Nejvyšší Skupina Systému Přírody: Územní Systém Ekologické Stability

Územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.

Ochrana přírody a krajiny se podle zákona č. 114/92 Sb., zajišťuje mimo jiné ochranou a vytvářením právě územního systému ekologické stability krajiny.

Jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ.

ÚSES je tedy sítí skladebných částí - biocenter, biokoridorů, interakčních prvků, (ochranných zón), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií (BUČEK, LACINA, 1995, s.

Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability.

Čtěte také: Více o nejvyšších přípustných koncentracích emisí

Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství.

Klíčové pojmy

• Geobiocen: je jednota geobiocenózy přírodní a všech od ní vývojově pocházejících a do různého stupně změněných geobiocenóz, včetně jejich vývojových stadií, jaká se mohou vystřídat v segmentu určitých trvalých podmínek.
• Geobiocenoid: je člověkem silně změněný suchozemský ekosystém bez autoregulačních schopností. Změny se týkají geobiocenózy, ale i reverzibilně ekotopu.
• Potenciální přirozená vegetace: - myšlený stav jaký by nastal v současných ekologických podmínkách při vyloučení zásahu člověka.

Mapování Krajiny a Hodnocení Ekologické Stability

Mapování krajiny v M 1: 10 000 je vstupní operací při zpracování místních ÚSES. je celoplošné zachycení ekologické diverzity krajiny. Jeho cílem je získání přehledu o současném stavu a rozložení různých společenstev v krajině pro navazující vymezení ekologicky významných segmentů krajiny (EVSK), která vyžadují vyšší péči a ochranu.

Hodnocení ekologické stability se provádí na základě diferenciace přírodního a současného stavu geobiocenóz a následujícího funkčního hodnocení, kde jsou specifikovány nejdůležitější typy geobiocenóz, vyžadující zvýšenou ochranu a péči (MÍCHAL, 1994, s.

Vymezování KES je prvním krokem při vymezování ÚSES. Vymezujeme ji na základě srovnání přírodního (potenciálního) a současného (aktuálního) stavu ekosystémů v krajině.

Pro KES je nutné zpracovat zásady péče - management. Trvalou existenci KES zajišťuje legislativní ochrana - nejcennější části mohou být dle zákona č 114/92 Sb. zařazeny do maloplošných zvláště chráněných území (NPR, PR, NPP, PP), další významná území se mohou registrovat jako VKP (MÍCHAL, 1994, s 240-241).

Čtěte také: Česká republika: biodiverzitní hot spoty

Ekologicky Významné Segmenty Krajiny (EVSK)

EVSK se dle prostorově strukturních kriterií (velikost a tvar, stupeň stejnorodosti ekologických podmínek a současný stav biocenóz) dělí na (BUČEK, LACINA, 1995, s.

• Lokální EVSK: - malé území (1ar-10ha), stejnorodé ekologické podmínky zahrnující obvykle jeden typ společenstva např.
• Regionální EVSK: - rozsáhlejší (10-1000 ha), rozmanité ekologické podmínky umožňují více společenstev, např.
• Nadregionální EVSK: - rozlehlé území (>1000 ha), rozmanité ekologické podmínky, tedy i rozmanitá společenstva. Patří sem většina CHKO, rozsáhlé lesy s přirozenou vegetací.

Skladebné Části ÚSES

Biocentra, biokoridory a interakční prvky jsou skladebné části ÚSES tvořené účelně vybranými EVSK na základě převažujících funkčních kritérií tj. převažující funkce, kterou jim v ÚSES přisoudíme (BUČEK, LACINA, 1995, s. 18).

• Biocentrum: je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny.
• Biokoridor: je skladebnou částí ÚSES, která je nebo cílově má být tvořena EVSK, který propojuje biocentra a umožňuje migraci, šíření a vzájemné kontakty organismů. Biokoridory zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existenci všech druhů zastoupených společenstev.
• Interakční prvky: jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny.
• Ochranné zóny: biocenter a biokoridorů zabraňuje, nebo co nejvíce omezuje pronikání negativních antropogenních vlivů z okolí. Všechny EVSK by měli mít tuto kompromisně využívanou zónu.

Plánování ÚSES

Plán je podkladem pro projekty ÚSES, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace, lesních hospodářských plánů event. osnov. Jeho úkolem je prostorově a funkčně definovat nároky ÚSES v daném území (LÖW, a kol, 1995, s.

Význam Lesů v Ekosystému

Lesy hrají klíčovou roli v každodenním životě člověka i v ochraně klimatu. Jsou domovem nespočtu druhů rostlin a živočichů, roste v nich dřevo, lesní plody a léčivé byliny. Člověku nabízí prostor ke každodennímu odpočinku, rekreaci a sportu.

Čtěte také: Globální dopady ekologické stopy

tags: #nejvyšší #skupina #systému #přírody #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní krásy Salvadoru
• Alkohol a řízení: Bezpečnost
• Skanzen Opole
• Identifikace nebezpečných pracovních podmínek
• Srovnání emisních tříd kotlů