Nejzávažnější formy ohrožení dětí v České republice

Dne 20. listopadu jsme si i letos připomněli Světový den dětí, který známe také jako výročí Úmluvy o právech dítěte. Den, kdy si máme připomenout, že i děti mají svá práva. Na porušování jejich práv je nutné upozorňovat, a to hlasitě.

Za 30 let od přijetí Úmluvy se situace v oblasti ochrany dětských práv změnila. Výrazně jsme se v ochraně dětí posunuli vpřed: děti neposíláme do válečných konfliktů, dítě není vlastnictví rodiny, neexistuje zde dětská práce. Ačkoliv v poslední době v Dětském krizovém centru mírně ubylo závažných případů fyzického týrání dětí, každoročně v České republice několik dětí brutální útok pečujících osob nepřežije.

„Nedá se přímo říci, zda jsou děti ohroženy více nebo méně. Především se změnila společnost a s tím se objevují nová rizika a nové formy ohrožení dětí, například v rámci kyberprostoru. Určitě vzrůstají počty sexuálního násilí. Mimo jiné i proto, že lidé zapomínají, že jejich právo na uspokojení potřeb končí tam, kde začíná právo druhého.

Právě v době, kdy nás velmi tvrdě zasáhla druhá vlna spojená s onemocněním Covid-19 a děti jsou znovu izolovány ve svých rodinách, více než kdy jindy zesilují problémy, které se v rodinách vyskytují. Často se při nedobrovolné izolaci zhoršuje psychický stav ohrožených dětí. Podle doposud známých informací o onemocnění Covid-19 děti nejsou přímo tzv. rizikovou skupinou, avšak rizikové jsou pro ně důsledky nezbytných epidemiologických opatření.

„V podzimních měsících jsme znovu zaznamenali nárůst dětí, které hledají pomoc prostřednictvím našeho online chatu, a to o celých 30 % oproti loňskému roku. Na rodiče i děti doléhá izolace, strach o blízké. Není tajemstvím, že část rodin se potýká s existenčními problémy, domácím násilím, konzumací alkoholu. Složitou situaci řeší také rodiny, kde rodiče žijí odděleně. Potýkáme se s tím, že mezi rozvedenými rodiči dochází ke konfliktům souvisejícím s předáváním dětí.

Čtěte také: Ohrožení zvířat: Hlavní příčiny

Děti se v důsledku vládních nařízení často cítí osamoceny ve svých domovech, což přináší zvýšenou potřebu komunikace v online prostoru. Mnohem více a intenzivněji prožívají virtuální svět jako svůj vlastní - reálný. Je pro ně velmi důležité, jak se v kyberprostoru prezentují a jak na ně vrstevníci reagují. Pokud dochází k jejich dehonestaci a vysmívání, je to pro ně traumatická zkušenost, kterou leckdy neumí bez odborné pomoci samy zvládnout. Děti neví, jak se mohou v online světě bránit.

„Tím, že děti doma tráví většinu času, uchylují se často na sociální sítě, kde hledají kontakt, aby se necítily tolik samy. Problém se sociálními sítěmi tu byl už před pandemií, ale v této době se více než dříve objevují témata kyberšikany.

„Ve virtuálním světě je čím dál méně bezpečno. Zejména chaty a sociální sítě mohou být zneužitelné kvůli jejich anonymitě. Často se stává, že lidé o sobě zveřejňují informace na internetu, které by člověku na ulici jistě neřekli, a tím ohrožují své bezpečí a majetek. Je to základní materiál pro kyberšikanu. Největší nebezpečí kyberprostoru spočívá v tom, že pachatelé cíleně získávají důvěru dítěte a budují si s ním blízký vztah.

„Nejsme sice v první linii jako naši kolegové v nemocnicích, ale uvědomujeme si složitou situaci mnoha dětí i rodin. Naše telefonické služby zůstávají v provozu non-stop. Usilujeme také o další navýšení kapacit online chatu, abychom mohli být našim klientům k dispozici, kdykoli to potřebují,“ doplňuje Helena Juklová.

Dětské krizové centrum poskytuje i navazující ambulantní služby především tzv. okamžitou krizovou pomoc, která je k dispozici všem dětem a jejich rodičům, případně jiné blízké osobě, a to ve dnech úterý, středa a čtvrtek od 16:00 do 18:00. Na „okamžitou pomoc“ se lze obrátit i bez objednání.

