Neočkované děti a ohrožení: Blog o diskriminaci a datech

Stupňování diskriminace neprivilegované menšiny neočkovaných by mělo být zamezeno.

Cestovní omezení a diskriminace v EU

I když Evropská unie v článku 3 Smlouvy o EU slibuje: ‚Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ...‘, tak úplně volný ten pohyb není a zejména příslušníci neprivilegované menšiny to mají evidentně těžší.

Nicméně tyto cestovní peripetie příslušníka neprivilegované menšiny jsou pouhým slabým odvárkem trablů, které mají neočkovaní občané jiných států Evropské unie.

Toho uskupení, které v článku 2 Smlouvy o EU slibuje: ‚Unie je založena na hodnotách úcty k lidské důstojnosti, svobody, demokracie, rovnosti, právního státu a dodržování lidských práv, včetně práv příslušníků menšin. Tyto hodnoty jsou společné členským státům ve společnosti vyznačující se pluralismem, nepřípustností diskriminace, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.‘

Pěkná slova. Ale skutek utek. Vyhazovy příslušníků neprivilegované minority z práce již nastávají ve Francii. V sousedním Německu uvažují (a mnohé podniky to už z vlastní iniciativy realizují), že již nebude neočkovaným umožněno „čerpání služeb“ - tedy třeba i návštěva hospody - a to ani když se nechají otestovat na koronavirus. Jistě se budou inspirovat i další státy Evropské unie. Aktuálně je však na „špici“ z největších zemí EU Itálie, kde od poloviny října budou moci jít do práce a dostávat mzdu pouze příslušníci privilegované majority - očkovaní.

Čtěte také: Podmínky účasti: Neočkované dítě a škola

Bez ohledu na nepřípustnost diskriminace, bez ohledu na rovnost, bez ohledu na práva příslušníků menšin, bez ohledu na toleranci, bez ohledu na pluralismus, bez ohledu na spravedlnost, bez ohledu na svobodu.

Neočkovaným tedy v EU zřejmě pšenka nepokvete. Příslušník neprivilegované minority se musí připravit na nevlídné zacházení. Na podporu od privilegované majority, tedy těch očkovaných, se zatím spoléhat nemůže. Ti jsou spokojeni, že jsou příslušníky privilegované většiny, rádi svá privilegia „čerpají“ a nebudou si přece pálit prsty za nějaké neočkované „blázny“, když přeci očkování je „všeobecné dobro“.

Pokud i Česká republika bude legislativně přebírat ohledně nucení k očkování to, co se děje v některých státech Evropské unie, pak příslušník neprivilegované minority bude stále více diskriminován nejen při cestování, ale i doma. Bohužel to hrozí - postupné přitvrzování může nastat po našich nastávajících volbách, po kterých vítězné strany buď samy iniciativně mohou zavádět další restrikce pro neočkované, nebo budou podléhat tlaku na jejich zavádění z EU. To vše i mimo nouzový stav, který by něco takového do jisté míry ospravedlňoval.

Data o smrtnosti a hospitalizaci v Anglii

Podívejme se však - a to je v tomto článku to hlavní - i na data smrtnosti covid-19 v rozdělení očkovaný/neočkovaný. Bohužel ministerstvo zdravotnictví ČR tato data nezveřejňuje (alespoň jsem o tom neslyšel), i když se jedná o velmi podstatný faktor analýzy nezbytné pro případné budoucí vakcinačního úsilí.

Tudíž je třeba čerpat informace alespoň ze zahraničí. Velká Británie disponuje daty z Anglie (data Public Health England, SARS-CoV-2 variants of concern and variants in England, Technical report 22 z 3.9.2021), z nichž je možno vydedukovat smrtnost v dělení na očkované a neočkované pro aktuálně nejrozšířenější variantu koronaviru - delta.

Čtěte také: Studie o očkování dětí

Navíc daná data v tabulce 5 této zprávy provádějí dělení pro občany pod 50 let věku a 50 či více let, což je důležitý indikátor pro největší rizikovou skupinu - seniory (data pod 50 let ji neobsahují, zatímco data pro věk 50 a více let ano).

Pokud z dat sebraných za období 1.2.-29.8.2021 vypočteme poměry zemřelých ku pozitivně testovaným v jednotlivých skupinách (očkovaní-neočkovaní, pod či nad 50 let), dojdeme k následujícímu grafu, kde číselné údaje jsou uvedeny v procentech:

První, co čtenáře při pohledu na data zřejmě napadne, je, že existuje obrovský rozdíl mezi smrtností nad a pod 50 let věku. Modré sloupce zobrazující hodnoty pro věk pod 50 let někde ani nejsou vidět, jak jsou nízké (číselná hodnota pro srovnání též uvedena) v porovnání s těmi červenými, tedy těmi pro věk nad 50 let. Ten rozdíl je 40 až 150násobný.

