Průměrná teplota Česka za posledních šedesát let vzrostla o více než dva stupně Celsia. Konkrétní vliv klimatické změny na naši zemi popisuje ministerstvo životního prostředí v nové verzi takzvané Politiky ochrany klimatu i za pomoci trefných příkladů. Sucha čekají zejména jih Moravy a střední a severní Čechy, a to stále delší a častější.
Nezbývá, než vzít na vědomí skutečnost, že se průměrná roční teplota vzduchu ve volné krajině ČR se zvětšila za posledních 50 let asi o 1,4 °C. Výškový teplotní gradient (pokles průměrné roční teploty se vzrůstající nadmořskou výškou o asi 0,5 °C na 100 m) se pro naše území udává asi 0,66 °C. Toto oteplení vyvolává představu poklesu území ČR o cca 210 m. A opět laická představa i pozorování - řada rostlin i živočichů na tento posun reaguje. Na příklad jeden z autorů uvádí posun klíšťat do vyšších poloh, o čemž hovoří i občasné příspěvky zpráv v médiích.
S rostoucí nadmořskou výškou teplota vzduchu klesá. Vertikální teplotní gradient však není neměnný. Obecně a tradičně se má za to, že lesní porosty jsou zásobárnou vody, ale zároveň také, že transpirace lesního porostu je vyšší, než transpirace například travních porostů. Tentýž rozpor je v představě, že lesy více tlumí srážkovou vodu při její transformaci na odtok z povodí, než jiné porosty. Laická představa je, že právě z lesů odtéká více vody do drobných potoků a říček, než z ostatních porostů.
Vezměme bublinu vzduchu a zahřejme jí. Vzduch je řidší a lehčí, než vzduch chladnější. Bublina začne sama stoupat vzhůru. Bude mít tendenci podle Archimédova zákona stoupat. Pohybovou. Dlouho, dokud trvá její převaha tepelné energie. Atmosféry, která tuto bublinu obklopuje. nebude své teplo s okolím vyměňovat. Teplota měnit, nebude toho příčinou vzduch, který ji obklopuje.
Vzduch je nucený vystupovat přes kopce vzhůru. V zimě, kdy se česká kotlina zaplní studeným vzduchem při inverzi teploty. Vzduchové částice a termika není možná. Je to jeden z předpokladů její existence. Proudů, tak i samotnou jejich energii, potažmo - rychlost stoupání. Absolutní vlhkost si bublina nezachovává. Hmotách se sráží a vzniká kupovitá oblačnost.
Čtěte také: Grafy teplot a srážek
Proveďme si malý rozbor obrázku teploty s výškou. Je to tzv. křivka zvrstvení. Zvrstvení. Stanovit výšku základny kumulů při dosažení této teploty. Že KKH při teplotě Tmx leží výš, než při T. Dne úplně vymizet. Je to tzv. kondenzační hladina KKH - jinými slovy základny kumulů. Bubliny ještě předtím, než se nasytí v KKH vlhkostí. Vznik termiky. Vzduchové částice v oblasti mezi zemí a základnou kumulů. Zde jako PLOCHA 1. Archimédovských sil nucena samovolně stoupat. Dojde ke kondenzaci vodní páry a vzniku kupovitého oblaku. Adiabata až do bodu, kde znovu protne křivku zvrstvení.
Jak jsme zjistili pomocí porovnání kladných a záporných ploch. Částice, nyní již nasycené vodní párou. Zrychloval a pod základnami kumulů by nám ulítly ručičky variometru. To znamená, že jí začíná brzdit. Pohybu vzhůru. Nám hladinu, v níž se termická bublina zastaví. Dokonce přiblížit až do výšky vrcholků kumulů.
Postupný vývoj klimatu je nutno brát v úvahu vzhledem k vysazování či obnově porostů lesních porostů. Jestliže je doba života lesních porostů 80-110 let, je jejich zakládání klimatickými změnami notně znesnadněno. Naplnění zákona předpokládá nejen do dvou let vytěžené plochy zalesnit, ale také předat porost po sedmi letech v dobrém stavu. Vnímáme-li les a kultury s ním související (zejména ve vyšších polohách) jako místo života zvěře, pak klima a pohyb vody v půdě nutně souvisí také s početním a zdravotním stavem zvěře. Souvislost mezi úspěšností obnovy či založení lesních porostů a jejich prosperitou a životními podmínkami zvěře mají své podobenství v chovu hospodářských zvířat a produkci objemných krmiv.
Sucho v druhé polovině léta roku 2015 mělo za následek nízké výnosy silážních kukuřic i špatnou kvalitu zelené hmoty po stránce energetické hodnoty i výpadek dvou sečí bílkovinných porostů k senážování a otav lučních porostů. Za dva roky si na ekonomické ztráty a neúspěchy nikdo z chovatelů a pěstitelů nevzpomene - ale na výsadbách lesního porostu bude neúspěšný rok chybět a znát. Životní podmínky zvěře a úživnost prostředí jsou s klimatem v přímé souvislosti. Úživnost prostředí je dána poměrem kvality půd a klimatických podmínek. Vždy platí, že jen to, co je v půdě, může být v rostlině. Ale bez dostatku vody ani přirozené bylinné či keřovité porosty neprosperují.