Čtěte také: Studie o změnách životního prostředí

ZORA DUŠKOVÁ je klinická psycholožka. V Dětském krizovém centru působí jako ředitelka již 20 let. HELENA JUKLOVÁ je vedoucí linky důvěry Dětského krizového centra. Distanční formou krizové pomoci se zabývá 15 let.

DĚTSKÉ KRIZOVÉ CENTRUM působí jako nestátní nezisková organizace humanitárního zaměření specializovaná zejména na odbornou pomoc týraným, sexuálně zneužívaným či zanedbávaným dětem. Uživateli služeb jsou přímo ohrožené děti, i celé jejich rodiny. Linka důvěry Dětského krizového centra funguje v nonstop provozu od roku 1996 a od té doby přijala přes 68 000 kontaktů. V roce 2019 jsme na Lince důvěry přijali celkem 4 742 kontaktů.

„Následky násilí v rodinách na děti jsou hluboké a dlouhodobé, přitom nemáme systém, který by jim zajistil pomoc. Zjednodušeně - když si dítě zlomí ruku, je jasně dané, kdo mu poskytne pomoc a kdo ji zaplatí. Podle dlouholeté praxe Centra se násilí v rodině dá zastavit s podmínkou, že soustředěná terapeutická práce a podpora bude směřovat nejen k oběti násilí, ale i k jeho původci, svědkům, tedy k celé rodině. Odborná a včasná pomoc může přitom zabránit mnoha problémům v budoucnosti. Děti se musí vyrovnat s velkou úzkostí, strachem, pocity bezmoci, viny a ztráty bezpečí.

Centrum LOCIKA má připravený koncept sociální franšízy, jak služby pro tyto děti rozšířit do krajů. „Pilotně ho testujeme společně s Nadací Terezy Maxové dětem a developerskou společností CTP. Do roka tak bude program Dětství bez násilí rozšířen do třech krajů - Ústeckého, Moravskoslezského a Plzeňského,” doplnila Wünschová. Díky tomu bude pomoc pro rodiny zasažené domácím násilím dostupná nejen v Praze a Středočeském kraji, jak tomu bylo dosud. I pro tyto organizace však bude klíčové službu udržet a na to potřebují nastavení pravidel systémového financování. Podle odhadů Centra LOCIKA by stačilo 80 milionů korun ročně na zajištění specializovaných služeb v každém kraji České republiky. Náklady na roční služby pro jedno dítě jsou zhruba 30 000 Kč. Investice do rozvoje těchto služeb by se určitě vyplatila. Peníze, které vydá stát na děti v dětských domovech a náhradních rodinách, na zdravotní a sociální služby pro členy rozvrácených rodin, jsou totiž násobně vyšší.

„Loni v důsledku násilí v rodinách zemřelo šest dětí. Nedávná situace kolem pandemie Covid 19 ukázala, jak je důležité, aby toto téma bylo systémově ošetřené, aby se nestalo, že rodiny, ve kterých dochází k násilí, zůstanou bez pomoci. Důvodů, proč je komplikované dostat cílenou a včasnou podporu rodinám postiženým násilím, je hned několik.

Čtěte také: Koloběh vody v přírodě

Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect)

Týrání, zneužívání a zanedbávání (syndrom CAN) je nejzávažnější formou ohrožení, jakému mohou být nezletilé děti vystaveny. Přestože je počet dětí - obětí syndromu CAN - ve společnosti poměrně významný, přetrvávají některé stereotypy týkající se prostředí, z nějž týrané děti pocházejí, pachatelů týrání, ale také úkolů policie, sociálních pracovníků, pedagogů, lékařů a veřejnosti v ochraně ohrožených dětí.

(z angl. Child Abuse and Neglect) je obecně užíván pro popis nepříznivých příznaků, které jsou důsledkem týrání, zneužívání a zanedbávání dětí. Násilí na dítěti úmyslně páchá jiná osoba, často jeho vlastní rodič. Jsou klasicky děleny na týrání (tělesné a psychické), zanedbávání a sexuální zneužívání.

Role pedagogických pracovníků

Role pedagogických pracovníků při detekci syndromu CAN, tj. rozpoznání příznaků svědčících pro možné týrání, zneužívání nebo zanedbávání dítěte, je specifická vzhledem k době, kterou pedagog tráví ve společnosti dítěte. Jedná se často o podstatnou část dne, kdy může pedagog pozorovat dítě jak v rámci vzdělávacího procesu, tak i v interakci se spolužáky, s rodiči, při řešení sporů, prosazování se apod. Kromě toho může být pedagog přítomen i svlékání nebo oblékání dítěte (např. při ukládání dětí k odpolednímu odpočinku, převlékání na tělesnou výchovu apod.).