Zatímco pro občany ve věku 50 či více let je smrtnost v různých vakcinačních kategoriích 1,8-6,5%, pro občany ve věku pod 50 let je smrtnost 0,01-0,06%. Je zřejmé, že pokud by bylo věkové dělení jemnější (např. po desetiletích), pak by rozdíl mezi nejstaršími a nejmladšími byl ještě markantnější a u dětí by byla smrtnost nejnižší.

Druhé evidentní je, že vakcinace pomáhá snížit smrtnost u občanů ve věku 50 či více let trojnásobně (z 6,5% na 2%), zatímco pro občany ve věku pod 50 let je snížení smrtnosti v důsledku očkování mnohem menší (z 0,046% bez očkování na 0,031% s očkováním, při statistické chybě cca 0,005 %). Navíc u té mladší kategorie efekt vakcinace velmi rychle slábne, takže více než 14 dní po 2. očkovací dávce je již smrtnost vyšší (nebo v rámci statistické chyby stejná), nežli bez očkování: 0,059% s chybu 0,010%.

Čtěte také: Očkování a školy v přírodě v ČR

Ze stejného reportu lze posoudit i počty hospitalizací u vakcinovaných a nevakcinovaných.

Z obrázku je vidět u hospitalizací opět značný - i když nikoliv už extrémní jako u smrtnosti - rozdíl pro mladší a pro starší pacienty. Dále: Očkování pomáhá snížit množství hospitalizací opět cca 3x lidem 50 let a více, z cca 7,6% na 2,5%. Pro mladší 50 let je u hospitalizací snížení po vakcinaci z cca 1% na 0,5%, tedy 2x.

Tudíž existuje snížení i u nich. Ovšem opět bude pravděpodobně platit, že kdyby byla distribuce provedena jemněji, pak bychom viděli, že efekt zlepšení daného parametru po vakcinaci např. u 30letých je zanedbatelný.

Navíc je nebezpečí hospitalizace pro lidi mladší 50 let nutno porovnávat s riziky vakcinace samotné, tj. např. s nebezpečím syndromu trombózy s trombocytopenií po aplikaci dávky u vektorových typů vakcín (viz stanovisko České vakcinologické společnosti z května t.r. ohledně dvou tzv. vektorových vakcín ).

Pozitivní efekt snížení nebezpečí hospitalizace na covid-19 po vakcinaci z 1% na 0,5% u mladších ročníků může být vykompenzován i dalšími nežádoucími účinky (těch nahlášených podezření je okolo 0,1 %, ale nenahlášených lehčích komplikací bude mnohem více). Navíc je třeba zvážit i případná dlouhodobá rizika spojená s neúplným otestováním vakcín. Tedy dle mne nelze vakcinaci s čistým svědomím paušálně mladším ročníkům doporučit.

Pokud má ministerstvo zdravotnictví k dispozici data o účinnosti vakcinace, ze kterých vyvozuje něco jiného, pak sem s nimi, nechť je zveřejní spolu s ostatními údaji, o kterých běžně ohledně koronaviru informuje. Do té doby, při zvážení výše uvedeného, jsem toho názoru, že neexistuje ani medicínský důvod nutit občany z nerizikových skupin k očkování, ať již přímo či nepřímo.

Očkování seniorů je efektivní a lze ho doporučit. Mladším ročníkům, kteří zároveň nejsou příslušníky některé z rizikových skupin, však nikoliv. Samozřejmě, naopak seniorům (a zřejmě i dalším rizikovým skupinám) lze vakcinaci velmi doporučit. Ale ani oni by neměli být do očkování nuceni.

V případě, že by došlo k prudkému nárůstu nakažených a hrozbě přehlcení zdravotního systému (jako např. v nejproočkovanější zemi na světě - v Izraeli), bude se jednat o částečné selhání vakcinace, která právě tomuto měla zabránit - jak nám bylo horem dolem vtloukáno do hlavy mnoha odborníky v mainstreamových médiích (čímž vzbudili jistá očekávání, která by nebyla splněna).

Pak by už ovšem konečně opravdu stálo za to zaměřit se nikoliv na nucení nerizikových skupin do nedostatečně účinné vakcinace, ale spíše na masivní testování slibných léků (například již existujících a otestovaných na jiné choroby) a levnějších než Regeneron. I kdyby takový efektivní lék neměl otestované dlouhodobé účinky (jak je tomu ostatně i u vakcín), případné škody z použití takového léku (aplikovaného jen nemocným) by byly menší, nežli škody zůsobené nedostatečně vyzkoušenou vakcinací (která je aplikována více než polovině populace).

