Nejnebezpečnější jedy v přírodě: Seznam smrtících látek a tvorů

Jedy byly lidstvu známy odjakživa a mnohdy pomáhaly utvářet dějiny. Jedem je přirozeně každá sloučenina či látka, rozdíl mezi lékem a jedem pak nastává pouze v požitém množství. Existují však takové přírodní látky, které lze s jistotou zařadit mezi nejjedovatější, tj. mohou si velice nepříjemně pohrát s naším zdravím, ve větší dávce i životem.

Nejjedovatější hadi

Hledání nejjedovatějšího hada vůbec není jednoznačné. Je to ten, který má v jedových váčcích nejvíce jedu? Nebo ten, který ho má málo, ale je nejprudší? Či snad ten, na jehož uštknutí umírá nejvíce lidí?

Taipan menší (Oxyuranus microlepidotus)

Pokud bychom se řídili množstvím jedu, tedy toxicitou, mezi naprostou špičkou by byl taipan menší (Oxyuranus microlepidotus). Test LD50, při němž musí zemřít 50 % testovaných myší, ukázal, že stačí 0,01 mg jedu na usmrcení 1 kg váhy daného tvora. Maximální dávka jedu naměřená u tohoto druhu byla 110 mg. Nenápadně hnědě zbarvený had se živí hlavně hlodavci, jakými jsou třeba krysa druhu Rattus villosissimus či myška jihoaustralská Pseudomys australis. Právě jeho specializace na teplokrevné savce mu v evolučním boji o život druhu dává do jedových váčků poměrně silnou zbraň. Stačí kousnout a pak počkat, dokud kořist nezemře.

Duboisův mořský had (Aipysurus duboisii)

Netradiční jméno patří netradičnímu hadovi. Pravděpodobnost, že na něj šlápnete, je extrémně malá, žije totiž v moři. Jde o hada živorodého, kde se malí hádci z vajíček líhnou ještě v těle matky, která je vzápětí vypudí z těla. Na svou jedovatost neupozorňuje nápadným zbarvením, je hnědo-černě pruhovaný. Své latinské (Aipysurus duboisii) i anglické (Dubois´seasnake - Duboisův mořský had) jméno dostal po belgickém přírodovědci Charlesi Fredericu Duboisovi.

Mamba černá (Dendroaspis polylepis)

Mamba černá (Dendroaspis polylepis) není ve skutečnosti černá, ale temně šedá či hnědá. Její pojmenování odkazuje na černé zbarvení vnitřku úst a pověst jednoho z nejnebezpečnějších hadů zase na fakt, že se vyskytuje i v lidmi obydlených oblastech. Jakmile se proti vám vztyčí (podobně jako kobra), vězte, že jde o výhružné a zastrašovací chování a jste v přímém ohrožení života. Nejedná se o žádného drobečka, velikost dospělého kusu se pohybuje mezi dvěma až třemi metry, ale pokud se jí daří, dokáže překonat i čtyřmetrovou hranici. Její útok je bleskurychlý, stejně tak jako pohyb. Změřená rychlost pohybu byla 19 km za hodinu.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Bungarus fasciatus

Spatřit bungara je vzhledem k jeho jedovatosti nejen vzrušující, ale i velmi estetický zážitek, neboť se jedná o skutečného krasavce. Bungarus fasciatus má nápadně žluto-černě proužkované tělo, živí se převážně hady a ještěrkami a je považován za neútočný druh. Pro jeho skutečně velkou toxicitu bývá označován za jednoho z nejnebezpečnějších jedovatých hadů indického subkontinentu, který obývá zhruba padesátka jedovatých plazů. Jeho jed je neurotoxický a dávka LD50 se pohybuje v rozmezí 2.4 mg/kg - 3.6 mg/kg. Jméno odkazuje na množství svislých pruhů.

