Nebezpečné látky vznikající při spalování odpadu

Spalování se může na první pohled jevit jako poměrně bezproblémový způsob nakládání s odpady. Mohlo by se zdát, že spálený odpad prostě zmizí, maximálně z něj zbydou nějaké ty emise vypouštěné do ovzduší, z velké části zachycené filtry spaloven, ale není tomu tak. Také ve spalovnách, jako i všude jinde, funguje zákon o zachování hmoty. Odpad nezmizí, jen se změní jeho forma.

Množství a vlastnosti zbytků po spalování odpadů závisí do značné míry na složení spalovaného materiálu, na použité technologii a podmínkách v konkrétní spalovně. Po spálení odpadů zůstanou zbytky o hmotnosti rovnající se přibližně jedné třetině původního množství. Konkrétně, po 1 tuně spálených odpadů zůstane zhruba 250 - 350 kg převážně toxického popílku, popelu a strusky.

Popílek, popel a struska

Menší, za to však toxičtější část (zhruba desetinu) tvoří takzvaný popílek. Popílkem jsou zjednodušeně označovány zbytky z čištění spalin, které mohou mít různorodý charakter a složení závislé na zvolených metodách filtrace škodlivin vypouštěných do ovzduší. Zbytek tvoří popel a struska, tedy všechen nedokonale spálený odpad. Může jít například o kusy kovu, keramiky, skla, ale i papíru či jiných materiálů.

Pevné zbytky spalování, především pak popílek, jsou z hlediska obsahu toxických látek výrazně koncentrovanější než původní odpad. Popílek obsahuje mimo jiné vysoké koncentrace velmi nebezpečných chlorovaných dioxinů (většinou zkráceně označovaných dioxiny), o nichž víme, že poškozují vývoj nervové soustavy u dětí a narušují imunitu, fungování štítné žlázy nebo reprodukční systém člověka.

Kromě své toxicity jsou dioxiny také bioakumulativní, což znamená, že se jen velmi pomalu odbourávají jak z životního prostředí, tak z lidského organismu. Jejich množství v životním prostředí nebo v těle člověka se tak postupně chromadí. Kromě chlorovaných dioxinů vznikají spalováním odpadů s obsahem bromu také bromované dioxiny, které se daleko více než v popílku kumulují v popelu a strusce.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Brom se může vyskytovat například v některých plastových výrobcích ve formě bromovaných zpomalovačů hoření. V některých spalovnách se bromované sloučeniny záměrně vstřikují za účelem snížení emisí rtuti. Bromované dioxiny jsou pro člověka podobně nebezpečné jako dioxiny chlorované. Jejich koncentrace se přitom v popelu a strusce ze spaloven většinou vůbec nesledují.

Pokud popílek, popel a struska obsahují takto nebezpečné látky, je potřeba s nimi zacházet jako s nebezpečným odpadem a ukládat je na speciálně zabezpečených skládkách. V opačném případě totiž hrozí uvolňování toxických látek do půdy, spodních vod nebo řek a jejich kontaminace, a to zvláště při kontaktu s vodou nebo povětrnostními vlivy.

I přes to jsou popel a struska ze spaloven někdy využívány jako příměs do stavebních materiálů. Často se tak děje i ve směsi s mnohem toxičtějším popílkem. Legislativa umožňuje vydávání certifikátů, které otevírají cestu k využití odpadů ze spaloven jako stavebního materiálu.

V řadě míst světa bylo zjištěno, že dioxiny se z popílků ze spaloven odpadů uvolňují do okolního prostředí a tak kontaminují potravní řetězce. Konkrétně to bylo doloženo na vejcích volně chovaných slepic, ve kterých dioxiny převyšovaly až dvacetinásobně limit stanovený pro jejich obsah evropskými normami.

Tento problém zmapovala studie zpracovaná Arnikou ve spolupráci s mezinárodní sítí IPEN a australským National Toxics Network. Ta také odhalila problém příliš benevolentního nastavení limitů pro dioxiny v odpadech, včetně popílků ze spaloven.

Čtěte také: Nebezpečné odpady: Co musíte vědět

Je zřejmé, že popílky ze spaloven odpadů si zaslouží přísnější kontrolu, místo aby byly používány jako stavební materiál, k povrchovým úpravám terénu nebo dokonce jako přísada do cementu.

