Největší ekologické katastrofy způsobené znečištěním vody

Kvalitní životní prostředí je základem zdraví pro každého člověka. Bohužel, v historii se odehrálo mnoho ekologických katastrof, které měly devastující dopad na životní prostředí i lidské zdraví.

Sedm největších ekologických katastrof způsobených znečištěním vody

1. Únik ropy Deepwater Horizon (2010)
2. Černobylská havárie (1986)
3. Bhopal (1984)
4. Exxon Valdez (1989)
5. Seveso (1976)
6. Minamata (1956)
7. Majak (1957)

1. Únik ropy Deepwater Horizon (2010)

V dubnu 2010 došlo k největšímu náhodnému úniku ropy v dějinách. Jeho příčinou byla exploze na těžební plošině Deepwater Horizon společnosti BP v Mexickém zálivu. 20. dubna 2010 vyteklo do moře 780 milionů litrů ropy (4,9 milionu barelů). Jednalo se o největší únik ropy v historii USA.

Symbolem katastrofy se stali ropou obalení pelikáni, jimž mazlavá hmota bránila v letu. Přes rozsáhlé nasazení norných stěn a dalších prostředků dorazila ropná skvrna během několika dnů ke břehům Louisiany a nakonec poškodila pobřeží pěti amerických států, včetně cenných mokřadů v deltě řeky Mississippi.

V důsledku této katastrofy zemřelo téměř 6000 mořských želv, 26 000 delfínů a velryb, 82 000 ptáků a další obrovské množství ryb a bezobratlých živočichů. Kromě škod na životním prostředí měla havárie i sociální aspekt.

Společnost BP, která plošinu provozovala, zaplatila za havárii z roku 2010 neuvěřitelných 56 miliard dolarů, sama se navíc dobrovolně rozhodla investovat dalších 500 milionů dolarů do následného výzkumu.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

2. Černobylská havárie (1986)

Psal se 26. duben 1986, když oblastí kolem ukrajinského Černobylu otřásl výbuch. Podle zprávy Černobylského fóra se celkový počet lidí, kteří mohli nebo mohou v budoucnosti zemřít v důsledku ozáření, odhaduje na 4000. Devět dětí zemřelo na rakovinu štítné žlázy a odhadem 3940 lidí zemřelo nebo může zemřít na rakovinu způsobenou ozářením. Tato data ale vzbudila i kritiku, protože zpráva podstatně zmírnila všechny předchozí údaje.

3. Bhopal (1984)

Neštěstí, k němuž došlo v noci z 2. na 3. prosince 1984 si bezprostředně a během prvního týdne vyžádalo na 8000 obětí a dalších asi 15 000 lidí zemřelo v následujících letech.

4. Exxon Valdez (1989)

Aljaška je na jedné straně zemí panenské přírody, na straně druhé je i lákadlem pro ropné společnosti. 24. března 1989, ztroskotal v aljašské úžině Prince Williama obří ropný tanker Exxon Valdez.

Při havárii vyteklo do moře na 40 milionů litrů ropy, která znečistila zhruba 2000 kilometrů pobřeží a zahubila tisíce mořských ptáků a jiných živočichů žijících u pobřeží.

5. Seveso (1976)

10. července 1976 si obyvatelé městečka Seveso všimli, že v okolí houfně hynou ptáci. Tragédii malého městečka poblíž Milána zavinila chemická továrna firmy Icmesa, z jejíhož destilačního zařízení uniklo značné množství trichlorfenolu, který v kontaktu vzduchem vytvořil mrak dioxinu. Z nejvíce zasažené oblasti, jich bylo 750 evakuováno a 193, převážně dětí, onemocnělo chloroakné (trvalé poškození kůže způsobené dioxiny).

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

6. Minamata (1956)

Západní pobřeží japonského ostrova Kjúšú bývalo docela malebným koutem. I proto zde koncem 19. století vznikla zprvu víska a později město Minamata. V roce 1956 se zde objevila zvláštní nemoc, která se vyznačovala řečovými poruchami, křečemi a nekontrolovatelnými pohyby končetin. Ukázalo se, že na vině je místní chemický závod, který do zdejší zátoky vypouštěl rtuť. I když byly poznatky z okolí zálivu Minamata důkladně popsány, došlo v roce 1965 ke stejné otravě v ústí řeky Agano opět v Japonsku.

7. Majak (1957)

Ve zpracovatelském závode Majak poblíž města Ozersk vybuchla podzemní nádrž s vysoce radioaktivním odpadem. Událost byla dlouho utajována, Moskva ji oficiálně přiznala a nahlásila Mezinárodní agentuře pro atomovou energii až v roce 1989.

