Znečišťování ovzduší v Německu: Statistiky a trendy

Znečištění ovzduší je jedním z největších problémů životního prostředí dnešní doby. Podle nové zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA, European Environment Agency) se dnes znečištění atmosféry podílí na každém osmém úmrtí v Evropě.

Většina obyvatel evropských měst žije v prostředí s vysokou koncentrací škodlivých látek v ovzduší, a to i přes zlepšení v posledních dvou desetiletích a snížení znečištění v loňském roce. Podle EEA je znečištění ovzduší největším zdravotním rizikem pro životní prostředí v Evropě.

Jemné prachové částice způsobily v roce 2019 v Evropské unii 307 000 předčasných úmrtí, což je však o 33 procent méně než v roce 2005. Přibližně 97 procent městské populace EU čelilo v roce 2019 koncentracím jemných prachových částic, které překračovaly hodnoty stanovené Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Až 95 procent stanic monitorujících kvalitu ovzduší zaznamenalo ve 27 členských státech EU a dalších evropských zemích včetně Turecka a Kosova koncentrace jemných prachových částic překračující hodnoty WHO. V roce 2020 klesl jejich počet na 92 procent. Celkem 79 procent stanic registrovalo koncentrace oxidu dusičitého překračující normy WHO.

EEA ve zprávě upozornila, že limity stanovené WHO jsou mnohem přísnější než ty, které určuje EU. Pouze jedno procento stanic monitorujících kvalitu ovzduší zaznamenalo v loňském roce hodnoty jemných prachových částic nebo NO2 nad unijní limity. Jemné částice vznikají hlavně z dopravy a průmyslu. Země ve střední a východní Evropě, kde řada domácností používá k vytápění pevná paliva, bojují s nejvyšším množství prachu ve vzduchu. Mezi země s největšími hodnotami patří Bosna, Turecko, Polsko a Bulharsko.

V letošním roce byla družicová data široce využívaná k monitorování fluktuací v kvalitě vzduchu způsobených striktními opatřeními týkajícími se pandemie COVID-19. Graf ukazuje průměrné koncentrace oxidu dusičitého v pěti velkých evropských městech: Miláně, Madridu, Paříži, Berlíně a Budapešti. Horní rámeček ukazuje koncentrace (za použití čtrnáctidenního vázaného průměru) v roce 2019 ve srovnání s rokem 2020 za použití dat družice Sentinel-5P. Odstíny šedé zobrazují období „lockdownu“ v roce 2020, přičemž nejpřísnější opatření jsou tmavě šedá a nejvolnější světle šedá.

Čtěte také: Tipy pro kempování v přírodě

Data ukazují, že k největšímu poklesu o 40 až 50 procent došlo během omezení v jižní Evropě, zvláště pak Španělsku, Itálii a Francii. Vědec zkoumající atmosféru Bas Mijling z KNMO to komentuje: „Karanténní opatření zavedená v Berlíně vedla k poklesu znečištění do srpna 2020 zhruba o dvacet procent, a to s mírnými variacemi. Vědkyně studující atmosféru v BIRA-IASB Jenny Stavrakou doplňuje: „Dopad počasí na pozorování oxidu dusičitého je zásadní a neměli bychom jej přehlížet. A pokračuje: „Pro měsíční srovnání v letech 2019 a 2020 odhadujeme nejistotu v COVIDem-19 vyvolaném snížení o přibližně 15 až 20 procent. Manažer mise Sentinel-5P systému Copernicus v ESA Claus Zehner k tomu uvádí: „Skutečně pozoruhodná je shoda mezi daty získanými družicí Sentinel-5P a pozemními měřeními. To demonstruje kvalitu měření ovzduší z vesmíru, která se tak může podílet na pravidelné kontrole kvality ovzduší v evropských zemích.

Omezení mezi březnem a dubnem v Evropě vedla k zásadnímu poklesu úrovně oxidu dusičitého v hustě osídlených a průmyslových oblastech v Evropě. Tyto poklesy jsou připisovány omezením dopravy, stejně jako průmyslových a energetických sektorů. Oxid dusičitý je uvolňovaný do atmosféry během spalování paliva z vozidel, elektráren a továren, přičemž může mít zásadní dopad na lidské zdraví: zvyšuje pravděpodobnost vzniku respiračních problémů. Družice Sentinel-5P systému Copernicus nese přístroj Tropomi, což je špičkové zařízení detekující unikátní otisky atmosférických plynů.