Typické je v případě CAN též chování rodičů, kteří nejsou schopni vysvětlit původ poranění nebo příčiny změn chování dítěte, často mění uváděná odůvodnění nebo naopak velmi rychle přicházejí s vysvětlením. Důvody, proč je násilí na dětech pácháno, jsou ale důležité jak pro pomáhající proces oběti (terapie), tak pro trestní aspekt činu (míra odpovědnosti pachatele za své jednání), ale i pro rozměr prevence (pokud známe možné příčiny, můžeme jim lépe předcházet).

Například v rodině, kde je dlouhodobě nezaměstnaný, frustrovaný otec s agresivními sklony nemusí dojít k násilí, pokud jsou děti dostatečně odolné a přizpůsobivé a pokud je matka schopna adekvátně řešit kritické situace (rozčilení otce). Řešení situace dítěte ohroženého syndromem CAN je dlouhodobým procesem, který je podmíněn spoluprací odborníků, v minimálním rozsahu orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), lékař, škola, policie a rodina.

Účast pedagoga na případové konferenci je žádoucí právě s ohledem na jedinečnost jeho vztahu s dítětem. Ke sdílení informací může dojít i bez vědomí rodičů, neboť jsou poskytovány na základě dožádání OSPOD, z nějž plyne zákonná povinnost spolupráce. Výstupem z případové konference je individuální plán ochrany dítěte, v němž jsou vyjádřena rizika ohrožující dítě a možné zdroje jeho podpory, cíle práce s dítětem a rodinou vedoucí k eliminaci ohrožení dítěte a konkrétní kroky, jak cílů dosáhnout, včetně termínů a osob odpovědných za jejich plnění. Některé úkoly se tak mohou kromě rodiny a OSPOD týkat též pedagogických pracovníků, např.

Přesná diagnostika syndromu CAN je možná nezbytná pro práci psychologa, terapeuta nebo pro účely trestního řízení s pachatelem násilí, ale zásadně není určující pro práci pedagogických pracovníků, sociálních pracovníků (OSPOD), nestátních organizací zaměřených na práci s rodinou atp. Z jejich role vyplývá požadavek na identifikaci příznaků syndromu CAN, naplnění ohlašovací povinnosti a podpora dítěte, jeho rodiny a kolektivu dětí ve skupině (třídě) při řešení rodinné situace. Tato role je přitom pro dítě stejně významná, ne-li významnější než např. odborná diagnostika.

Kriminalita páchaná na dětech

Přestože v České republice neexistuje systematická evidence výskytu kriminality páchané na dětech a mladistvých, z údajů Policie České republiky vyplývá, že ročně se stane obětí trestné činnosti přes tři tisíce osob mladších 15 let. Z toho téměř dva tisíce skutků tvoří násilná trestná činnost a přes tisíc skutků mravnostní kriminalita.

Chlapci jsou zhruba šestkrát častěji oběťmi násilné trestné činnosti než dívky, a dívky jsou zhruba trojnásobně častěji oběťmi mravnostní kriminality. Kolem dvou desítek dětí je ročně zavražděno, kolem sta dětí je týráno a téměř čtyři sta dětem je úmyslně ublíženo na zdraví. Mezi nejčastější a nejzávažnější násilný trestný čin patří týraní dětí.

Formy týrání dítěte

Rozlišují se tři základní formy týrání dítěte, a to fyzické, psychické a sexuální.

• Fyzické týrání je vymezeno jako tělesné ublížení dítěti, nezabránění ublížení nebo utrpení dítěte, včetně úmyslného otrávení a udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno nebo že mu vědomě nebylo zabráněno.
• Psychické týrání pak zahrnuje chování, jež má vážný negativní vliv na citový vývoj dítěte a na jeho chování. Psychické týrání může mít formu verbálních útoků na sebevědomí dítěte, opakované ponižování dítěte a jeho zavrhování, vystavování dítěte násilí nebo vážným konfliktům doma, násilné izolace, omezování dítěte, vyvolávání situace, kdy má dítě stále pocit strachu.
• Sexuální týrání představuje nevhodné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, aktivitě nebo chování, přičemž zahrnuje jakékoli sexuální dotýkání, osahávání, soulož nebo vykořisťování kýmkoliv, kdo má dítě v péči nebo kdo takto dítě využívá.