Pakobra páskovaná (Notechis scutatus)

Jde o druh aktivní přes den, proto hrozí setkání s člověkem, naštěstí v obrovských australských rozlohách k němu nedochází příliš často. Ale když už k němu dojde a had zaútočí… „Toxicita surového jedu pakobry páskované pro myš, vyjádřená velikostí LD50, je 0,04 mg/kg pro i.p. podání a 0,18 mg/kg , resp. 0,12 mg/kg pro s.c. podání. Jedová žláza pakobry páskované obsahuje asi 35 mg suchého jedu. To je dávka, která je schopna zahubit téměř 10 tisíc myší nebo usmrtit tři osoby o váze 70 kg,“ píše na svém webu toxicology.cz prof. Druh Notechis scutatus se živí pestrou paletou tvorů, počínajíc obojživelníky přes ptáky až k malým savcům. Otrava u člověka často nastupuje do 5 minut. Projevuje se bolestmi hlavy, zvracením, snížením tlaku. Následně se zhorší vidění, oteče jazyk, svaly mohou pomalu vypovídat službu. To platí i pro svaly dýchací, takže hrozí zástava dechu. Zároveň může docházet k vnitřnímu krvácení včetně velmi nebezpečného krvácení do mozku. Záchranu života může zajistit specifické sérum.

Chřestýš (Crotalus adamanteus)

Zvuk chřestýše by neměl chybět v žádném pořádném westernu odehrávajícím se na americko-mexické hranici. Zvuk je to velmi výrazný a velmi varovný. Šedavým až žlutým zbarvením zapadá chřestýš do písčité krajiny, na hřbetě je ozdobený světlou kresbou v podobě mřížky či několika řad kosočtverců. Crotalus adamanteus loví obojživelníky i ptáky. Délka největších exemplářů se blíží dvěma metrům, průměrná váha je mezi 2-3 kg. K úkrytu využívá nory vyhrabané želvami či hlodavci. Na rozdíl od mnoha jiných hadů je vynikajícím plavcem. Při útoku dokáže zasáhnout kořist až do jedné třetiny délky tím, že vymrští tělo původně stočené do esovitých záhybů.

Kobra královská (Ophiophagus hannah)

Kobra královská (Ophiophagus hannah) bývá označovaná jako nejdelší jedovatý had. Vešla ve všeobecnou známost nejen pro svou velikost, ale i díky výhružnému postoji s roztaženým krčním límcem. Popularitu bezesporu podpořila legenda o tom, kterak Kleopatra zvolila kobru jako nástroj své sebevraždy. Její latinské jméno Ophiophagus znamená požírač hadů, což přesně vystihuje její potravní preference. Nevyhýbá se však ani lovu ptáků či ještěrek. Do blízkosti lidských obydlí se dostává právě při lovu své oblíbené kořisti, která u lidí hledá jinou potravu - hlodavce. Díky její velikosti je i pro člověka zajímavým soustem. Kobry královské se loví nejen pro „potřeby“ fakírů, ale i na maso. K výrobě „léčivých“ likérů jsou odchytávána zejména mláďata.

Vodnář Peronův (Hydrophis peronii)

Vodním hadem jsme začínali, vodním hadem náš výběr uzavřeme. Vodnář Peronův (Hydrophis peronii) patří mezi prudce jedovaté druhy a není pojmenován na počest argentinského politika Juana Perona, ale upomíná na francouzského přírodovědce jménem François Pérona. Jeho neurotoxický jed zabíjí nejen ryby, ale i teplokrevné obratlovce. Dorůstá do 130 cm, ale průměrní jedinci jsou dlouzí kolem metru. Vodnímu způsobu života odpovídá nejen zploštělý „pádlovitý“ ocas, ale i uzavíratelné nozdry. Jedná se o živorodý druh, jehož březost trvá 6-7 měsíců.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Další nebezpečné jedy v přírodě

Amanitin

Amanitin je jed obsažený v muchomůrce zelené a otravy tímto toxinem patří mezi nejtěžší s největší úmrtností. Příznaky otravy se objevují za 8-48 hodin. Nejprve přichází žaludeční nevolnosti, následované zvracením a průjmy. Po čtyřech až pěti dnech nastává vymizení průjmů a zvracení a v lehčích případech se pacient uzdravuje. V těžších případech pak po této době nastává selhání jater a smrt. Toxin znásobuje své účinky také tím, že se z poškozených buněk dostává do žluče a následně do dvanácterníku, aby se opětovně vstřebal v tenkém střevě. Léčení vyžaduje vždy nemocnici a spočívá v podávání masivních dávek penicilinu G, který vytěsňuje toxin z jater. Otrava je smrtelná v 50% případů.

