Nejzávažnější příčiny ohrožení zvířat

V roce 2018 se rak kamenáč ocitl ve „vybrané“ společnosti druhů, které jsme svou činností přivedli do situace, kdy balancují na pomyslné hraně propasti. Tuto skutečnost nezvrátil ani fakt, že se jedná o živočicha požívajícího dle naší legislativy maximální možné ochrany (dle vyhlášky 395/1992 Sb. figuruje v kategorii kriticky ohrožený, do stejné kategorie je zařazen i v národním červeném seznamu - Vlach et Fischer 2017). Podstatná část naší populace je navíc chráněna i formou vyhlášení evropsky významných lokalit.

Rak kamenáč - krátké seznámení

Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium) je jedním ze šesti druhů raků, vyskytujících se aktuálně ve volné přírodě ČR (Kozák et al. 2002, Kouba et al. 2014, Patoka et al. 2016). Přirozený areál raka kamenáče je vázán na střední a jihovýchodní Evropu, kde je aktuálně evidován ve 20 státech (Kouba et al. 2014), přičemž poslední studie ukazují, že se zřejmě jedná o druhový komplex (Trontelj et al. 2005, Klobučar et al. 2013). Na území České republiky obývá aktuálně přes 50 lokalit (Vlach et al. 2009, Vlach et Fischer - vlastní data) s těžištěm výskytu ve středních, západních a severních Čechách.

Jak ukazuje vývoj v posledních cca osmnácti letech, kdy je tomuto druhu na našem území věnována zvýšená pozornost (např. Kozák et al. 2002, Fischer et al. 2004, Vlach et al. 2009, Svobodová et al. 2012, Vlach et al. 2013, Fischer et al. 2015, Svobodová et al. 2017), existuje u nás celá řada faktorů s potenciálem oslabit, či dokonce zcela zlikvidovat jeho lokální populace. Jeden z nich - račí mor - má dokonce ambice vyšší (může vyhubit i celou naši populaci raka kamenáče).

Následující text, vycházející z Analýzy negativních vlivů na původní druhy raků zpracované pro Ministerstvo životního prostředí (Fischer et al. 2010), se snaží zmapovat a popsat ty nejvýznamnější.

1. místo - račí mor

Račí mor je pro raka kamenáče na našem území aktuálně bezesporu nejvýznamnější hrozbou. Původcem tohoto onemocnění je řasovka Aphanomyces astaci (Schikora, 1906), šířící se pomocí pohyblivých bičíkatých spor, které přisednou na povrch raka, klíčí a postupně prorůstají do jeho kutikuly (Söderhäll et Cerenius 1999). Bez hostitele tyto spory přežívají ve vodním prostředí či vlhku v řádu dnů až týdnů (Oidtmann 2000).

Čtěte také: Závažné ohrožení dětí

Primárním přenašečem tohoto onemocnění jsou severoameričtí raci, kteří za normálních podmínek po setkání s tímto parazitem nehynou a stávají se z nich chronicky nakažení přenašeči. Na našem území se aktuálně ve volné přírodě vyskytují populace tří těchto nebezpečných druhů - raka pruhovaného (Faxonius limosus), raka signálního (Pacifastacus leniusculus) a raka mramorovaného (Procambarus virginalis). Podle Schrimpfa et al. (2014) je račí mor schopen přenášet i sladkovodní krab říční (Eriocheir sinensis), vyskytující se u nás např. v Labi. Celá řada dalších potenciálních přenašečů se pak nachází např. v akvarijních chovech.

Jiné než severoamerické druhy raků po napadení račím morem většinou masově umírají - nakažená populace zpravidla vyhyne během několika týdnů, i když existují situace, kdy některé populace evropských druhů dokážou nákazu dlouhodobě přežívat (Svoboda et al. 2012). Račí mor zdecimoval významnou část populací evropských raků již na přelomu 19. a 20. století (Alderman 1996).

