Nárůst CO2 v atmosféře při oteplování oceánu

Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře dosáhla rekordní hodnoty 420 ppm (počet částic v milionu), což představuje meziroční nárůst o 2,3 ppm a současně nárůst o 151 % ve srovnání s předindustriální érou. Ještě vyšší relativní nárůst byl zaznamenán u koncentrace methanu. Informovala o tom Světová meteorologická organizace (WMO), podle které je tak nyní planeta Země nastavena na růst teploty po mnoho dalších let.

Podle WMO je pokračující růst koncentrace skleníkových plynů v atmosféře následkem velkých požárů vegetace v loňském roce, pravděpodobného snížení schopnosti lesů absorbovat emise CO2 a pokračujících vysokých emisí CO2 spojených se spalováním fosilních paliv.

Neroste přitom pouze koncentrace oxidu uhličitého. Nejvyšší relativní nárůst ve srovnání s předindustriální érou (obdobím před rokem 1750) byl zaznamenán u methanu, a to o 265 %. Nárůst koncentrace oxidu dusného za stejné období činil 125 %.

Analýza WMO se soustřeďuje na koncentraci skleníkových plynů raději než na jejich emise, jelikož pouze necelá polovina emisí CO2 zůstává v atmosféře. Zhruba jedna čtvrtina je totiž pohlcena oceány a necelých 30 % pevninskými ekosystémy. Tyto hodnoty se nicméně mezi jednotlivými roky mohou významně měnit v závislosti na fenoménech typu El Niño či La Niña.

Růst koncentrace CO2 v atmosféře byl loni vyšší než v roce 2022, avšak nižší než před třemi lety. Roční růst hodnoty o 2,3 ppm představuje současně dvanáctý rok v řadě s růstem minimálně o 2 ppm.

Čtěte také: Klimatické změny

"Další rok, další rekord. Mělo by to probudit ty, kteří činí klíčová rozhodnutí. Očividně nejsme na cestě ke splnění cílů z Pařížské dohody směřujících k omezení globálního oteplování pod 2 °C a současně snaze o maximální oteplení o 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou. To nejsou pouze statistiky. Každá částice v milionu a každý zlomek růstu teploty má reálný dopad na naše životy a naši planetu," uvedla generální tajemnice WMO Celeste Sauloová.

Přibližně polovina všech emisí CO2 je každoročně odstraněna z atmosféry tím, že se rozpustí v oceánu nebo je absorbují rostoucí stromy a rostliny. Oceány se však oteplují, a proto mohou absorbovat méně CO2, zatímco na souši znamenají teplejší a sušší podmínky a více lesních požárů menší růst rostlin.

„Přirozená proměnlivost klimatu hraje velkou roli v uhlíkovém cyklu. V blízké budoucnosti může nicméně změna klimatu znamenat, že se ekosystémy stanou větším zdrojem skleníkových plynů. Požáry mohou uvolnit do atmosféry více uhlíkových emisí, zatímco teplejší oceány absorbují méně CO2. V atmosféře tak zůstane více CO2, což zrychlí globální oteplování. Tyto klimatické vazby jsou kritické pro lidskou společnost," varovala náměstkyně generální tajemnice WMO Ko Barrettová.

Vliv CO2 na teplotu planety

Mezi koncentrací oxidu uhličitého v atmosféře a jejím zahříváním existuje přímá úměra. Nárůst koncentrace o 10 částic CO₂ na milion vede k oteplení planety o 0,1 stupně. Týká se to i Česka, kde jen za posledních šedesát let vzrostla roční průměrná teplota o dva stupně Celsia.

Vyšší koncentrace CO2 v atmosféře vedou k silnějšímu skleníkovému efektu. Tepelné záření, které by jinak planeta Země vyzářila do vesmíru, skleníkové plyny pohlcují a vracejí zpět k povrchu. Země se proto otepluje. Od průmyslové revoluce narostly teploty vzduchu v průměru o 1,2 °C, většinu tepla pohltila voda v oceánech.

Čtěte také: Analýza nárůstu emisí CO2

První výpočet zesílení skleníkového efektu pochází již z roku 1896, tj. z doby, kdy oteplování ještě nebylo pozorovatelné. Svante Arrhenius tehdy na základě známých charakteristik CO2 a vodní páry došel k odhadu oteplení okolo 0,15 °C na 10 ppm. Další výpočty a současné fyzikální modely jeho výpočet ještě zpřesnily.

Oxid uhličitý způsobuje okolo 70 % zesílení skleníkového efektu, za zbývajících 30 % zesílení mohou metan, oxid dusný a další skleníkové plyny.

Teoreticky odvozený vztah mezi koncentrací CO2 a teplotou není lineární, ale logaritmický. Z výpočtů i modelů vyplývá, že každé zdvojnásobení koncentrace by mělo způsobit nárůst teploty o stejnou hodnotu: přibližně o 3 °C.

Kumulativní emise CO2 a klimatická neutralita

K úplnému zastavení dalšího nárůstu průměrných teplot je přitom nutné dosáhnout klimatické neutrality, tedy zcela zastavit vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. Zatímco dříve klimatologové odhadovali, že by se změny projevily v horizontu 30 až 50 let, nové studie naznačují, že má klima setrvačnost kratší, zhruba deset let.

