Nebezpečný odpad v Rusku: Problémy a rizika

Rusko, jakožto významný producent jaderné energie a průmyslový stát, čelí závažným problémům spojeným s nebezpečným odpadem. Mezi nejpalčivější patří otázka vyhořelého jaderného paliva a jeho potenciální dopad na životní prostředí a bezpečnost.

Jaderný odpad a jeho specifika

Jaderný odpad vzniká jako vedlejší produkt při jaderném štěpení a lidstvo zatím s jistotou neví, jak s ním naložit. Jaderné reaktory dokáží využít jen asi pět až šest procent uranového paliva, takže naprostá většina přichází nazmar. Problematika jaderných odpadů a tzv. „vyhořelého paliva” je asi nejčastěji zmiňovaným argumentem proti využívání jaderné energie. Dočítáme se o „nezdůvodnitelném riziku pro budoucí generace” nebo o „neřešitelném problému, kam s ním”.

Vyhořelé palivo z jaderných elektráren patří mezi nejnebezpečnější materiály vůbec. Jeho radioaktivita po vyjmutí z reaktoru je tak vysoká, že člověk, který by se s ním náhodou dostal do kontaktu, obdrží smrtelnou dávku ozáření během několika sekund. Navíc některé umělé, v reaktoru vzniklé radioizotopy, se budou rozpadat po dlouhé stovky tisíc let. Proto je potřeba tento vysoce radioaktivní, ale také toxický odpad dokonale izolovat od všeho živého na sta tisíce let. Takováto perspektiva se zcela vymyká dosavadním lidským zkušenostem.

Množství vyhořelého paliva

Obě české jaderné elektrárny (Dukovany a Temelín) vytvoří v průběhu svého plánovaného provozu přibližně 4 tisíce tun vyhořelého jaderného paliva. Pokud se však dnes zvažuje prodlužování fungování Dukovan nebo stavba nových reaktorů, může být množství problematického odpadu ještě výrazně vyšší - až 10 tisíc tun. Bezstarostně tak produkujeme vysoce nebezpečný odpad, s nímž se budou potýkat generace našich potomků.

Možnosti nakládání s jaderným odpadem

V současné době existují tři cesty, jak s vyhořelým jaderným palivem nakládat:

Čtěte také: Nebezpečný odpad v České Republice

• Uložení pod zem (jako odpad)
• Přepracování, využití jako nové palivo
• Vyčkávací strategie

Uložení pod zem

Vyhořelé jaderné palivo se uloží do hlubinného úložiště, s jeho vyzvednutím a dalším využitím se nepočítá. Nevýhoda je jasná - zbytečně se zbavujeme velkého množství využitelné energie, které musíme získat jinak (např. další těžbou uranu z přírodních ložisek).

Přepracování

Použité palivo obsahuje asi okolo 95 % ²³⁸U, 1% ²³⁵U, 1% ²³⁹Pu a 2‑3 % štěpných produktů a transuranů. Již desítky let umíme oddělit využitelné izotopy uranu a plutonia a vyrábět z nich tzv. palivo MOX, které opět můžeme místo klasického paliva využít v reaktorech (i lehkovodních). Tím se radioaktivita zbytku sníží a ten můžeme nazvat radioaktivním odpadem - i když vědci již tuší technologie, jak využít další izotopy, např. urychlovačem řízené transmutační technologie (ADTT). Přepracováním lze snížit množství odpadů na jednotky procent. Je s podivem, že proti přepracování vyhořelého paliva často protestují organizace jinak podporující recyklaci odpadů. Pravdou je, že přepracování je velmi nákladné a provádí ho jen některé země (Francie, Velká Británie, Rusko, Japonsko, Indie).

Vyčkávací strategie

Je spojena s dočasným skladováním vyhořelého jaderného paliva. Je dnes nejčastější strategií.

Ukládání do meziskladů rozhodně neznamená bezradnost, co s jaderným palivem. Technologie, jak bezpečně uložit radioaktivní materiály, jsou dávno známé, ale vyčkávací strategie má řadu výhod:

• Technologické důvody: Aktivita vyhořelého paliva po vyjmutí z reaktoru je velmi vysoká, během krátké doby ale výrazně klesá.
• Levnější manipulace: Manipulace s vyhořelým palivem (přepracování, definitivní uložení) je tím levnější, čím je nižší jeho aktivita.
• Vyšší bezpečnost: Manipulace s méně aktivním materiálem je bezpečnější než s vysoce aktivním.
• Technický pokrok v přepracování: Dá se předpokládat, že za desítky let bude možné většinu (95‑99 %) z VJP využít v nových typech reaktorů (rychlé množivé reaktory, ADTT).
• Technický pokrok při stavbě úložiště: Dá se očekávat, že nové materiály a postupy umožní vybudovat úložiště za nižší náklady než nyní.
• Růst cen uranu: Dnes není ekonomicky výhodné přepracovávat VJP, protože cena uranu na světových trzích je nízká. V budoucnu se dá očekávat její růst a přepracování se stane rentabilním.
• Politické řešení a mezinárodní dohody: V případě pragmatického politického přístupu lze očekávat mezinárodní dohodu o výstavbě společného úložiště pro více zemí, což by přineslo úsporu nákladů a výběr nejlepšího možného místa z hlediska infrastruktury a vlivu na životní prostředí.
• Jiné alternativy: Zní to jako „sci‑fi“, ale již dnes by bylo technicky i ekonomicky možné vynést nevyužitelné izotopy s dlouhou dobou aktivity do vesmíru. Překážkou je nízká spolehlivost nosičů, ale i zde lze očekávat pokrok. Trvalé úložiště by se nemuselo vůbec stavět.

