Vliv recyklace na životní prostředí: Fakta a zajímavosti

Žijeme v době, kdy se otázky týkající se životního prostředí stávají stále naléhavějšími. Snažíme se najít způsoby, jak snížit náš ekologický dopad a podpořit udržitelnější budoucnost. Jednou z oblastí, kde můžeme aktivně přispět, je recyklace.

Třídění odpadu v České republice

Možná si to neuvědomujeme, ale tříděním se může každý z nás podílet na zlepšení stavu životního prostředí a přírody. Díky dostupnosti systému třídění v ČR může svůj vyprodukovaný odpad vytřídit v podstatě každý!

Dle statistik má možnost třídit své odpady díky dostupnosti sběrných míst 99 % obyvatel České republiky - však k nejbližšímu sběrnému místu to v průměru máme necelých 90 metrů (podrobněji v článku Třídění, recyklace a jiné využití odpadu v roce 2021), víceméně stejné údaje platí pro rok 2022 (novější data nejsou zatím k dispozici).

Aktuálně se Česko řadí mezi top 10 států Evropské Unie v třídění odpadu.

Dopady třídění odpadu na životní prostředí

Stav životního prostředí není dle nejnovější zprávy MŽP v ideální rovnováze v oblasti kvality a stavu ovzduší a vod, stále u nás dochází k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů, a to vše spolu s dalšími faktory se promítá do neutěšeného stavu ekosystémů a ztráty biodiverzity. A jak už to tak bývá, vše souvisí se vším…

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

• Úspora vody: Díky třídění a recyklaci obalových odpadů ušetříme každým rokem nemalé množství vody. V roce 2021 se jednalo o 399 000 000 m³, pro lepší představu se jedná o množství vody, které v součtu pojmou vodní nádrže Vranov a Slapy.
• Ochrana vodních zdrojů: Například díky třídění a recyklaci kovového odpadu lze snížit znečištění vody až o 76 %, při recyklaci železného šrotu můžeme ušetřit až 40 % vody.
• Úspora dřeva: Jedna tuna vytříděného papíru vede k úspoře cca 31 000 litrů vody. Dřevo je primární surovinou potřebnou k výrobě papíru - vytříděním 1 tuny papíru ušetříme přibližně 2 tuny dřeva. Odhaduje se, že každoročně díky třídění a recyklaci papíru zachráníme v ČR více než 2 000 000 stromů, které jsou primární surovinou potřebnou pro výrobu papíru.
• Úspora energie: Díky třídění, recyklaci a energetickému využití obalových odpadů bylo v ČR v roce 2021 ušetřeno 6 639 420 MWh. Například recyklací železného šrotu můžeme ušetřit až 75 % energie a při recyklaci 1 kg hliníku uspoříme cca 14 kWh elektřiny.
• Ochrana ovzduší: Například tříděním a recyklací kovů můžeme snížit znečištění vzduchu o 86 %. V roce 2021 byla díky třídění a recyklaci či energetickému využití obalových odpadů snížena produkce CO2 o 987 597 tun CO2 ekv. To je množství srovnatelné s ročním provozem cca 400 000 aut.
• Ochrana přírody: Díky třídění a využití obalových odpadů je v ČR v přepočtu každoročně uchráněno přibližně 30 km² přírody.

Vliv třídění na klimatické změny

Klimatické změny může každý z nás pomoci zmírnit různými způsoby - změnou dopravy, vytápění, ale právě i tříděním odpadu. Díky tomu totiž umožníme jeho efektivní využití namísto uložení na skládku odpadu, kde se v průběhu jeho rozkladu uvolňují plyny - například metan, jenž je jedním z nejvýznamnějších zástupců tzv. skleníkových plynů, které jsou s klimatickými změnami spojovány?

Recyklace plastů

Plastové odpady a jejich neblahý vliv na životní prostředí jsou poslední dobou námětem mnoha populárních i populárně-naučných článků tištěných i elektronických periodik. Zcela obecně platí, že ekologický i ekonomický smysl recyklace jakéhokoliv odpadu tkví ve využití jeho materiálového a energetického obsahu. Nejefektivnější je tedy recyklace materiálů vyrobených energeticky náročným procesem z obtížně dostupných surovin. Nutnou podmínkou je dostatečně vysoký rozdíl mezi energetickým vkladem do primární výroby a do recyklace.

