Generální tajemník OSN poznamenal, že významné události na různých místech celého světa prověřují naše odhodlání a vyžadují společnou a jednotnou reakci mezinárodního společenství. „Domnívám se, že se nacházíme v bodu zlomu v dějinách. Vše se mění. Stará pravidla přestávají platit. Nevíme, jaké nové uspořádání vznikne.
Přírodní katastrofy jsou věci, jenž se v přírodě vyskytují s železnou pravidelností. Člověk je nijak neovlivní, jen s nimi může počítat a připravit se na ně. Naše planeta se (částečně i díky nám) mění a to způsobuje častější přírodní i lidmi způsobené katastrofy (někdy to jde ruku v ruce - viz třeba Fukušima). Je jedno, jak moc optimističtí jste, jak moc věříte v dobro politiků a státu a jak moc věříte dobro v jiných lidech. Faktem je (a nejen historie to ukazuje), že lidé jsou úplatní, líní, se sklony k opilství a drogám, … a vlády tvořené těmito lidmi nejsou na stabilitu o nic více náchylnější.
Nic takového jako katastrofa v jiném státě neexistuje. Jak ale nyní znovu vidíme, jaderné havárie neznají hranice mezi státy. Ohrožují lidské zdraví a životní prostředí a mají ničivý dopad na ekonomiku.
Smyslem semináře Válka proti Ukrajině - válka proti životnímu prostředí, který se věnoval dopadům války na Ukrajině na přírodu a životní prostředí, nebylo prezentovat konkrétní data a výzkumy, na to je ještě příliš brzy. Odborníci na různá spektra ochrany přírody nabídli své expertní odhady škod, které se pojí s ruskou vojenskou agresí vůči Ukrajině. „Válka na Ukrajině je obrovská lidská a humanitární katastrofa. Tento fakt však nyní vytýkáme před závorku a na tomto semináři se budeme věnovat jen vlivu války na životního prostředí.
Další vlivem na životní prostředí je důsledek střelby, tedy dopady granátů, při kterých dochází k přeměně prostředí. Každý zničený tank je bod kontaminace. Podle analýzy Russia will pay byla k 8. červnu odhadnuta škoda na 2 421 miliardy Kč. Na Ukrajině je zničeno velké množství rezidenčních budov. Na Ukrajině je zničeno tolik silnic, jako je dvojnásobek všech silnic ve Středočeském krajin. S ohromnou mírou destrukce je spojena i ohromná produkce odpadů. Odhaduje se, že každý zničený rodinný dům představuje něco kolem 50 m3 demoličního směsného odpadu. Řada rodinných domů měla na střechách eternitové šablony, které obsahují azbestová vlákna.
Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?
Kvůli válce se dalo do pohybu obrovské množství lidí, jen do České republiky dorazilo přes 380 tisíc lidí. V cílových zemích pak kvůli tomu vzniká nová zátěž skrz nároky uprchlíků na energie, suroviny, ale i prostřednictvím produkce odpadů. Už nyní se přemýšlí na tím, jak by měla vypadat poválečná obnova Ukrajiny.
Ve válce podle něho přichází v úvahu tři hlavní oblasti, kde chemie může ovlivňovat prostředí. Jedním jsou bojové aktivity, tedy používání střeliva a exploziv, což jsou často nebezpečné chemické látky. Svůj podíl na znečišťování prostředí má samotný provoz a údržba techniky. Ve válce se totiž na nějaké úniky nebezpečných kapalin moc nehledí.
Na prachové částice se pak vážou škodlivé látky, například polycyklické aromatické uhlovodíky, dioxiny, které pak dál putují prostředím a poškozují lidské zdraví. Ivan Holoubek pak poukázal na několik konkrétních problému. Už před válkou spolupracoval Ivan Holoubek s ukrajinskými institucemi na odhadu počtů transformátorů a kondenzátory, které obsahují PCB, polychlorované bifenyly, provozní kapaliny, které jsou ale velmi škodlivé látky.
Podle něho se dá odhadnout, že na Ukrajině v důsledku války bude tak dva tisíce kontaminovaných lokalit. 40 % rozlohy tvoří step, kvalitní černozem, kde se pěstuje obilí. Asi jednu třetinu krajiny tvoří lesostep a 16 % lesy.
Dnes s obavami sledujeme zatím nekončící vývoj tragédie v japonské elektrárně Fukušima. Od výbuchu v Černobylu uplynulo již 25 let. Havárie vyhnala z domovů více než 300 tisíc lidí a zasáhla život šesti milionů lidí. Reaktor je stále smrtonosný, ale zakonzervovaný v betonu. Město samotné je mrtvé, zahalené tichem.
Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl
Je něco zcela jiného o Černobylu číst a vidět jej na vlastní oči. Byl to silný zážitek, který jen tak nezmizí.
Jaderné elektrárny jsou konstruovány tak, že by měly nálet rakety země-země vydržet. Dana Drábová zmínila, že Ukrajina správu svých jaderných zařízení zvládá. Tedy těch, které má pod kontrolou. „Problém je se Záporožím, kterou Ukrajina pod kontrolou nemá, protože je obsazena ruskou armádou. Elektrárna je ale na ukrajinském území, a z pohledu mezinárodního práva nese odpovědnost Ukrajina.