Málokterá ekologická katastrofa má tak dramatický průběh, jako rozsáhlé úniky ropy do moře. Moře po takové havárii je dočista zdevastované a naftou nasáklá pobřeží budí dojem, že už nikdy nebudou vypadat jako dříve. Ptáci a mořští savci hynou po tisících. Ropa je ekologicky závadná tím, že otravuje potravní řetězec a životní prostředí jako celek. Nejhorší následky má na ptáky a savce.

Hořící nafta je podle expertů pro světové životní prostředí nebezpečnější než užití zbraní hromadného ničení. Látky vznikající hořením ropy totiž v přírodě zůstávají a putují bez ohledu na hranice. Při hoření ropy vznikají v nezanedbatelném množství dioxiny, dibenzofurany a polyaromatické uhlovodíky. Tyto látky vznikají při každém spalování a jejich neblahé působení se projevuje i na zdraví lidí a živočichů v arktických oblastech. Látky zvyšují riziko vzniku rakoviny a hormonálních změn. Procesy nastartované hořením ropy jsou nezvratné.

Znečištění vod v České republice

Na přelomu léta a podzimu 2020 došlo k jedné z nejvážnějších ekologických katastrof v České republice. Způsobilo ji pravděpodobně několik úniků toxických látek. K tomu nejvážnějšímu došlo 20. září 2020 na řece Bečvě.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Po původci havárie nejdříve pátrala Česká inspekce životního prostředí, která nakonec případ předala Policii ČR. Od samého začátku tak podle nás docházelo k mnoha pochybením na straně České inspekce životního prostředí. Naše pochyby o konání České inspekce životního prostředí nakonec potvrdila závěrečná zpráva sněmovní vyšetřovací komise, vzniklé na základě společného tlaku místních, rybářů a nestátních enviromentálních organizací.

Podle organizace Arnika byla havárie, která vyústila v únik toxických látek do vod, jen potvrzením neblahého trendu. K podobným únikům dochází v poslední době stále častěji. Ochrana vod polevila, monitoring toxických látek je nedostatečný. Nebezpečím pro řeky je také důsledek benevolentního povolování dalších a dalších zdrojů znečištění.

Historické havárie v Československu/České republice

• 1964: Únik kyanidů do řeky Jihlavy z n. p. Tona Jihlava.
• 1966: Únik čpavkových vod do řeky Bečvy z n. p. Přerovské chemické závody.
• 1967: Úhyn ryb v Lubině pod vyústěním Kopřivničky, zjištěna koncentrace kyanidů 2,4 mg/l (n. p. Tatra Kopřivnice).
• 1969: Únik melasy do Chrudimky a Labe (n. p. Východočeské lihovary a konzervárny, lihovar Chrudim).
• 1970: Havarijní znečištění Chodovského potoka a Ohře fenoly z n. p. KVHU Vřesová.
• 1970: Havárie na Rakovnickém potoce, únik Dubacidu (84 % kyselina alkylarylsulfonová) z n. p. Rakona Rakovník.
• 1972: Únik mazutu v Mariánských Lázních.
• 1972: Kontaminace studní naftou v obci Mlékojedy (okr. Litoměřice).
• 1972: Únik močůvky do Vlčického a Pilníkovského potoka a Labe (Plemenářský podnik Vlčice).
• 1972: Únik fungicidu Dithane do řeky Osoblahy (Slovair Bratislava, středisko Holešov).
• 1972: Znečištění kanalizace kyselinou chlorovodíkovou v n. p. STZ Ústí nad Labem.
• 1973: Znečištění řeky Ohře (Chemické závody Sokolov, n. p.).
• 1973: Únik mořírenských kalů s obsahem kyanidů do Ostravice (n. p. Válcovny plechu Frýdek-Místek).
• 1975: Únik čpavku z chladícího okruhu do řeky Bělé (Jatky Jeseník).
• 1975: Únik motorové nafty do rybníka Jordán v Táboře (ČSD).
• 1975: Únik motorové nafty do Martinického potoka (n. p. Benzina u obce Lukavec).
• 1975: Únik kapalného hnojiva do toku Lutonínka (Podhájí, okres Zlín).
• 1976: Úplný úhyn ryb v Lužnici pod Táborem (kyslíkový deficit).
• 1976: Únik alkalicko kyanidové lázně do Odolenovického potoka a Jizery (n. p. Šroubárna Turnov).
• 1978: Únik fenolu do Vltavy (Spolana Neratovice, n. p.).
• 1979: Únik leteckého petroleje do potoka Senice a Vsetínské Bečvy (Ústí u Vsetína).
• 1979: Únik mědící kyanidové lázně do Bečvy (n. p. Tesla Rožnov pod Radhoštěm).
• 1980: Největší ropná havárie z ropovodu na území ČR (Bartoušov).
• 1980: Havárie na Červeném potoce a Litavce (n. p. ALBA Hořovice).
• 1981: Úhyn ryb v řece Ohři (n. p. Šroubárna Žatec).
• 1982: Únik leteckého petroleje do Chejlavy, Boreckého rybníka a Holoubkovského potoka (Líně).
• 1982: Protržení hráze odkaliště S - 4 sever k. p. Spolana Neratovice.
• 1982: Znečištění Čertovky ropnými látkami (francouzské velvyslanectví v Praze).
• 1982: Havarijní únik kejdy v JZD Horka u Staré Paky.
• 1982: Únik mědící lázně do Jizery (n. p. AZNP Mladá Boleslav).
• 1983: Znečištění Lipenské nádrže ropnými látkami (n. p. LIRA Horní Planá).

