Změny klimatu a jejich dopady na Českou republiku

Vyšla nová, již šestá shrnující zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu. Zpráva přináší nová čísla a zjištění, základní závěry zůstávají, jen se vystupňovala jejich naléhavost: nacházíme se v klimatické krizi a neděláme dost. Poslední zpráva klimatického panelu OSN shrnuje všechna relevantní zjištění vědců o změnách klimatu za posledních pět let. Jde přitom o děsivé čtení.

Země se zatím oteplila o přibližně 1,3 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálním průměrem. Proběhlo sice mnoho různých změn, ty se však vždy pohybovaly v rozmezí jednoho stupně Celsia. To znamená, že při současné úrovni oteplení jsme již mimo stabilní klimatické podmínky, v nichž byla civilizace, jak ji známe, vybudována. Naše infrastruktura, systém pěstování a výroby potravin nebo budovy, ve kterých bydlíme, to všechno jsme provozovali v klimatických podmínkách, které už jednoduše pominuly. Takže ano, jsme uprostřed změny klimatu a už vidíme její dopady.

Poslední dobou se hovoří o klimatické změně jako o pozvolném procesu. Pokud samozřejmě vezmete v úvahu kratší časové úseky, jeví se oteplování do jisté míry pozvolné v závislosti na růstu množství emisí skleníkových plynů v atmosféře. Z delšího pohledu se to ale může ukázat jako iluze. Jsme zvyklí na dlouhodobou stabilitu, na to, že věci jsou pomalé a stálé. Naše společnost se v minulosti s takovými odchylkami od normálu dokázala vyrovnat. S klimatickou změnou však toto stabilní období opouštíme.

Pokud jde o klimatický systém, existují skutečně takzvané „body zlomu“ a nejrůznější zpětné vazby a vzájemné reakce. Tím, že do tohoto systému přidáváme další a další emise, ho tlačíme k reakci. U některých procesů jsme si přitom téměř jisti, že jsme blízko překročení kritického bodu, nebo už dokonce za ním. Neříkám, že jistota je stoprocentní, přibývá ale studií, které dokazují, že některé zlomové body už byly skutečně překročeny.

V české debatě se velmi často diskutuje příčinná souvislost mezi extrémními jevy počasí a klimatickou změnou. Můžeme určitě říct, že příčinná souvislost mezi změnou klimatu a tím, že jsou tyto extrémní události častější a intenzivnější, existuje. A to dělají atribuční studie. Ještě před deseti lety jsme nemohli říct, že nějaká konkrétní událost byla způsobena právě změnou klimatu. Dnes jsme v určování toho, nakolik jsou určité extrémní události pravděpodobnější kvůli změně klimatu, mnohem lepší.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Extrémní projevy počasí ve střední Evropě

Možná si toho nejsme tolik vědomi, protože vlny veder nedostávají v médiích tolik pozornosti jako například povodně, které jsou prostě viditelnější. Ve skutečnosti jsme přehřátí a trpíme. Takřka vůbec nevnímáme, že Evropa v důsledku klimatických změn trpí vlnami veder více než jiné regiony. Intenzita a četnost veder se v Evropě prokazatelně zvýšila více než jinde. Kromě vln veder se samozřejmě častěji vyskytují i sucha, která jsou s nimi spojena. Tato sucha jsou častější a trvají déle. K tomu přichází extrémní srážky a povodně, ale i bouře a tornáda, jak jsme nedávno viděli na Moravě. To je něco, co náš region dříve nezasahovalo. Zvyšuje se také intenzita blesků.

K ničivým povodním, které letos v září zasáhly Českou republiku a další země, zásadně přispěla klimatická změna podněcovaná spalováním fosilních paliv. Podle právě zveřejněné studie byly zářijové povodně ovlivněné klimatickou změnou. Šlo dokonce o nejintenzivnější změřené evropské srážky vůbec. Povahu tohoto jevu už nelze hodnotit měřítky stoleté vody. Ocitli jsme se v nových poměrech.