Ze způsobu přenosu račího moru vyplývá, že k zavlečení na jinou lokalitu není nutná přítomnost nakažených raků - bohatě postačí voda se sporami, nevydezinfikovaná či nedokonale vysušená rybářská výstroj, stroje pracující ve vodě, někteří predátoři, na jejichž tělech ulpí spory, nebo vypuštěná voda z akvarijního chovu. Nákazu mohou přenést dokonce i ryby, které pozřely infikovaného jedince - zbytky raků jsou infekční i po průchodu trávicím traktem studenokrevných živočichů (Oidtmann et al. 2002).

Jen od roku 2005 do současnosti stojí tak račí mor prokazatelně nebo s velkou pravděpodobností za vymřením nebo vymizením významných částí populací raka kamenáče z celkem 11 toků! V letech 2005, resp. 2009 se jednalo o Úpořský a Zákolanský potok - v obou případech byl jako příčina prokázán račí mor (Kozubíková-Balcarová et al. 2014). Mezi lety 2006-2015 náhle, ale mimo pozornost astakologů, zcela vyhynuly populace v Hýskovském, Bertínském a Medvědím potoce (Štambergová et al. 2009; Fischer et Vlach - vlastní údaje) - i zde je nejpravděpodobnější příčinou račí mor. V roce 2016 došlo k vyhynutí části populace v Kornatickém potoce a jeho významném přítoku - Hádeckém potoce -, zde byl račí mor laboratorně detekován. V roce 2018 jsme kvůli račímu moru (prokázanému v obou případech) zřejmě zcela přišli o další dvě významné populace - v Radotínském potoce a v EVL Stroupínský potok (Stroupínský, Bzovský a Kublovský potok).

Tularémie

Tularémie, nazývaná také jako „zaječí nemoc“, je onemocnění s celosvětovým rozšířením. Původcem tohoto infekčního onemocnění je bakterie Francisella tularensis, která byla diagnostikována u téměř 250 volně žijících živočichů. Nebezpečí této bakterie spočívá ve snadném přenosu mezi infikovaným zvířetem a člověkem, a dále v její vysoké virulenci.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Onemocnění postihuje především zajíce, hlodavce a je přenosné na ostatní volně žijící i domácí zvířata a na člověka. Tularémie postihovala zvířata již v době ledové, první zprávy o nemoci se objevovaly již v 18.století v Japonsku. Poprvé byla popsána v roce 1911 u města Tulare v Kalifornii. Na území České republiky se rozšířila během druhé světové války z Rakouska. Postižení zajíci ztrácejí plachost, potácejí se při pohybu, jsou malátní, mají zježenou srst a dají se snadno chytit.

Tularémie je nákaza s přírodní ohniskovostí a její výskyt v přírodě je dán především existencí infikovaných hlodavců, zejména ondater, hrabošů a myší, kteří jsou zdrojem nákazy, a členovců sajících krev (komáři, mouchy, blechy, ovádi, klíšťata), kteří působí jako přenašeči původce onemocnění. K infekci dochází přes dýchací ústrojí, trávicí ústrojí, přes spojivky nebo kůži.

Člověk se nakazí nejčastěji přímým kontaktem s nemocným nebo uhynulým zvířetem, požitím kontaminovaných zemědělských nebo potravinářských produktů (maso nemocné zvěře, např. kontaminované maso zůstává infekční i ve zmraženém stavu /-15 oC/ déle než 3 roky, zelenina ve sklepě), kontaminovanou vodou (studánky v přírodě) nebo po štípnutí infikovaným hmyzem, nejčastěji komáři a bzikavky.

