Ekologie a hudební průmysl: Jdou festivaly dělat opravdu ekologicky?

V dnešní době se stále více diskutuje o ekologických dopadech různých odvětví, a hudební průmysl není výjimkou. S rostoucím povědomím o změnách klimatu a znečištění se objevují snahy o snižování ekologické stopy festivalů a koncertů.

Ptačí zpěv jako koncert přírody

Ptáčci Ptačího zpěvu je teď všude spousta, úplný koncert. Samečkové vábí a lákají samičky, snaží se je okouzlit. Začátek jara je pro poslouchání ptačích písní a určování zpěváčků tím nejlepším časem. Později už budou samičky zasnoubené, mláďátka hladová a na zpěv nezbyde čas. V létě už se tolik koncertovat nebude. Běžte na procházku a poslouchejte ptáčky.

Ekologie a energetika: Pohled odborníka

Některá rozvinutá světová společenství jsou dnes posedlá představou, že dokážeme odstoupením od fosilních paliv a přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku zabránit změnám klimatu, o nichž část společnosti předpokládá, že jsou zapříčiněny lidskou činností. Naopak, v jistých kruzích nechybí optimismus, že v krátké době, se stávajícím arsenálem technologií dokážeme změny klimatu omezit a že to bude vcelku za levný peníz, jenom chtít. Tito lidé se ohánějí strategií udržitelného rozvoje, ale zcela pomíjejí sociální a ekonomické aspekty udržitelného rozvoje. Stále více vědeckých kapacit se snaží tento přehnaný optimismus krotit, anebo alespoň uvádět na pravou míru tak aby léčení nemělo katastrofálnější účinky, než nemoc sama. Jak lze vyvodit z historických zkušeností, pak se bude jednat v lepším případě o „současné politiky“ než o bezbřehý optimismus „udržitelného rozvoje“.

Přechod ze dřeva na uhlí byl pak první energetickou světovou revolucí. V třicátých letech 19. století začaly vysokotlaké parní stroje pohánět první železnice a lodě zaoceánské plavby, přičemž stále účinnější stacionární parní stroje začaly přebírat průmyslové použití. Třetí moderní energetická revoluce pak začala růstem rafinérských produktů z ropy. To muselo počkat až do padesátých let minulého století. Do roku 1965 globální spotřeba ropy překonala uhlí a v roce 1973 byla spotřeba na špičce s 42% světové spotřeby primární energie a současně začala čtvrtá energetická revoluce s rostoucím podílem zemního plynu. V poválečných desetiletích byl zaznamenán také velký rozvoj využití vodní a jaderné energie, nicméně, fosilní paliva zůstávají dominantní. Odchod od fosilních paliv byl zpomalen především hospodářskou modernizací Číny a tato země se stala světovým největším producentem uhlí a současně i největším dovozcem uhlovodíků.

Protože minulé století současně zaznamenalo velký růst účinnosti konverze, průměrná globální dostupnost využitelné energie tak od roku 1900 do roku 2000 vzrostla více než 40x a tento nárůst vytvořil moderní svět bohatství, dlouhého života a propojenosti jako nikdy předtím, ale způsobil také významnou degradaci životního prostředí. Ovšem, většina společenství se s těmito výzvami dokázala vyrovnat velmi dobře. I když velká část těchto emisí je absorbována v oceánech a dále biosférou, atmosférická koncentrace CO2 narostla z nějakých 280 ppm v roce 1800 na 410 ppm počátkem roku 2019.

Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu

Svět dnes těží kolem 15 miliard tun fosilních paliv s obsahem kolem 10 miliard tun uhlíku. Prvky a infrastruktura tohoto ohromného globálního systému fosilních paliv zahrnuje 1,25 miliardy silničních vozidel, stovky milionů topenišť a pecí, téměř 4 miliony kilometrů potrubí a stovky tisíc turbín, až po desítky tisíc velkých letadel a parních turbín a tisíce velkých ropných polí, tankerů a elektráren. Nároky na energii v rozvinutých zemích jsou téměř statické, dokonce s malým poklesem. Většina růstu tak jde na účet globální střední třídy, která narostla za dvacet let do roku 2015 na 1,5 miliardy osob. Světová banka předpokládá další růst na 2,5 miliardy do roku 2035, především v důsledku čínské iniciativy Hedvábná stezka a BP očekává další růst spotřeby energie o 40 % proti současnosti. A toto zlepšení humanitární situace bude téměř výlučně „poháněno“ fosilní energií. Data uvádějí, že do roku 2035 budou OZE dodávat asi 10 % potřeby energie, tedy méně, než jednu šestinu objemu, získaného z fosilních zdrojů.