Z uvedených bodů vyplývá, že dnešní vyčkávací strategie je správným krokem - ekonomickým, ekologickým i bezpečnostním. Již dnes bychom byli schopni uložit VJP do trvalého úložiště, ale nebylo by to výhodné pro nás ani pro budoucí generace, které by ho musely pracně vykopat a znovu přepracovat.

Čtěte také: Správné označení lahví s nebezpečným odpadem

Dopady na životní prostředí a bezpečnost

Přepracovávat i skladovat vyhořelé jaderné palivo v Rusku navíc zvyšuje riziko pro životní prostředí. Nehody v uralském Čeljabinsku (závod na přepracování paliva Majak) vedly v minulosti k zamoření tisíců čtverečních kilometrů. Jiný ruský přepracovací závod Krasnojarsk­26 zase zamořil řeku Jenisej v délce pěti set kilometrů. Další alarmující kroky známe z minulosti: shazování sudů s radioaktivními odpady do moře či potopení desítek vysloužilých jaderných ponorek v Severním ledovém oceánu.

Útok na Záporožskou jadernou elektrárnu

Ruské síly začaly ukrajinskou jadernou elektrárnu, která je největší v Evropě, ostřelovat v noci na pátek. Kolem jedné hodiny ráno v ní poté vypukl požár. Pracovníci elektrárny v noci postupně vypínali reaktory. Ten první přitom měl začít hořet také. Podle informací Mezinárodní agentury pro atomovou energii byli ve vypálené ukrajinské elektrárně zraněni dva lidé. Areál jaderné elektrárny je aktuálně obsazen vojsky Ruské federace. Jaderné bloky zůstaly nedotčeny, jejich provoz zajišťuje v areálu personál.

Ruská strana už prostřednictvím státem vlastněné agentury RIA Novosti přišla s vysvětlením incidentu. Podle mluvčího ruského ministerstva obrany Igora Konašenkova je útok na elektrárnu následkem 'monstrózní ukrajinské provokace'.

Řešení v České republice

Česká vláda i další státy prosazují definitivní pohřbení do zemských hlubin. Žádné podobné zařízení na světě ovšem zatím není v provozu. V České republice je za problematiku zodpovědná státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO), která teprve hledá vhodné místo pro budoucí hlubinné úložiště vyhořelého paliva. Momentálně je v jejím hledáčku sedm míst.

Alternativní řešení

Jako alternativa ke konečnému hlubinnému uložení je v zahraničí diskutován koncept tzv. předávaného správcovství. Ten spočívá ve skladování jaderného odpadu na místě, které je průběžně monitorováno, aby úniky radioaktivních látek byly rychle odhaleny nebo jim bylo preventivně zamezeno. Koncept počítá s možností vyzvednutí odpadu a jeho „přebalení“ do nových nádob každých 50 až 100 let. Odpovědnost za provoz skladu by byla předávána z generace na generaci. Formální „výměna stráží“ nad skládkou radioaktivního odpadu má přispět k uchování paměti národa a celého lidstva.

Čtěte také: Nebezpečný odpad Dobrovítov: Co potřebujete vědět

Nebezpečnost vyhořelého jaderného paliva pro podzemní vody

Z grafu lze vyčíst, že po vyjmutí z reaktoru je VJP vysoce nebezpečné, více než 1000x oproti přírodní rudě. Za 500 let je již VJP nebezpečností srovnatelné s rtutí či olovem. Za dobu 1000 let je vyhořelé jaderné palivo (v případě přepracování) méně nebezpečné než např. rudy arzenu či barya.

Zneužitelnost VJP teroristy

Často slýcháme, že VJP by bylo ideální zbraní pro teroristy. Variantou je tzv. „špinavá bomba”, neboť klasická jaderná bomba z plutonia z VJP díky vysokému procentu různých izotopů vytvořit nejde. Nicméně kvůli složité manipulaci s VJP a jeho zabezpečení se nejeví tato možnost jako příliš pravděpodobná. Pro teroristy jsou efektivnější jedy, chemické, bakteriologické zbraně nebo klasické výbušniny.

Problém mezinárodní spolupráce

Zatím platí dohoda, že by každá země měla vyřešit problematiku jaderného odpadu sama. Otázkou je proč? Jaký přínos bude mít 15 trvalých úložišť vysoce aktivních radioaktivních odpadů v Evropské unii? Je výstavba patnácti úložišť místo jednoho levnější a budou bezpečnější? Logickým stupněm evropské integrace by mělo být hledání nejlepšího řešení i v otázce ukládání VJP. Pokud dojde ke stavbě jediného úložiště pro celou Evropskou unii (nebo dokonce např. společného s Ruskem) bude to výhodné pro všechny. Naštěstí nám pro toto rozhodnutí zbývá ještě dostatek času.

Problém vyhořelého jaderného paliva je problémem politicky zveličeným. Technologie existují, jde hlavně o to vybrat ty nejvhodnější.

tags: #nebezpečný #odpad #Rusko #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Rizika nemocí z povolání dle českého práva
• JYSK koše: Recenze a výběr
• Ekonomika ekologického zemědělství
• Aktuální témata v ochraně přírody
• Dubajská zimní příroda