Statistika Nákupu Ekologických Hospodářských Zvířat v České Republice

14.03.2026

V poslední době se ekologické zemědělství stalo předmětem celonárodní diskuse a už se netýká pouze hrstky zasvěcených. Jedním z důvodů je samozřejmě i onemocnění BSE, ale spíše obecný trend k šetrnějšímu vztahu k přírodě a ke snížení intenzity živočišné výroby.

Historie a Vývoj Ekologického Zemědělství

Princip ekologického zemědělství se začal vyvíjet v západní a severní Evropě prakticky „od spodu“. Někteří zemědělci nebyli spokojeni s intenzívním, průmyslovým zemědělstvím a začali se zemědělskou výrobou podle svých představ. Vznikala hnutí ekologických zemědělců, která se v 60. letech 20. století začala sdružovat do jednotlivých svazů. Tyto svazy si poté vyvíjely vlastní směrnice, podle kterých ekologičtí zemědělci hospodařili.

Svazové směrnice přetrvávali až do roku 1991, kdy Evropská unie vydala Nařízení Rady 2092/91, které řešilo definici ekologického zemědělství, obsahovalo ovšem zásady hospodaření pouze pro rostlinnou produkci, označování produktům jejich prodej, kontrolu a certifikaci. Otázky chovu zvířat a produkci živočišného původu řeší až Nařízení Rady 1804/99, které nabylo platnosti 24. 8. 2000.

V České republice se první signály ekologické zemědělské výroby začaly objevovat v roce 1989. V roce 1990 se jako první ekologický svaz zaregistroval PRO-BIO Šumperk. V letech 1990 až 1991 vzniklo celkem pět svazů, respektive sdružení, které vypracovaly vlastní pravidla a směrnice a zajišťovaly pro své členy kontrolu a certifikaci.

Svazové směrnice, které byly většinou jednotlivými svazy vytvořeny podle zahraničních modelů, platily přibližně do roku 1992. V průběhu doby ovšem již bylo jasné, že je potřeba vytvořit jednotné směrnice, kontrolu, certifikaci a označování produkce. Svazy se společně s MZe ČR se tedy dohodly na jednotných pravidlech a od roku 1993 byl zaveden Metodický pokyn pro ekologické zemědělství jako jednotná směrnice EZ v ČR. V souvislosti s tímto Metodickým pokynem byl rovněž ustanoven Certifikační výbor, Technická komise a zřízen jednotný kontrolní systém a označování produkce logem BIO.

Čtěte také: Znečištění ovzduší ve městech: statistická analýza

Od 1. 1. 2001 ekologické zemědělství už upravuje zákon č. Na začátku tedy bylo ekologické hospodaření podmíněno tedy především vůlí jednotlivce a teprve potom se stanovily směrnice a předpisy. Dnes je situace zcela jiná, ekologické zemědělství je přesně definováno a upravováno zákonem a závaznými předpisy.

Rostoucí Zájem o Ekologické Hospodaření

Pro ilustraci zvyšujícího se zájmu o ekologické hospodaření postačí strohá statistika: zatímco v roce 1991 ekologicky hospodařilo 132 kontrolovaných subjektů s celkovou výměrou zemědělské půdy 17 507 ha, k 31. 12. 2000 bylo v databázi KEZ již celkem 563 kontrolovaných podniků s celkovou výměrou certifikované zemědělské půdy 165 699 ha, což je 3,86 % z celkového zemědělského půdního fondu ČR.

V první řadě se musí zcela zříci intenzifikačních faktorů. Je pravdou, že v začátcích ekologického zemědělství se objevily i tzv. integrované systémy v zemědělství, jejichž princip tkví v tom, že se zcela nezříkají intenzifikačních faktorů - hnojení, chemická ochrana rostlin, ale oproti konvenčnímu zemědělství je provádějí na nezbytně nutné úrovni. Je to sice dobrá myšlenka, ale nemá konečný efekt. Spotřebitelé produktům z tohoto typu zemědělství nedůvěřují a nestaví je na úroveň ekologickým produktům z ekologického zemědělství, právě proto, že je zde umožněn vstup intenzifikačních faktorů a kdo vám zaručí, že skutečně jen v nezbytně nutném množství.

