Místní poplatky jsou pro chod měst nezbytné, neboť se z nich financuje například úklid, osvětlení nebo údržba veřejných prostranství. Jenže ne všichni občané své závazky vůči městům plní. Desítky milionů korun - to je výše pohledávek, kterou má průměrné okresní město vůči neplatičům poplatků, pokut nebo nájemného. U krajských měst jsou to i stovky milionů.
„Největší objem (14,2 mil. Kč) se týkal poplatku za komunální odpad, kde poplatek nemělo uhrazeno 6 320 dlužníků, tj. 13,4 % z celkového počtu poplatníků,“ představuje situaci ve městě primátor Přerova Petr Vrána. V Ostravě je suma řádově vyšší: Pohledávky z nezaplacení poplatku za komunální odpad činí bezmála 175 milionů a pohledávky na pokutách za silniční přestupky (rychlost, jízda na červenou atd.) dalších 138 milionů.
Většina dlužníků patří do skupiny sociálně slabších občanů, kteří mají často problémy se splácením i jiných závazků.
Povinnosti spojené s poplatkem za komunální odpad
Dne 1. 1. 2025 nabyla účinnosti Obecně závazná vyhláška č. Poplatníci splňující nárok na osvobození dle vyhlášky, musí podat Ohlášení nároku na osvobození i s příslušnými doklady prokazujícími tento nárok do 31.12.
Od poplatku je dle zákona č. osvobozena osoba, které poplatková povinnost vznikla z důvodu vlastnictví stavby pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášená žádná fyzická osoba a která se nachází na území města Ústí nad Labem a zároveň alespoň jeden z vlastníků je poplatníkem dle čl. 3 odst. 1 písm. Od poplatku je dle zákona č. osvobozena osoba s přiznaným III. stupněm závislosti (těžká závislost) nebo IV.
Čtěte také: Problém neplatičů v Jablonci
Upozorňujeme, že poplatek je nutné hradit jednotlivě za každého poplatníka. Např. domácnost se dvěma členy musí provést dvě platby (za každého člena domácnosti zvlášť s příslušným variabilním symbolem). Termín schůzky je možné rezervovat pomocí online objednání.
Pokud poplatník bude mít u správce poplatku evidovány nedoplatky za komunální odpad za předchozí roky, bude jakákoliv jeho platba použita přednostně na úhradu jeho nedoplatků z minulých let. Pořadí úhrady stanovuje § 152 zákona č.
Vymáhání nedoplatků
Města využívají k vymáhání pohledávek širokou škálu nástrojů. Základním krokem je obvykle zaslání upomínky, popřípadě i neformální, například telefonická komunikace. Pokud dlužník ani na ni nereaguje, přistupují města k vymáhání prostřednictvím daňové exekuce.
„Vymáhání daňových nedoplatků je věnována značná pozornost a snahou je využít maximálně možnou zákonnou lhůtu pro vymáhání,“ potvrzuje primátor Přerova. V případě, že daňová exekuce není úspěšná, mohou města předat pohledávky soudním exekutorům. Ti mají k dispozici ještě širší paletu nástrojů, včetně možnosti prodeje dlužníkova majetku.
Problematika vymáhání pohledávek po neplatičích poplatků vyžaduje dlouhodobý a systematický přístup. I přes veškerou snahu se však nepodaří vymoci všechny pohledávky. „Pohledávky narůstají tzv. notorickým neplatičům (výjimkou nejsou celé rodiny), kteří neplatí místní poplatky, blokové pokuty i pokuty za přestupky, a to opakovaně. K největším neplatičům patří především sociálně slabí občané. Naštěstí se uvedený případ netýká příliš velkého množství lidí.
Čtěte také: Jablonec: Neplatiči a odpady
Prevence vzniku pohledávek
Brněnský příklad ukazuje, že města by se měla zaměřit nejen na vymáhání, ale především na prevenci. Je nutné, aby občané byli dobře informováni o svých povinnostech a aby měli možnost se na městský úřad obrátit s žádostí o pomoc v případě, že se dostanou do finančních potíží.
Radnice si uvědomují, že důležitější, než vymáhání pohledávek je jejich prevence. Proto se snaží občany o svých povinnostech informovat prostřednictvím různých kanálů, jako jsou webové stránky, městské zpravodaje nebo sociální sítě.
