Německo hraje klíčovou roli v globálním úsilí o ochranu klimatu, a to i díky iniciativám jako je Green Climate Fund neboli Zelený klimatický fond, jehož jedno z ústředí by mělo vyrůst v Bonnu. Pojďme se podívat na to, co je německý klimatický fond a jak funguje.
Dnes již mezinárodní výzkumné a architektonické studio LAVA bylo vyzváno, aby navrhlo německý sekretariát GCF. O návrh se postaralo studio Laboratory for Visionary Architecture známé spíše pod zkratkou LAVA. Architekti tak na něj s radostí mohli uplatnit motto, podle kterého dělají ze zelené novou černou. Projekt je tedy plný nevšedních konstrukcí a inovativních řešení v eko stylu.
Design objektu byl inspirován samotným údolím v povodí řeky Rýn a jejím klikatícím se tokem. Budova nabídne tři nadzemní a jedno podzemní podlaží s celkovou užitnou plochou 13 000 metrů čtverečních. V přízemí se má nacházet restaurace, na střeše má vzniknout zelená terasa s překrásným výhledem a do interiéru má pronikat přirozené světlo pomocí světelných tunelů. V budově podléhající přísným bezpečnostním kontrolám dále najdeme zónu pro návštěvníky s recepcí, konferenční sál, jednací místnosti, jídelnu, kavárnu a podzemní parkoviště.
Ministr financí Christian Lindner převod už schváleného, ale nevyužitého zmocnění k půjčce hájil. Podle něj tak Německo bude plnit ekologické závazky bez nového zadlužování. To, že zmocnění k půjčce bude využito k jinému účelu, než bylo původně schváleno, ostře kritizovala opozice. Podle unie CDU/CSU není problémem to, že klimatický fond získal vypůjčené peníze, ale samotné Lindnerovo rozpočtové opatření.
Ústavní soud ve čtvrtek ale odmítl vydat předběžné opatření, které by 60 miliard eur v klimatickém fondu zablokovalo. Podle soudu by dopad takového rozhodnutí byl příliš závažný, pokud by se v hlavním řízení ukázalo, že převod byl ve shodě s ústavou.
Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě
Rozhodnutí soudu je ranou pro vládu sociálnědemokratického kancléře Olafa Scholze, které nyní hrozí, že bude muset kvůli chybějícím penězům zvýšit rozpočtový schodek. Scholz v prohlášení uvedl, že rozsudek může mít dopad na rozpočet a že vláda nyní pro fond připravuje nový ekonomický plán. "Verdikt znamená, že objem klimatického fondu se sníží o 60 miliard eur. Pokud kvůli tomu nebude možné splnit už přijaté závazky, musejí to rozpočtoví zákonodárci kompenzovat jiným způsobem," uvedl soud.
Zmíněných 60 miliard eur bylo původně součástí schváleného zadlužení pro rozpočet roku 2021 k vyrovnání následků pandemie covidu-19, peníze ale Německo nevyužilo. Scholzova vláda se proto rozhodla sumu převést do klimatického fondu, což ale opoziční konzervativní unie CDU/CSU zažalovala, neboť to považovala za obcházení dluhové brzdy. Opozice k tomu tehdy uvedla, že problémem není fakt, že vypůjčené peníze dostal klimatický fond, ale právě rozpočtové opatření ministra financí Christiana Lindnera, který zmocnění k půjčce využil ke zcela jinému účelu.
Německá pobočka ekologické organizace Greenpeace se obává, že na rozhodnutí soudu doplatí ochrana životního prostředí. Šéf německé sekce Greenpeace Martin Kaiser odpovědnost připsal spolkové vládě. "To, že vládní koalice chtěla přestavbu na klimaticky neutrální hospodářství zaplatit finančně-politickými triky, se vymstilo," řekl.
Ve společném prohlášení s liberálem Lindnerem a ministrem hospodářství za Zelené Robertem Habeckem kancléř Scholz uvedl, že vláda rozhodnutí soudu respektuje. "Rozsudek může mít dopad na rozpočtovou praxi spolkové vlády a spolkových zemí," řekl kancléř. Dodal, že vláda nyní pro klimatický fond rychle zpracuje nový hospodářský plán.
Nová německá vláda, která vznikla po únorových volbách, přerozdělila odpovědnost za klimatickou politiku a energetiku mezi dvě ministerstva. Ministerstvo hospodářství a energetiky povede Katherina Reicheová (CDU), zatímco ministerstvo životního prostředí, ochrany přírody a klimatických opatření přejde pod Carstena Schneidera (SPD). Tento krok signalizuje změnu v přístupu k energetické a klimatické politice, která se více soustředí na stabilitu a rozvoj energetických zdrojů, včetně plynu a obnovitelné energie, a zároveň na ochranu přírody a splnění klimatických cílů v souladu s mezinárodními závazky.