Přitom snížení emisí oxidu uhličitého zdaleka není proporcionální vynaloženým prostředkům v uplynulých letech, neboť Německo si zatím udržuje svou průmyslovou výrobní základnu. Německá vedoucí pozice v OZE převážně demonstruje obtíže s využitím obnovitelných zdrojů v síti. Úspěchy OZE se převážně publikují v létě, kdy je poptávka po energii nejmenší. Skutečně, v zimě 2016-17 byla dvě období vždy po deseti dnech, kdy bylo vyrobeno jen velmi málo energie z OZE, pokud vůbec nějaká. Německá kapacita skladování elektřiny - většinou v přečerpávacích hydroelektrárnách - byla tristně nedostačující k vykrytí potřeb. Zákazníci v Německu musí za tuto vedoucí pozici velmi vysokou cenu. Mnoho lidí si neuvědomuje velmi rozdílnou povahu druhů energie, kterou dnes využíváme. a záležitostí, spojených se skladováním energie.

Hustota energie různých paliv

Velmi se také liší technologie uskladnění energie. Tabulka 1 ukazuje hustotu energie pro různá paliva. Baterie v tabulce jsou olověné s kyselinou. Benzin obsahuje na 1 kg 50.000x více energie. Moderní lithium iontové baterie jsou lepší, ale zase ne o tolik: vědecký výzkum, věnovaný těmto bateriím přinesl padesátinásobné zvýšení hustoty energie, ale dostáváme se tak na limity, které s těmito materiály souvisejí tak, jak je známe. Jinými slovy, v dohledu není žádné tisícinásobné zlepšení, které by umožnilo bateriím konkurovat benzinu. Důvod je jasný: veškerá chemická energie chemických vazeb v benzinu je dostupná, když palivo hoří.

Cíle a realita snižování emisí

Cíle a časové horizonty snižování emisí se snadno stanoví, ale je obtížné je pochopit a dosáhnout. Je docela zásadní pochopit, co znamenají nulové emise oxidu uhličitého v roce 2050 v rychlosti zavádění bezuhlíkové energie a s tím související odstavování infrastruktury fosilních paliv. K provedení analýzy jsou potřebná data globální a národní spotřeby fosilních paliv v jednotkách „milion tun ropného ekvivalentu“ čili mtoe. V roce 2018 svět spotřeboval 11.743 mtoe ve formě uhlí, zemního plynu a ropných produktů. Spálení těchto fosilní paliv mělo za následek emise oxidu uhličitého ve výši 33,7 miliard tun.

Uhlíkovou neutralitu lze dosáhnout náhradou asi 12.000 mtoe spotřeby fosilní energie očekávanou v roce 2019 a zbývá nám k tomu do 1. ledna 2050 celkem 11.051 dnů. Tedy, globální uhlíková neutralita do roku 2050 je dosažena, když nasadíme vice než 1 mtoe bezuhlíkové energie každý den, už od zítřka po dobu dalších více než třiceti let (12.000 mtoe/11051 dnů). Další důležité číslo, s nímž musíme počítat, je očekávané zvyšování spotřeby energie v budoucích desetiletích. Rychlost růstu spotřeby energie podle IEA bude znamenat, že svět bude potřebovat dalších cca 5800 mtoe spotřeby energie neboli dalších 0,5 mtoe denně do roku 2050. Abychom lépe pochopili rozměr přechodu, použijme srozumitelnější měřítko, než je mtoe: jednu jadernou elektrárnu - jejíž výroba energie dosahuje přibližně 1 mtoe ročně. Takže počty jsou poměrně jasné: k dosažení nulových emisí v roce 2050 bude svět potřebovat uvést 3 takové jaderné elektrárny každé dva dny již od zítřka až do roku 2050.

Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku

Samozřejmě, je to jen příklad měřítka velikosti změny, ignorující významné složitosti skutečného uplatnění těchto technologií. Ve skutečnosti se dnes svět stále pohybuje ve směru od uhlíkové neutrality a emise rostou. Abychom se pohnuli k uhlíkové neutralitě, celý uvedený nárůst (asi 400 mtoe) by měl být bezuhlíkový a mělo by být nahrazeno 400 mtoe spotřeby ze stávajících fosilních zdrojů. Dražba slibů snižování emisí nám skutečné snížení emisí nepřinese! Snížené emisí mohu přinést technologie. To, co cíl uhlíkové neutrality činí skutečně nedosažitelným, je nepochopení velikosti této výzvy a absence realistických návrhů politik, které odpovídají velikosti problému. Když vidíte tuto „dražbu slibů“ snižování emisí v klimatické politice, ptejte se spíše na rychlost uplatňování bezuhlíkových technologií a rychlost odstavování stávající infrastruktury fosilních paliv.

Ekologické festivaly: Realita a výzvy

Jedním z motorů v této oblasti je Jan Freidinger z Greenpeace, který má po ekologické stránce na starosti kapely na festivalu Rock for People Hope. Zároveň je přesvědčen, že ekologie by mohla být jedním z výrazných hudebních témat. Zastává také názor, že podobný apel měl přijít mnohem dříve. Dlouhodobě se podařilo zamluvit areál U Letiště, teď se jmenuje 360 PARK, což dává do budoucna možnosti, jak to celé udělat udržitelné. Dají se tam udělat opatření, které se týkají energetiky, ale také nakládání s vodou, odpady, gastrem a podobně. Můžeme rozšiřovat biodiverzitu, třeba vytvořit hmyzí hotely a takové další drobné věci. Můžeme vyrábět elektřinu z obnovitelných zdrojů a postarat se o dobré hospodaření s vodou.

Jednou z inovativních metod je pohánění stage vodíkem, což je unikátní v českém prostředí. Ta technologie obecně je známá už dlouho, v menších prototypech se to tu a tam objevuje. O vodíku se uvažuje jako o jednom z důležitých elementů celého přechodu od fosilních zdrojů k obnovitelným. Zatím se ukazuje, že tím úzkým hrdlem bývá akumulace elektřiny, protože ony jí dokáží vyrobit docela dost, ale někdy ji potřebujete vyrobit v momentech, kdy ji zrovna nemáte. Tohle je věc, které vodík pomáhá - když máte přebytek elektřiny, vyrobíte vodík, který později můžete zpátky převést na elektrickou energii.

My lidem neříkáme, že nesmějí jíst maso nebo něco podobného. Udělali jsme nějaká pravidla, abychom zajistili co největší udržitelnost, ale zároveň ta gastra nepotopili. Takže je tam velká nabídka veganských a vegetariánských bezmasých jídel a u některých komodit jsme řekli, že by tam neměly být vůbec, protože nejsme schopni zaručit, že jsou z udržitelných zdrojů. Motivujeme taky stánkaře, aby naprosto omezili používání jednorázových plastů. Využíváme co nejvíce vratné, znovu naplnitelné věci. Vytváříme systém na zálohování hliníku, hliníkových plechovek a pet lahví. Samozřejmě bychom se chtěli obejít úplně bez nich, ale je tam zkrátka problém s pitnou vodou. Důležité je, že všechno nádobí budeme kompostovat.

Hudba a ekologie: Může hudba ovlivnit chování?

Vloni v listopadu oznámila britská skupina Coldplay, že nepojede turné k novému albu Everyday Life a jako důvod označila obavy o ekologickou zátěž, kterou taková koncertní šňůra způsobuje. Dokud to nebude možné, Coldplay prý nebudou koncertovat. Podle mě je to dobře. Dokonce si myslím, že ty kapely měly být razantnější a mělo to přijít už třeba před 10 až 20lety. Vždycky jsem měl oblast hudby, kultury spojenou s tím, že se tam o problémech mluví. Tam se to dalo vykřičet a myslím, že to mohlo být daleko ostřejší.

Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí

Klimatické hnutí existuje a na Západ od nás je velmi silné. Angažují se v něm statisíce lidí, studenti stávkují za klima a nabaluje se na to celá řada organizací. Ale nevidím tam zatím spojitost s hudbou, jako bylo právě hippies, punk nebo nějaké hnutí k tomu. Hudba tam také je, ale není takovým symbolem. Já tomu moc nerozumím, ale mám za to, že vznik megastar a hnutí spojených s hudbou je v dnešní době daleko složitější.

tags: #nebudou #koncertovat #ekologie #co #to #znamená

Oblíbené příspěvky:

• Kanalizace pro chaty a chalupy
• Kärcher hadice pro čištění okapů – recenze
• Znečištěné ovzduší a zdraví
• Problematika odpadů v České republice a Evropské unii
• Zvířata v české přírodě