Apel na privilegovanou majoritu

Aby se nestupňovala diskriminace neočkovaných, tedy té neprivilegované menšiny, apeluji na privilegovanou majoritu, tedy očkované, aby respektovali právo neočkovaných se nenechat očkovat, a nebýt za to (přímo či nepřímo) diskriminováni.

Měli by si uvědomit, že v budoucnu se i oni, privilegovaní, mohou stát neprivilegovanými v nějakém naprosto jiném ohledu, kdy budou ve jménu nějakého vyššího „dobra“ nuceni k něčemu, co sami o své vůli nechtějí. A pak se budou divit, že ostatní - příslušníci nějaké budoucí privilegované většiny - mlčí a nezvednou hlas na jejich podporu.

Případ neočkované dívky a rozhodnutí soudu

V medializovaném případě dívky, kterou se po drobném poranění kvůli chybějícímu očkování pokoušel odebrat a umístit do nemocnice Okresní soud v Českém Krumlově, má nový a pro rodinu pozitivní vývoj - navzdory opačnému stanovisku OSPODu došlo k zastavení řízení o preventivní, výchovná a sankční opatření, ve kterém rodičům hrozil zásah do jejich rodičovských práv.

Po provedeném dokazování soudkyně rozhodla o zastavení řízení. Uvedla, že toto řízení nenahrazuje správní řízení, ve kterém může být rodičům uložena pokuta za neočkování svých dětí, a že zjišťovala to, zda v případě péče o nezletilou je dán zákonný prostor pro zásah do svobodného výkonu rodičovských práv za účelem zajištění řádné péče o dítě.

„(…) nelze jinak než uzavřít, že není v konkrétním případě na místě lpět na ochraně veřejného zájmu zákonem předvídaným postupem a to nastavením opatření, které by omezovaly výkon rodičovských práv a povinností při výchově nezletilé. (…) Soud má za to, že není důvod ke změně poměrů nezletilé nastavením konkrétních výchovných opatření.

Tímto rozhodnutím končí represivní postup státu vůči rodině, ale nekončí případ jako takový.

Práva rodičů a očkování dětí

Hned úvodem je potřeba vysvětlit, že svobodný informovaný souhlas se zákrokem včetně očkování poskytují za své dítě rodiče, kteří také mají rodičovskou zodpovědnost. Očkování nepatří mezi zákroky, které je možné provést bez souhlasu rodičů. Vzhledem k tomu, že očkování není povinné ve smyslu, že by bylo vynutitelné proti Vaší vůli, je rozhodnutí jen na Vás.

Existuje sice možnost pokuty, pokud dítě nenaočkujete, ale tato možnost už prakticky nepřipadá v úvahu, protože po rozhodnutí Ústavního soudu III. ÚS 449/06 můžete argumentovat svým právem na svobodu myšlení, svědomí a náboženského přesvědčení. Očkování je povinné pouze v tom smyslu, že pediatr má povinnost Vám ho včas nabídnout.

Vy jej ale můžete odmítnout, odložit, zvolit si jinou vakcínu či jiné schéma. Stačí tedy oznámit pediatrovi, že očkování odmítáte nebo jakým způsobem si představujete, že očkování bude probíhat (později, jinou vakcínou, v jiném schématu apod.). Nejlepší je lékaři podepsat negativní revers a k němu přiložit ještě vlastní vyjádření k důvodům odmítnutí (vzor, vzor s komentářem).

Rodiče rozhodují o tom, kdy svoje dítě naočkují, a nic jim nebrání, aby si zjistili dostupné informace a na základě nich se rozhodli očkování posunout na později.

Naštěstí rozhodování o očkování je na rodičích a rodiče mohou očkování odmítnout, odložit či jinak rozložit apod. a nepotřebují k tomu písemné svolení odborného lékaře. Ovšem bylo by pro Vás lepší, kdybyste měli odborným lékařem uznanou oficiální kontraindikaci, neboť pak by pro Vás bylo mnohem snazší např. umístění dítěte do školky.

Informace o očkování a nežádoucí účinky

V souladu se zákonem o zdravotních službách by Vám měl poskytnout informace ošetřující lékař a můžete to po něm vyžadovat. V praxi ovšem tuto úlohu pediatři často neplní anebo poskytují velmi jednostranné informace - pouze o výhodách očkování a o rizicích nemocí, proti kterým se očkuje.

