Největší ochránci přírody světa


09.03.2026

USA nejsou jen zemí měst a mrakodrapů - jsou především zemí divoké přírody, která bere dech. Od kaňonů vyhloubených řekami až po gejzíry, horské štíty a dávná indiánská sídliště.

Grand Canyon: Monumentální dílo přírody

Kdo by nechtěl alespoň jednou za život navštívit některý ze sedmi přírodních divů světa. Grand Canyon je bezesporu jedním z nich. Grand Canyon je monument, který bere dech. Obnažené geologické vrstvy staré miliardy let, pestrobarevná krajina formovaná řekou Colorado a nekonečné horizonty vytvářejí pohled, který se navždy vryje do paměti.

Grand Canyon není jen místo, kam se přijedete podívat. Je to prostor, který vás pohltí a zanechá stopu v duši. Jak kdysi řekl anglický spisovatel J. B. Priestley: „Popisovat Grand Canyon nedává žádný smysl. Ti, kteří ho neviděli, nebudou žádnému popisu věřit.

Kaňon lze obdivovat z mnoha perspektiv - od panoramatických vyhlídek a pěších túr přes rafting až po lety vrtulníkem. A samozřejmě, západy slunce nad jeho okrajem patří k těm nejmagičtějším na světě.

Grand Canyon není jen jeden - jeho charakter se proměňuje podle toho, odkud se na něj díváte. Jižní okraj (South Rim) je živý a otevřený po celý rok, s nekonečnými vyhlídkami a snadným přístupem, který z něj dělá ideální první setkání s kaňonem. Oproti tomu Severní okraj (North Rim) působí téměř meditativně - leží výš, je chladnější a otevřený jen několik měsíců v roce, takže si zdejší ticho vychutnáte bez davů. A pak je tu West Rim, spravovaný indiánským kmenem Hualapai, kde se krajina láme do dramatických útesů a kde slavná skleněná lávka Skywalk nabízí pohled, který je stejně odvážný jako nezapomenutelný.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Grand Canyon je protkán místy, kde se člověk zastaví a na chvíli zapomene mluvit. Na jižním okraji lákají romantické vyhlídky Lipan Point či Navajo Point, odkud se řeka Colorado vine hluboko pod vámi jako stříbrná stuha. Blízko návštěvnického centra najdete snadno dostupný Mather Point i klidnější Yavapai Point. Na severním okraji pak přírodní oblouk Angels Window působí jako brána do nekonečna a ikonický Horseshoe Bend nabízí jeden z nejfotografovanějších pohledů amerického Západu.

Grand Canyon z ptačí perspektivy je zážitek, který posouvá vnímání krajiny úplně jinam. Na výběr jsou dvě hlavní trasy. Lety z Las Vegas míří na West Rim, kde je možné přistát na dně kaňonu a vychutnat si pohledy na Hooverovu přehradu, Lake Mead i poušť Mojave. Nejlepší podmínky bývají ráno, kdy je vzduch klidný a světlo měkké.

Grand Canyon je otevřenou kronikou Země. V jeho stěnách se odhalují vrstvy hornin, z nichž ty nejstarší - známé jako Vishnu Schist - vznikly před více než 1,8 miliardami let. Pro indiánské kmeny Hopi, Havasupai či Navajo je kaňon posvátným místem, kde se země symbolicky dotýká nebe a kde každá skála nese svůj příběh. Evropané jej spatřili až v 16. století, kdy conquistador García López de Cárdenas poprvé stanul na jeho okraji - a podle dobových zápisků se domníval, že mohutná řeka hluboko pod ním je jen nepatrný potůček. Když prezident Theodore Roosevelt v roce 1903 poprvé stanul na okraji Grand Canyonu, pronesl slova, která se stala symbolem americké ochrany přírody: „Nechte ho tak, jak je. Nemůžete ho vylepšit.

Díky dlouholetému úsilí přírodovědců, umělců i široké veřejnosti byl Grand Canyon 26. února 1919 vyhlášen národním parkem.

Austrálie: Kontinent unikátní přírody a její ochrany

Austrálie je domovem mnoha unikátních rostlin a živočichů. pouze zde a jinde na světě se s nimi nesetkáme. Na druhé straně hluboce propracovali Australané systém ochrany přírody. kromě druhové ochrany podporují ochranu územní. vyhlásili jako chráněné území krajinu okolo Sydney v Novém Jižním Walesu, tzv. Podobně chrání Australané i ohrožené druhy rostlin a živočichů. vymřelých druhů savců bylo australských. Mezi ohrožené druhy patří např. klokan medvědí, k. klokánek rudohnědý, bandikut králíkovitý, kunovec tečkovaný.

