Největší ekologické katastrofy v historii

Přírodní katastrofa je přírodním procesem, který je rychlý a zanechal po sobě lidské oběti a materiální škody. Slovo „rychlý“ v této definici má geologický význam. To znamená, že katastrofický proces může trvat vteřiny, dny i týdny, jeho následky však bývají dlouhodobé.

Musíme zdůraznit, že přírodní katastrofy jsou zcela normálními geologickými pochody, které se odehrávaly od samotného začátku geologické historie Země. Ve střetu s lidskou populací se ovšem na ně díváme zcela jinak, z hlediska obětí, škod, jejich předpovědi a ochraně před nimi. Klasifikujeme je podle prostředí jejich vzniku. Mnohdy na sebe jednotlivé katastrofy navazují a většinou jsou jejich druhotné účinky tragické.

Zemětřesení

Je to nejhrozivější přírodní katastrofa, neboť celá polovina lidstva žije v zemětřesných oblastech. Říkáme jim seismicky aktivní oblasti. Zemětřesení vzniká nahromaděním napětí v zemské kůře a jeho náhlým uvolněním. Místo, kde zemětřesení vzniká, je ohnisko (někdy se mu říká hypocentrum). Epicentrum je místo na zemském povrchu nejbližší ohnisku.

Epicentra jsou na zemském povrchu rozložena nerovnoměrně, v hlavně v pásech podél hranic tektonických desek. Desky se totiž nepohybují souvisle, ale episodicky a většina náhlých rychlých pohybů je doprovázena otřesy. Velikost, čili magnitudo zemětřesení se označuje podle Richterovy škály písmenem M a číslem. Čísla nad 6 už značí zemětřesení velké. Při magnitudu 8,6 se uvolňuje třímilionkrát větší energie, než měl výbuch první atomové bomby. Ničivé zemětřesení v Indonésii v roce 2004 mělo magnitudo až 9.

S magnitudem se nepleťte intenzitu, to je posouzení jeho účinků podle subjektivního pozorování. Intenzitu značíme písmenem I a škála je od 1 do 10. Od stupně 4 může dojít k větším škodám a nad 8, to už je opravdová zkáza. Na internetu najdeme seznam velkých zemětřesení od antiky po současnost, u starých je odhad magnituda a intensity, u nových je magnituda změřena. V Česku mají nejsilnější otřesy magnitudo 3,0 až 3,4, intenzitu 4, výjimečně i 5.

Čtěte také: Asie a ekologické katastrofy

Objevují se již optimistické náhledy na možnost přesné předpovědi zemětřesení, používá se přitom měření rostoucího napětí. Úspěšné předpovědi jsou však výjimkou. Předpovědi dlouhodobější se daří, sleduje se zmíněné napětí, pohyb ohnisek, zrychlování pohybů zemského povrchu, změny rychlosti druhů zemětřesných vln, změny magnetického pole a elektrické vodivosti hornin, plyny unikající ze země a nepodceňuje se ani pozorování podivného chování zvířat.

Zemětřesení v Haiyuanu (Čína, 1920)

Zemětřesení v Haiyuanu v Číně v roce 1920, které mělo sílu asi 8,5 stupně Richterovy škály (M = 8,5). Problematický byl sesuv půdy - druhotný faktor -, následnou škodou došlo až k 32 000 úmrtí. Zaznamenáno bylo 7151 jednotlivých koseismických sesuvů. Mapa sesuvů souvisejících se zemětřesením od Xu et al. (2020) zahrnuje řadu shluků sesuvů a dalších zemětřesení, která mohla tuto katastrofu zapříčinit. Odhady obětí dosahují podle autorů 200 000 a více osob a jsou pravděpodobně nadhodnocené.

Zemětřesení v Byzantské říši (526 n. l.)