Tlak na evropské vodní zdroje

Zvyšující se tlak na evropské vodní zdroje má zásadní dopad nejen na zemědělství a textilní průmysl, ale rovněž na další hospodářská odvětví, jako jsou potravinářský průmysl, energetika a turistika. Podle údajů EEA až dvě třetiny povrchových vod v Evropě, tedy jezer a řek, nedosahují uspokojivého ekologického stavu. Mezi země s největším podílem zasažených vodních útvarů patří Švédsko, Německo a Polsko, což je způsobeno kombinací intenzivního zemědělství, průmyslové výroby a specifických klimatických podmínek, které přispívají k vyšší míře znečištění.

Zdroje znečištění vod

Zdroje znečištění evropských vod jsou rozmanité a zahrnují například rtuť produkovanou uhelnými elektrárnami, bromované zpomalovače hoření a pesticidy používané v zemědělství. Kombinace těchto faktorů spolu s nedostatkem vody každoročně ohrožuje pětinu evropského území a přibližně třetinu její populace.

Ekonomické důsledky a potřebné investice

Nedostatek vody má vážné důsledky nejen pro ekosystémy, ale i pro ekonomiku. V roce 2022 způsobila sucha a lesní požáry škody ve výši 40 miliard eur. Podle odhadů Společného výzkumného střediska Evropské komise lze očekávat, že přímé škody způsobené povodněmi se do roku 2100 zvýší až šestinásobně. Podle Water Europe bude v příštích šesti letech zapotřebí investic ve výši 255 miliard eur do modernizace evropské vodní infrastruktury, aby státy EU splnily standardy týkající se čistoty a bezpečnosti dodávek vody.

Tyto investice budou směřovat například do modernizace zařízení na úpravu odpadních vod, výstavby a rekonstrukce přehrad, zlepšení systémů pro zachycování dešťové vody a rozvoje technologií pro recyklaci a opětovné využití vody.

Změny v zemědělských postupech

Christiansenová také zdůraznila potřebu zásadní změny zemědělských postupů, aby se snížila úroveň znečištění a spotřeba vody, což by mohlo pomoci zmírnit negativní důsledky klimatických změn. Mezi navrhované změny patří například přechod na kapkovou závlahu, která minimalizuje plýtvání vodou, zavedení střídání plodin s nižšími nároky na zavlažování, a snížení používání chemických pesticidů prostřednictvím integrované ochrany proti škůdcům.

Voda v krajině a změny klimatu

Kvůli suchu mohou hladiny českých řek poklesnout až o 40 % Závlaze pomáhá obnova přirozených funkcí krajiny Evropu čeká do konce století nebývalé sucho. Podle nejpesimističtějších odhadů klesnou hladiny českých řek až o 40 %, což bude mít drtivý vliv nejen na pitnou vodu a rozmanitost živočichů žijících v naší přírodě, ale také na zemědělství, energetiku či průmysl.

Od roku 1980 u nás živelní katastrofy způsobily škody v hodnotě 308 miliard korun, což je v přepočtu na obyvatele jeden z nejvyšších výsledků v Evropě. Řešení vězí v obnovování přirozených funkcí krajiny, péči o vodní toky či promyšlené výsadbě lesů.

V Evropě došlo od začátku dvacátého století k celkem 1 963 různým přírodním katastrofám, uvádí databáze Centra pro výzkum epidemiologie katastrof (CRED). Nejvíce pohrom, jako jsou vichřice, povodně, sesuvy půdy nebo požáry, zasáhlo Francii.

Povodně navíc nejsou nejčastějším druhem katastrof jen u nás, ale tvoří téměř 39 % všech živelních pohrom, ke kterým v Evropě dochází. Na druhém místě jsou s 30 % vichřice, se kterými máme v Česku rovněž zkušenost.

Sucho, povodně a silné bouře stojí společně za 80-90 % všech přírodních katastrof a konkrétně povodně každoročně způsobí škodu v hodnotě až 853 miliard korun. U nás tyto katastrofy mezi lety 1980 až 2019 způsobily škodu v hodnotě 308 miliard korun, a každého Čecha tak stály přibližně 30 tisíc, což je jeden z nejvyšších výsledků v Evropě.