V případě polymerních materiálů jsou předpoklady k úspěšné recyklaci podstatně horší. Naštěstí se všechny polymerní materiály vyznačují vysokým energetickým obsahem daným jejich chemickým složením, a tak vždy zbývá jako poslední možnost jejich zhodnocení energetické. Přes uvedené nepříznivé okolnosti byla do průmyslové praxe úspěšně zavedena řada recyklačních postupů a polymerní materiály jsou recyklovány již desítky let.

Málo známá je skutečnost, že průkopníkem recyklace polymerních odpadů byl Henry Ford. Realita je však taková, že recyklovat lze jen některé druhy plastového odpadu, pro které jsou splněny základní technické a ekonomické podmínky.

Proces recyklace plastů

Technologické odpady se recyklují ve zpracovatelských závodech již od počátků výroby a zpracování polymerů, tedy již od čtyřicátých let. Technologické odpady jsou buď přidávány přímo k primárnímu materiálu, nebo se z nich vyrábějí stejné výrobky, avšak v nižší kvalitativní třídě. V tomto případě jde vždy o primární recyklaci.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Složitější je to již s recyklací průmyslového odpadu, zvláště pokud sestává z více druhů polymerů. Separace a čištění jednotlivých složek směsného plastového odpadu jsou operace technicky i ekonomicky náročné, a proto se primární recyklace jednotlivých materiálových složek nemusí vždy vyplácet.

Uživatelský odpad obyvatelstvo dobrovolně třídí z komunálního odpadu a tvoří ho především použité plastové obaly a plastové výrobky s kratší dobou životnosti. Materiálově sestává ze směsi komoditních plastů (tj. HDPE, LDPE, PP, PET, PS) s převažujícím podílem polyolefinů a malou příměsí konstrukčních plastů (ABS, PA, PBT, PC).

Hlavní překážkou ekonomicky schůdné recyklace uživatelského plastového odpadu je skutečnost, že je to směs plastů, nadto znečištěná. Proto svoz komunálního sběru nejdříve směřuje do třídicích závodů, kde jsou z této směsi jako první vytříděny snadno recyklovatelné složky.

Recyklace PET lahví

Pro recyklaci PET lahví existuje řada postupů. Jednou cestou jsou postupy materiálové recyklace opět na materiál pro výrobu nápojových lahví označované jako B2B (bottle-to-bottle). Všechny postupy B2B jsou založeny na důkladném vyčištění suroviny (PET-flakes) a jejím následném zpracování v tavenině tak, aby nedocházelo ke štěpení řetězců PET.

Společným problémem všech postupů B2B jsou vysoké nároky na čistotu vstupní suroviny. Přednostně jsou technologiemi B2B zpracovávány čiré bezbarvé lahve.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

Velké objemy PET lahví jsou zpracovávány na vlákna. Plně postačující formou suroviny pro tento způsob recyklace je vytříděná a dobře vypraná drť odpadního PET. Největší množství odpadního PET se však zpracovává na technické textilie, zvláště pak na ty netkané, a na vláknité výplně nacházející poměrně široké uplatnění jako čalounický materiál. Tyto výrobky se ve velké míře uplatňují ve vnitřní výbavě automobilů.

Recyklace polyetylenových fólií

Polyetylenové fólie jsou tříděny podle barvy (bezbarvé a barevné) a přepracovány opět na materiál pro výrobu fólií (primární recyklace). Postup sestává z mletí fólií na nožových mlýnech, praní, sušení a zpracování extruzí na granulát. Extrudery musí být vybaveny filtrací taveniny, kde se zachytí zbytky nežádoucích příměsí.

Recyklace směsných plastů

Zpracování zbývající směsi plastů po vytřídění PET lahví a PE fólií je obtížnější. Recyklace polymerních směsí prostým míšením jejich taveniny nevede k požadovaným užitným vlastnostem výsledného materiálu. Mechanické a estetické vlastnosti recyklátu směsi plastů významně omezují rozsah jeho aplikací na masivní dílce, které nahrazují dřevo nebo beton a nacházejí uplatnění především v pozemním, dopravním a vodním stavitelství a v zemědělství. V angličtině jsou tyto výrobky označovány jako „plastics lumber“, tedy doslova „plastové řezivo“.

Hlavní výhodou výrobků z recyklátů je jejich chemická a biologická odolnost, která je nesrovnatelně vyšší než odolnost klasických materiálů. Tím také odpadají jakékoliv nároky na povrchovou ochranu výrobků proti účinkům vody, povětrnosti a půdním mikroorganismům, což eliminuje náklady na údržbu v aplikaci.