Naproti tomu ekologické zemědělství, jak už jsem uvedl, se prostředků intenzifikace zříká, a spotřebitelům tuto skutečnost díky certifikaci i garantuje. Faktem je, že zemědělská půda již není tak promořena pesticidy a herbicidy, protože za posledních deset let se situace v této oblasti, částečně i díky zvyšujícím se cenám těchto prostředků, výrazně zlepšila.

Přechodné Období a Pravidla Ekologického Zemědělství

Ekologické zemědělství ovšem počítá s tzv. přechodným obdobím, které musí každý podnik, který chce ekologicky hospodařit, absolvovat. Zákonem je přechodné období definováno jako období, v průběhu kterého se uskutečňuje přeměna zemědělského hospodaření na ekologické zemědělství.

Čtěte také: Aktuální data o znečištění ovzduší

Jestliže přechodným obdobím prochází celý podnik najednou, je stanoveno, že nejprve musí projít tímto obdobím půda a tedy rostlinná výroba, produkty ze živočišné výroby se mohou označovat jako ekologické až poté, co je označena jako ekologická produkce rostlinná. Délka přechodného období se u orné půdy a trvalých travních porostů 2 roky, u pastvin a výběhů pro nepřežvýkavce jeden rok a u stávajících trvalých kultur (vinice, sady, chmelnice) 3 roky od zahájení.

U hospodářských zvířat se doba, po kterou musí být chována podle pravidel ekologického zemědělství, liší podle typu produkce: u skotu pro produkci masa 12 měsíců, pro produkci mléka 6 měsíců, u malých přežvýkavců 6 měsíců, 10 týdnů u jatečné drůbeže a 6. týdnů u drůbeže pro produkci vajec. Všechny uvedené termíny jsou spodní časovou hranicí přechodného období. Veškerá nařízení ohledně žádosti o registraci a nezbytných součástí této žádosti nalezne zájemce v již zmíněném zákoně č.

Chov Hospodářských Zvířat v Ekologickém Zemědělství

Filozofie chovu hospodářských zvířat v ekologickém zemědělství je jasná - všechna zvířata jsou chována pastevně, ustájení je volné stelivové. Objemná krmiva musí pocházet buď z téže ekofarmy nebo z farmy jiné, ale rovněž s ekologickým způsobem hospodaření. Základem ekologického chovu je mimo jiné minimalizace nákupu krmných směsí, vyloučení různých intenzifikačních preparátů, premixů apod.

Tato opatření nemusí být ovšem nutně dražší než konvenční zemědělská výroba. Ekologický systém chovu zvířat je systém extenzívní, ale nemusí být neekonomický. Proto je třeba pro takovýto chov vybrat vhodná plemena, nejlépe plemena původní, která do oblasti svým typem patří a jsou většinou vhodná pro extenzívní systémy. Jestliže začnu v tomto systému chovat plemena s vysokými nároky, neprospívám tím ani zvířatům, ani sobě, protože se mi zvyšují náklady.

V této souvislosti je trochu problém s poradenstvím. Začínající ekologický zemědělec musí předložit projekt přechodného období a často by potřeboval poradit například s výběrem vhodných odrůd či právě plemen, ale výzkumné ústavy ani vysoké školy se příliš na poradenství v oblasti ekologického zemědělství příliš nezaměřují.

Čtěte také: Recycling in Europe: How the Czech Republic excels

Poptávka a Nabídka Ekologických Produktů

Pokud jde o zájem spotřebitelů, myslím si, že poptávka po certifikovaných ekologických potravinách značně roste. V poslední době je už ovšem na takové výši, že nabídka ekologických produktů vyrobených v naší republice ji nedokáže pokrýt. Výsledkem je, že ze zahraničí dovážíme skutečně kvanta biopotravin, které se prodávají za výrazně vyšší ceny než výrobky české. Důvody vysokých dovozů jsou v podstatě dva - buď se v ČR určitý výrobek kvůli nedostatku suroviny prostě neprodukuje, nebo zde sice je, ale její zdroje jsou velmi roztříštěné a velmi obtížně se hledají zpracovatelé, kteří by byli ochotni tuto surovinu od jednotlivých farmářů svážet a vyrábět z ní. Výjimku tvoří snad jen OLMA Olomouc, která má certifikaci na čtyři typy bio-jogurtů s názvem Via natur. Tato mlékárna je ovšem zase limitována množstvím mléka, které vykupuje z několika bio farem a více se jí ho nedaří sehnat.

