Dopady požárů na ekosystémy

Každým rokem spálí požáry několik milionů hektarů vegetace. Lesní požáry se bohužel stávají běžnou součástí léta nejen u nás, ale i v zahraničí. Vedle Spojených států, Kanady a Ruska jsou velmi ohroženou oblastí i státy jižní Evropy (o čemž svědčí např. nedávné rozsáhlé požáry v Portugalsku, na Sicílii, v Chorvatsku či Černé Hoře). Vzniklé požáry se za suchého, teplého a větrného počasí šíří až rychlostí 20 km/h.

Z hlediska člověka jsou požáry vždy negativním jevem, naproti tomu pro některé přírodní ekosystémy mohou být jejich dopady přínosné. Druhová bohatost některých rostlinných společenstev je přímo závislá na periodicky se opakujících požárech. Jde o různé lesní a křovinné formace, se kterými se můžeme setkat třeba na západě Severní Ameriky nebo v Austrálii. Například určité druhy klíčí pouze tehdy, jsou­li jejich semena vystavena velmi vysoké teplotě, které lze v přírodních podmínkách dosáhnout pouze při požáru.

Příčiny a rizika vzniku požárů

Většinu požárů v současné době způsobují lidé neopatrným chováním v přírodě. Jejich vzniku však mohou výrazně napomoci přírodní podmínky a počasí. Velmi teplé, slunečné počasí a sucho zvyšují hořlavost vegetace a silný vítr mohou požár rychle rozšířit po okolí. Pokud dojde k jeho rozšíření na větší plochu, lze ho uhasit jen se znač­nými obtížemi. V extrémních případech hoří i několik měsíců. Nebezpečí požárů je výslednicí několika faktorů, které mají vliv na vznik, šíření, obtížnost protipožárního zásahu a škody, které způsobí.

Vysoké teploty, vyprahlá půda, monokulturní lesy, suché louky a odlesněné plochy se stávají náchylnějšími k rychlému šíření požárů. Nedostatek srážek a úbytek vegetace tak zanechávají krajinu čím dál více zranitelnou. Prohlubující se klimatická změna a výkyvy extrémního počasí, kombinované se suchem a nevhodným hospodařením v krajině, riziko požárů zásadně zvyšuje a ohrožuje jak zdraví, majetek, tak přírodní ekosystémy.

Lidská činnost bývá nejčastější příčinou požárů, ale jejich rozsah a dopady významně zesilují vlivy spojené se změnou klimatu a degradací krajiny. Hlavní příčinou vzniku požárů zůstává lidská činnost, avšak dlouhé sucho, vysoké teploty v kombinaci s nevhodnou druhovou skladbou lesů napomáhají jejich šíření. Většinu požárů sice způsobí člověk, ale jejich ničivost roste kvůli suchu, degradaci krajiny a klimatické změně, která prodlužuje sezónu hořlavosti a zvyšuje zranitelnost lesů. Jednověké smrkové porosty, holoseče a omezená obnova listnatých dřevin vytvářejí podmínky, ve kterých se požáry šíří rychleji a intenzivněji.

Čtěte také: Narušení ekosystémů vlivem oteplování

Klimatické vlivy a extrémní jevy

Klimatická změna výrazně zvyšuje rizikovost krajiny. Klimatická změna neznamená, že bude každý den horký. Znamená to, že dlouhodobé průměry teplot stoupají a extrémy se stávají častějšími. Během letošního léta v Česku střídavě panovalo horké a chladnější počasí. Začátek července přinesl vlnu veder s teplotami přes 35 °C a zaregistrováno bylo v průměru 77 požárů denně, hlavně ve Středočeském kraji, na Ústecku a jižní Moravě. Sucho extrémně vysušilo půdu a zvýšilo riziko požárů. Po suchu přišlo chladné a deštivé počasí.

Letos se nad Evropou objevila již 3x takzvaná "tepelná kupole" (heat dome) a přinesla extrémní vedra a rekordní teploty napříč jihem i středem kontinentu, což následně zapříčinilo vysoké riziko vzniku požárů. Tento meteorologický jev nastává, když se nad určitou oblastí udrží po delší dobu silná oblast vysokého tlaku. Ta funguje jako víko, pod kterým se hromadí teplý vzduch, brání tvorbě oblačnosti a způsobuje další zvyšování teplot na povrchu. Její vznik je spojen s blokujícími vzorci v atmosféře, kdy se tryskové proudění (jet stream) zpomalí a mění směr, což umožní, že vysokotlaká oblast tzv. uvízne na jednom místě.

Dopady v zahraničí

Požáry se během prázdninové sezóny nevyhnuly ani turisticky vyhledávaným oblastem v zahraničí, což přispělo ke zvyšování rizika a komplikacím při zvládání krizových situací. Ve Francii hořel největší požár za posledních 50 let, který spálil přes 160 km² a způsobil evakuace i oběti na životech. V Řecku plameny ohrozily oblíbené destinace jako Kréta nebo Chios. V Itálii oheň uzavřel turistické trasy na Vesuvu.