U člověka se onemocnění tularémií vyskytuje v několika formách podle cesty přenosu infekčního agens do organismu, tedy od místa vstupu infekce. Nejčastější bránou vstupu je kůže. Může probíhat jako celkové onemocnění s vysokými teplotami, zvětšením sleziny nebo silné bolesti v oblasti břišní dutiny po pozření kontaminované stravy nebo vody, atypickým zápalem plic po vdechnutí původce nemoci, vředovitými změnami v místě poraněné kůže nebo spojivky, případně dojde ke zhnisání příslušných mízních uzlin. Nejzávažnější formou nemoci je plicní infekce. V mnoha případech bývá stanovení diagnózy problematické, protože příznaky tohoto onemocnění bývají poměrně nespecifické, proto úspěšná léčba je závislá na včasném a přesném rozpoznání infekčního agens. Základem je podávání dvojkombinace antibiotik, terapie trvá 2-3 týdny. Pokud je infikovaná rána rozsáhlá (především u pozdě diagnostikovaných osob), dochází k chirurgickému ošetření.

V roce 2021 bylo ve Středočeském kraji hlášeno celkem 7 případů. V roce 2022 došlo k mírnému poklesu, byly zaznamenány celkem 4 hlášené případy, rok 2023 byl do počtu případů na stejné úrovni jako rok 2022, tj. hlášeny byly celkem 4 případy. V roce 2024 byl zaznamenán nárůst onemocnění, hlášeno bylo celkem 10 případů, v roce 2025 pak 8 případů onemocnění, z toho v 7 případech se tularémie potvrdila u mužů, v 1 případě onemocněla žena. Tularemie byla hlášena u osob všech věkových kategorií. Ve sledovaném pětiletém období byl nejmladším pacientem 3letý chlapec, nejstarším pak 75letý muž.

Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod

Další faktory ohrožující raka kamenáče

Mezi další faktory ohrožující raka kamenáče patří:

• Znečištění vody
• Rybářské využívání toků a nádrží v jejich povodí
• Nevhodné úpravy toků
• Vysychání toků

Znečištění vody

Vzhledem k distribuci našich populací se většinou nejedná ani tak o znečištění průmyslové jako o znečištění splaškovými vodami, znečištění látkami používanými v zemědělství či rybníkářství nebo např. látkami splachovanými z komunikací a jiných zpevněných ploch. Velmi významné je i znečištění pod nádržemi s chovem ryb, kde se, kromě eutrofizace či změn fyzikálně-chemických parametrů vody, jako závažný faktor ukazuje zanášení toků rybničním bahnem (Padrťský potok, Mešenský potok, Rakovský potok, Tisý potok; Fischer et Vlach - vlastní údaje).

Rak kamenáč je schopen žít (a často žije) i v relativně znečištěných vodách (Svobodová et al. 2012, Vlach et al. 2013). I tak je ale na řadě lokalit ohrožen jak dlouhodobě, tak nárazově nízkou kvalitou vody (např. Zákolanský potok, Radotínský potok, Zlatý potok, Padrťský potok, Tisý potok). Znečištění vody oslabuje celkovou odolnost populace, která se pak může stát náchylnější např. k dalším negativním jevům, a to zejména v kombinaci s dalšími faktory, jako je degradace biotopů nebo např. vysychání toků (Svobodová et al. 2016).

Extrémním důsledkem znečišťování vodních toků jsou pak jednorázové otravy, kterých bylo v posledních letech zaznamenáno na lokalitách raka kamenáče několik. Mezi ty nejzávažnější patří úplné vytrávení bezejmenného přítoku Trojhorského potoka chemickým hnojivem Lovodam 30 v roce 2006 (Štambergová et al. 2009). Zemědělská činnost (aplikace močůvky) stojí i za otravou Chocenického potoka (Vlach - vlastní údaje) a úniky látek používaných v zemědělství zřejmě způsobily i úplnou extinkci raků z Vlčího potoka (Vlach et Fischer - vlastní údaje). V souvislosti s nevhodným zemědělským obhospodařováním pozemků v okolí toků s výskytem raka kamenáče (orba až k hraně vodotečí, pěstování širokořádkových plodin) nelze nezmínit ještě zanášení koryt splachovanou ornicí - efekt je tu stejný jako v případě zanášení rybničním bahnem (zaznamenáno např.