Čtěte také: Umweltplakette
Během posledních čtyř let byla klimatická politika v Německu považována za klíčovou ekonomickou i mezinárodní otázku. Byla soustředěna pod Federálním ministerstvem hospodářství a klimatu, které vedl Robert Habeck ze Strany zelených, a částečně pod Ministerstvem zahraničí, vedeným Annalenou Baerbockovou. Tento model měl za cíl integrovat klimatickou politiku do hospodářských strategií a zahraniční diplomacie.
V rámci nové vlády došlo k rozdělení dřívějšího „superministerstva“ hospodářství a klimatu. Klimatická agenda byla odebrána a vrácena pod Ministerstvo životního prostředí, které nyní vede Carsten Schneider (SPD), dosavadní ministr pro východní Německo. Ten je nově odpovědný za plnění klimatických cílů i zastupování země na mezinárodních klimatických jednáních.
Ministerstvo hospodářství a energetiky, zbavené pravomocí v oblasti klimatu, převzala Katherina Reicheová (CDU), bývalá manažerka v energetickém průmyslu. I přesto však zůstává její úřad klíčový pro realizaci energetické transformace.
Nová německá ministryně hospodářství a energetiky Katherina Reicheová ve svém nástupním projevu 7. května zdůraznila nutnost pragmatičtějšího přístupu k rozvoji obnovitelných zdrojů energie, jejichž dosavadní růst označila za úspěšný, ale nedostatečně sladěný s rozvojem přenosových sítí.
V kontextu stagnující ekonomiky upozornila na potřebu stabilizovat nebo snížit vysoké ceny elektřiny, zejména pro průmysl, a plánuje přezkum poplatků za sítě i využití rezervních elektráren. Také varovala před podceňováním systémových rizik, která ilustroval nedávný výpadek proudu na Pyrenejském poloostrově.
Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad
„Výpadek proudu na Pyrenejském poloostrově ukázal, jak zranitelný může být elektrický systém,“ řekla. „Musíme být připraveni minimalizovat rizika tohoto druhu. Rozšíření větrné a solární energie posunulo naše úsilí o ochranu klimatu vpřed. Systémová rizika a náklady však byly podceněny,“
Jejím cílem je předložit konkrétní milníky energetické transformace ještě před letní přestávkou, jak stanovuje koaliční dohoda. Koalice zároveň plánuje snížit koncové ceny elektřiny o přibližně 50 eur/MWh.
Klíčové bude podle ní urychlení výstavby nové energetické infrastruktury, včetně přenosových sítí, bateriových úložišť a technologií pro zelený vodík. Zároveň vyloučila návrat k jaderné energii, které by podle ní bylo příliš nákladné a není na něm společenská shoda.
Reicheová klade důraz na úzkou spolupráci se zástupci průmyslu při dekarbonizaci výrobních procesů a zároveň usiluje o to, aby byla energetická politika ekonomicky udržitelná a odpovídala závazkům Pařížské dohody.Jako ministryně bude řídit klíčové části tzv. Energiewende, především v elektroenergetice a teplárenství, přičemž za nezbytné považuje i zjednodušení povolovacích procesů, podporu domácí výroby energetických technologií a posílení digitální infrastruktury. Součástí jejího přístupu je také příprava prediktivního plánu na zvládnutí rostoucí poptávky po elektřině v souvislosti s elektromobilitou a digitalizací.
Ministryně hospodářství Katherina Reicheová zdůraznila, že samotné obnovitelné zdroje energie zatím nejsou schopné zajistit spolehlivou a cenově dostupnou dodávku elektřiny pro vysoce industrializovanou zemi, jakou je Německo. Nová německá vláda proto hodlá podpořit i dlouhodobé smlouvy na dodávky plynu a klade důraz na diverzifikaci zdrojů v rámci širších energetických partnerství. Německo rovněž investuje do nových dlouhodobých kontraktů s americkými projekty LNG.
„Obnovitelné zdroje energie samy o sobě nebudou schopny spolehlivě a za dostupné ceny zásobovat elektřinou industrializovaný národ, jako je Německo. A jako největší spotřebitel elektřiny v EU se nemůžeme spoléhat pouze na naše sousedy. Potřebujeme doma regulovatelnou výrobu elektřiny. Koaliční dohoda specifikuje až 20 GW plynových elektráren. Výběrové řízení na tyto elektrárny musí začít rychle,“ řekla Reicheová.