Německé ministerstvo životního prostředí tento týden prezentovalo data o znečištění ovzduší za minulý rok. Po letech se mohl resort pochlubit dobrou zprávou. Emise CO2 klesly meziročně o 4,5 procenta. V minulých letech navzdory miliardovým investicím do obnovitelných zdrojů a úsporných technologií množství vypouštěných škodlivin naopak stagnovalo nebo dokonce rostlo, což byl argument řady kritiků německé energetické transformace.

Na poklesu se částečně podílela mírná zima, ovšem samotné počasí by tak velký úbytek nezpůsobilo. Zdražení emisních povolenek a zavírání elektráren, především černouhelných, vedlo k poklesu emisí v energetice o 4,5 procenta. Nižší množství vyprodukovaných škodlivin o 2,9 procenta zaznamenal dokonce i sektor dopravy, což je z pohledu emisí nejproblematičtější odvětví. Z toho vyplývá, že značný vliv na snížení emisí měl růst nákladů spojený s jejich produkcí, ať už šlo o povolenky nebo pohonné hmoty. Tak nejspíš uvažuje i kancléřka Angela Merkelová. Pouhý den po zveřejnění nových dat oznámila v Bundestagu, že takzvaný klimatický kabinet prověřuje závěry posudku, který se vyslovuje o zpoplatnění emisí mimo sektory zatížené povolenkami. Za vznik takzvané uhlíkové daně lobbuje řada ekologických organizací i firem. „Cena povolenek je příliš nízká, navíc zahrnují pouze energetiku a vybraný průmysl.

V sobotu nad ránem došlo k průlomu v ostře sledovaných jednáních německé “uhelné komise”, který může zásadně urychlit konec doby uhelné v Evropě. Představitelé a představitelky spolkových zemí historicky spojených s těžbou a spalováním uhlí, se spolu se zástupci průmyslu, odborů a ekologických organizací po 20 hodinách závěrečného jednání dohodli na kompromisu - Německo by podle nich mělo opustit těžbu a spalování uhlí k roku 2038 a pokud to půjde, tak již v roce 2035.

Čtěte také: Umweltplakette

“Uhelné” spolkové země chtěly rozsáhlé dotace na restrukturalizaci ekonomiky (60 miliard euro během následujících třiceti let). Komise se nakonec shodla na 40 miliardách. Původním návrhem bylo ukončit těžbu a spalování uhlí postupně do roku 2040. I to bylo sice výrazně dříve, než jsou plány uhelného průmyslu, ale pro splnění Pařížské klimatické dohody a zastavení změny klimatu na relativně bezpečné úrovni to nestačí. Ekologické organizace a progresivní průmysl naopak hájily odstavení uhelných elektráren do roku 2030. To je podle propočtů respektovaných odborníků z Fraunhofer-Institut für Energiewirtschaft und Energiesystemtechnik realistické i při odstavení jaderných bloků v roce 2022.

Jednání “uhelné komise” od začátku provázely velké demonstrace, na nichž lidé žádali co nejrychlejší ukončení závislosti na uhlí. Největší bylo shromáždění padesáti tisíc lidí u velkolomu Hambach u Kolína nad Rýnem, kde by těžba uhlí zničila i cenný les.

“Konec uhlí v Německu až v roce 2035 nebo dokonce 2038 není splněným přáním ekologických organizací, jde o tvrdě vyjednaný kompromis vyhovující spíše spolkovým zemím, jejichž ekonomika je s těžbou a spalováním tohoto fosilního paliva silně spojena. Avšak přesto je to zcela zásadní zlom. Vzhledem k významu Německa nová dohoda urychlí celkový odklon Evropy od uhlí. “Německo prošlapává cestu v nezbytné modernizaci energetiky. Můžeme se poučit, co dělat jinak a třebas i lépe.

Čtěte také: Německá řešení pro jaderný odpad

tags: #Německo #znečišťování #ovzduší #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Počasí v Arles
• Kompostování v českém zemědělství
• Problémy a řešení likvidace odpadu v Indii
• Průvodce Zařazováním Odpadů
• Dotace na výměnu kotlů