Rybářské využívání toků a nádrží v jejich povodí

Většina vodních toků na našem území je rybářsky využívána a tento fakt s sebou nese pro raky celou řadu potenciálních i reálných rizik. Do toků jsou např. někdy nasazovány přehuštěné obsádky (především pstruhů), které mohou pro raky představovat potravní konkurenci nebo mohou být příčinou zvýšeného predačního tlaku. Na většině známých lokalit raka kamenáče je ale z tohoto pohledu hospodařeno nekonfliktně (Fischer et Vlach - vlastní údaje).

Naopak velmi významným faktorem, souvisejícím s organizovaným zarybňováním, chovem ryb či sportovním rybolovem, je zvýšená pravděpodobnost zavlečení račího moru. Ta souvisí jak s přenosem ryb mezi lokalitami např. při zarybňování revírů (jejich původ nikdo neřeší), tak s pohybem sportovních rybářů mezi často velmi vzdálenými lokalitami (určitě většinou nedezinfikují při přejezdech výstroj a vybavení).

V řadě případů výskytu račího moru přitom není na lokalitě nalezen přímo jeho primární přenašeč, a tak přesto, že by nebylo spravedlivé svádět automaticky každý takový případ na rybáře (způsoby přenosu mohou být i jiné - viz výše), chtě nechtě zůstávají jedním z nejpravděpodobnějších vektorů.

Neméně významným faktorem je hospodaření na rybnících v povodích toků s výskytem raků. Jeho charakter (druhové složení obsádek, intenzita, aplikace různých nebezpečných látek, manipulace s vodou a další) může mít přitom zcela zásadní vliv na populace raků jak přímo ve vodní nádrži, tak v toku pod ní. Kromě znečištění (viz výše) dochází např. k únikům nežádoucích druhů ryb, nedodržování minimálních zůstatkových průtoků apod.

Zvláštní kapitolou je pak opět přenos račího moru - u rybníků dochází k převozům ryb na velké vzdálenosti a vzhledem ke způsobu jejich hromadného odlovu zde hrozí v mnohem vyšší míře i přímé nebezpečí zavlečení nepůvodních raků (kromě nebezpečí přenosu nákazy s vodou či převáženými rybami). Vzhledem k tomu, že na nádržích hospodaří celá řada subjektů, jsou zde rizika zavlečení nákazy snad ještě vyšší nežli u vodních toků. Soukromí rybníkáři navíc často obohacují faunu svých nádrží o raky, aniž by přitom řešili, o jaký druh se jedná nebo odkud pocházejí.

Nevhodné úpravy toků

I přes skutečnost, že se u nás již poměrně dlouho hovoří o nutnosti revitalizace dříve velmi necitlivě upravené vodní sítě, jsou toky všech kategorií stále pod velmi silným tlakem, směřujícím často zcela opačným směrem. Výsledkem je, kromě usmrcování raků při realizaci prací, především ztráta hydromorfologické diverzity těchto stanovišť a s tím dlouhodobé snížení jejich atraktivity.

Necitlivé úpravy toků jsou navíc podporovány i z dotačních zdrojů, což umocňuje zájem o jejich realizaci (aktuálně např. dotační program 129 290 „Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích“). Pokud je vodoteč „úředně“ vedena jako technicky upravená (fakticky se ale může jednat již o polopřirozený tok plný raků), je navíc obnova úpravy legislativně mnohem jednodušší než komplexní revitalizace koryta, prošpikovaného státním investičním majetkem v podobě betonových tvárnic.

Opomíjeným aspektem prací v korytech toků je možnost přenosu račího moru či jiných patogenů na použité technice, která je mezi lokalitami běžně převážena bez pečlivějšího očištění, mnohdy se zbytky vlhkého bahna (Fischer - vlastní údaje).

