Negativní stanovisko orgánu ochrany přírody EIA

V právním řádu České republiky je zakotven institut posuzování vlivů záměru na životní prostředí, anglicky Environmental Impact Assessment (dále též "proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí" nebo "EIA"), konkrétně je upraven v zákonu č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o posuzování vlivů na životní prostředí"). Jde o významný nástroj ochrany životního prostředí, jehož prostřednictvím se do právního řádu promítla jedna z nejdůležitějších zásad ochrany životního prostředí, a sice zásada prevence.

Cílem zakotvení EIA do právního řádu bylo vytvořit účinný preventivní systém hodnocení vlivů záměrů a koncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví jako nástroj pro komplexní systémové zkoumání důsledků navrhovaných projektů pro životní prostředí (veřejné zdraví) a zajistit tak, aby v rozhodovacích procesech byly zvažovány zájmy ochrany životního prostředí a veřejného zdraví [viz § 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí nebo např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 10. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 34/2001].

Smysl a proces posuzování vlivů na životní prostředí

Smysl institutu posuzování vlivů záměru na životní prostředí spočívá v získání objektivního odborného podkladu (závazného stanoviska) o vlivu záměru na životní prostředí pro navazující správní řízení či postup.

Samotný proces posuzování vlivů na životní prostředí se, zjednodušeně řečeno, vztahuje na dvě kategorie záměrů a jejich změn - na ty, u kterých probíhá posuzování jejich vlivu automaticky ze zákona, spadají-li do výčtu záměrů uvedených v příloze č. 4. Podle § 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí zahrnuje proces EIA zjištění, popis, posouzení a vyhodnocení předpokládaných přímých a nepřímých významných vlivů provedení i neprovedení záměru na životní prostředí (odstavec 1).

Při posuzování záměru se hodnotí vlivy na životní prostředí při jeho přípravě, provádění, provozování i jeho případném ukončení, popřípadě důsledky jeho likvidace, a dále sanace nebo rekultivace území, stanoví-li povinnost sanace nebo rekultivace zvláštní právní předpis. Berou se v úvahu vlivy související s běžným provozováním záměru, i vyplývající z jeho zranitelnosti vůči závažným nehodám nebo katastrofám, které jsou pro daný záměr relevantní (odstavec 3).

Čtěte také: Stanovisko orgánu ochrany přírody k EIA

Proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí se zahajuje oznámením záměru příslušnému správnímu úřadu (krajskému úřadu nebo Ministerstvu životního prostředí), který následně oznámení, splňuje-li zákonné náležitosti, zveřejní a zároveň je zašle dotčeným orgánům a územním samosprávným celkům. Každý (tj. veřejnost, dotčená veřejnost - především tzv. environmentální spolky, dotčené orgány a územní samosprávné celky) má možnost se do třiceti dnů ode dne zveřejnění oznámení písemně vyjádřit k záměru.

Po oznámení zpravidla následuje u druhé skupiny záměrů a jejich změn zjišťovací řízení ohledně jejich potenciálního významného vlivu na životní prostředí; jeho výsledkem může být buď rozhodnutí, že záměr nebude předmětem posuzování jeho vlivů na životní prostředí, nebo naopak odůvodněný písemný závěr, že záměr bude posouzen z hlediska jeho vlivů na životní prostředí. Následně oznamovatel zajistí zpracování dokumentace autorizovanou osobou. Každý má možnost do třiceti dnů od zveřejnění informace o dokumentaci se písemně vyjádřit, a vyjádří-li se veřejnost k dokumentaci nesouhlasně, nařídí správní orgán veřejné projednání. Poté příslušný úřad smluvně zajistí zpracování posudku autorizovanou osobou, která jej vypracuje na základě dokumentace a vyjádření k ní podaných, se zohledněním závěrů vyplynuvších z veřejného projednání, bylo-li konáno. Posudek je klíčovým podkladem pro následně vydané závazné stanovisko o posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí.

V neposlední řadě je nutné zmínit, že podle čl. II bodu 1 zákona č. 39/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen "zákon č. 39/2015 Sb."), platí, že "[u] stanovisek k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí vydaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vydá příslušný úřad na základě oznámení o zahájení řízení zaslaného tomuto úřadu správním úřadem příslušným k vedení navazujícího řízení nebo na základě žádosti oznamovatele ještě před zahájením navazujícího řízení souhlasné závazné stanovisko poté, co ověří, že jejich obsah je v souladu s požadavky právních předpisů, které zapracovávají směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU.

Příslušný úřad v závazném stanovisku podle věty první zároveň stanoví, které z podmínek uvedených ve stanovisku k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí jsou správní úřady příslušné k vedení navazujících řízení povinny zahrnout do svých rozhodnutí. Nelze-li vydat souhlasné závazné stanovisko podle věty první, musí být záměr předmětem nového posuzování podle § 4 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění účinném po dni nabytí účinnosti tohoto zákona." Jinými slovy, u závazných stanovisek o posuzování vlivů záměru na životní prostředí vydaných do dne 31. 3.