Tetrodoxin

Tetrodoxin je produktem bakterií Pseudomonas. Obsahuje jej maso rybky fugu, která patří ve východní Asii mezi nejvyhlášenější pochoutky. Vyskytuje se také v tělech chobotnic modrokroužkových a v některých druzích obrněnek. Do těla těchto živočichů se dostávají tyto mikroorganismy z mořského dna a následně se koncentrují v určitých místech těla. Tetrodoxin byl v minulosti zřejmě důležitou součástí kultu vúdú na Haiti při vyvolávání zdánlivé smrti a vzniku tzv. zombií. Toxin totiž blokuje sodíkové kanály, a tím ruší akční potenciál nervových a svalových vláken. Pokud není bleskově zajištěno pomocné umělé dýchání, umírá postižený během chvilky zadušením.

Botulotoxin

Botulotoxin vzniká působením bakterie Cloistridium botulinum a je to pravděpodobně pro člověka nejjedovatější látka vůbec. Jeho starší název ,,klobásový" nebo ,,konzervový jed" napovídá, kde se s ním můžeme potkat. Podobně jako u bojových nervově paralytických látek blokuje i botulotoxin acetylcholin, který v těle zprostředkovává vzruchy mezi nervovými zakončeními. Důsledkem jsou chabé obrny začínající u svalů. Dochází k dvojitému vidění, k poklesu víček, ovlivnění polykání, slinění, sekreci ve střevě a k postupným obrnám kosterních svalů. Proces končí poruchou dýchání a zástavou srdce. V lékařství byl botulotoxin poprvé použit v oftalmologii v roce 1970.

Strychnin

Strychnin se nalézá v semenech rostliny kulčiby dávivé. Čistý je silně hořký a náhodná otrava je vzácná. Strychnin byl také po dlouhou dobu součástí známých šípových jedů kurare. V 19.století se používal pro farmaceutické účely ve formě tinktur jako součást léků proti nechutenství a injekcí při akutních poruchách krevního oběhu. Byl používán i jako dopingová látka ve sportu, ale po několika smrtelných případech byl zakázán. V některých domácnostech je používán pro hubení nežádoucích zvířat, v zemědělství jako pesticid. Strychnin je typicky křečový jed. Při otravě se dostavují svalové křeče, které propukají při sebemenším zvukovém či pohybovém podnětu. Postižený je při plném vědomí a při smrtelné dávce umírá zadušením.

Ricin

Ricin je přírodní látkou, jenž najdeme ve skočci obecném. V našich podmínkách to je asi 2 metry vysoká rostlina, též přezdívaná Kristova palma, která se občas vysévá v zahrádkách jako letnička. Olej získvaný z této rostliny má sice prudce projímavé účinky, ale ricin neobsahuje. Tento jed byl použit pro vraždu bulharského disidenta Markova v roce 1978 a během posledních tří let se opět dostal do povědomí médií i veřejnosti skrze očekávané teroristické útoky ve Velké Británii a USA. Jako látka pro hromadný útok je však nevhodný, protože účinkuje pouze po přímém požití nebo přímo v krevním oběhu.

Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě

Arzenik (oxid arzenitý)

Arzenik (oxid arzenitý) je ve vodě špatně rozpustný bílý prášek bez chuti a zápachu. Obzvlášť oblíbený byl ve středověku, kdy lékaři neuměli otravu identifikovat, protože se její příznaky velmi podobají problémům se žaludečními vředy. S arzenikem je spojována rodina Borgiům která touto látkou řešila svoje politické spory. Kdysi se soudilo, že za Napoleonovou smrtí byl právě arzenik. Až roku 1836 chemik March publikoval metodu jednoznačného důkazu arzenu a tím definitivně ukončil tuto ,,zlatou éru travičů". Arzenik se používal pro zvýšení odolnosti organismu a díky jeho schopnosti kumulovat se v těle, pak tito ,,jedlíci arzenu" byli schopni vydržet větší než smrtelnou dávku arzeniku.

Aflatoxiny

Aflatoxiny jsou produkty metabolismu plísní. Lidstvo se s nimi seznámilo v polovině 80.let ve spojitosti s hromadným úhynem krůtích kuřat ve Velké Británii. Aflatoxiny jsou relativně stálé i při zpracování výchozích surovin a vyskytují se hlavně v ořeších, koření, sušeném ovoci (např. fíky), sóje, kukuřici a výrobcích z těchto surovin. Vznikají i v uchovávaném chlebu, který je zabalen v mikroténovém sáčku a nechán při pokojové teplotě (a to i v hloubce 8-12 mm pod povrchem a po 72 hodinách dochází k několikanásobnému překročení povolených hygienických hodnot). Problém odhalení aflatoxinů je i ve faktu, že napadení není v prvních fázích rozpoznatelné vizuálně ani čichově.