Čtěte také: Jaderný odpad a Černobyl

Podle ní každá svazová země vyhlašuje a řídí NP na svém území. Z tohoto uspořádání se vymykají dva nejznámější NP (Uluru-Kata-Tjuta a Kakadu) a sedm zámořských území, chráněných centrálně. území jsou krajinné (přírodní) parky, resp. oblastí určených k ekologické výchově. úrovni ministerstva (zpracovatelského průmyslu). Jednota panuje v rámci kategorií národní park (NP) a přírodní rezervace (PR). V rámci obou zmíněných kategorií rozlišují mořské NP a mořské PR.

Chráněných území na úrovni NP je v každém australském státě rozmanitý počet. Mnohá chráněná území na úrovni národních parků jsou zařazena do Seznamu světového dědictví pod patronací UNESCO. Jsou to nejcennější a nejvýznamnější přírodní klenoty, v některých případech spojené s rozmanitou lidskou kulturou. Tak jsou chráněna různorodá území s rozdílnými motivy ochrany (geologickými, krajinářskými, přírodovědnými včetně kulturně historických apod.). Kromě toho jsou jiné registrovány jako Biosférické rezervace.

Příklady chráněných území v Austrálii:

  • Velký bariérový útes: Postupně se více vzdaluje od pevniny.
  • NP Kakadu: Jako jediný NP a BR chrání celý říční systém od pramenů až k ústí včetně fenoménu cyklických záplav.
  • Deštné tropické pralesy Queenslandu: Jsou významné pro dokumentaci evoluce australského rostlinstva.
  • Krajina Modrých hor (Blue Mountains): Za svůj název vděčí silicím v listech blahovičníků, které jsou v teplých dnech vypařovány do vzduchu a zdáli způsobují jeho modravý nádech.
  • NP Uluru-Kata-Tjuta: Zde vystupuje z roviny 350 m vysoký kambrický pískovcovo-slepencový masív Uluru (dříve Ayers Rock).
  • BR Žraločí zátoka: se sice nazývá podle taxonu paryb, ale žijí zde mořské želvy i zástupci vzácných mořských savců (dugong indický).
  • Tasmánská divočina: nejrozlehlejší CHÚ na australském kontinentu zohledňuje geologický vývoj i botanickou evoluci daných podnebných podmínek.
  • BR Kosciuszko (Australské /Sněžné/ Alpy) NP je označení pro horskou krajinu na pomezí Území hlavního města Austrálie (ACT - Australian Capital Territory), Nového Jižního Walesu (NSW - New South Wales) a Viktorie (V - Victoria).

Pando: Ohrožený třesoucí se obr

Ve Wasatch Mountains v americkém Utahu se nachází tzv. Pando - osikový les, který zabírá plochu celkem 43 hektarů. Na první pohled na něm není nic moc zvláštního, avšak vědci zjistili, že ho ve skutečnosti tvoří 47 000 geneticky identických stonků vyrůstajících z propojené kořenové sítě. Z hlediska genetiky se tudíž jedná o jedince vážícího přibližně 6 000 tun. A přesně na základě této hmotnosti ho lze označit za největší samostatný organismus na Zemi.

Odhaduje se, že i když většina kmenů žije asi jen 130 let, Pando jako takový by mohl být starý několik set let, ale také až neuvěřitelných 80 tisíc let. Nejčastěji se ale vědci shodují na stáří 14 tisíc let. Během nich zde vzniknul celý unikátní ekosystém, zahrnující cca 68 druhů rostlin a mnoho živočichů.

Čtěte také: Ochrana australské přírody v Austrálii

Jeho existence je však nyní ohrožena - a to navzdory tomu, že je chráněn americkým National Forest Service, což mj. znamená, že se topoly osikové nesmějí kácet. Problémem jsou ovšem jeleni a losi, kteří se v dané oblasti s oblibou pasou.

Ochranou ke zkáze?

Je určitou ironií, že tento neutěšený stav zapříčinila právě ona přísná ochrana. Výše jmenovaná zvířata totiž rychle zjistila, že se v Pando nesmí lovit, tudíž se zde mohou více či méně nerušeně rozmnožovat. Jejich počet sice redukují vlci a pumy, jenže těchto predátorů stále ubývá.

Jde u ukázkový doklad toho, že ani ve sféře konzervátorství přírody se nic nemá zbytečně přehánět, a že možné dopady našich rozhodnutí je třeba posuzovat v celkovém kontextu. Např. dost dobře nejde starat se pouze o stromy a ignorovat dravce, kteří jsou schopni regulovat populace jejich škůdců.

Určitým řešením by mohlo být oplocování vybraných částí lesu Pando, do nichž se by pak jeleni a losi nedostali. Jak ve svém článku pro The Conversation poukazuje biolog Richard Elton Walton z Newcastle University, jedna taková již existuje. Je označovaná jako „bambusová zahrada“ a probíhá v ní rychlá regenerace nových klonálních stonků - což je velmi důležité.

„Jak starší stromy odumírají nebo padají, světlo může pronikat až k lesní půdě a stimulovat růst nových klonálních stonků, ale když tato zvířata ochutnávají jejich vrcholky, tyto nově se tvořící stonky odumírají. To znamená, že ve velkých částech Pando je málo nových stonků,“ vysvětluje Walton.