Vzhledem k tomu, že žádné objektivní studie o poměru přínosů a rizik vakcín prakticky neexistují (protože takové studie není zájem financovat a provádět), je podle mého názoru v současné době otázka očkování převážně otázkou osobní víry a přesvědčení.

Dnes nikdo šíření informací nebrání, můžete číst zahraniční i tuzemské knihy, články, weby odborných společností, úřadů i sdružení rodičů. Můžete si přečíst příbalové letáky (na webu www.vakciny.net nebo www.olecich.cz) nebo si požádat o informace o nahlášených včetně nahlášených nežádoucích účinků.

Pediatr je povinen neprodleně sdělovat hygienické stanici neobvyklé reakce po očkování a Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv též pouhá podezření na závažné nebo neočekávané nežádoucí účinky. V praxi je ovšem obrovská podhlášenost těchto nežádoucích účinků. Za nesplnění této povinnosti ovšem může Státní ústav pro kontrolu léčiv lékaři uložit pokutu až do výše 100.000 Kč.

Pokud rodiče zjistí, že lékař úmyslně nesplnil ohlašovací povinnost, mohou na to upozornit Státní ústav pro kontrolu léčiv a dát jim podnět k zahájení správního řízení o udělení pokuty. Rodiče ovšem tyto nežádoucí účinky mohou oznámit sami, na webu ústavu jsou k tomu uvedeny instrukce jak postupovat.

Rodiče nemohou změnit vzdělávací systém lékařů, který je navíc často ovlivňován sponzoringem farmaceutických firem, ale měli by si dobře zvolit lékaře, ke kterému mají důvěru. Ovšem i tak nemusí zcela nekriticky a bezhlavě na lékaře spoléhat, ale sami mohou zodpovědně posuzovat zájem svého dítěte tak, aby nepoškodili jeho zdraví.

V případě, že dojde k problémům po očkování, mohou si rodiče sami shánět informace o dalším postupu a pročíst si příbalový leták a případně další navrhované očkování odložit, upravit nebo odmítnout.

V případě poškození dítěte po očkování mohou rodiče požadovat finanční kompenzaci. K tomu je ovšem nutná pomoc advokáta zkušeného v medicínském právu, protože je potřeba napadnout jako protiústavní současný stav, kdy stát nepřebírá za nežádoucí účinky „povinného“ očkování žádnou odpovědnost.

Je třeba opět zdůraznit, že o očkování dítěte nerozhoduje lékař, ale rodič. Pokud rodič s očkováním nesouhlasí, nebo jej chce odložit či chce jinou než standardní vakcínu, lékař nemá žádný způsob jak si očkování vynucovat.

Rodiče mohou nežádoucí účinky oznámit sami (viz výše). Lékař nemá rodiče právo k ničemu „nutit“, může pouze informovat a nabízet určitou zdravotní péči. Pokud s ní rodiče nesouhlasí, může je lékař požádat o podepsání nesouhlasu formou negativního reversu.

Rodiče mohou také lékaři předat svoje vyjádření s důvody, proč nechtějí očkovat. Tímto způsobem se lékař zbaví právní odpovědnosti za neprovedení očkování a zároveň je to férový a nekonfliktní způsob řešení situace.

Očkovací politika státu a odpovědnost

O koncepci očkování netransparentně rozhoduje jednostranně zaměřená skupinka proočkovacích lidí na ministerstvu zdravotnictví a do rozhodování jsou zapojeni i lidé napojení na farmaceutický průmysl.

Oficiálně ministerstvo sice tvrdí, že rozhodování je založeno na odborných poznatcích a na doporučeních Světové zdravotnické organizace, ovšem skutečnost je jiná. Ministerstvo neváhá dokonce podporovat propagandu očkování proti planým neštovicím.

Především neexistují objektivní studie porovnávající zdravotní stav očkovaných a neočkovaných dětí, které by byly nejvíce vypovídající, zvlášť s ohledem na výskyt závažných onemocnění, jejichž příčiny jsou do velké míry neznámé.

Očkování mělo v historii svůj význam, i když patrně je značně přeceňovaný, neboť na snížení výskytu určitých onemocnění se podílely i další vlivy, jako je zlepšení hygieny, lékařské péče a životních podmínek.

V současné době neexistují důkazy o převaze výhod očkování nad jeho riziky.

tags: #neočkované #děti #ohrožení #blog

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná mobilita
• Eko cyklooblečení test
• Zero waste a elektroodpad
• Merch a výroba skleněných lahví
• Výroba raketového padáku krok za krokem