Česká debata o povodních se vyhýbá tématu klimatické krize. V ostatních zasažených zemích je však spojování povodní a změn klimatu v jádru celé diskuze. Místo patřičné reflexe však slyšíme především hlasy volající po budování dalších přehrad.

„Naše studie našla souvislosti mezi klimatickou změnou a přívalovými dešti, které zaplavily střední Evropu. Povodně připravily o život nejméně dvacet čtyři lidí, z toho pět potvrzených obětí v České republice. Tisíce lidí vyhnala voda z jejich domovů. Povodeň strhla mosty a budovy, zničila infrastrukturu od cest po dráty elektrického vedení. Protipovodňová opatření na mnoha místech nestačila vodu pojmout, a ta se tak rozlila do obydlených oblastí.

Studie zjistila, že množství vody, které spadlo ve střední Evropě během čtyř dnů nejintenzivnějšího působení tlakové níže Boris, bylo s velkým náskokem největší, jaké bylo kdy v tomto regionu zaznamenáno. „Kombinace povětrnostních podmínek včetně studeného vzduchu proudícího nad Alpami a velmi teplého vzduchu nad Středozemním a Černým mořem vytvořila dokonalou tlakovou níži, která způsobila silné srážky na velkém území,“ uvedli autoři studie. Spojilo se tak hned několik extrémních událostí.

Čtěte také: Klimatická změna: nevratné dopady

„V roce 1997 jsme v Polsku měli povodně, které jsme označovali jako tisícileté. Nyní přišly ještě silnější povodně než tehdy. Jak jim tedy máme říkat?“ položil řečnickou otázku Bogdan Chojnicki z Poznaňské zemědělské univerzity na tiskovém představení studie a dodal, že „klimatická změna je tady a absolutně mění pravidla hry“.

Četnější bouřky, silné deště a povodně jsou příznakem klimatické změny nejen podle atribuční studie. Evropa se jako kontinent otepluje rychleji, než je globální průměr - i v České republice je tak o dva stupně Celsia tepleji než v době, kdy v Británii začala průmyslová revoluce. S pokračujícím spalováním fosilních paliv a pumpováním plynů, které destabilizují planetární klima, do atmosféry, tak jakékoli přívlastky o padesátiletých nebo stoletých povodních nedávají smysl - čím více ropy, uhlí nebo zemního plynu spálíme, tím silnější budou povodně, které do střední Evropy přijdou.

Krajina v České republice je v katastrofálním stavu. Dlouhodobě vysušená a postupně degradovaná půda nedokáže vstřebat dostatek vody, ta pak stéká z velkých a průmyslově obdělávaných polí do potoků a řek, jimž chybějí přirozené prvky krajinné prvky jako říční meandry nebo nivní louky, které přirozeně zadržují vodu.

Český hydrometeorologický ústav a s ním i další meteorologické služby několik dní před dešti a povodněmi velmi přesně varovaly, jaké množství vody spadne a které lokality přibližně zasáhne. Díky tomu jsme mohli upouštět přehrady, hráze rybníků, připravit pytle s pískem a evakuovat lidi z ohrožených oblastí. Titíž vědci a táž vědecká komunita nás ovšem už dekády upozorňuje, že spalováním fosilních paliv míříme ke klimatickému rozvratu, extrémům počasí a zničení podmínek příhodných pro pokračování lidských společností tak, jak jsme je doposud znali.

Po zkušenosti letošních povodní tedy musíme změnit především to, že začneme naslouchat jednoznačnému varování vědecké komunity a připravíme adekvátní opatření, která zmírní zrychlující klimatickou změnu a zároveň nás připraví na její nejničivější důsledky. „Neskončíme-li se spalováním fosilních paliv, deště a s nimi i povodně budou jen horší“, řekla Friederike Otto Granthamová z Institutu změn klimatu a životní prostředí Imperial College v Londýně.

Čtěte také: Jak změna klimatu ovlivňuje české zemědělství?