Zemětřesení v Byzantské říši, 526 n. Jednalo se o opakovaný jev - zemětřesení (pravděpodobně 7 stupňů Richterovy škály). Podle Needhama (1985) docházelo k měření seismické činnosti od roku 132 v Číně, popsáno v roce 1773, zařízení mělo varovat před zemětřesením. Seismická činnost byla zaznamenána již v roce 115, 134 a 458 n. l. V roce 458 jako sekundární škoda vypukl požár velkého rozsahu. (McNab, 2010) Pravděpodobnost vzniku byla vysoká. K zábranné činnosti nedocházelo. Během jediné vteřiny přišlo o život 13 750 lidí. Sanace škod v Antiochii probíhala, dostupné jsou informace o investicích a ozdravném procesu, kdy budovy byly znovu postaveny. Císař Justin I. zaslal 900 kg zlata na obnovu. Na stejném místě došlo k dalším zemětřesením v roce 528 a 588 s velkými škodami na majetku a životech. Mohutná zemětřesení se objevují dodnes. (Novák, 1991) Opakovaně bylo město budováno na stejném místě, kde docházelo k zemětřesení.

Zemětřesení v Tchang-šanu (Čína, 1976)

Zemětřesení v průmyslovém a hustě osídleném městě Tchang-šanu s hloubkou ohniska 15 kilometrů, M = 7,8 s epcientrální intenzitou XI (nová čínská stupnice seismické intenzity), způsobilo vážné škody - město bylo de facto srovnáno se zemí (85 % budov - škoda 10 mld. jüanů) a ztráty na životech podle oficiálních zpráv dosahují počtu 240 000 osob. Podle USGS (1979) však oběti dosáhly počtu až 700 000, počty se diametrálně liší. Zpráva uvádí, že k varování prakticky nedošlo, přestože již měsíc před katastrofou byla zaznamenána zvýšená seismologická data. Situaci komplikoval počátek v nočních hodinách (3.42). Otřesy způsobily škody i ve 140 km vzdálených městech.

Zemětřesení na Haiti (2010)

Uličný (2021) z Geofyzikálního ústavu AV ČR uvádí, že „Haiti je součástí tzv. antilského oblouku, spjatého s rozhraním dvou litosférických desek, severoamerické a karibské. Oceánská litosféra severoamerické desky se podsouvá pod karibskou ve výrazně šikmém úhlu vůči průběhu deskového rozhraní, které na povrchu vyznačuje např. portorický příkop. Důsledkem šikmého podsouvání je komplikovaný systém zlomů, který oblastí proniká. Aktuální zemětřesení proběhlo na zlomu Enriquillo, na kterém se odehrály také otřesy v roce 2010. Toto zlomové pásmo lze sledovat od Jamajky po Haiti a obě silná zemětřesení odpovídala transpresnímu charakteru napětí, vyplývajícímu z kombinace stlačení a šikmého vzájemného pohybu bloků oddělených zlomem.“ Četné otřesy v malé hloubce ložiska 10 km o síle M = 7, komplikované tropickou bouří Grace a následnými zemětřeseními, způsobilo v hustě obydlené oblasti rozsáhlé škody. IADB (2021) odhadla rozsah škod na 260 mld. Kč, a i navzdory rozsáhlé humanitární pomoci bylo deset let po katastrofě bohatství lidí o 30 % nižší než před katastrofou. Zdravotnictví, které nebylo v ideální kondici ani před událostí, je v kontextu ekonomické krize i v roce 2022 na pokraji kolapsu, bez ohledu na rozsáhlou pomoc mezinárodních organizací (následné škody antropogenní, sociogenní interní).

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Vulkanismus

Vulkanismus ohrožuje na světě přibližně desetkrát méně lidí než zemětřesení. Asi 200 milionů jich žije v nebezpečné blízkosti sopek. O každé sopce, která v historické době vybuchla, musíme předpokládat, že vybuchne znovu. Obvykle se předpokládá, že to jsou výlevy láv. Takové proudy jsou nebezpečné, když se valí k lidským sídlům. Škody nadělaly lávy Vesuvu i Etny. Lávy Etny zničily v roce 1669 část města Catanie.

Větším nebezpečím než lávy jsou vývrhy sopečného popelu s pumami. Stovky kilometrů krychlových částic dokáží zastínit slunce a ochladit atmosféru na řadu let. Popel z islandské sopky způsobil několikatýdenní kalamitu letecké dopravě na severní polokouli. Příkladů je samozřejmě víc. Nejnebezpečnější jsou však smrtonosné pyroklastické proudy, čili pyroklastické vlny. To jsou žhavá sopečná mračna, směs sopečného materiálu s plyny, přes 100 stupňů Celsia horká a valící se ze svahů sopky a spalující vše v cestě. I celá města!