Zvláštní postup u prioritních dopravních záměrů

Výše byl shrnut "klasický" proces posuzování vlivů záměru na životní prostředí. Zákonem č. 256/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 256/2016 Sb."), však byl do zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vložen § 23a, který u záměrů označených jako prioritní dopravní záměry nastavil odlišný proces posouzení jejich vlivů na životní prostředí. U těchto klíčových dopravních záměrů v rámci tzv. transevropské dopravní sítě je vyloučena aplikace čl. II bodu 1 zákona č. 39/2015 Sb., tedy povinnost vydání potvrzujícího závazného stanoviska nebo provedení nového posouzení jejich vlivu na životní prostředí.

Čtěte také: Pozitivní a negativní klima v MŠ

Možnosti obrany proti stanovisku EIA

Na konci procesu EIA vydává příslušný úřad souhlasné nebo nesouhlasné závazné stanovisko. To tvoří podklad pro navazující řízení (např. stavební řízení, územní řízení). Proti samotnému stanovisku EIA se nemůžete odvolat ani podat žalobu. Pokud se stanoviskem nesouhlasíte, můžete se proti němu bránit v navazujícím řízení.

Jako jednotlivec nemáte tolik možností, jak přímo zvrátit rozhodnutí úřadu v procesu EIA. Pokud nemáte vlastní spolek, můžete si jej založit a využít k tomu náš chytrý nástroj k založení spolku.

1. Proti rozhodnutí o tom, že úřad nebude záměr dále posuzovat, se můžete jako spolek odvolat. Pro určení lhůty, do kdy můžete podat odvolání, je potřeba zjistit, kdy úřad rozhodnutí doručil. Rozhodnutí se doručuje veřejnou vyhláškou. To znamená, že ho úřad vyvěsí na své úřední desce. Poté, co od vyvěšení uplyne 15 dnů, se rozhodnutí považuje za doručené.[12] Odvolání můžete podat do 15 dnů ode dne, kdy úřad rozhodnutí doručil, tedy zpravidla (pokud 15. Pro lepší přehled o tom, jak se počítají lhůty ve správním řízení, si můžete přečíst náš manuál Jak nezmeškat lhůtu? Pokud úřad v závěru zjišťovacího řízení určí, že u záměru proběhne úplný proces EIA, vydá o svém postupu odůvodněný písemný závěr.
2. Jako spolek se můžete přímo účastnit navazujícího řízení. Svou účast musíte oznámit správnímu orgánu, který řízení vede. Jako spolek máte možnost se proti rozhodnutí, které úřad vydá v navazujícím řízení, odvolat. V případě, že odvolací orgán vaše odvolání zamítne, můžete podat správní žalobu.

Může se stát, že se dozvíte, že probíhá navazující řízení o povolení záměru, aniž by proběhl proces EIA. Přímo podat podnět k zahájení EIA nemůžete. Můžete ale v tomto řízení poukázat na to, že EIA neproběhla, ačkoliv měla. Způsob, jak na to můžete upozornit, se odvíjí od toho, o jaké navazující řízení se jedná (např. v územním řízení se můžete bránit námitkami).

Ověřování procesů EIA před 1. 4. 2015

V roce 2015 byl novelizován zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. V takovém případě musí úřad ověřit, jestli je vydané závazné stanovisko v souladu s novelizovaným zákonem.[17] Ověřuje přitom pouze, jestli jsou splněny aktuální zákonné požadavky, ne jestli je závazné stanovisko stále aktuální.[18] Pokud úřad nezjistí nesrovnalosti, vydá tzv. verifikační stanovisko.

Vliv na zvláště chráněná území

Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny v platném a účinném znění vedle jiných nástrojů ochrany zvláště chráněných území obsahuje v § 44 odst. 1 a 2 další administrativně správní nástroj k možné regulaci činností ve velkoplošných zvláště chráněných územích, tedy chráněných krajinných oblastí a národních parků.

Čtěte také: Více o Závazných Stanoviscích Ochrany Ovzduší

Bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody nelze na území národních parků a chráněných krajinných oblastí vydat v ustanovení § 44 odst. 1 vyjmenovaná rozhodnutí a jiné správní akty (územní souhlas) podle stavebního zákona a nelze učinit ohlášení stavby. Dále nelze podle tohoto ustanovení vydat povolení či udělit souhlasy podle vodního zákona.

Výčet správních aktů, ke kterým je vydáváno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody na území CHKO a národních parků, je taxativní. To znamená, že nelze vydávat podle § 44 ZOPK závazná stanoviska k jiným správním aktům stavebního či vodoprávního úřadu a k správním aktům jiných správních orgánů, např.

tags: #negativní #stanovisko #orgánu #ochrany #přírody #EIA

Oblíbené příspěvky:

• Likvidace odpadu v hotelích u moře
• Zahraniční sběr odpadu
• Sbírky a dárcovské projekty v ČR
• Studium životního prostředí
• Podmínky a výhody kmenových listů