Nefunkční třídění odpadu na vlakových nádražích: Studie

Na svých loňských oslavách šedesátin jsem slíbil plzeňské delegaci gratulantů ve složení redaktor Českého rozhlasu Plzeň Blažek, pan Drnec a Ing. Vybíralová, že se po otevření posledního úseku jižního obchvatu dálnice D 5 kolem Plzně přijedu na hotové dílo podívat a porovnám výsledek s našimi názory z dob, kdy se rozhodovalo mezi variantami vedení trasy KU (tunel nebo zakrytý zářez mezi Bručnou a Černicemi) a SUK (tunel návrším Val - Valík u Štěnovic a Útušic).

Tehdy chybělo do dokončení jen několik týdnů a podle zpráv z tisku se na otevření všichni moc těšili.

Plzeňští občané proto, že doufali ve zklidnění dopravy a zejména zmizení kamiónů z ulic města, útušičtí a štěnovičtí se zase těšili na ukončení provizorního převedení kamionové dopravy na silnici II/180, procházející oběma obcemi.

Počkal jsem s tím ještě celý jeden rok od otevření, až budou dokončeny terénní úpravy, nové uspořádání a značení navazujících silnic a místních komunikací, protihluková opatření, vysázena zeleň a „uklizeno“ zařízení staveniště.

Vydal jsem se na obhlídku v sobotu na sv. Martina, tedy 11. 11. 2006. Jak se ale ukázalo, ani rok po zprovoznění stavba dokončena není.

Čtěte také: Diagnostická zásuvka a emise

Už při výjezdu z Prahy jsem byl překvapen, jak silný provoz a kolik kamiónů je na dálnici D 5 v sobotu dopoledne. Myslel jsem si naivně, že pojedu v pohodě.

Msto toho to chvílemi byl docela „nervák“, zejména když jsem byl patrně široko daleko jediný, kdo opravdu zpomaloval na 100 a pak na 80 km/hod. při míjení stavenišť mýtných portálů, jak přikazovaly dopravní značky.

Hned jsem měl vždy „na kufru“ nějakého debila, který se rozčiloval, proč zpomaluji. V místě, kde právě osazovali na sloupy příčný vazník portálu a kde stál v jednom z pruhů autojeřáb a kde byla doprava svedená do jediného pruhu, však s respektem zpomalili všichni.

Minul jsem odbočení na „plzeňský přivaděč“, kterým tranzit Plzní po léta mířil do ulic města od Rokycan a obloukem doleva jsem začal stoupat na lesnatý hřeben nad údolím Úslavy.

Tento úsek je ještě společný oběma variantám, takže není co porovnánat - rozvětvení je až od mostu přes Úslavu.

Čtěte také: Co s nefunkční elektronikou?

Nicméně řidiče překvapí, že už i na tomto novém úseku vykazuje vozovka chvílemi zřetelné nerovnosti - „vlny“, jakoby se podkladní vrstvy nebo vozovka sesouvaly.

Nálady nepřidají ani dva pomníčky prvních obětí tohoto úseku z dob, kdy byla v provozu jen jeho polovina při dočasném provizorním převodu provozu na tzv. „vojenskou silnici“ II/180 ve snaze ulevit Plzni ještě před dokončením celého obchvatu.

Sjel jsem klesání k mostu přes Úslavu a připravil se na „zážitek“ mimoúrovňové křižovatky se silnicí I/20 od Písku a Lnářů. Chvíli jsem váhal, zda nesjet už tady z dálnice a nezačít prohlídku z této strany, ale když jsem viděl ten propletenec silnic a další křižovatku hned za sjezdem z dálnice, zbaběle jsem zůstal na dálnici a rozhodl se, že nejdříve projedu celý úsek až na mimoúrovňové křížení se silnicí I/27 na Klatovy a odtamtud začnu s prohlídkou jakoby „odzadu“.

Jak jsem čekal, viděl jsem vpravo od dálnice dosud v polích onu mezeru v zástavbě mezi Bručnou a Černicemi, kudy měla projít varianta KU. Jenže v ní už stojí monstrózní víceúčelový komplex Olympia a staví se nějaká další větší stavby, a to jsem neviděl za horizont.

Dálnice se za křížením s I/20 pořád stáčí táhlým obloukem doleva k jihu do souběhu s ní a pak zase táhlým obloukem doprava do sousedství oné „vojenské silnice“ II/180.