Do kategorie škodlivých zásahů bezesporu patří i výstavba malých vodních elektráren (dále jen MVE). Vybudováním elektrárny dochází především k zásadnímu a trvalému negativnímu ovlivnění různě dlouhých úseků toku (vznik migrační bariéry, vznik vzdutí, změna splaveninového režimu, snížení průtoku v části toku, špičkování atd.).

Vysychání toků

V souvislosti s klimatickými změnami a extrémním průběhem počasí se stále častěji setkáváme se situací, kdy části toků s výskytem raka kamenáče periodicky zcela vysychají. V některých případech je vyschnutí toku urychleno skutečností, že v obavě z úhynu ryb rybníkáři v povodí nedodržují minimální zůstatkové průtoky.

Raci sice dokážou krátkodobé vyschnutí toku ve vlhkých úkrytech přežít, nicméně i tak dochází často k uhynutí podstatné části jedinců jak přímo v důsledku vyschnutí či zadušení v bahně, tak např. díky zvýšené predaci (např. Faina in verb.). V posledních letech bylo zaznamenáno např. vyschnutí významné části Mešenského, Přešínského, Hořejšího, Bíleho či Svinařského potoka (Svobodová et al. 2016; Fischer, Vlach et Svobodová - vlastní údaje).

Záchranné stanice

Záchranné stanice letos ošetřily více než 31 000 divokých zvířat. Mezi nejzávažnější příčiny jejich poranění patří auta a elektrické vedení.

„Kromě pomoci zvířatům také inspirujeme lidi k tomu, aby se ke krajině, přírodě a živočichům chovali s úctou. Pokud nevíte, jak pomoci zraněnému divokému zvířeti, zavolejte do nejbližší záchranné stanice,“ radí Petr Stýblo ze sdružení Český svaz ochránců přírody, které funguje už od roku 1979.

„Počet přijatých zraněných zvířat každoročně roste. Nejčastěji se jedná o ptáky, ale také o ježky, veverky, srny, zajíce a netopýry. Mezi nejvzácnější pacienty patří orel mořský, sokol stěhovavý nebo dudek chocholatý,“ jmenuje záchranář Luboš Vaněk ze stanice Huslík.

Národní síť záchranných stanic, kterou založil Český svaz ochránců přírody v roce 1998, pokrývá celé území České republiky. Její odborníci často řeší velmi vážná poranění u vzácných i běžných divokých zvířat. Většinou je nutný zásah veterináře, následná péče a rekonvalescence. „Cílem je živočichy vyléčit a vrátit zpět do volné přírody. Daří se nám to ve více než polovině případů. Pokud úplné vyléčení není možné, zůstávají alespoň některá zvířata v trvalé péči záchranných stanic,“ popisuje Petr Stýblo.

O tom, které zvíře s trvalými následky zůstane ve stanici, často rozhoduje to, kolik peněz jeho pobyt a péče budou stát.

Ochránci dělají záslužnou práci často bez nároku na odměnu. K práci je vede láska ke zvířatům a přírodě. Jen za rok 2020 se jim podařilo vyléčit a vypustit zpět do volné přírody 15 332 živočichů. V současné době se ve stanicích nachází 3 000 jedinců, o které se ošetřovatelé starají. Větší část z nich má naději se na jaře vrátit do přírody.

Podpořit činnost záchranných stanic můžete prostřednictvím veřejné sbírky. Finanční prostředky můžete zasílat na číslo sbírkového účtu: 33553322/0800.

Jednou textovou zprávou můžete poslat 30, 60 nebo 90 korun.

tags: #nejzavaznejsi #priciny #ohrozeni #zvirat

Oblíbené příspěvky:

• Programy pro školy v ekologickém zemědělství
• Využití CNG v ČR
• České charitativní organizace
• Odpadkový koš Curver Flipbin: Test
• Zpracování bioodpadu