„Již od začátku roku uveřejňuje správce poplatku obecné informace o všech místních poplatcích (sazba, úlevy a osvobození, splatnost) na svých webových stránkách. V době splatnosti poplatku jsou tyto informace taktéž zveřejněny v městském zpravodaji (Magazín Zlín). Podobný postup používají v nedalekém Valašském Meziříčí.
Legislativní nedostatky
Studeník zároveň upozorňuje na některé legislativní nedostatky, které vymáhání dluhů komplikují. „Zásadní výhradu máme k nepostižitelnosti tzv. nezabavitelných částek na více bankovních účtech u jednoho dlužníka, tzn. pokud má dlužník zřízených u bank více účtů, nelze tyto nezabavitelné částky pro účel vymáhání sloučit.
Pohled na dlužníky a věřitele
„Příběhy dlužníků jsou líčené dramatičtěji, než jaká je realita. Věřitel je vykreslovaný jako predátor, přitom se jedná i o živnostníky, sousedy, známé nebo kolegy z práce,” upozorňuje soudní exekutor Lukáš Jícha. Politická vůle je v současné době napomáhat více dlužníkovi.
Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny
V médiích totiž daleko lépe rezonuje obraz chudého, zničeného dlužníka než příběh věřitele, který měl jen tu smůlu, že si vybral špatného životního partnera, odběratele, dodavatele nebo mu někdo vykradl sklep. Úplně se ale zapomíná na drobné věřitele - živnostníky, sousedy, známé nebo kolegy z práce. Skutečných věřitelů predátorů je ale dnes poměrně málo, naopak počty poškozených fyzických osob v postavení věřitele jsou v tisících.
Do vymáhaných pohledávek přitom nepatří jen úvěry, ale i nedoplatky na zdravotním pojištění, pokuty za přestupky, náhrada škody způsobené trestným činem, nezaplacené mzdy, dlužné nájemné, nezaplacené faktury za dodané zboží, práce, služby a v neposlední řadě výživné. Věřitelem se člověk často stane spíše nedobrovolně.
Zastavování exekucí a dopady
Loni došlo k zastavování bezvýsledných exekucí. Když navážu na předchozí otázku - opticky to zvedlo vymahatelnost pohledávek. V evidenci nám totiž zůstaly jen takzvané živé exekuce, u kterých je něco skutečně hrazeno. Tím, že se snížil jejich objem, statisticky vzrostla úspěšnost vymáhání exekucí. Pro věřitele to ale znamená značkou komplikaci a ztrátu.
Řada pohledávek podle starého obchodního zákoníku se během exekuce promlčela a pokud by je chtěli věřitelé vymáhat znovu, riskují, že dlužník uplatní námitku promlčení a exekuce bude zastavena. Exekuce pro pohledávky vymáhané státem, zejména celní správou a finančními úřady, zastaveny nebyly, takže došlo k tomu, že stát z vymáhání vytěsnil soukromé věřitele a vylepšil si tím své pořadí pro uspokojení z majetku dlužníka.
Věřitel má možnost exekuci znovu zahájit, ale musí na začátku složit zálohu 500 korun. To ovšem znamená další návrhy, nové exekuce a opětovné zatížení jak pro soudy, tak pro exekutory. Co se dlužníka týče, tak představa, že když někomu zastavíte exekuci, stane se z něho řádně hospodařící člověk, bohužel není naplněná. U lidí, kterým byly exekuce zastaveny, často velmi rychle nabíhají nové.
Nezabavitelné částky a sociální dávky
Velkým tématem jsou také srážky ze mzdy. V posledních letech, zejména od roku 2019, jsme sledovali výrazně zrychlený nárůst nezabavitelné částky. Rostla rychleji než minimální nebo průměrná mzda. Výsledkem byly absurdní situace. Stávalo se například, že lidem v exekuci, kterým jsme dříve sráželi sedm tisíc korun měsíčně, jsme v době covidu sráželi 70 korun.
V praxi jsem zažil třeba případ, kdy byli v exekuci dva manželé, jejichž přiznaný příjem činil 50 tisíc korun na mzdách a my jsme jim sráželi 49 korun. V takových případech srážky úplně ztratily svůj smysl. Musí přijít na řadu další způsoby provedení exekuce. Lidé se pak divili, proč se jim dříve část peněz strhávala přímo z výplaty a najednou u nich zvoní exekutor. Neuvědomili si, že jim nyní zůstává více peněz z výplaty a že i věřitel má svá práva.