Dobré mechanické vlastnosti směsí nemísitelných polymerů jsou podmíněny vysokou mezifázovou adhezí a co nejmenšími částicemi dispergované fáze. Separační tendence polymerních složek směsi je možné potlačit vytvořením vazeb (fyzikálních nebo chemických) na mezifázovém rozhraní (kompatibilizací). Výsledkem kompatibilizace je stabilizace vzniklé struktury materiálu.

Chemická recyklace

Pro co nejúčinnější využití surovinového a energetického vkladu do panenského polymerního materiálu je předurčena fyzikální recyklace. Obecně je fyzikální (materiálová) recyklace založena na dodání tepelné a mechanické energie a aditiv (stabilizátorů, barviv, případně i plniv), nutných pro přetvoření odpadní suroviny na nový materiál s mechanickými i estetickými vlastnostmi blízkými panenskému polymeru.

Na znečištění nejsou naopak citlivé chemické procesy recyklace a některé procesy snášejí až 10 % nežádoucích příměsí. Chemický rozklad polykondenzátů účinkem vybraných nízkomolekulárních látek je souhrnně označován jako chemolýza. Tímto způsobem je možné recyklovat materiály na bázi polyamidů (PA), polyuretanů (PUR) a zvláště pak lineárních polyesterů, např. polyetylentereftalátu (PET) a polybutylentereftalátu (PBT).

Chemolýzou polykondenzátu je možné získat buď přímo monomerní, nebo oligomerní produkty vhodné (po nezbytném přečištění) k polykondenzaci nového polymeru. Na chemolytickém procesu je také založeno zužitkování odpadního PET na suroviny pro chemickou výrobu jiných materiálů, např. bis-(hydroxybutyl)tereftalát pro výrobu polybutylentereftalátu (PBT), polyoly pro výrobu polyuretanů, nenasycené polyesterové pryskyřice pro výrobu reaktoplastů a další.

Obecně lze říci, že co nejde recyklovat fyzikálně, jde recyklovat chemicky. Co nejde recyklovat chemicky, může být zhodnoceno surovinově.

Překážky recyklace plastů

Zásadní překážky pro realizaci recyklace plastových odpadů lze rozdělit na ekonomické a ostatní. Ekonomika recyklačních provozů závisí na tržní ceně finálního produktu. Pokud se výrobní náklady na recyklaci blíží ceně produktu, je ekonomicky odpovědné na recyklaci zapomenout.

Největší překážkou výstavby a provozu nových technologických zařízení pro recyklaci plastů je však příslušná legislativa jak na úrovni České republiky, tak na úrovni Evropské unie. Smrtící je pro realizaci nových postupů recyklace plastů kombinace platných zákonných omezení a povinností a pověstného „výkonu“ české státní správy.

Recyklační provoz je dále stíhán kontrolami ze strany státní správy, které se zaměřují na dodržování všech možných předpisů stran odpadů, dodržování emisních limitů, hygienických a bezpečnostních předpisů. Zvláště aktivně si pak při likvidaci podniků zaměřených na recyklaci plastů počínají „zelená“ občanská sdružení, která zásobují orgány státní správy hojnými stížnostmi. Žádnou podporu nenachází podnikání v recyklaci ani u místní samosprávy, které je naopak takový závod v katastru obce trnem v oku.

PVC a jeho dopad na životní prostředí

PVC (polyvinylchlorid) je plast, který má největší dopad na životní prostředí i naše zdraví. Jeho výrobu, použití i likvidaci provází úniky řady toxických látek. V odpadech PVC odpovídá za 38 až 66% distribuci všeho chloru. Jeho vyšší obsah v nich působí potíže provozovatelům skládek i spaloven. Pokud se dostane mezi vytříděné plasty, působí problémy i zde.

Skládkování PVC

Většina PVC končí na skládkách, kde degraduje a kde se z něho uvolňují ftaláty a těžké kovy. Ty kontaminují skládkové vody a když je likvidujeme na čistírnách odpadních vod , dostanou se tyto látky do řeky nebo skončí v čistírenských kalech. Ftaláty byly zjištěny i ve skládkovém plynu. Při požáru skládek se PVC podílí na vzniku vysokých emisí dioxinů. V České republice dochází k několika stovkám požárů skládek za rok. Emise dioxinů se nesledují, ale při užití emisních faktorů ze Švédska by i u nás patřili mezi největší zdroje (emise kolem 40 g TEQ dioxinů).