Lesní požáry v Portugalsku: Případová studie Pedrogao Grande

Portugalsko v posledních letech sužují lesní požáry s vysokou frekvencí. Lesní požáry sužují Portugalsko každý rok, například v loňském roce během léta, při nich zemřelo přes sto lidí, což byla nejtragičtější bilance lesních požárů v zemi za řadu let. Největším lesním požárem v roce 2017 byl v oblasti Pedrogao Grande.

První ohlášení o požáru bylo přijato 17. června v 14:43 na řídící středisko v městě Leiria. Po ohlášení požáru bylo okamžitě vysláno 47 zásahových a 12 týlových vozidel jednotek požární ochrany z okolí. První jednotky dorazily na místo zásahu kolem 15 hodiny. Celkově bylo nasazeno 2 400 hasičů, 350 vojáků, 24 letadel a 825 hasičských automobilů. Postupně, během hodin a dnů, kdy požár trval, se rozšířil i do oblastí jiných správních územních celků - Castanheira de Pera, Figueiro dos Vinhos a Góis. Tento živel je považován za nejhorší přírodní katastrofu, co se týče počtu ztrát na životech a zdraví osob. Od prvního oznámení se požár podařilo uhasit až téměř po 5 dnech. Během této doby si vyžádal 64 životů, na 250 osob bylo zraněno, včetně zasahujících hasičů, a zničeno bylo přes 53 000 hektarů lesního porostu.

Čtěte také: Vnitřní narušení ekosystému: Detailní analýza

Vysoký počet obětí a zraněných je přičítán především neobvyklým klimatickým podmínkám, které podpořily jak vznik, tak extrémní rychlost šíření požáru. Portugalský institut pro předpověď počasí uvedl, že rychlost šíření požáru ovlivnil terén, špatná požární prevence v lesním hospodářství, dlouhotrvající extrémní teploty pohybující se nad 40°C a velmi silný vítr doprovázející bouři nad zasaženou oblastí. Během vyšetřování bylo identifikováno ohnisko požáru - strom, do kterého udeřil „suchý blesk“.

Názory odborníků

Dvanáct odborníků z různých oborů, kterých se lesní požáry týkají, odpovědělo v anketě na tři otázky: co požár znamená z pohledu jejich oboru, lesa a také společnosti. Z jejich odpovědí vyplynulo, že požár je z odborného pohledu příležitostí ke kultivované celospolečenské diskusi o úloze požárového managementu v naší přírodě. Z pohledu přírody je požár do značné míry pozitivním jevem, který pomáhá organismům, které jsou konkurenčně slabší. Z pohledu lidí je požár negativním jevem, který způsobuje nedozírné hospodářské škody na majetku a rozšiřuje do okolí množství škodlivých, člověku nebezpečných látek.

Řešení a prevence

Myslím, že do budoucna budeme muset akceptovat, že lesním požárům je třeba předejít omezením množství paliva, změnou druhové skladby (více listnáčů tam kde vzhledem ke svým nárokům patří, zejména namísto kulturních smrčin) a tam, kde se jedná o ekosystémy, kde se požár běžně vyskytuje, i mozaikovitým preventivním vypalováním. Často se dnes zmiňuje, že takové požáry jsou přirozené a že by se mělo zavést i takzvané řízené vypalování. Cílem vypalování nebyla ochrana ekosystémů, ale hospodaření v nich. Řízené vypalování je zde podřízeno podrobně propracovanému systému, který umožňuje udržet požár na malém území a kontrolovat ho po celou dobu hoření. To vyžaduje i poměrně hustou síť cest a technického vybavení. Navíc se jednalo o rovinaté terény a oblast s minimálním osídlením.

Představa, že něco takového půjde realizovat v podmínkách naší krajiny, je nereálná. Vždyť správa parku nezajistila po ponechání souší z kůrovcové kalamity ani základní systém protipožárních pásů (udržovaných bez vegetace nebo jen s bylinnou vegetací) i když toto opatření člověk dlouhodobě zná jako účinné a bylo donedávna (do ústupu parních lokomotiv) praktikováno kolem tratí vedoucích lesy.

Analýza rizik a zranitelnosti

Na riziko se díváme tak, že se jedná o potenciální ztráty na životech, zdraví či majetku, které mohou vzniknout v konkrétním čase. A riziko je seskládáno z nebezpečí, expozice, zranitelnosti a kapacit pro zvládání rizika. Nebezpečí je „přírodní proces, jev nebo lidská aktivita, která může způsobit ztráty životů, zranění či jiné zdravotní dopady, poškození majetku, přerušení společenských či ekonomických funkcí či poškození životního prostředí.“ Přitom důležitou charakteristikou nebezpečí je pravděpodobnost výskytu.