Zásadní z hlediska oteplení budou celkové kumulativní emise CO2. Lidstvo ročně spálí asi 8 miliard tun uhlí, 5 miliard tun ropy a asi 3 miliardy tun zemního plynu. Nárůst koncentrací CO2 v atmosféře odpovídá těmto množstvím (po započtení pohlcení části CO2 v oceánech).

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Oxid uhličitý v atmosféře je smíchaný z těchto zdrojů a jeho podrobnou analýzou lze zjistit, že současné narůstající koncentrace CO2 přesně odpovídají množství spalovaných fosilních paliv.

Skleníkové plyny a jejich zdroje

Mezi skleníkové plyny, jejichž koncentrace v atmosféře je antropogenně podmíněná, patří:

• Oxid uhličitý (CO2) - vzniká spalováním každého materiálu organického původu, tedy i fosilních paliv. Na celkovém oteplování se podílí asi 60 %. Obsah CO2 v atmosféře se v současnosti zvyšuje tempem přibližně 0,5 % za rok.
• Metan (CH4) - se podílí na zesílení skleníkového jevu přibližně 20 %. Hlavními zdroji jsou anaerobní pěstování rýže, úniky zemního plynu, skládky, ale i digestivní pochody chovaných přežvýkavců.
• Oxid dusný (N2O) - se podílí na zesílení skleníkového jevu asi 6 %. Zdrojem jsou opět fosilní paliva, tedy spalovací procesy, ale hlavně denitrifikace zemědělských hnojiv.
• Freony - jsou uměle vytvořené látky, které díky své vysoké schopnosti pohlcovat dlouhovlnnou radiaci patří mezi velmi významné skleníkové plyny.

Podle dat amerického Národního ústavu pro oceán a atmosféru (NOAA) dosáhla v roce 2022 koncentrace CO₂ v atmosféře 417 ppm, v roce 2023 419 ppm. O padesát let dříve, v roce 1973, dosahovala koncentrace CO₂ v atmosféře 330 ppm.

Nárůst koncentrací CO2 v atmosféře odpovídá množství spalovaných fosilních paliv.

Extrémní výkyvy počasí a dopady na ekosystémy

K často zmiňovaným následkům globálního oteplování patří tání ledovců a s tím spojený růst hladiny oceánů, což může ohrozit nízko položené přímořské oblasti. Dále je důsledkem globálního oteplování častější výskyt extrémních povětrnostních jevů, jako jsou záplavy, velká vedra nebo hurikány.

Změny počasí mohou kvůli neúrodě uvrhnout podle Světové banky do chudoby dalších 100 milionů lidí. Někteří vědci také varují před možností většího rozšíření malárie a dalších chorob. Podle Světové banky by to mohlo postihnout až 200 milionů lidí.

Hrozí také vyhynutí až 30 procent živočišných a rostlinných druhů v případě, že by teplota vzrostla o 2,4 procenta.

Právě arktické ekosystémy jsou globálním oteplováním zvláště postiženy, neboť v těchto oblastech je růst teplot až dvakrát vyšší, než činí celosvětový průměr.

Zelená dohoda pro Evropu (Green Deal)

Příspěvek rovněž zmiňuje Green Deal, tedy Zelenou dohodu pro Evropu. Ta si klade za cíl omezit dosavadní množství emisí skleníkových plynů vypouštěných v EU, včetně emisí CO₂. Unie předpokládá, že s přijetím jednotlivých pravidel, která s Green Dealem souvisejí, dojde do roku 2030 ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % ve srovnání s hodnotami z roku 1990.

Do roku 2050 podle plánu Zelené dohody bude EU klimaticky neutrální. To by znamenalo, že bude do atmosféry vypouštět jen takové množství emisí, které z ní dokáže odstraňovat, a výsledná bilance emisí tak bude v Unii nulová. Cílem je tedy koncentraci skleníkových plynů lidskou činností dále nezvyšovat.

Vývoj koncentrace CO2

Od průmyslové revoluce, tedy přibližně od roku 1750, koncentrace CO2 rychle rostou a dosahují vyšších hodnot než kdykoliv za poledních 800 000 let. Průměrné tempo růstu se navíc také zrychluje: v letech 1750-1949 koncentrace CO2 rostla o 2,1 ppm za dekádu, v letech 1950-1999 bylo tempo růstu 11,8 ppm za dekádu a v letech 2000-2020 koncentrace CO2 rostla tempem 21,8 ppm za dekádu.

Koncentrace CO2 přesahující 400 ppm byly na planetě naposledy před asi 4 milióny let, přičemž na začátku třetihor před 50 milióny let přesahovaly koncentrace CO2 i hodnoty 1500 ppm.

Shrnutí

Zvyšující se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, zejména CO2, jsou kritickým problémem, který vede ke globálnímu oteplování a dalším negativním dopadům na životní prostředí a lidskou společnost. Snižování emisí skleníkových plynů a dosažení klimatické neutrality jsou klíčové pro zmírnění těchto dopadů a zajištění udržitelné budoucnosti.

tags: #nárůst #CO2 #v #ovzduší #při #oteplování

Oblíbené příspěvky:

• Základy ekologie a ekosystémů
• Jak vylovit náušnici z odpadu vany
• Lexikon od Klimtové
• Recyklace polystyrenu
• Inspirativní citáty o přírodě