Adaptace versus mitigace

V české debatě zaznívá, že se musíme na změny klimatu adaptovat. Někteří politici říkají, že klimatická změna už tu je, nejsou klasickými popírači, ale tvrdí, že bychom se měli spíše přizpůsobit než přestat spalovat fosilní paliva. Adaptace má své limity. Můžeme se přizpůsobit určitým změnám, existují však takové změny, jimž se jednoduše přizpůsobit nelze. Celé naše životní prostředí jednoduše přizpůsobit nemůžeme.

Dalším problémem je, že přizpůsobování se je nad určitou úrovní extrémně drahé. Například infrastruktura byla navržena pro klima, které už neexistuje. A pokud budou povodně, které dnes považujeme za „stoleté“, běžné, budeme muset značnou část infrastruktury prostě přestavět, což představuje obrovské náklady.

Mitigace, neboli zmírňování změn klimatu, má oproti tomu mnoho výhod. Pokud se tedy začne včas. Přechod na obnovitelné zdroje energie přináší zajištění energetické bezpečnosti, nezávislost na ruských fosilních palivech a snížení účtů za energie. Pokud se zaměříme na snižování množství spálených fosilních paliv a v jisté míře i zastavení odlesňování, může to mít mnoho výhod. Adaptace naopak přináší jen málo výhod a stojí hodně peněz.

Celkové emise stále rostou, ale díky našim dosavadním snahám jsou nižší, než by byly bez našich opatření. Například od přijetí Pařížské dohody jsme se opravdu vyhnuli těm nejhorším klimatickým scénářům. Přesto to nestačí. Jedním z důvodů je náš současný ekonomický systém, který podporuje růst za každou cenu a udržování statu quo.

Změnit politické a ekonomické uvažování je velmi náročné, protože jakmile dojde například ke ztrátě pracovních míst, zavládne strach. Například fosilní průmysl je v každé zemi důležitým hnacím motorem ekonomiky, generuje zisk, poskytuje pracovní místa. Je proto těžké se těchto odvětví vzdát, vnímáme to jako velké riziko. Ale jak se říká, doba kamenná neskončila kvůli nedostatku kamenů.

Myslím, že vytváření pozitivních alternativ a dobrých příkladů je hlavně úkol vlád. Toto je dlouhodobý problém a riziko, které ovlivňuje naši společnost. Není to něco, co by mohl vyřešit trh. Navíc klimatické politiky často postihují především lidi s nižšími příjmy. Politici by se měli zaměřit především na horních 10 procent nejbohatších korporací a jednotlivců.

Role ekologických organizací

Česká politika se kochá a živí iluzí zeleného šílenství Ursuly von der Leyenové a bruselských byrokratů. Nikdo jiný přitom v posledním roce nepracuje na zničení Zelené dohody tak jako samotná předsedkyně Evropské komise.

Po pondělním jmenování motoristického ministra životního prostředí Igora Červeného rozeslal Zelený kruh - asociace zaštiťující české ekologické organizace - tiskovou zprávu, ve které „vítá“ nástup motoristického ministra Igora Červeného. Jako by ekologické organizace nevěděly, že strana, ze které „plnohodnotný“ ministr Červený pochází, už před Vánoci začala pracovat na destrukci celého ministerstva.

Přes zcela zjevné kroky nepřátelství ze strany představitelů nové vlády však část ekologických organizací sama sobě i veřejnosti nalhává, že s Babišem a Motoristy lze „spolupracovat“. „Zelený kruh je připraven s novým ministrem konstruktivně spolupracovat a nabídnout odbornou expertizu svých pětadevadesáti členských organizací. Příroda a zdravé životní prostředí jsou společným zájmem všech občanů,“ píše Zelený kruh v závěru své tiskové zprávy.

Snad nejtruchlivější na poníženém postoji ekologických organizací je jejich domněnka, že o spolupráci s nimi vůbec někdo na ministerstvu stojí. Nový ministr Červený při nástupu do úřadu volal po „konci zelené ideologie“.