Zvěř ve volnosti má sezónně omezenou možnost pastvy na polních kulturách, loukách a pastvinách pro skot. Z hlediska dietetických či zdravotních rizik dominuje příjem zelené hmoty ozimé řepky v raných fenofázích. S výjimkou políček (pro zvěř) nemá zvěř ve volnosti k dispozici porosty, které by kapacitně dostačovaly a byly rozumně udržovány, nebo alespoň sledovány z hlediska obsahu minerálních látek. Složení předkládaných příkrmů a minerálních lizů je téměř vždy voleno na základě obecné úvahy nebo převažujících zvyklostí. Úživnost přirozených porostů je dána poměrem jednotlivých pater vegetace, vytvořením krytů a aspoň částečným omezením nežádoucího pohybu člověka v prostředí života zvěře neboli známou klidovou složkou.
Čtěte také: Stresové teplotní a klimatické zkoušky
Skutečně nás čeká období s minimem srážek a jejich extrémně nepravidelným rozčlením, teplotami blízkými spíše pásmu subtropickému než mírnému. Přísušky, nepravidelné rozdělení srážek a omezení vegetace vysokými teplotami od jara do podzimu znamená snížení nárůstu zelené hmoty ve volné přírodě, zhoršení její chutnosti i obsahu živin. To je faktor, který pro zvěř znamená zvýšení pastvení na polních kulturách. Kromě přímých škod na porostech a nutnosti úhrady zemědělcům může být následkem zhoršení kondice, příchovku i zvýšení úhynů. Snížení přirozené úživnosti prostředí suchem s sebou nutně nese nemalé škody na lesních porostech.
Zakládání políček a jejich agrotechnika se nutně musí přesunout k trvalým kulturám, které alespoň nejsou vystaveny riziku přísušku v době počátku vegetace. Smysl má zakládání vojtěškotravních porostů. Vojtěška svými hlubokými kořeny je schopna suché období přežít, ale v období přísušku zastavuje vegetaci, neboli nepřirůstá. Některé traviny snášejí přísušky, uveďme alespoň některé. Ovsík vyvýšený snáší dobře sušší podmínky, ale je pro malou odolnost sešlapáním je vhodný jen do sečených porostů. Kostřava rákosovitá je robustní píce s vyšším obsahem vlákniny než ostatní trávy. Není proto vhodná do podmínek s převládající srnčí zvěří, výborně ji zhodnotí typický spásač muflon. Trojštět žlutavý se hodí do přírodních pastevních ploch, ale nadměrné sešlapání mu nesvědčí. Kostřava luční a červená snáší sešlapání a je dostatečně plastická pro řadu nepříznivých podmínek.
I v podmínkách suchého a teplého klimatu je stále perspektivní plodinou topinambur. Byť je typickou okopaninou s požadavkem na dostatek vláhy, dokáže jako trvalá kultura velmi dobře využít i minimum vody v půdě. Požadavek na vláhu souvisí s tvorbou hlíz i zelené hmoty vzhledem k tomu, že hlízy i nadzemní část jsou velmi šťavnaté (relativně nízký obsah sušiny) a poskytují vysoký výnos. Pro dlouhodobé udržení vysokého výnosu porostu topinamburu, což jeho posláním i významnou výhodou, je třeba přihnojovat jak základními živinami, tedy dusíkem, fosforem a draslem, tak i mikroprvky. Pokles výnosu je tedy vždy pouze výsledkem nedostatečné agrotechniky a výživy. Další výhodou topinamburu je absence chorob a většiny hmyzích škůdců. Kromě pícnin, tedy trav a jetelovin zmohou být přilepšením pro zvěř stromy a keře. Zajímavou variantou jsou starší odrůdy jabloní nebo jabloň lesní (jabloň planá).
Pro pernatou je výborná výsadba růže svrasklé a popínavé růže šípkové, bezu černého i hroznatého (červený), trnky, dřínu, rakytníku, hlohu jednosemenného a ptačího zobu. Vytváření harmonických a hlavně účinných krajinných prvků k ochraně zvěře v prostředí převažujících polních kultur je zatím hudbou budoucnosti. Zlepšení nenastane, pokud dotační tituly s nimi související nebudou výrazně vyšší, než dotace zvýhodňující produkci tržních plodin.
Nepomohou nám úvahy, zda perioda teplého klimatu je jen víceméně projevem regulačních změn zemského klimatu, nebo skutečně - a k tomu se kloní stále víc odborníků - výsledkem lidské činnosti. Od změny globálního podnebí (období pozdního miocénu, před asi 7 miliony let) deštné pralesy na severu začaly ustupovat křovinatým a travnatým stepím. Prakticky na všech kontinentech je využívala obrovská masa přežvýkavců a koňovitých a produkovala jako přirozený výsledek činnosti mikroflóry předžaludků a slepých střev značné množství metanu a oxidu uhličitého, což zákonitě muselo dlouhodobě ovlivnit a ustálit zemské klima. Před několika stoletími začalo volně žijících zvířat prudce ubývat a nyní skleníkové plyny produkuje lidská technika.
Čtěte také: Princip fungování komor pro stresové zkoušky
Změny v klimatu i srážkách jsou místní i globální. Vodní režim půdy v polních kulturách je v rukou zemědělců. Dotační tituly a zásady ozelenění (greening) snad časem nabydou skutečné účinnosti. Tak, jako je pro zdraví krajiny do budoucna neudržitelné pěstovat několik málo plodin na mnohasethektarových blocích, je nutné při zakládání a obnově lesních porostů využívat všech možností, jak šetřit vodou v půdě.
tags: #teplotní #gradient #v #ekosystému