Nový německý ministr životního prostředí Carsten Schneider (SPD) ve svém prvním veřejném vystoupení zdůraznil význam zdravé přírody pro úspěch klimatické politiky a energetické transformace. Přírodu označil za klíčového spojence v boji proti změně klimatu a slíbil podporu inovativním technologiím pro snižování emisí. Uvedl, že se těší na práci v oblasti ochrany přírodních zdrojů, jako jsou půda, voda a ovzduší, a vítá návrat národní i mezinárodní klimatické politiky pod správu ministerstva životního prostředí.
Schneider se staví za integrovaný přístup k ochraně klimatu a přírody a hodlá pokračovat v již nastavených opatřeních, zejména v podpoře přirozených ekosystémů, jako jsou lesy, vřesoviště či vodní plochy. Zároveň plánuje posílit pomoc městům a obcím při adaptaci na změny klimatu.
Přestože nemá přímou zkušenost v oblasti klimatu či životního prostředí, Schneider se může opřít o silné odborné zázemí v osobě svého stálého náměstka Jochena Flasbartha. Ten má dlouholetou praxi v klimatické diplomacii a podílel se na klíčových mezinárodních jednáních, včetně pařížské klimatické dohody z roku 2015.
Pro zpomalení změny klimatu je nezbytné modernizovat všechny sektory ekonomiky a vytvářet nástroje, které zajistí podmínky pro dekarbonizaci. Jedněmi z ekonomických nástrojů jsou uhlíkové daně nebo obchodování s emisními povolenkami. Systému zpoplatnění, tzv. EU ETS (EU Emissions Trading System), podléhají v současnosti velké elektrárny, teplárny, těžký průmysl nebo letecká a námořní doprava. Emise ze silniční dopravy a budov však na celoevropské úrovni dosud zpoplatněny nebyly.
Nový systém tzv. ETS 2 naváže od roku 20281 na stávající systém obchodování s emisními povolenkami (ETS 1), který funguje od roku 2005. Zpoplatní přitom emise ze silniční dopravy, spalování v budovách a malé energetiky a průmyslu, které v současnosti nespadají pod ETS 1. Díky tomu dojde k narovnání trhu jak pro producenty emisí, tak pro podniky využívající nízkoemisní zdroje energie (např. biomasu či biopaliva). Zatímco ETS 1 v současnosti pokrývá přibližně 35 % všech emisí skleníkových plynů EU, ETS 2 pokryje dalších 39 %. Více než 70 % unijních emisí tak bude podléhat zpoplatnění.
V silniční dopravě hrají zásadní roli auta se spalovacími motory, v menší míře pak autobusy a nákladní vozidla.3 V případě budov nejde o emise vznikající při jejich stavbě, ale primárně o emise vznikající při lokálním vytápění, ohřevu vody nebo vaření či ty, které produkují malé teplárny a výtopny. Záměrem jejich zpoplatnění je motivovat domácnosti i podniky k využívání nízkoemisních způsobů dopravy, zateplení domu či pořízení tepelného čerpadla.
Systém pro obchodování s emisními povolenkami je jedním z nástrojů zpoplatnění emisí založených na principu znečišťovatel platí. Jak v praxi funguje? Producenti skleníkových plynů zařazení do systému (např. elektrárny) musí za každou tunu emisí vypuštěnou do atmosféry vyřadit jednu povolenku. Jejich množství na trhu je však omezené (princip cap-and-trade) a v čase se na základě předem stanovené trajektorie snižuje, což vytváří tlak na růst ceny povolenky.
Od roku 20268 do roku 2032 bude fungovat Sociální klimatický fond, pro nějž bude na úrovni EU alokována částka ve výši až 65 miliard eur (Česko bude moci využít přibližně až 40 miliard korun). Úkolem každého členského státu EU bude vypracovat Sociální klimatický plán, ve kterém představí, jak chce využít prostředky z fondu s ohledem kompenzování možných negativních dopadů povolenek na nízkopříjmové domácnosti a mikropodniky.
Státy by je měly směřovat k upřednostňování nízkoemisních a bezemisních způsobů dopravy (veřejné dopravy, carsharingových služeb, cyklodopravy, elektromobility atd.) a renovacím budov s cílem dosáhnout vyšších energetických standardů a nižších emisí (zateplování a instalace tepelných čerpadel, kotlů na biomasu, fotovoltaiky nebo fototermiky). Část prostředků lze použít na přímou výplatu podpory nízkopříjmovým domácnostem.