Za povodněmi i přílišným suchem stojí zejména klimatická změna. Za říčními povodněmi stojí především dlouhotrvající deště nebo tání sněhu, které postupně zvedají hladinu řek nad jejich kapacitu. Říční záplavy se tvoří v řádu hodin, nebo dokonce dnů, a tak lze včas evakuovat populaci žijící v zasažené oblasti. To se ale netýká posledního druhu, kterým jsou přívalové záplavy. Ty způsobují zejména silné deště, které rychle zvedají hladiny vodních toků, a nelze na ně proto včas zareagovat.

Klimatické změny budou mít vliv zejména na stav vody. V nejoptimističtějších scénářích klesnou průtoky v povodích o 15-20 %, zatímco v těch nejhorších modelech se mohou propadnout až o 40 %. Obdobné poklesy navíc neplatí jen u povrchových, ale i u podzemních vod.

Snížení hladiny vod povede i k nedostatku pitné vody nebo vody pro průmysl, dopravu, energetiku, rybolov nebo zemědělství a v neposlední řadě i pro hašení požárů nebo rekreaci.

V minulosti Evropu zasáhlo několik významných období sucha, která měla drtivé dopady i na obyvatelstva jednotlivých států. V roce 1947 vedlo přílišné sucho k silné neúrodě a například v roce 2003 klesly hladiny mnoha řek na nejnižší úroveň v historii a řada toků dokonce zcela vyschla.

Právě půdě je podle vědců potřeba věnovat největší péči skrze její částečnou rekonstrukci, která povede ke zlepšení zadržování vody a lepší přípravě povodí na negativní dopady měnícího se klimatu. Důležitá je podle Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka systematičnost a strategický přístup. Dosavadní kroky totiž považují za roztříštěné a v mnohých případech i velmi špatně vedené.

Důležitá je pro udržování vláhy v krajině i správná výsadba stromového porostu. Rozmanitý les je nejen odolnější proti škůdcům a jiným přírodním katastrofám, ale zároveň dokáže zadržovat vodu mnohem lépe než lesy jednotvárné.

Investice do životního prostředí a ochrana vody

V Česku šlo mezi lety 2008 a 2019 na ochranu vody přes 257 miliard korun z územních rozpočtů obcí a krajů, rozpočtu státu a státních fondů. Nejvíce jsme z vlastních prostředků do ochrany vody investovali v roce 2015, kdy šlo na čističky odpadních vod, prevenci znečišťování a úpravy malých toků celkem 35 miliard korun.

Největší podíl českých peněz jde dlouhodobě na odvod a čištění odpadních vod (především od kalů), zatímco do prevence znečišťování vod nebo úprav drobných vodních toků dáváme jen zlomek z celkových rozpočtů a fondů. Největší část financí na ochranu vody jde z územních rozpočtů, zatímco státní rozpočty vyčleňují na vodu méně než polovinu této částky.

73 % lidí si přeje udržitelnost a ochranu životního prostředí i za cenu zpomalení hospodářského růstu. Když však dojde na konkrétní dopady a opatření, která již mohou zasáhnout domácnosti nebo místní průmysl, jsou lidé v hodnocení zdrženlivější.

Miliardy z evropských fondů

Na životní prostředí, a tedy i kvalitu a ochranu vody se zaměřuje také evropský rozpočet a k podpoře jednotlivých oblastí slouží takzvané operační programy. Největší položkou v obou obdobích využívání těchto fondů bylo zlepšování kvality vody, vodní infrastruktury a snižování rizika povodní. Zatímco v prvním období šlo o 44,7 miliard korun, v druhém už byla částka třetinová. Za obě období jsme zároveň investovali přibližně 16,2 miliard do oblasti ochrany a péče o přírodu a krajinu.

Dalšími oblastmi, na které se jednotlivé operační programy soustředí, jsou například obnovitelné zdroje energie, zlepšování ovzduší nebo odpady a ekologická zátěž. Takzvaná Zelená dohoda pro Evropu si dává za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality spočívající ve schopnosti pojmutí skleníkových plynů a dalších emisí skrze lesy, oceány a další přírodní ekosystémy. Na biologickou rozmanitost, která je klíčem pro správné fungování ekosystémů, Evropská unie každoročně vyčlení 20 miliard eur. Ty kromě oceánů a lesů pomáhají i 25 tisícům kilometrů evropských řek.

tags: #největší #ekologické #katastrofy #způsobené #znečištěním #vody

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti recyklovaného plastu
• Kuchyňské koše Hornbach
• Více o ekologii, kynologii a podnikání v zemědělství
• Neobnovitelné zdroje a znečištění
• EMAS – systém environmentálního řízení