Ekologické organizace už na podzim absurdně apelovaly na Babiše, ať zváží přidělení ministerstva životního prostředí Motoristům a raději nominuje kandidáta hnutí ANO. Jako důvod organizace uvedly, že Babišův ministr Richard Brabec, bývalý ředitel jedné z chemiček Agrofertu, prosadil řadu opatření ochrany přírody, a vládu ANO chválily, že „stabilizovala“ ministerstvo po předchozí vládě ODS.

Jedná se o hlubší problém chybného chápání role ekologického hnutí v dnešní společnosti. Ekologická, zelená a klimatická hnutí měla - jako všechna emancipační sociální hnutí v dějinách - sílu jen tehdy, pokud hledala způsoby, jak reprezentovat co nejširší základnu lidí a byla ochotná ke konfrontaci, včetně akcí občanské neposlušnosti.

V českém ekologickém hnutí se po roce 2000 prosadila zcestná teorie změny. Podle ní mají ekologické organizace nabízet expertní poznatky a ministři i korporace jim budou naslouchat a uvádět jejich expertízy do praxe. Povídali, že mu hráli. Proti každému lobbistovi ekologických organizací může fosilní byznys postavit padesát svých. A organizací, které se nechaly ochočit za sponzorské příspěvky státu či greenwashingové spropitné naoko zelených korporací, se nikdo nebojí, nikdo je nemá důvod brát vážně. A nikdo si jich nakonec nebude vážit.

Pokud si ekologické organizace budou namlouvat, že musí brát v potaz jakési abstraktní politické reálie, že se musí ony samy domněle „pragmaticky“ či snad „strategicky“ pohybovat v mezích takzvaně možného, jež si pro sebe definuje fašizující se česká stranická politika, samy tím prostor toho, co je skutečně možné, zužují.

Všichni přitom víme, že ekologická krize má fatální parametry a soustavně se dramaticky prohlubuje. Právě z toho faktu přece musí vycházet politický realismus každé ekologické organizace, která si chce vážit sebe sama, které by si mohla vážit i veřejnost.

Ekologické organizace se domnívají, že dělají politiku. Ve skutečnosti se lísají k těm, kteří jim chtějí zakroutit krkem. Ztrapňuje je to před každým, kdo rozumí tomu, že k politice kromě ideálů nedílně patří budování moci a její následné uplatňování.

Globální kontext

Evropské emise z hospodářských sektorů přitom stále rostou. Globálně pak svět překonal sedm z devíti planetárních hranic, které lidstvu vymezují „bezpečný prostor“. Evropská komise, unijní instituce a členské státy nedokázaly předložit své klimatické plány do smluveného termínu a místo důrazné politiky sociálně spravedlivého snižování emisí ruší pravidla na ochranu přírody nebo práv pracujících, čímž vycházejí vstříc velkému průmyslu a fosilním korporacím.

Podle vědeckého projektu Indikátory globální změny klimatu zbývá do momentu, kdy svět překoná hranici emisí pro udržení teploty pod klíčovým limitem 1,5 stupňů Celsia, 130 miliard tun emisí oxidu uhličitého. Jde o takzvaný uhlíkový rozpočet.

Emise nejvíce snížili ti s nejnižšími příjmy a majetkem. Ti nejbohatší své emise ještě zvětšili. „Nejbohatší musí své emise zásadně snížit, aby mohli ti nejchudší vůbec zajistit své základní životní potřeby,“ tvrdí autoři studie. „Emise musí snížit všichni v Evropské unii,“ tvrdí studie, „superbohatí však plýtvají zbývajícími emisemi absurdní měrou své spotřeby: soukromými tryskáči, superjachtami a luxusními auty.“

Klima se v Evropě mění závratným tempem. Povodně, které jsme teď zažili, jsou toho průvodním jevem.

tags: #změny #klimatu #denik #referendum

Oblíbené příspěvky:

• Důležité americké odvětví a JPMorgan
• Výzvy a řešení v oblasti nano odpadů
• Průvodce tříděním odpadu
• Naftové motory a životní prostředí
• Povolení pro vývoz septiku