Černobyl a sídliště Pripjať spojuje závažná havárie jaderné elektrárny. Dostanete se téměř až k betonovému sarkofágu, aktuálně překrytého ještě další vrstvou, který chrání výbuchem rozmetaný čtvrtý blok. A jako bonbónek na závěr si nechte sídliště Pripjať, kde se život doslova zastavil.
Tomáš Cajthaml konstatuje, že Česká republika je dekontaminační velmoc. „V 90. letech se tu na dekontaminaci věnovaly ohromné prostředky. Máme vyvinuté dekontaminační technologie,“ naznačuje Cajthaml, kde by Česká republika mohla pomoci s poválečnou obnovou Ukrajiny.
Řezáč (2011) uvádí: „Škodou se rozumí zdravotní, majetková nebo morální újma, která může být peněžně vyčíslitelná či nikoli. Z hlediska pojištění je důležitá škoda, která je peněžně vyčíslitelná“. Štětina (2014) rozumí katastrofou událost, která nastává v důsledku lidské nebo přírodní činnosti a ničivě postihuje přírodu či společnost. Je to nečekaná náhlá událost velikého rozsahu, která negativním způsobem pozměňuje předchozí stav prostředí. Kukal (2015) vysvětluje, že podle UN t počet obětí musí dosahovat nejméně 25 nebo škody minimálně 25 mil. USD. Pokud jsou následky menší, je událost označena jako pohroma (disaster).
Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii
Teprve s nástupem průmyslové revoluce se pojištění začalo institucionalizovat a katalog rizik se rozšiřoval. Jeho komerční báze, jak ji známe dnes, založená na zkušenostech z minulých jevů a událostí, podpořená vědeckými poznatky přispěla převážně k organickému vzniku pojišťovacích ústavů s rozmanitou škálou nabízených produktů. To je důvod, proč pojištění vznikalo vertikálně, v počátcích na bázi vzájemných pojišťovacích spolků, ve kterých docházelo ke sdružování prostředků ke zmírnění realizovaných škod - kompenzací. S postupující sofistikovanou dělbou práce a rozvojem zejména námořní dopravy i přepravy zboží vznikají větší útvary - společnosti, které kryjí rizika mimo malou společenskou jednotku. Oddělují se prostředky určené ke kompenzaci škod od ostatních výdajů útvaru, vznikají rezervy, pokud k náhodnému jevů nedošlo - nenastala pojistná událost.
Postupem času vzniká zábranná činnost, která v různých formách umožňuje náhodným jevům čelit nebo případné škody zmírnit či zcela eliminovat. Jak uvádí Kukal (1983), člověk je součástí přírody a je vnímavý k přírodním jevům, které se v přírodě odehrávají. K negativním jevům patří různé druhy přírodních katastrof (kata - strofé - zvrat, zničení). Ty si člověk začal racionálně vysvětlovat s nástupem vědy. Písemné záznamy o přírodních jevech jsou zachovány jako součást mýtů a legend - příčinou byl zásah božstev, jejích trestání člověka nebo celého lidstva.
Bryant (2005) dělí vědecké myšlení do dvou konceptů - katastrofismus (božské činy formovaly vývoj světa) a aktualismus (vývoj světa je formován dlouhodobými změnami, nikoli jednorázovým aktem). Odtud pochází hlavní myšlenka: Natura non facit saltum - příroda skoky nedělá.
Ve 20. století získává problematika katastrof a náhodných přírodních jevů širší význam. Dříve byly přírodní jevy odděleny od lidské společnosti, jejího konání a bylo je možné do určité míry zábrannou činností eliminovat a kontrolovat. Ve 20. století se začíná formovat ekologické vnímání přírodních jevů, které odstartoval G.
Koncem sedmdesátých let 20. století se stal předmětem zkoumání vliv člověka na vznik katastrofy, stejně jako role společnosti - člověka − a připravenost na náhodné přírodní jevy. (Smith, 2002) Postupně se objevuje výraz enviromentální hazard, v němž kromě jevů čistě přírodních jsou zahrnuty i katastrofy zčásti nebo zcela způsobené člověkem, popřípadě jejich kombinací. Ve 21. století se stává studium enviromentálních jevů samostatnou vědní disciplínou.
Přírodní katastrofa (pojistná událost) je podle Kukala (1983) rychlým přírodním procesem, který má mimořádný rozměr a je způsoben účinkem gravitace, zemské rotace nebo rozdílem teplot, pohybem hmot, uvolněním zemské energie, větrem, zvýšením hladiny vodních toků. Procesy mohou být rychlé nebo pozvolné. Zpravidla se jedná o čistě přírodní jevy. První tři faktory poslouží ke zcela zásadní činnosti - možné předpovědi pramenící z procesu poznání a tvořící fundament pro činnost zábrannou. Rozsah a míra předpověditelnosti události jsou dány procentuální úspěšností předpovědi v co nejdelším časovém odstupu od události samé.
tags: #největší #ekologické #katastrofy #způsobené #válkou