Oxid uhelnatý

Oxid uhelnatý je také bezbarvým plynem, který vzniká při nedokončeném spalování uhlíkatých materiálů. Dříve byl hlavně součástí svítiplynu, dnes se dostává do ovzduší především díky výfukovým plynům automobilů. Také dnes je příčinnou předčasných úmrtí a sebevraž. Nebezpečím jsou kamna na tuhá paliva nebo plynové spotřebiče bez odtahu. Otravě oxidem uhelnatým na konci 60.let podlehl také známý herec a skladatel Jiří Šlitr, před několika měsíci byly otravou postiženy mladé hokejistky na turnaji v Kladně. Molekuly oxidu uhelnatého se vážou na krevní hemoglobin za vzniku karboxyhemoglobinu, který je vázán pevnější vazbou než-li kyslík, takže dochází k hypoxii organismu.

Sulfan (sirovodík)

Sulfan (sirovodík) je bezbarvý plyn, který kvůli vysokému podílu síry zapáchá po zkažených vejcích. Vyskytuje se v přírodě v okolí sirných pramenů a sopek. Ačkoliv je více jedovatý než kyanovodík, je více cítit, takže na sebe upozorní daleko dříve. Zákeřnost Sirovodíku je ale především ve faktu, že si lze postupně na jeho zápach zvyknout, takže při déletrvajícím vystavení jeho účinkům se postižené osobě může zdát, že se koncentrace sirovodíku v okolí snižuje. Tím lze dojít k mylné představě, že nebezpečí pomíjí. Otravy tímto plynem jsou dosti vzácné, I když před několika lety byla zaznamenána otravy sulfanem v jedné naší chemičce, kdy unikla kyselina chlorovodíková do kanalizace a vyvíjející se sulfan otrávil uklízečku na toaletě.

Metanol (metalkohol)

Metanol alias metalkohol je bezbarvá kapalina vyskytující se v přírodě všude, kde se rozkládají pektiny. Metanol se také tvoří rozkladem celulózy, ze které se dříve získával, jak o tom hovoří jeho starší název ,,dřevní líh". Je zařazen mezi jedy vlastně jen proto, že se snadno zamění za poněkud méně jedovatý, ale o to populárnější etanol. Má totiž tu nepříjemnou vlastnost, že odbouráváním v těle se vytváří formaldehyd (známé konzervační činidlo), který napadá oční nerv a člověk, který zkonzumuje smrtelnou dávku, velmi často oslepne. Protijedem je v tomto případě právě etanol. Kromě celulózy můžeme ve stopovém množství metanol často najít v ovocných destilátech.

Vřetenuška obecná

Délka předního křídla 2 cm. Jako všechny vřetenušky látá v nejteplejších hodinách dne, pomalu, vcelku pohodlně z květu na květ. Někdy se vřetenuška obecná vyskytuje ve značném množství a drží se pospolu. Zástupci této skupiny mají nápadné zbarvení. Černá, modrá, žlutá a červená jsou barvy výstražné - vřetenušky jsou velmi jedovaté. Samy jsou proti mnoha jedům odolné, snášejí i nejprudší jedy. To dobře vědí všichni sběratelé motýlů, kteří se pokoušeli usmrtit vřetenušky v láhvi s kyanidem. Housenky i dospělci totiž vylučují malé množství kyanovodíku, takže jsou pro predátory nebezpečné. Snad proto jsou tak málo plaché a pestře zbarvené, že je nemůžeme v přírodě přehlédnout. Avšak určování vřetenušek je velmi obtížné. Mají mnoho forem a poddruhů. Zvlášť velká je proměnlivost v počtu a uspořádání skvrn na křídlech, obojí je pro určování velmi důležité. Celá Evropa až k 61° severní šířky. V horách do 2000 m. n. Červenec až srpen. Srpen až červen. Je nenápadná, malá, zavalitá, žlutá, černě skvrnitá, s hustým a krátkým ochlupením.

tags: #nejprudší #jedy #v #přírodě #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Potenciál OZE
• Podrobný průvodce přijímacími zkouškami Aplikovaná ekologie Bc
• Betta splendens chov
• Třídění a sběr EPS
• Třídění odpadu: Barvy popelnic