Fakta o recyklaci plastů a žluté kontejnery

Známe je z každého rohu - třídicí popelnice na odpad. Skrývají svoje vlastní tajemství a my jsme se jim podívali na zoubek. Víte o nich všechno? Nemusíte do nich strkat hlavy, stačí si přečíst naše top zajímavosti, tentokrát o žlutých kontejnerech na plast!

Žlutá barva kontejnerů na plasty

Žlutá barva se těžko přehlédne. A možná právě proto patří tato zářivá barva kontejneru na plastový odpad. Právě tomu pomáhá žlutý kontejner určený pro třídění plastu. Jeho barvu těžko přehlédnete, žlutý kontejner je totiž přítomen v každé skupince třídicích popelnic.

Tato „svatá trojice“ tvořená vždy popelnicí na sklo, plast a papír je obvykle rozšířena ještě o další třídicí nádoby, většinou o nápojové kartony či bioodpad. Kontejner na plast je ale základ společně s papírem a sklem! I když historicky je třídění skla a papíru starší, plast je v dnešní době snad nejaktuálnějším problémem. Všechny tři komodity - plast, papír a sklo - ale patří k sobě na piedestal našich třídicích povinností!

Umístění a označení žlutých kontejnerů

Ale zpátky k „našemu kanárkovi“ - ke žlutému kontejneru. O jeho umístění rozhoduje obec. V rámci regionální politiky rozhoduje samospráva o svém vlastním odpadovém hospodářství. Recyklace plastu je ale celosvětovým trendem a ani nejmenší česká vesnice už před tříděním odpadu nemůžu strkat hlavu do písku.

Nádoba na třídění plastu by měla být vždy označena žlutou barvou a viditelnou nálepkou s informacemi. Sekunda trpělivosti vám neuškodí, věřte, že každá popelnice by měla být čitelně označena.

Čtěte také: Cesta k Zemi bez plastů (plakáty)

Jak správně třídit plasty

Vhozením do žlutého kontejneru to sice pro smrtelníka končí, něco by tomu ale mělo předcházet. Svoji karmu si prozáříte, nezapomenete-li PET láhve předtím sešlápnout či zmačkat - snižujete tak počet svozů, protože se do kontejneru vejde více odpadu. Vymývání plastového odpadu není povinností, záleží čistě na vás.

Plasty třídíme ideálně v co nejčistší podobě. Do vytříděného plastu nedáváme mastné obaly nebo obaly znečištěné od zbytků potravin. PET láhve můžeme třídit i s etiketou a víčkem, stačí je jen sešlápnout či zmačkat, aby se jich do kontejneru vešlo co nejvíc.

I jinde v Evropě potkáte třídicí nádoby na plast. Asi vás nepřekvapí, že v drtivé většině budou opět označeny žlutou barvou. Možná vás ale překvapí, že ne všude budou tyto třídicí nádoby určeny pouze pro třídění plastu. Například v Portugalsku kombinují třídicí nádoby na plast a plechovky dohromady. Svozové auto prostřednictvím lisu zmenší objem plastového odpadu cca šestkrát.

Statistiky a fakta o plastovém odpadu

Každou minutu se na světě nakoupí přibližně milion plastových láhví. Podle společnosti Euromonitor vyprodukují dnes lidé každou sekundu přes 20 000 plastových láhví. Kolik je ve světě právě teď plastového odpadu, je těžké odhadnout. Například jen na hladině světového vodstva plave podle odhadů bezmála 270 000 tun plastového odpadu. Dosud mělo lidstvo stihnout celkem vytvořit přes 8 miliard tun plastového odpadu. Tak ho pojďme zkusit nezvětšovat, ale dát odpadu další život tím, že jej správně vytřídíme.

Za tímto účelem bylo v ČR v roce 2016 k dispozici 118 386 nádob! Plasty, které by šly krásně vytřídit a poslat do recyklačního procesu, byly dokonce podle loňských údajů ČSÚ na druhém místě v rámci tříděného odpadu, který skončil svou cestu s tím komunálním. Škoda, ne?

Čtěte také: Plakáty s přírodní tématikou

Pro někoho je to možná překvapivé, ale skvěle! V třídění odpadu jsme mezi těmi nejlepšími v Evropě. Podle statistik z roku 2022 u nás třídí 72 % obyvatel, tedy skoro tři ze čtyř.

Chemická recyklace versus mechanická recyklace

Takzvaná “chemická recyklace” je souhrnné označení pro technologie založené na fyzikálně-chemickém rozkladu materiálů, mezi které patří například chemická nebo termická depolymerizace, zplyňování nebo pyrolýza. Tyto technologie jsou často prezentovány jako alternativa ke spalování odpadů ve spalovnách nebo jako “pokročilá” forma recyklace plastů. Nový plast se z produktů chemické recyklace vyrábí jen z velmi malé části. Většina existujících provozů na chemickou recyklaci své produkty používá nebo přeprodává jako palivo.

Chemická recyklace tak ve skutečnosti žádnou recyklací být nemusí a v takovém případě nijak nenahrazuje výrobu nových plastů z fosilních zdrojů. Žádné z existujících zařízení na chemickou recyklaci zatím neprodukuje dostatek energie pro svůj provoz, protože jde o energeticky velmi náročné technologie. Náročné jsou tyto technologie i uhlíkově a kromě toho vzniká při chemické recyklaci a spalování jejích produktů také velké množství emisí skleníkových plynů, které přispívají ke globální změně klimatu.