Čtěte také: Správná likvidace elektroniky

Sjezdy a nájezdy tu tvoří nepřehledný a stísňující několik set metrů dlouhý koridor, který si ještě „vychutnám“ při návratu.

Kolem křiklavě žluté práškové lakovny u bývalé cihelny v Černicích mě dálnice vedla do tunelu pod Valíkem. Jeho jižní táhlé úbočí svažující se k Losinskému potoku je nyní brutálně ve značné délce před portálem tunelu deformováno vpravo vysokým zářezem a vlevo náspem dálničního tělesa.

Dálnice tu klesá tunelem, aby se na mostě přes Úhlavu zlomila opět do mírného stoupání zářezem v protějším břehu.

Kolem Litic a Radobyčic se trasa SUK vrací do souběhu s trasou varianty SUK a tak dál není co řešit.

Na křížení se silnicí I/27 z Plzně na Klatovy z dálnice jsem tedy sjel nejdříve na Klatovy a po cca 1 km na sjezdu z ní na Dobřany nebo Starý Plzenec zvolil Starý Plzenec a začal jsem se vracet po silnici II/180 na východ.

Tady jsem minul další pomníček oběti dopravní nehody. Odbočil jsem vlevo do Útušic, abych se podíval, jak si teď obec stojí vůči dálnici.

V centru obce je upozornění, že nejkratší spojnice Útušic s Plzní je uzavřená, značkou „slepá ulice“. Doprava je odkloněná na Litice a Radobyčice.

Já se ale vydal do té „slepé“ části, neboť jsem tušil, že příčinou přerušení bude právě dálnice.

Několik desítek metrů ulice na konci obce je bez svrchního krytu vozovky, ale za ním už je silnice s novým povrchem, krajnicemi a příkopy se vzorně urovnaným okrajem sousedního pole.

Na konci obce je umístěna na silnici značka „zákaz vjezdu všech vozidel“. Nic si z toho nedělají projíždějící cyklisté, což mne ujišťuje, že projet se to fyzicky dá, jen právnicky je to problém.

Vystoupil jsem ukázněně z auta a dál šel pěšky až na nový nadjezd nad dálnicí. Odhaduji vzdálenost dálnice od okraje obce na cca 400 m.

Dálnice je tu v mírném zářezu a investor ji navíc opatřil i protihlukovými valy. Ještě je tu neurovnaná mezideponie zeminy a čerstvé terénní úpravy naznačují, že se tu ještě pracuje.

Vyfotografoval jsem si odsud západní portál dálničního tunelu v lesnatém hřbetu Val - Valík a pohledy vlevo i vpravo od něj.

Je odsud dobře patrná absurdita vedení trasy SUK právě tímto návrším, když vlevo k severu i vpravo k jihu jsou v terénní konfiguraci bezlesá sedla, kudy by mohla dálnice z hlediska terénní konfigurace projít bez směrových a spádových krajností a bez tunelu raženého tvrdým spilitem.

Zatímco úsek dálnice, který je Útušicím nejblíže, je proti šíření hluku k obci odcloněn zmíněným zářezem a valem, vzdálenější úsek na mostě přes Úhlavu a na rampě před portálem tunelu v tomto směru k Útušicím účinně odclonit nelze.

Intenzita hluku šířeného odsud je sice při značné vzdálenosti nízká, ale při hustém provozu prakticky trvalá. Uvědomuji si ten vzdálený hukot při návratu k okraji obce.

Proniká i do jejích ulic. Asi se na to dá zvyknout, jako si musíme zvyknout na hluk z ulice v bytech v Praze.

Sedl jsem znovu do auta a vrátil se na silnici II/180. Na kruhovém objezdu na okraji Štěnovic jsem zamířil vlevo pod Valík.

Přejel jsem Úhlavu po starém mostě a pokračoval údolím proti proudu Losinského potoka. Minul jsem vjezd na stavbu nového mostu a západního portálu dálničního tunelu, jenže se tu nikde nesmí zastavit a tak jsem zastavil až na křížení silnice II/180 s červenou turistickou značkou na odbočce k štěnovické pile.

Odtamtud jsem přešel silnici do lesa Valík a po nové „buldozerové“ těžké cestě, zřízené průsekem lesa v souběhu s původní citlivě vedenou lesní cestou nepochybně kvůli stavbě, jsem se vrátil k mostu přes Úhlavu a k západnímu portálu dálničního tunelu.