Další negativní vlivy

Bohužel, staré osiky jsou rovněž napadány různými chorobami typu rakovina kůry. Zdaleka největší hrozbu pak představují probíhající klimatické změny, které pochopitelně žádné ploty nezastaví. V brzké budoucnosti se tak Pando mj. bude muset vypořádat s nedostatkem vody. Nedaleko se sice nachází jezero Fish Lake, ale až k tomu kořeny stromů nedosáhnou. Zmínit je třeba i očekávaný nárůst letních teplot, který citelně zvyšuje riziko vypuknutí lesních požárů.

Některé studie, byť provedené na jiných místech, ukazují, že panuje-li na počátku roku teplejší počasí, osikám to stěžuje tvorbu nových listů, takže ty pak pokrývají menší plochu, než když jsou podmínky ideální.

Je nutné vzít v potaz, že Pando vznikl poté, co skončila poslední doba ledová, z čehož plyne, že na žádné velké výkyvy tohoto typu není zvyklý. To, jaké na něj mohou mít z dlouhodobého hlediska dopad, zatím není jasné.

Stále je naděje

Kromě špatných zpráv však naštěstí existují i nějaké dobré. Pando je bezpochyby odolný a v minulosti již pár krizových období úspěšně přečkal. Třeba v 19. století, kdy se tu začali usazovat evropští osadníci, nebo po boomu rekreačních aktivit ve století dvacátém. „Už dříve se vypořádal s nemocemi, lesními požáry a spásáním a stále zůstává největším vědecky zdokumentovaným organismem na světě“ komentoval to Walton.

V tomto ekosystému navíc neustále probíhá výzkum, který nám může přinést další zajímavé poznatky, z nichž některé by teoreticky mohly být využitelné k jeho ochraně.

IUCN: Mezinárodní ochránce přírody

IUCN byla založena v roce 1948 a je jednou z nejsilnějších a nejvýznamnějších mezinárodních organizací zabývající se ochranou přírody a přírodních zdrojů v globálním měřítku. Hlavními zájmovými okruhy IUCN jsou biodiverzita, klimatická změna, udržitelná energie, lidský blahobyt a zelená ekonomika.

IUCN dnes má členské organizace ve více než 170 zemích světa. Členem IUCN je 92 států, 105 mezinárodních nevládních organizací a přes 1 100 národních nevládních organizací. IUCN sdružuje kolem 10 000 odborníků a vědců z celého světa. Mezi velmi známé výstupy činnosti IUCN patří např. Červené knihy ohrožené fauny a flory světa.

IUCN má právo vyjadřovat se k jakýmkoli otázkám, týkajícím se ochrany přírody a biodiverzity členských států. Doporučení organizace jsou vysoce odborné, nezávislé a apolitické. Sídlo svazu se nachází ve městě Gland nedaleko Ženevy ve Švýcarsku.

IUCN a Česká republika

Někdejší Československo se sice aktivně podílelo na přípravě založení IUCN v letech 1946 - 1947, na samotné zakládací konferenci v r. 1948 však přítomno nebylo. V roce 1958 se jako první československou členskou organizací IUCN stal Státní ústav památkové péče a ochrany přírody, později se zapojily Slovenský ústav pamiatkovej starostlivosti a ochrany prírody a správy národních parků Tatranského a Krkonošského.

Čeští a slovenští odborníci byli zváni k práci v odborných komisích a v letech 1984 - 2001 pracovali zástupci České republiky nepřetržitě v nejvyšším voleném orgánu - Radě IUCN, dva z nich po dvě funkční období ve funkci viceprezidenta IUCN. V Praze byl až do konce roku 2001 vydáván bulletin Newsletter IUCN pro Evropu. Jeho další vydávání bylo přesunuto do Bruselu z organizačních důvodů a v současné době v původní podobě neexistuje.

Postupně se řádnými nebo přidruženými členy IUCN staly ještě AOPK ČR, MŽP, STUŽ, Hnutí Brontosaurus, ČSOP a Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Některé z nich své členství po určité době ukončily (STUŽ, Hnutí Brontosaurus).

Státní členství ČR v IUCN

Dne 16. února 2000 schválila vláda ČR svým usnesením č. 190 státní členství ČR v IUCN. Garancí státního členství bylo pověřeno Ministerstvo životního prostředí. V praxi to znamená zajistit plnění závazků vyplývajících z členství, tj. podpora cílů, aktivit a řízení IUCN, zajišťování požadovaných informací týkajících se aktivit IUCN.

tags: #největší #ochránci #přírody #světa

Oblíbené příspěvky:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kontakt

Zelaná Hrebová, z.s.

[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000

Bc. Jana Veclavaková, DiS.

tel. 774 454 466
[email protected]

Jaena Batelk, MBA

tel. 733 595 725
[email protected]