Na druhé straně bylo ovšem v roce 2000 vystaveno celkem 261 certifikátů pro vývoz produktů z ekologického zemědělství do několika zemí EU (Velká Británie, Belgie, Nizozemí, Německo, Rakousko), ale i na Slovensko a do Lotyšska.

Kontrola a Certifikace Ekologického Zemědělství

Základem kontroly ekologického zemědělství a bioprodukce je fakt, že spotřebitel musí mít jistotu, že výrobek označený jako bio produkt skutečně v ekologických podmínkách vyroben byl. KEZ, o.p.s., vznikla v roce 1999 a je obecně prospěšnou, nevládní, neziskovou organizací, jejímž hlavním úkolem je právě kontrola a certifikace ekologického zemědělství a od 1. 4. 1999 je ministerstvem zemědělství pověřena vykonáváním kontroly ekologického zemědělství. Před tímto datem se kontrolou ekologického zemědělství zabývalo přímo ministerstvo zemědělství ČR, na kterou jsem bezprostředně navázali.

Důležitým úkolem KEZ bylo přizpůsobení se legislativě Evropské unie a akreditace činnosti organizace, která kontroluje a certifikuje produkty a výrobky třetích osob. Rovněž jsme se snažili rychle provést i akreditaci na mezinárodní úrovni, v současné době máme již akreditaci EU pro rostlinné bioprodukty a biopotraviny a na dobré cestě je i akreditace pro bioprodukty živočišného původu. Probíhá akreditační proces na celosvětové úrovni u IFOAM a vzájemné uznání se Švýcarskem.

Pod naši společnost přešli rovněž stávající inspektoři a snažíme se o jejich další vzdělávání , ale i rozšiřování a vyšší odbornou úroveň inspektorů. Na kontrolory KEZ jsou kladeny vysoké nároky jak na vzdělávání, tak na praxi a trvalé další vzdělávání. Všichni kontroloři absolvují každý rok minimálně týdenní školení v ČR i v zahraničí. V současné době má KEZ, o. p. s. 18 inspektorů.

Budoucnost Ekologického Zemědělství

Zcela určitě, dokonce si myslím, že větší než konvenční zemědělství. Evropa je zavalená potravinami a veškerá naše jednání s Evropskou unii obvykle ztroskotají právě na množství potravin či surovin produkovaných českými zemědělci. Evropská unie si představuje, že v České republice by mělo být zemědělství plnící převážně mimo produkční funkci. Tato představa přesně zapadá do tzv. agro-environmentálních programů, které jsou základem trvale udržitelného života na venkově a které budou Unií i dotovány.

Ekologické zemědělství v ČR včetně kontroly a certifikace je již dnes plně kompatibilní s ekologickým zemědělstvím v EU a po našem vstupu do Unie se může okamžitě bez jakýchkoliv problémů do systému EU zapojit. Na druhé straně barikády ovšem stojí agrární lobby se svojí představou velkých moderních podniků amerického typu, které ovšem rozhodně ze strany Evropské unie příliš podporovány nebudou. Ač se to možná nyní nezdá, myslím si, že otázka dotování či nedotování zemědělské výroby bude po našem vstupu do EU jedna z těch stěžejních.

Rozhodně je ekologické zemědělství výbornou alternativou například pro malé farmy, které nemohou samozřejmě konkurovat objemem produkce konvenčním velkým podnikům, ale mohou si na trhu s ekologickými výrobky najít svoji „parketu“ a být úspěšní s konkrétním výrobkem. A jen tak mimochodem - ekologickým zemědělstvím se mohou zabývat i velké podniky s výměrou kolem 2000 ha. Stačí se podívat na západ od našich hranic, do bývalé NDR, kde několik zprivatizovaných mamutích LPG přešlo do systému ekologického zemědělství a náramně se jim daří.

Ekologický Chov Skotu

Ekologický chov skotu je alternativou k jeho konvenčnímu chovu. Konvenční chov je většinou zaměřen na maximalizaci zisku, kdežto ekologický chov má odlišný princip. Principem ekologického hospodaření je získání co nejmenší závislosti na vnějších vstupech, hospodář se snaží pracovat v co největším souladu s přírodou. Zvířata jsou krmena produkcí daného podniku a je jim umožněno, aby žila co nejvíce přirozeně.