Začala tam vznikat také jakási nerovnost mezi dlužníky samotnými. Představte si dva důchodce. Jeden má čistý důchod 27 tisíc a druhý má čistý důchod 11 tisíc. Bere k tomu ale příspěvky na bydlení a další sociální dávky, takže ve výsledku mu to dá také příjem 27 tisíc. Jenže zatímco prvnímu důchodci srazíte z důchodu okolo čtyř tisíc, druhému, který má příjem nakombinovaný z důchodu a sociální dávek, nesrazíte vůbec nic.
Někteří dlužníci si oficiální příjem nastaví jen na nezbytné minimum. Už se objevily se návrhy, aby se do rozhodného příjmu dlužníka v insolvenčním a exekučním řízení, započítávaly nejen mzdy či důchody, ale také sociální dávky. Jsou to totiž peníze, které jsou příjmem a se kterými dlužník hospodaří, případně jimi pokrývá své potřeby, například bydlení. Dnes ale vidíme, že někteří dlužníci přecházejí do šedé ekonomiky - oficiální příjem si nastaví jen na nezbytné minimum, aby vůbec splnili podmínky oddlužení. Zbytek příjmů nepřiznávají, neodvádějí z nich daně a zároveň čerpají sociální dávky. Stát tak zatěžují hned dvakrát - jednak tím, že daně neplatí, a zároveň tím, že pobírají podporu, na kterou by jinak nemuseli mít nárok. Je pro ně výhodnější pracovat na černo, než kdyby měli legálně oficiální příjem.
Na úrovni měst se kupí nedobytné pohledávky na pokutách nebo poplatcích za svoz komunálního odpadu. Neplatiči nabyli dojmu, že pokud tyto dlužné čátky neuhradí, nic neriskují. Mohou klidně dál jezdit načerno, neplatit popelnice nebo páchat dopravní přestupky.
Zastaralé metody exekuce
Velkým problémem je zastaralost samotných způsobů provedení exekuce. Pokud se podíváme do občanského soudního řádu nebo exekučního řádu, najdeme tam postupy, které tu byly ještě za Rakouska-Uherska. Vůbec nereagují na to, že dnes žijeme v 21. století a ekonomika funguje úplně jinak. Najednou zjišťujeme, že se ekonomika děje úplně někde jinde než na úrovni účtů a mzdy.
Dnes už existují různé virtuální peněženky, investiční platformy a platební systémy mimo český bankovní sektor. Od roku 2004 jsme součástí Evropské unie, což znamená, že i na našem území máme volný pohyb osob, zboží, peněz a služeb. Také u nás díky tomu působí zahraniční banky, které zde ovšem nemají pobočky.
Povinný v exekuci, který má u nás postižený běžný účet, si založí například virtuální peněženku. Tyto prostředky jsou mimo současný český exekuční systém, a dlužník tak může prakticky odklánět své příjmy před věřiteli. Povinný v exekuci, si založí virtuální peněženku, čímž může odklánět své příjmy před věřiteli.
Věřitelé chtějí primárně získat zpět své peníze, ne vidět, že dlužník čelí trestnímu stíhání a přitom se jim dál vysmívá, protože je prakticky nepostižitelný. Dle mého názoru by mělo být cílem novelizovat jak exekuční řád, tak unijní právo na té úrovni, aby byly možné a dostupné přeshraniční postihy majetku.
Tohle je podobný případ. Provozovatelé kryptoměnových tržišť nebo úložišť namají sídlo ani pobočky na území České republiky, takže nám neposkytují součinnost. Jediná možnost je fyzicky zabavit nosič dat, na kterém jsou kryptoměny uložené.
V příštích novelizacích bych se zaměřil na možnost nemajetkových exekucí, kdy dlužníkovi vezmeme nějako svobodu jako například rybářský lístek, zbrojní průkaz či jinou licenci. Můžeme se bavit i o zákazu vstupu na sportovní akce.