V mnoha obdobích geologické historie byla na našem území silná vulkanická činnost. Víme o lávových příkrovech, až 1500 metrů mocných, které se na kupily v kambriu na Křivoklátsku. Opakovalo se to i v nejmladších prvohorách. Během třetihor byla vulkanická činnost odpovědná za vymodelování jedné z našich nejkrásnějších krajin, Českého středohoří. Naše nejmladší sopky jsou 170 000 až 400 000 let staré a proto jde o sopky čtvrtohorní. Opakování jejich výbuchu se bát nemusíme, protože magmatický krb pod nimi již dávno vyhasl.

Erupce Vesuvu (79 n. l.)

Erupce sopky Vesuv, 79 n. Vulkanická půda vytváří optimální podmínky pro zemědělství. Explozi Vesuvu předcházely otřesy půdy, první fáze erupce je provázena, jak popisuje (McNab, 2010), explozí, při níž se vytvořil a oblak sopečného prachu a kamenů, který okruh 10 km pokryl vrstvou silnou 2−4 m a zničil domy a vše, co mu stálo v cestě. Následoval pyroklastický proud tekuté lávy o teplotě 398 C, šířící se 100 km rychlostí, který definitivně zničil Pompeje. Celková vrstva zatvrdlého sopečného popelu činila 20 m. Až do současnosti k erupci Vesuvu došlo s různou intenzitou ještě 500krát a sopka je dodnes velkým ohrožením pro město Neapol s více než 1 mil. Je také známo, že díky přítomnosti sopečného popelu se v okolí Vesuvu nachází úrodná půda, která vždy zabezpečovala živobytí pro tamější obyvatele.

Požáry

Požár Říma (64 n. l.)

Požár Říma, 64 n. Požár byl založen na trzích na Cirku Maximu - sportovním stadionu s kapacitou 250 tis. diváků. V suchém letním počasí se požár šířil celým městem, podstatnou roli hrály přeplněné dřevěné budovy. Požár trval devět dní (po šesti dnech byl částečně uhašen, ale opět se rozhořel). (McNab, 2010) Spekuluje se o úmyslném založení Nerem, který plánoval výstavbu nových komplexů podle Tacita, nebo křesťanskou sektou, šířící před požárem letáky o konci světa. Hustě osídlené město s hrázděnými domy s navazujícími horními patry v těsných uličkách představovalo vzhledem převládajícím stavbám ze dřeva velké požární riziko.

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Velký požár Londýna (1666)

V pekařství v ulici Pudding Line propukl požár, který se následkem silného větru rychle šířil. Druhý den se změnila síla větru a díky protipožárním opatřením (pomocí zápalného prachu byly domy vyhozeny do povětří) oheň dohořel. Spekuluje se o zavinění cizinců, neexistují však důkazy. Zničeno bylo 13 000 domů a několik tisíc lidí přišlo o život. (Hanson, 2002) Neočekávaným přínosem bylo vyhubení velké části krys, což redukovalo šíření moru. Velký mor londýnský probíhal v letech 1665-1666. Jako důsledek požáru vypukl v Londýně hladomor (zemřelo 70-100 lidí). „Po požáru byl Londýn rekonstruován, byly vybudovány širší ulice a přístaviště na Temži, byla snížena hustota obydlí, byly položeny základy kanalizace a také stavební materiál už nebylo jen dřevo, ale především kámen.“ (Melichárek, 2011, s. 2) Katastrofě podobného rozsahu předcházela událost přírodní biotická, požár (jeho sekundární jev) pomohl vyřešit mor, který se v Londýně šířil.

Povodně

Povodně jsou u nás velmi známé, podrobně prostudované a popsané v odborné i jiné literatuře. Každý porozumí tomu, že na vznik a velikost povodní má úhrn dešťových srážek za určitou dobu a dopadající na určitou plochu. Navíc, vliv má i tvar povodí rozvodněné řeky, nadmořská výška, sklonitost svahů, členitost povrchu a hustota vegetace. Mnoho znamená výraz retence krajiny. V tomto pojmu jsou skryty geologické faktory jako infiltrační schopnosti půdy a podkladu, velikost a charakter říční nivy i reliéf. Stoupne-li odtok srážkové vody na úkor jejího vsakování, voda odtéká a níže na nivě může dojít k zátopám. Mnoho pozornosti se u nás věnuje snížení rizika povodní a následkům. Důležitý je návrat k přirozenému rázu koryt vodních toků.

