro rok 2017 bylo téma Spojovat lidi s přírodou, které vyzývalo společnost jít ven a do přírody. Plast je v dnešní době skloňován ve všech negativních pádech, a tak není divu, že se OSN rozhodla věnovat letošní ročník právě boji proti plastům!

I vy se můžete letos zapojit. Například drobnostmi, které mají v závěru mnohem dalekosáhlejší dosah, než si sami uvědomujeme. Třeba odmítnutím plastového brčka nebo jednorázového plastového nádobí můžete nejen inspirovat svoje okolí k obdobnému kroku, ale hlavně se nebudete na nadměrném a neefektivním používání plastů podílet.

Pokud barevné kontejnery na tříděný odpad zatím stydlivě obcházíte, právě tento den by na vás měl fungovat jako ta správná výzva.

Můžete se ale zapojit i jinak - např. v rámci svého regionu. Společnost EKO-KOM, která zajišťuje veřejnou sběrnou síť pro zpětný odběr odpadu, se zapojuje v rámci regionálních a místních akcí (podobně jako např. při oslavách Dne země).

Pokud máte chuť se podělit o svůj ekologický životní styl, máte možnost se skrz hashtag #WorldEnvironmentDay propojit s lidmi, kteří sdílí vaše nadšení.

tags: #heslo #boj #proti #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Jak třídit kartonové krabice?
• Postupy v ekologickém vinohradnictví
• Rašeliniště Kapličky a motýli
• Tipy pro seniory na pobyty v přírodě
• Problémy klimatu: Analýza