I pro potřeby české soudní praxe byl pojem týrání vymezen. Pod pojem týrání se zařazuje takové zlé nakládání se svěřenou osobou, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které poškozená osoba pociťuje jako těžké příkoří. Trvalost pachatelova jednání je nutno posuzovat v závislosti na intenzitě zlého nakládání se svěřenou osobou, takže nemusí jít o jednání soustavné. Týrané osobě nemusí vzniknout konkrétní škody na zdraví, ale předpokládá se, že jednání pachatele týraná osoba pro jeho krutost, bezohlednost nebo bolestivost pociťovala jako těžké příkoří.

Trestný čin týrání svěřené osoby je upraven v ustanovení § 215 trestního zákona. Ze zařazení tohoto trestného činu v systematice trestního zákona je zřejmé, že tato skutková podstata má poskytovat ochranu především nezletilým dětem před fyzickým a psychickým týráním. Předmětného trestného činu se dopustí ten, kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově. Pokud toto jednání páchá zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách či pokračuje-li v páchání tohoto činu po delší dobu, je to okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby.

Týráním je samozřejmě i týrání psychické, přičemž v praxi často dochází k souběhu obou těchto druhů násilí tj. Jak fyzické tak psychické násilí se objevuje i v pasivní formě, tedy ve formě zanedbávání, která také výrazně ohrožuje zdravý vývoj dítěte. I když podle litery zákona není zapotřebí, aby vlivem týrání došlo k následku na zdraví dítěte, je pravidlem, že tento následek bývá způsoben, často dochází i k těžké újmě na zdraví nebo dokonce ke smrti týrané osoby. V takovém případě se daný skutek posuzuje jako trestný čin týrání svěřené osoby v jednočinném souběhu s příslušným trestným činem ublížení na zdraví nebo i s trestným činem vraždy.

Trestný čin pohlavního zneužívání podle § 242 poskytuje ochranu dětem mladším 15 let před jakýmikoli útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Ochrana se poskytuje dívkám i chlapcům, přičemž je irelevantní jakého stupně fyzické vyspělosti a pohlavního dospívání dosáhli a zda jsou pohlavně nedotčeni. V trestním zákoně se uvádí, že trestné jsou dva způsoby pohlavního zneužití, a to soulož a jiný způsob pohlavního zneužití. Za jiný způsob pohlavního zneužití jsou považovány intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených dětí jako osahávání prsou dítěte, pohlavních orgánů či líbání přirození.

Znásilnění se dopustí ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí donutí jiného k souloži nebo k jinému obdobnému pohlavnímu styku nebo kdo k takovému styku zneužije bezbrannosti jiného. Tento násilný delikt ve vztahu k dívkám mladším 15 let, je velmi často páchán v rodině pachatele vůči dospívajícím dívkám ze strany druha nebo nového manžela matky.

Celkově se většina pachatelů trestných činů pohlavního zneužívání a znásilnění rekrutuje z řad rodičů poškozených dětí, dále z řad ostatního příbuzenstva (ale to v menší míře) a zcela ojediněle je pachatelem osoba bez bližšího vztahu k poškozenému dítěti. Sexuální násilí v rodině na dětech je pácháno především na dětech předškolního věku a mladšího školního věku, přičemž rizikovější skupinou jsou dívky než chlapci.

Z hlediska možného ohrožení psychosexuálního vývoje dětí a mládeže jsou samozřejmě nejvážnější delikty pedofilního a sexuálně agresivního charakteru. Je zřejmé, že kriminalita páchaná na dětech a mládeži způsobuje závažné následky, které mohou mít jak krátkodobý, tak i dlouhodobý negativní vliv na jejich zdravý vývoj. U těchto dětí je zvýšené riziko nebezpečí návyku k násilnému a sexuálně motivovanému kriminálnímu chování, k alkoholismu, drogovým závislostem a prostituci.

Fyzické násilí může během delší doby vytvářet nebo zvyšovat pravděpodobnost deviace. Je nebezpečí, že dítě přijme násilný vzorec chování, začne jej obracet vůči svým vrstevníkům a v dospívání a dospělosti většinou prosazuje své cíle také násilím. U dětí, která jsou vystaveny emocionálnímu týrání a týrání verbálnímu roste pravděpodobnost, že dítě bude agresivní a bude mít interpersonální problémy. Vyvstává nebezpečí vzniku antisociálního chování. I následky sexuálního zneužívání jsou závažné.

tags: #nejzavaznejsi #formy #ohrozeni #deti #v #Ceske

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelný nákup
• Finská příroda
• Změny v přírodě
• Data ČHMÚ o emisích
• Přírodní radioaktivní řady