Další rizika spojená se spalováním odpadu

• Emise škodlivých látek: Spalování odpadu produkuje emise škodlivých látek, jako jsou oxidy dusíku, oxid uhelnatý, kyselina chlorovodíková a karcinogenní látky, jako jsou polycyklické aromatické uhlovodíky.
• Znečištění ovzduší: Spalovny odpadů mohou také způsobit znečištění ovzduší.
• Vliv na klima: Spalování odpadu také produkuje emise skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý, které přispívají ke globálnímu oteplování.
• Ekonomické dopady: Výstavba a provoz spaloven odpadů mohou být velmi nákladné, což může mít negativní dopad na místní ekonomiku.
• Nebezpečné odpady: Spalovny odpadů produkují také popílek, který obsahuje těžké kovy a jiné nebezpečné látky.

Dopad na zdraví obyvatel v okolí spaloven

Lidé žijící v okolí spaloven ZEVO jsou vystaveni riziku negativního dopadu na zdraví způsobenému emisemi a vypouštěním nebezpečných látek do ovzduší, půdy a vody. Toxické látky, jako jsou dioxiny, furany, těžké kovy a další, mohou mít negativní dopad na dýchací soustavu, nervový systém, játra, ledviny a další orgány.

Další faktory, jako jsou hluk, vibrace a doprava spojená s provozem spaloven, mohou také přispět k negativnímu dopadu na zdraví a pohodu lidí v okolí.

Studie ukazují, že existuje korelace mezi expozicí znečištěním ovzduší vznikajícím při spalování odpadů a výskytem některých zdravotních problémů, jako jsou předčasné porody, dětská nízká porodní hmotnost, respirační onemocnění, kardiovaskulární onemocnění a některé druhy rakoviny.

V případě, že by spalovna odpadů byla postavena v blízkosti obytných oblastí, mohou být lidé v této oblasti vystaveni zvýšenému riziku těchto zdravotních problémů, zejména lidé se zvýšenou citlivostí, jako jsou těhotné ženy, kojenci, malé děti, starší lidé a lidé s respiračními onemocněními. Proto mohou být ohroženy také děti, které trpí poruchou imunity, astmatem a dýchacími potížemi.

Čtěte také: Nakládání s nebezpečnými odpady

Neexistuje jednotná odpověď na otázku, jaká je bezpečná vzdálenost od spalovny pro bydlení. V různých zemích platí různé předpisy týkající se minimální vzdálenosti mezi spalovnou a obytnými oblastmi. Nicméně, některé studie ukazují, že i vzdálenost několika kilometrů od spalovny nemusí zaručovat ochranu zdraví lidí a životního prostředí.

Emise škodlivých látek z moderních spaloven

Ano, i přes vysokou úroveň technologií a filtračních systémů mohou moderní spalovny odpadů stále produkovat emise škodlivých látek, které mohou mít negativní dopady na zdraví lidí a životní prostředí. V blízkosti některých moderních spaloven odpadů byly nalezeny zvýšené koncentrace škodlivých látek, jako jsou dioxiny, furany, těžké kovy a další nebezpečné chemikálie.

Příčinou tohoto jevu může být například chybná konstrukce nebo provoz spalovny, nedostatečná údržba zařízení, nebo neodborná manipulace s odpady před a během procesu spalování.

Pokud jsou emise škodlivých látek vypouštěny do ovzduší, mohou se rozptýlit v okolním prostředí a nakonec se mohou dostat do vody a potravinového řetězce.

Existuje riziko, že vaše půda, ovoce a zelenina mohou být kontaminovány toxickými látkami, které se uvolňují z provozu spalovny. Tyto látky mohou putovat ovzduším, půdou i vodou. V ovzduší mohou být přítomny částice a plyny, jako jsou těkavé organické sloučeniny (VOC), oxidy dusíku (NOx), oxid uhličitý (CO), oxidy siřičité (SOx) a rtuť.

Tyto látky mohou být transportovány vzduchem na velké vzdálenosti od spalovny a usazovat se na povrchu půdy a plodin. Pokud jsou látky uloženy v půdě, mohou se dostat do kořenů rostlin a způsobit kontaminaci ovoce a zeleniny.

Měření emisí a nezohledňované látky

Ano, je pravda, že měření emisí u spaloven odpadů se provádí při standardním provozu a při jiných podmínkách (např. rozhořívání a dohořívání) se emise mohou zvýšit. Při rozhořívání dochází k vysokým teplotám, které mohou vést k neúplnému spalování a vzniku většího množství nebezpečných látek, jako jsou dioxiny a furany. Dohořívání může také způsobit emise, protože hořlavé plyny, které nebyly v průběhu spalování zcela spáleny, mohou unikat do ovzduší.

Při spalování odpadů vzniká řada chemických látek, a to jak při procesu spalování samotném, tak při kontrolních procesech, jako je například odsiřování. V České republice se běžně měří emise oxidů dusíku, oxidů siřičitého, prachových částic, těkavých organických látek (VOC), těžkých kovů a polychlorovaných bifenyly (PCB). Další látky se mohou měřit pouze za specifických podmínek, na zvláštní žádost nebo jen příležitostně.