Spalování PVC

Spalovat PVC je asi vůbec nejhorší způsob, jak s ním nakládat a to proto, že obsahuje velké množství chloru. Pálení PVC vede ke vzniku chlorovodíku a dalších škodlivých látek jako jsou dioxiny, hexachlorbenzen, polyaromatické uhlovodíky. Do škváry a popílku ze spaloven se z PVC dostávají těžké kovy. Celkově při pálení PVC často vznikne víc odpadu než se spálí, protože je nutné vzhledem ke zvýšené tvorbě kyseliny chlorovodíkové v emisích přidávat větší množství látek během procesu čištění spalin. Současně se celý proces prodražuje a toxické látky zachycené v popílku stejně v lepším případě skončí na zabezpečené skládce.

Recyklace PVC

Recyklace PVC se prakticky neprovádí. V roce 2000 se v zemích EU recyklovaly pouhé 3% tohoto plastu. Samotné PVC se netřídí. Pokud se přimísí do ostatních plastů, působí zde problémy. Například linky na zpracování PET lahví, tento plast drtí a potom rozplavováním oddělují jednotlivé druhy plastů od sebe. Polyethylen a polypropylen je lehčí než PET a plave, bohužel PVC stejně jako PET klesá ke dnu a nelze je tímto způsobem od sebe oddělit. Pokud se tedy PVC dostane nějakým způsobem (třeba jako etiketa) mezi PET, znehodnotí cennou surovinu. Internetové zdroje uvádí že jediná láhev z PVC znehodnotí 33 až 50 tisíc PET láhví.

LCA analýza: Posuzování životního cyklu výrobků

U výrobků z plastu je často zdůrazňována jejich škodlivost na životní prostředí. Jsou syntetické, mají dlouhý poločas rozpadu, při jejich spalování vznikají pro ovzduší škodlivé látky, plastové odpadky jsou pohozené v přírodě a zaplavují oceány. Tento běžný pohled ale míří jen na viditelnou špičku ledovce.

Metoda posuzování životního cyklu tzv. LCA je analytický nástroj, jak dopad výrobků na životní prostředí hodnotit a ideálně navzájem porovnávat jejich různé alternativy. Klíčovým se pro to jeví přechod na tzv. cirkulární ekonomiku, která se zaměřuje na zvyšování efektivity produkce. Ideálem je využívat všechny v tomto případě syntetické látky znovu jako suroviny.

“Výhodou LCA je schopnost identifikovat nežádoucí geografické přesouvání problému z místa na místo i přenášení problému z jedné kategorie do druhé,” poukazuje Kočí třeba na příklad elektrického vytápění domů namísto využívání kotlů. Podobným příkladem může být nahrazování plastových obalů třeba papírovými nebo skleněnými.

Zatímco letmým pohledem hodnotíme plastový kelímek na jogurt jako neekologický oproti jeho skleněné variantě, metodou LCA dochází k vyčíslení konkrétní uhlíkové stopy, kterou zanechá výroba a použití skla, jako výrazně vyšší oproti plastu. Bere totiž v potaz jednotlivé fáze celého cyklu výrobků např.

Samotná metoda LCA je ale unikátní svým potenciálem srovnávat zdánlivě nesrovnatelné. V kontextu plastových obalů je tak užitečným nástrojem jak pro jejich výrobce, tak pro výrobce alternativ. Hodnocení environmentálních dopadů je zároveň stále důležitější i pro jednotlivé segmenty trhu a spotřebitele. LCA tak může pomoci nadesignovat či zvolit ekologičtější produkt.

Systém REWINDOW: Recyklace plastových oken

Sytém REWINDOW, zavedený v České republice kolem roku 2018, představuje průkopnický krok v oblasti recyklace plastových oken. Ačkoli je to pro náš trh novinka, opírá se o bohaté zkušenosti západoevropských zemí, kde je recyklace starých oken již běžnou praxí. V Německu, Rakousku a dalších státech jsou firmy i soukromé osoby povinny stará okna recyklovat. Tyto osvědčené postupy přinášíme do České republiky a přizpůsobuje je specifickým podmínkám našeho trhu.

Celý projekt zajišťuje efektivní sběr, třídění a recyklaci starých plastových oken. Stará okna jsou rozebrána na jednotlivé součásti (PVC profily, sklo, kování), které jsou následně separovány a očištěny. Systém disponuje rozsáhlou sítí sběrných míst, která jsou připravena přijímat stará PVC okna.

REWINDOW není pouze projekt, ale také příležitost přispět k lepší budoucnosti, chránit životní prostředí a zároveň ušetřit peníze. Každé recyklované okno je krokem správným směrem.