Čtěte také: Environmentální výzvy v Česku

Faktory ovlivňující riziko požárů

1. Meteorologické a klimatické podmínky: K požárům vegetace dochází často periodicky v období sucha, vysokých letních teplot, nízké vlhkosti vzduchu a při větrném počasí. Deštěm promáčený les špatně hoří. Naopak sucho (jeho častější výskyt a delší trvání) bezpochyby pravděpodobnost vzniku a šíření požárů zvyšuje. Sucho samotné je pak výsledkem působení teploty vzduchu, která ovlivňuje výpar, a srážek (resp. jejich deficitu). pozorovaná i predikovaná, výskyt tzv. požárního počasí zvyšuje.
2. Geologické a pedologické podmínky: Na geologii a vlastnostech půdy do velké míry záleží, jak rychle sucho v dané lokalitě vzniká, a naopak jak dlouhou dobu trvá, než odezní. Pískovcové podloží vodu velmi dobře propouští, mocná vrstva půdy je schopna zadržet větší množství vody, kterou následně využívají rostliny.
3. Iniciační událost (zapálení ohně): Typickým přírodním způsobem zažehnutí požáru je úder blesku. Většina požárů je však způsobena lidskou neopatrností - odhozením cigaret, rozděláváním ohňů, aj. Většina požárů je způsobena lidskou neopatrností - odhozením cigaret, rozděláváním ohňů, apod.
4. Stav vegetace/porostu: Oheň potřebuje dostatek suchého paliva, pro šíření požáru je nejpříznivější suché klestí, jehličí, listy a tráva. Šíření požárů ovlivňuje také složení lesa (hořlavost porostů, odolnost vůči ohni), obecně se většinou uvádí, že jehličnaté porosty v důsledku hustějšího porostu a většího zasmolení jsou pro šíření požáru vhodnější, avšak v našich podmínkách se nezdá být tento faktor příliš významný. Zdravotní/hospodářský stav lesa je dalším faktorem, který může pravděpodobnost rychlého šíření požáru ovlivnit. Uschlé porosty, například po kůrovcové kalamitě, či jinak oslabené porosty mohou šíření požáru urychlovat, podobně jako suché ponechané klestí.

Možnosti monitoringu a detekce požárů

1. Monitoring a včasná detekce vzniku požáru: Pro monitoring nebezpečí přírodních požárů se dnes nejčastěji využívají systémy, hodnotící pomocí jednoduchých indexů kombinaci požárního počasí a sucha. K detekci již vzniklých požárů lze využít kombinaci požárních kamer, družicového pozorování a v nejexponovanější době i leteckého průzkumu. Tyto moderní technologie mají potenciál identifikovat vznik a monitorovat vývoj lesních požárů s dříve nedosažitelnou přesností. Drony, senzory IoT, požární kamery, družice, to vše jsou technické prostředky, které bude do budoucna možné využít mnohem efektivněji než klasický pozemní monitoring, i než dřívější leteckou hlídkovou službu.
2. Dostatek personálu a organizace zásahu pro zajištění hasicích prací včetně tréninku a zaškolení, která jsou pro likvidaci požárů ve volné přírodě potřebné.
3. Dostatečné a vhodné zdroje vody pro hašení: Zejména v době sucha hrozí, že v dané lokalitě nebudou dostupné zdroje vody pro pozemní hašení, což bude dále komplikovat logistiku zásahu.
4. Přístupnost lokality pro provedení zásahu: vyplývá zejména z charakteristik terénu a sítě komunikací umožňujících (v dostatečné míře) pohyb hasicí techniky. Nepřístupnost skalnatého terénu zhoršuje podmínky pro kontrolu šíření požáru.

Požáry a uhlík v lesních půdách

Uhlík je základním stavebním prvkem živé hmoty. Zároveň je součástí oxidu uhličitého, který je významným skleníkovým plynem přispívajícím ke globálnímu oteplování a jehož koncentrace v atmosféře se zvýšily od poloviny 18. století do současnosti přibližně o 45 %. Jedním z nejvýraznějších jevů ovlivňujícím zásobu uhlíku v lesních půdách jsou lesní požáry. Požár významně snižuje zásobu půdního uhlíku. V nadložních humusových vrstvách je ztráta uhlíku v průměru 59 %, v celém půdním profilu pak 26 %.

Lesní ekosystémy v současné době pokrývají 4,06 miliard hektarů, což představuje téměř třetinu povrchu pevniny. Množství uhlíku, které lesy poutají, je odhadováno na 295 Gt v živé biomase, 68 Gt v opadu a mrtvém dřevě a 296 Gt v lesní půdě (FAO 2020). Celosvětově je tak téměř 45 % uhlíku v lesních ekosystémech poutáno v lesních půdách. V Evropě (bez Ruské federace) je to dokonce 58 %.

Zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší mohou zvyšovat čistou produkci lesních ekosystémů, a tím další ukládání uhlíku v biomase porostů i v lesní půdě. Vědci docházejí k závěru, že sekvestrace uhlíku v lesních ekosystémech (bez zahrnutí substituční funkce dřeva) se bude v souvislosti s prohlubováním změny klimatu spíše snižovat.

tags: #dopady #pozaru #na #ekosystemy

Oblíbené příspěvky:

• Sběrný Dvůr Česká Lípa - Pracovní Příležitosti
• Řeka Jihlava
• Důsledky a řešení odpadového hospodářství v Číně
• Tipy pro outdoorové oblečení
• Likvidace autovraků Bystřice: Co potřebujete vědět