Vzhledem k tomu, že emisní limity jsou stanoveny pro tyto látky, které jsou považovány za nejvíce toxické a škodlivé, je sledování těchto emisí považováno za nejdůležitější.

Pravda, některé emise, jako například PFAS (per- a polyfluorované alkylové látky), se v průběhu běžného měření emisí nezohledňují. PFAS jsou skupinou chemických látek, které se používají v mnoha průmyslových odvětvích, včetně výroby zboží běžné spotřeby. Tyto látky jsou velmi odolné vůči rozkladu a mohou se hromadit v životním prostředí a v tělech živých organismů, což může mít negativní dopad na zdraví.

Existuje však snaha o zahrnutí měření PFAS do průmyslových standardů pro měření emisí, a to jak v Evropské unii, tak i v jiných zemích.

Mikroplasty a spalování odpadu

Mikroplasty, drobné částice o velikosti několika mikrometrů, pronikající do všech ekosystémů a ohrožující zdraví lidí i zvířat, jsou aktuálně jedním z největších environmentálních problémů. Až dosud se veřejnost i odborníci zaměřovali spíše na mikroplasty dostávající se do oceánů, půdy, vody a potravin.

Spalování komunálního odpadu bylo naopak vnímáno jako moderní a efektivní řešení, které dokáže plastový odpad zcela eliminovat. Nová zjištění však toto tvrzení nabourávají.

Již delší dobu je známo, že mikroplasty zůstávají po spalování v popelu, strusce a popílku - například tato studie zjistila, že v tuně spáleného odpadu se nachází 360 až 102 000 mikroplastových částic.

Nejnovější výzkumy však ukazují, že to není zdaleka všechno. Odhalily další alarmující skutečnost: spalovny komunálního odpadu uvolňují nebezpečné mikroplasty i přímo do ovzduší.

Nová vědecká studie poprvé prokázala, že spalovny komunálního odpadu (označované často jako “zařízení na energetické využívání odpadů”, zkráceně ZEVO) uvolňují i přes pokročilý filtrační systém mikroplasty do ovzduší. Každý rok tak může z jedné jediné spalovny podle výpočtů vědců uniknout do vzduchu přes dva biliony mikroplastových částic, z nichž většina je menší než 10 mikrometrů. Minimální velikost umožňuje průnik hluboko do plic nebo až do krevního oběhu.

Přestože se tedy spalovny běžně označují za „čisté“ technologie, ukazuje se, že kromě těch již dobře známých emitují navíc i nové formy znečištění, které dosud nejsou nijak měřeny ani regulovány.

Vdechování mikroplastů představuje pro lidské zdraví značné riziko. Podle řady studií mohou způsobovat řadu zdravotních problémů, včetně respiračních onemocnění, zánětů, imunitních reakcí a potenciálně i rakoviny. Některé studie dokonce naznačují, že mikroplasty mohou narušovat nervový systém a způsobovat další zdravotní komplikace.

Odhaduje se, že ročně můžeme vdechnout až 22 milionů mikro- a nanočástic plastů. Zvláště nebezpečné jsou nanočástice plastů, které jsou menší než jeden mikrometr a mohou pronikat hluboko do plic, a dokonce se dostávat do krevního oběhu a dalších orgánů.

Na mezinárodní úrovni se problematika emisí ze spalování odpadů, včetně mikroplastů, zatím nedostala do centra pozornosti ani při jednáních o globální dohodě o plastech. Současné kontroly emisí často nezahrnují data o spalování plastového odpadu, což vede k podhodnocování celkového množství vypouštěných škodlivin. Monitorování emisí mikroplastů ze spaloven do ovzduší a jejich regulace zatím zcela chybí.

Závěr

Zjištění, že mikroplasty pronikají při spalování odpadu přímo do vzduchu a mohou být vdechovány, by mělo otevřít novou kapitolu v našem vnímání spalování odpadů a jeho potenciálních zdravotních rizik. Je nutné začít vážně zvažovat investice do alternativních metod nakládání s komunálním odpadem, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a zároveň do něj neuvolňují mikroplasty, jako je mechanická recyklace, kompostování nebo mechanicko-biologická úprava odpadu.

tags: #nebezpečné #látky #ze #spalování #odpadu

Oblíbené příspěvky:

• Ekologický toaletní papír Jumbo - recenze
• Využití 40l odpadkového koše
• Praha a odpadkové koše: Babišova kritika
• Dopad recyklace na planetu
• Odpadkové koše pro třídění papíru