Podstatná část sušiny krmné dávky musí být tvořena objemnými krmivy, což znamená, že skot musí být krmen primárně senem a pastvou, která má obsahovat až 60 %. Počet zvířat na ekologických farmách většinou přímo souvisí s tím, kolik jich daná farma dokáže uživit z vlastních zdrojů. Pokud by došlo k nákupu píce a krmiv z jiných farem, musí mít tyto farmy certifikovaná krmiva. Samotné přesvědčení chovatele o správnosti jeho počínání nestačí. Zvířatům v ekologickém chovu musí být po celý rok umožněn pohyb mimo ustájení, existuje i předepsaná minimální velikost pastviny na kus. Produkce získaná v ekologickém chovu skotu se nazývá bioprodukcí.

Tato vysoká kvalita a hodnota produktů získaných od skotu v ekologickém systému chovu není dosažena automaticky. Chovatel se snaží zvířatům zajistit maximální životní pohodu (welfare). Skot je stádovým zvířetem. V rámci stáda (skupiny) si zvířata na základě svých znalostí vytvářejí sociální hierarchii, např. se udává, že skot rozeznává a pamatuje si postavení až 60 kusů příslušníků téhož stáda či skupiny. Své sociální postavení si upevňuje vyhledáváním kontaktů se zbývajícími členy.

Vztah mezi mládětem a matkou je velmi silný a obvykle trvá od otelení až do dalšího porodu, kdy kráva instinktivně starší mládě zapudí. Je to nutnost, protože pokud by tak neučinila, hrozilo by nebezpečí, že starší potomek vysaje mlezivo novému mláděti. Zapuzení staršího mláděte není nic neobvyklého a odpovídá chování volně žijících zvířat. Téměř polovinu denní doby věnuje dojnice odpočinku a přežvykování. Zbytečně nevyhledává pohyb a nepohybuje se bezúčelně.

Ta je většinou chápána jako ochrana před příliš velkou zimou nehledě na skutečnost, že skot má dobře vyvinutou termoregulaci. Stejně důležitá je i jeho ochrana před vysokými teplotami. V zimním období je proto obvykle nutné budovat pro skot takzvaná zimoviště. Vlastní chov výrazně ovlivňuje skutečnost, že skot má velmi dobré termoregulační schopnosti. Udává se, že ve srovnání s člověkem leží pásmo tepelné pohody asi o 15 °C níže. To znamená, že při teplotě 5 °C se skot cítí stejně dobře jako člověk při teplotě 20 °C.

V chovu není povoleno použít látky stimulující růst a GMO (geneticky modifikované) plodiny nebo látky od nich odvozené (s výjimkou vakcín). Z minerálních látek je možné použít pouze ty, které jsou povoleny. Zdraví zvířat je založeno na preventivních opatřeních, a to zejména na volném pohybu (pastvě) a kvalitní krmné dávce.

Za nejpřirozenější způsob odchovu telat je považován odchov pod matkou. Do odstavu se odchovávají ve skupinách. Telata musejí mít možnost vizuálního a akustického kontaktu mezi sebou, ostatními zvířaty a děním na dvoře. Telata musejí přijímat mlezivo a mléčná výživa musí být zajištěna nativním mlékem až do 3. měsíce věku. Již od 1. týdne věku je telatům předkládáno seno a od 2.

Toto období trvá od 6. měsíce věku zvířete až do jeho otelení a následného porodu. Pastevní odchov je naprosto ideální formou chovu. Dojnice je možné chovat stejně jako jalovice ve volných stelivových kotcích, nicméně tento systém má své nedostatky, které spočívají ve větší frekvenci konfliktů mezi zvířaty a možnosti poranění ležících zvířat pohybujícími se zvířaty. Z tohoto důvodu dávají někteří chovatelé přednost variantě volného stelivového ustájení v boxech. V systémech volného ustájení krav je nejčastěji používáno dojení v dojírnách. Neméně důležitým faktorem, který musí každý hospodář brát v potaz, je výběr vhodného plemene pro ekologický chov. Nejčastěji se používají plemena kombinovaná, dávají mléko i maso.