Tady v dříve neporušené široké říční nivě přechází řeku mohutný dálniční most, ze kterého se šíří kromě hluku a emisí z motorů také nepříjemné kovové klapání kol na krytých dilatačních spárách mostu.

Západní svah Valíku je poznamenán nejen stavbou portálu tunelu a odlesněnou „pleší“ nad ním, ale i nepřirozenou ze svahu vyčnívající rampou nájezdu z tunelu na most a další nasypanou silniční rampou ze dna údolí k portálu tunelu.

Kromě těchto trvalých „ozdob“ říční nivy a svahu s vyústěním tunelu „straší“ v nivě, doufejme jen dočasně, ještě objekty zařízení staveniště několika firem, skládka silničních panelů a různé zbytky po stavbě mimo areál těchto zařízení, které by měly co nejdříve zmizet.

Terénní úpravy pod vlastním mostem jsou už ale dokončeny a lze předpokládat, že se jizva staveniště mostu časem dobře zacelí.

Otázkou zůstává obava ze splachů z vozovky dálnice do Losinského potoka a do vodárenského toku Úhlavy nad odběrním místem pro plzeňský vodovod na Homolce, zejména v případě větších havárií, kdy se mohou škodlivé látky dostat mimo kanalizaci.

Na to ostatně upozorňovala Ing. Vylezl jsem po schodišti z úpatí krajního pilíře až k únikovému místu z dálnice před portálem tunelu, abych si prohlédl stísňující úzký profil chodníčku zřízeného jako úniková cesta z tunelu i z mostu.

Slezl jsem zpět do údolí a vrátil se lesem na červenou turistickou značku, po které jsem došel až na vrchol Valu a ke skupince rekreačních chat poblíž západního portálu dálničního tunelu.

Jestli v Útušicích byl hluk z dálnice v pozadí patrný, ale ne vysloveně obtěžující, pak tady ti chataři mají dálnici cca 100 m vzdušnou čarou od západního portálu opravdu „za trest“.

Intenzita hluku připomíná blízkost letiště a pro mne by byla nesnesitelná. Zašel jsem se lesem podívat seshora i na východní portál dálničního tunelu.

Při cestě lesem jsem už nenašel zbytky geologických zkušebních vrtů, které nám předváděl Doc. Mirvald ze Západočeské univerzity v Plzni začátkem 90. let minulého století.

Zato jsem si všiml některých zjevně usychajících stromů nad trasou tunelu, o kterých se mohu jen dohadovat, zda by uschly i bez něj, nebo je to důsledek emisí a zaklesnutí hladiny spodních vod odvodňujícím účinkem stavby tunelu.

To se uvidí až po delším čase. Nad východním portálem tunelu je rovněž odlesněná „pleš“, přecházející zde ovšem do dalšího rozsáhlého odlesnění svahu až k dřevěné hájence u silnice II/180.

Terén je už nahrubo urovnán, patrně tu bylo další zařízení staveniště, které už zmizelo. Svah před portálem je ovšem deformován již popsaným zářezem na severní a násypem na jižní straně dálničního tělesa.

Ke snížení rozsahu nezbytného odtěžení hornin svahu je severní opevnění zářezu zhotoveno z gambionů - košů z pozinkovaného drátu vyplněných kamennou rovnaninou.

Teprve zbytek svahu nad nimi je osázen novými keříky, se spornou nadějí na přežití. Hladina spodní vody je totiž zářezem stržena desítku metrů pod jejich kořeny a k jihu obrácená kamenné zeď pod nimi bude v létě rozpálená tak, že z ní stoupající vzduch bude vysoušet vše nad ní.

Vyžadovalo by to trvalou zálivku nebo osazení odolnými druhy rostlin odněkud z arizonské pouště. Po této procházce lesem jsem opět sedl do auta a jel se podívat na to, jak plzeňští „naložili“ s onou mezerou v zástavbě mezi Černicemi a Bručnou, kudy měla projít dálnice v mělkém tunelu nebo zakrytém zářezu ve variantě KU.

tags: #nefunkční #třídění #odpadu #na #vlakových #nádražích

Oblíbené příspěvky:

• Kovové koše 35l: Průvodce výběrem
• Dopady znečištění vody
• Ohrožený tučňák žlutooký
• Znečištění ovzduší ve městech
• Úklid s odpadkovým košem