Povodně na Žluté řece (Čína, 1887)

Povodně na Žluté řece (Čína, 1887). Jednalo se o opakovaný jev. Pravděpodobnost vzniku byla vysoká. Zábranná činnost v podobě přehrad a hrází na dolním toku se minula účinkem, hráze byly protrženy. Podle dostupných informací se řeka rozvodnila opakovaně, k velké povodni došlo v roce 1887. Obsah unášené zeminy je až 60 % s řadou blokád. Příčinou byly po dlouhém období sucha přívalové srážky trvající téměř pět měsíců, zvednutí hladiny toku a vylití ze břehů. Zaplaveno bylo 108 000 km2. Při povodních zahynulo 140 000 lidí, zaplaveno bylo 3,3 mil. ha země. Dlouhé období sucha a následné povodně způsobily hladomor a epidemie plynoucí z úhynu dobytka. Sekundární škody byly antropogenní, agrogenní a biotické. Konečný počet obětí se blíží 4 mil. lidí. (McNab, 2010).

Hegar (2017) uvádí, že se řeka v minulém tisíciletí vylila ze břehů 1593krát a způsobila povodně, uvádí, že kolem břehů byly jako zábranná činnost postaveny náspy, které musely být kvůli sedimentu navyšovány. Na řece Jang-c’-ťiang byla postavena přehrada Tři soutěsky jako zábrana dalším katastrofám s možností výroby elektrické energie. Jako reakce na opakované povodně také dochází při zvýšené hladině k odklonu některých řek do méně osídlených aglomerací. Proces, při kterém došlo ke katastrofální povodni na Žluté řece, je vázán jak na množství bahna, tak na výšku hrází. Po většinu své historie nebyla Žlutá řeka prohlubována, takže vždy docházelo k pomalému nárůstu hladiny řeky ve srovnání s okolní pevninou. Kinetická energie vody, která opouštěla řeku, umožnila odplavit velké úseky vybudovaných hrází.

Jako preventivní opatření - zábrannou činnost − proti povodním museli lidé sledovat počasí a stav vody v řece. Jakmile by hladina vody byla příliš vysoká, měla na místo přispěchat armáda lidí a zvýšit hladinu hrází. Ne vždy se podařilo určit správný okamžik, kdy tak učinit nebo včas dostat lidi na místo, aby mohli tyto nápravné práce provést. V roce 1887 byly srážky vydatné a došlo nečekaně k velkému propadu hrází a voda se začala rozlévat po celé zemi na obou stranách. Organizace a prostředky na záchranné práce byly velmi malé. V roce 1889 byly hráze definitivně opraveny. V té době se ke všem potížím, které způsobila povodeň a hladomor, přidaly ještě šířící se nemoci (přírodní biotická škoda následná). Zahynulo 900 000 lidí a více než 2 mil. zůstalo bez domova.

Tropické cyklony

Bangladéš je území, které po celou svou historii čelí následkům extrémního počasí. Tropické cyklony jsou periodické, vyskytují se v jarním období a podílejí se téměř 5 % na všech cyklonech. Jedná se o rovinatou oblast, otevřenou Bengálskému zálivu s velkým množstvím masivních vodních toků. V roce 1970 dosáhl cyklon rychlosti 200 km/hod. a byl provázen přívalovými dešti. Cyklon z moře hnal vlnu o výšce 7 m. (McNab, 2010) India Meteorological Department je vládní organizace odpovědná za předpovědi cyklonů. V tomto případě nebyla schopna rozsah odhadnout i navzdory existenci již poměrně sofistikovaných družicových i pozemních systémů, pracujících sice s modely a chybami a rozptylem (podle objemu dat) dráhy a rychlosti cyklonu, nicméně schopných rozsah cyklonu identifikovat v periodách 72, 36, 25 a 6 hodin.