Plasty obsahují celou řadu toxických přísad, jako je například bisfenol A, látky PFAS, bromované zpomalovače hoření, ftaláty, UV stabilizátory, těžké kovy a další. Zpracováním plastů při vysokých teplotách zároveň vznikají anebo se z plastů uvolňují další toxické látky. Ověřenou cestou tak nadále zůstává klasická, mechanická recyklace, která produkuje méně toxických látek, má nižší uhlíkovou stopu a je celkově ohleduplnější k životnímu prostředí.

Historie plastů

Plast je v dnešní době nedoceněný a často odsuzovaný materiál. Těžko si ale představit fungování každodenního života bez něj. Smysluplnou historii plastů datujeme od 19. století, hmoty podobné plastům však používali už neandrtálci. Benediktinský kněz W. Seidel v roce 1531 nenašel v sýru sílu, ale nový materiál. Zahříval ho totiž tak dlouho, až vznikla umělá rohovina.

Čtěte také: Retro plakáty: Krása přírody

Už o 90 let dříve, roku 1835, však francouzský chemik H. V. Jiná hmota mezitím našla obchodní využití už v roce 1843. Byla to gutaperča, pryskyřice z kůry stromů. Z té dělali malajští domorodci rukojeti bičů a nožů. Kaučuk zpracovával také vynálezce A. Parks v roce 1860. Díky práci s nitrátem celulózy objevil novou hmotu. Ta byla využitelná v pevném, poddajném i tekutém skupenství. A hlavně byla považována za první opravdový plast.

Začátkem 20. století se začaly vyrábět plasty z uměle vyrobených surovin. V té době L. H. Baekeland testoval různé reakce fenolu s formaldehydem. Využití našel jako izolátor pro kabely vysokého napětí, patice pro žárovky nebo materiál pro zubní kartáčky. Nylon s prvním komerčním využitím v roce 1938 začal vytlačovat tradiční materiály jako hedvábí a bavlnu. V té době měl nylon bohaté armádní využití. Kvůli tomu vznikl nedostatek tohoto vlákna. Proto si v USA v roce 1942 vyzkoušeli povinnou recyklaci a veřejný sběr použitých punčoch.

Výroba a zpracování plastů

Granule jsou nejběžnější formou průmyslově vyrobené plastické hmoty. Granule se tedy dostávají na naše zpracovatelské linky, kde se zahřívají nad teplotu tání, prohnětou a případně se promíchají s různými aditivy, barvivy či plnidly. Surovou ropu nejdříve musíme vyčistit a rozdělit její frakce tzv. rafinací.

Zapojení mechanické recyklace přímo v procesu výroby je u nás relativně na startu, ale postupně ji začínáme využívat. Jiným, pokročilejším směrem, je pak recyklace chemická. U tohoto procesu využíváme různé druhy odpadu (rostlinné, živočišné či průmyslové odpady), které přeměňujeme na olejovité substance.

Využití plastů v různých odvětvích

Schválně, kolik produktů ve vaší lednici není zabaleno v plastu? Plastové obaly už dlouhá léta chrání kvalitu a čerstvost velké řady potravin. Plasty pro oblast potravin ale stále procházejí vývojem. Mění se technologie, složení i funkce obalů. Díky zdravotní nezávadnosti a sterilitě jsou plasty nenahraditelné v oblasti zdravotnictví, kde tvoří až 50 % celkově spotřebovaného materiálu. Sáčky, obaly, injekční stříkačky - to všechno je plast. Zdravotnické plasty musejí splňovat přísné normy, být chemicky odolné a sterilizovatelné různými postupy.

Oblast stavebnictví se může zdát plastům vzdálená, ale opak je pravdou. Vzpomeňme si třeba na zateplení domů, ochranu proti vlhkosti nebo zvukovou izolaci. Část zahrady bychom bez plastů také nevybavili, a co teprve bazén?

Recyklace a její procesy

Proto je zásadní, aby se nové vyráběly z těch starých, už použitých, materiál cirkuloval a nebylo nutné vyrábět další a další. Recyklované plasty podle výzkumů a statistik vytvoří až o 90 % méně emisí! Zřejmě nejrozšířenější zpracování je takové, že se pečlivě roztříděný plastový odpad rozdrtí nebo semele na maličké kousky, které se promývají ve vodě. Tím se zbaví různých nečistot, zbytků jídla či lepidel. Plast se dá recyklovat například také zvlákňováním. Roztříděný materiál z PET láhví je roztaven a zvlákňován (tzn. přeměnu tekuté látky na textilní).

Plány do budoucna

Plánem do budoucna je využívat jako vstupní materiál co nejvíce odpadu a dále zahrnovat recyklaci do výrobních procesů, abychom dosáhli co největší cirkulace materiálu. Počítáme také s přidáváním co největšího poměru recyklátu do výrobků, čímž snížíme ohromné množství spotřebované energie. Vstříc recyklaci. Ročně se vyrobí přes 350 milionů tun plastů.

Žlutého kontejneru se nemusíte bát, neskrývá žádná tajemství. Naopak je tady proto, aby se stal součástí naší každodennosti (což už pro mnohé dávno je). Tak pojďme do toho a třiďme odpad, jinak nám to příroda spočítá.

tags: #plakáty #recyklace #plastu #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Vliv oxidů dusíku a síry na zdraví
• Co jsou ekologické značky?
• Zubři v Milovicích
• Obnovitelné zdroje
• Domácí čističe bez chemie