Podobně jako například v Modernizačním fondu budou i v Sociálním klimatickém fondu prostředky rozdělovány s ohledem na rozdílnou situaci v jednotlivých státech. Stanovení podílu, který připadne danému členskému státu, vychází mj. z podílu obyvatelstva ohroženého chudobou, hrubého národního důchodu nebo emisí vypouštěných při spalování paliv domácnostmi. Čistými příjemci v rámci SKF tak budou např. Polsko, Rumunko nebo Řecko. Naopak čistými plátci budou Německo, Nizozemsko nebo Itálie.
Dopady zpoplatnění paliv zatíží především nízkopříjmové domácnosti a menší podniky, které typicky za pohonné hmoty a energie vynakládají významnou část svých příjmů.
K tomu, aby došlo k významnému snížení emisí skleníkových plynů v sektoru silniční dopravy a budov, je potřeba kromě jejich zpoplatnění i dalších nástrojů (např. regulací nebo dotační a investiční podpory), které společně nasměrují tyto sektory k dekarbonizaci.
V praktické rovině je pak nezbytná dostupnost materiálů a technologií pro dekarbonizaci, což úzce souvisí s otázkou průmyslové politiky EU, v současnosti reprezentované především Dohodou o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal, CID) a související legislativou. Jejím záměrem je podpořit bezemisní technologie vyráběné na unijní půdě (a zmírnit tak závislost na dovozu ze třetích zemí, zejména Číny), stejně jako zajistit dostatek strategických materiálů a surovin potřebných pro jejich produkci.
Ačkoliv legislativa upravující fungování ETS 2 byla na celounijní úrovni schválena už v roce 2023, do ledna 2026 ji plně transponovalo do svého národního práva 17 států z 27. V létě 2025 Česko společně s dalšími 18 členskými státy zaslalo Evropské komisi tzv. non-paper, ve kterém nastínilo požadavky na úpravy systému tak, aby mj. došlo k posílení mechanismů pro udržení ceny povolenky na sociálně přijatelné úrovni.
Emise ze silniční dopravy a budov byly k roku 2024 zpoplatněny v 18 státech světa (a v 11 případech na nižší než celostátní úrovni, například v Britské Kolumbii). Pouze budovy jsou pak zpoplatněny v dalších 8 místech, doprava ve 4. Rakousko: Tamní vláda od roku 2023 zavedla tzv. Klimabonus, kdy dochází k vrácení prostředků zpět k domácnostem.
Podle analýzy Asociace pro udržitelnou ekonomiku je zhruba třetina plánovaných výdajů z německého Klimatického a transformačního fondu v rozporu s cíli klimatické politiky. Mezi největší problémové položky patří dotace na přenosové sítě, kompenzace pro energeticky náročný průmysl a investice do infrastruktury, které podle kritiků nevedou k dekarbonizaci.
Podle trackeru Asociace pro udržitelnou ekonomiku (BNW), poskytujícího přehled o dopadu veřejných výdajů na klima, je 31 % plánovaných výdajů z německého Klimatického a transformačního fondu (CTF) považováno za kontraproduktivní pro klimatické cíle. Podle výpočtů BNW to pro rok 2026 představuje přibližně 11,6 miliardy eur, které jsou v rozporu s národními klimatickými cíli.
Zejména veřejná podpora poplatků za přenosovou síť ve výši 6,5 miliardy eur v roce 2026 byla označena jako zpomalující německé klimatické cíle. Dále dotace ve výši 4 miliardy eur pro energeticky náročné podniky na kompenzaci zvýšení cen elektřiny v důsledku zpoplatnění emisí a 3,2 miliardy eur na údržbu mostů a tunelů na německé dálniční síti, což BNW označuje za slabě klimaticky odůvodněné.
Tracker BNW klasifikuje veřejné investice jako:
Německý parlament má tento týden projednat návrh rozpočtu na rok 2026. Na začátku tohoto roku varovaly environmentální asociace, že německý návrh rozpočtu na rok 2026 přispěje jen málo k posunu země k ekonomice šetrné k životnímu prostředí.
| Kategorie investic | Příklady |
|---|---|
| Přispívající k klimatickým cílům | Investice do energetických úspor, obnovitelných zdrojů energie nebo ochrany ekosystémů |
| Neutrální | Investice do škol, nemocnic nebo sportovišť |
| Kontraproduktivní | Dotace na fosilní infrastrukturu tam, kde existují efektivnější alternativy |
tags: #německo #klimatický #fond #co #to #je