Při tzv. coringském cyklonu zahynulo více než 300 000 lidí. Ničivý cyklon přinesl bouřkovou vlnu o výšce 12 m, zničil přístav a cca 20 000 plavidel. Cyklon si již v roce 1789 vyžádal asi 20 000 mrtvých. Přestože bylo přístavní město zničeno, bylo stále schopné fungovat. Carina nebyla nikdy zcela obnovena a dnes zůstává prostou vesnicí. Bouře v Bengálském zálivu mají na svědomí sedm z deseti nejsmrtelnějších hurikánů, tajfunů a cyklonů v zaznamenané historii. (Rahman, 2009) Jedná se o jev cyklický, který se v oblasti objevuje pravidelně v různé intenzitě.

Sensarama (2009) o této katastrofě uvádí, že v literatuře o tropických cyklonech (např. Tannehill 1945; Nalivkin 1969), které v roce 1737 zasáhly jižní Bengálsko v ústí řeky Che Gang, se uvádí jako nejstarší známý vražedný cyklon, jedna z nejhorších přírodních katastrof v dějinách lidstva. Mimo jiné uvádí, že údaje o tomto cyklonu se značně rozcházejí, jsou často nadhodnoceny (např. Blanford 1876, Plddlngtoa 1848).

Další katastrofy

Černobylská havárie (1986)

První reaktor v Černobylu byl spuštěn v roce 1977. Chybou nedostatečně proškoleného personálu došlo při zkouškách bezpečnostních systémů k přehřátí reaktoru a přetlaků páry. Jednalo se jednoznačně o událost způsobenou člověkem. Perforací víka reaktoru došlo k úniku radioaktivních částic, které se následně šířily po Evropě. Personál nebyl vybaven dostatečnými ochrannými prostředky. V roce 2002 je v oblasti elektrárny několikanásobně zvýšená radiace, elektrárna je nefunkční a okolí působí jako pustina. (McNab, 2010) Celkový rozsah obětí plynoucí z následků záření se autorovi nepodařilo ověřit. Rizika plynoucí z provozování jaderných elektráren způsobují politický tlak na jejich uzavírání, což může zapříčinit energetické krize v některých oblastech světa.

Teroristické útoky na World Trade Center (2001)

Stavba budov byla započata v roce 1968, dokončena byla v roce 1985. Konstrukce budov nebyla na podobnou možnost devastace projektována. V roce 1993 byl podniknut první atentát islamistickými teroristy, byla odpálena téměř 700kg nálož. Výbuch způsobil otvor cca 30 m, zabil šest lidí a dalším více než tisíci lidem způsobil zranění. O osm let později, 11. září 2001, zaútočila dvě letadla s plnými nádržemi do věží WTC. Obrovský požár způsobil zhroucení obou věží (vysoká teplota tavila ocelové konstrukce) a zdemoloval nebo narušil budovy v okolí. Primární příči... Kvalitní životní prostředí je základem zdraví pro každého člověka.

Deset nejtragičtějších přírodních katastrof od roku 1900:

1. Povodně v Číně (1931) - odhadem 3,7 milionu obětí
2. Cyklón Bhola (1970) - 300 až 500 tisíc obětí
3. Zemětřesení Haiti (2010) - přes 220 tisíc obětí
4. Zemětřesení v Chaj-jüan (1920) - asi 273 tisíc obětí
5. Zemětřesení v Tchang-šanu (1976) - nejméně 242 tisíc obětí
6. Tajfun Nina a kolaps přehrady Banqiao (1975) - nejméně 150 tisíc obětí
7. Zemětřesení a cunami v Indickém oceánu (2004) - zhruba 230 tisíc obětí
8. Povodeň na řece Jang-c’-ťiang (1935) - asi 145 tisíc obětí
9. Velké zemětřesení v Kantó (1923) - přes 140 tisíc obětí
10. Cyklón Nargis (2008) - přibližně 138 tisíc obětí

tags: #největší #ekologické #katastrofy #historie

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně třídit odpad?
• Jak připojit myčku k sifonu
• Komplexní Pohled na Změnu Ovzduší
• Emise prachových částic v ČR
• Judikatura ve věci stížností na hluk minibiků