Snížení emisí skleníkových plynů: Výroba nových plastových profilů je energeticky náročný proces, spojený s vysokými emisemi skleníkových plynů.

Snížení množství odpadu na skládkách: Plastová okna na skládkách se rozkládají po stovky let a znečišťují půdu i vodu.

Průzkum společnosti Perfect Crowd o postojích k plastům

Z aktuálního průzkumu* společnosti Perfect Crowd, který mapuje postoj společnosti k plastům, vyplývá, že Češi vnímají zálohování PET lahví jako společensky prospěšné a mají chuť se o plastech a jejich efektivní recyklaci dozvědět více. Přesto klesá počet těch, kteří vnímají plast jako nejškodlivější materiál.

Vratné PET lahve již klepou na dveře a Češi se pomalu připravují na jejich povinné zálohování, jež by mohlo začít fungovat systémově v polovině příštího roku. Novelu příslušného zákona připravuje ministerstvo životního prostředí, a jak ukazuje nejnovější průzkum, ačkoliv postoj k tomuto kroku vnímají Češi převážně pozitivně, stále v naší společnosti o plastech dominují negativní mýty.

Za velmi kladné lze ale považovat to, že většina respondentů se chce dozvědět o výrobě, zpracování, dopadech či recyklaci plastů více informací, přičemž o něco vyšší zájem je u mladší věkové kategorie 15-24 let. Z průzkumu také vyplývá, že nejčastějším zdrojem informací týkající se plastů je pro respondenty jednoznačně internet. Ten je přirozeně více užívaný mezi mladými, kteří častěji čerpají informace také z obalů produktů či ze školy a zaměstnání.

Lidé přisuzují odpovědnost za znečištění prostředí častěji firmám a jejich rozhodnutím o produktech uváděných na trh (38 %) než samotným spotřebitelům, kteří produkty kupují (18 %). Podstatná část se však shoduje, že odpovědnost nesou obě skupiny stejně (42 %).

Ačkoliv lidé častěji přisuzují odpovědnost firmám nebo státu než sami sobě, 9 z 10 alespoň občas dělá něco pro to, aby snížili dopad odpadu z plastů na životní prostředí. Nejčastěji se jedná o třídění plastového odpadu a recyklaci (74 %). Téměř polovina respondentů dále využívá papírové tašky nebo sáčky namísto plastových (49 %), nosí znovupoužitelnou láhev a minimalizují používání jednorázových plastových výrobků (shodně 46 %).

82 % dotazovaných souhlasí s tím, že by rodiče měli vést své děti k třídění odpadu. Většina lidí (72 %) souhlasí s tím, že se v dnešní době vyrábí až moc výrobků z plastů, přičemž 65 % si myslí, že se vždy dá použít ekologičtější alternativa.

Všechna negativní tvrzení o plastech jsou většinovou částí populace považována za pravdivá. Například 9 z 10 lidí věří tomu, že většina obalového odpadu je z plastů, přestože jeho podíl tvoří 19 %, ve srovnání s papírem a kartonem, které se na celkovém odpadu podílí 40 %.

Data z uvedeného průzkumu překvapivě poukazují na skutečnost, že mladší i starší generace se v pohledu na plasty obecně moc neliší. Což ukazuje na nedostatečný vliv environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO). 3 z 10 respondentů nikdy ve škole nepřišli do styku se vzdělávacím projektem nebo akcí, která by měla zvýšit povědomí o recyklaci a třídění odpadu.

Pozitivním zjištěním je, že tři čtvrtiny všech dotázaných by se chtěly dozvědět více o výrobě, zpracování, dopadech či recyklaci plastů. Konkrétně by je nejčastěji zajímaly informace zejména o recyklaci plastů, vlivu plastů na zdraví člověka a likvidaci plastového odpadu. To podporuje ideu větší edukace společnosti ať už články v médiích, či videi.

Většina zaregistrovala zákaz prodeje jednorázových plastů, který kvitují. 56 % respondentů v průzkumu uvedlo, že je zákaz prodeje jednorázových plastů nijak neomezil a nadpoloviční většina zastává pozitivní názor toto opatření, přičemž v mladší generaci (15-24 let) je častější. 6 z 10 respondentů navíc deklaruje, že je dobře informováno o zákonu o zákazu prodeje vybraných jednorázových plastů.

tags: #vliv #recyklace #na #zivotni #prostredi #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Třídění odpadu v českých domácnostech
• Ohrožení nosorožci: Příčiny
• Udržitelnost a efektivita v recyklaci plastů
• Dopady průmyslového znečištění
• Metodika pro práci s přírodou