Ochrana zranitelných osob
Je třeba se zamyslet nad zavedením přísnějšího režimu v exekucích v případech, kdy je oprávněným zvlášť zranitelná osoba. Jde například o oběti trestných činů, zaměstnance vymáhající nevyplacenou mzdu od svého zaměstnavatele nebo rodiče, kteří po bývalém partnerovi požadují výživné. V těchto případech se v praxi často stává, že dlužník podá návrh na zastavení exekuce a my musíme postupovat úplně stejně, jako kdyby věřitelem byla banka nebo investiční společnost. Není nijak zohledněno, že fyzická osoba je na těchto penězích existenčně závislá.
V takových případech by dávalo smysl zavést možnost předběžné vykonatelnosti jako součást exekučního procesu. Dnes můžete mít v řízeních o výživném nebo pracovních sporech předběžně vykonatelný exekuční titul, ale v exekuci vám to není nic platné, když se dlužník začne bránit. Řízení zabetonuje a k ničemu se jako věřitel rychleji nedostanete. To samé třeba s vyklizením nemovitosti, které je dnes pro věřitele nepřátelské.
Změna by v praxi znamenala, aby i při podaném návrhu na zastavení exekuce mohly být věřiteli vypláceny částky, které se podaří vymoci. Podobná úprava by byla potřebná také u exekucí na základě předběžných opatření - například když má někdo povinnost stáhnout výrobek z nabídky, odstranit zámek z plotu, umožnit průjezd nebo přestat vypouštět chemikálie do potoka. Jakmile se začne bránit, celé řízení se zablokuje a exekutor nemůže konat, přestože právě zde je zvýšený zájem na rychlosti postupu.
Bylo by vhodné nastavit pravidlo, že všechny opravné prostředky musí dlužník uplatnit na začátku řízení. Pokud jednou neuspěje, ať exekuce běží dál a není blokována. Když se chce dnes povinný procesně bránit, může řízení zabetonovat i na řadu let. V momentě, kdy mu soud už jeden návrh na zastavení exekuce zamítne, může bezodkladně podávat další návrhy. To samé se děje v případě podávání návrhů na odklad exekuce.
Protože v opačném případě to neskutečně zatěžuje soudy, které opětovně projednávají tutéž věc. Exekutorům to zase brání v provádění exekuce. Výsledkem je, že věřitelé čekají zbytečně na své peníze, majetek mezitím ztrácí na hodnotě a dlužník fakticky oddaluje splnění povinnosti. A kdo má zájem na patnáctileté exekuci?
Novela insolvenčního zákona
Velkým tématem je taky loňská novela insolvenčního zákona, která zkrátila plošně dobu oddlužení z pěti na tři roky. Sledujeme nárůst počtu zahájených insolvenčních řízení. Otázkou ale je, co bude na jejich konci - zda lidé procesem projdou úspěšně a začnou žít finančně spořádaný život, nebo se z něj nepoučí a po čase znovu spadnou do prodlení, což znovu roztočí kolo exekucí. Do insolvencí navíc odchází primárně dlužníci, kteří dosud stejně platili. Ti, kteří dlouhodobě neplatí, tam nevstupují vůbec. Záměr státu se tak opakovaně nenaplňuje.
Stát tvrdí, že do insolvence nechodí lidé kvůli překážkám a že je třeba pomoci nejchudším. Jenže si neuvědomuje, že „nejchudší“ jsou často lidé žijící mimo systém - bez oficiálního příjmu, pracující načerno nebo na živnostenský list, případně pobírající štědré sociální dávky. Pro tyto lidi dnes exekuce prakticky neexistuje. Sociální dávky postihnout nelze, stejně tak virtuální peněženky nebo zahraniční účty. Žijí tedy mimo exekuční dosah a v insolvenci by se chovali stejně. Do oddlužení půjdou jedině tehdy, pokud jim to přinese výraznou výhodu. Současná úprava jim ji ale nenabízí, spíše naopak.
Role celní správy
Část pravomocí exekutorů přešla letos na celníky, kteří například nově vymáhají drobné pohledávky obcí. Otázkou je, zda opravdu potřebujeme, aby Celní správa vymáhala běžné pohledávky. Stát jim platí uniformy, zbraně, mzdy i výsluhy… U celníků jsou veškeré náklady hrazené ze státního rozpočtu, dlužník platí možná tak jedno procento celkových nákladů na výkon exekuce Celní správou. Půjde tedy o mnohem dražší způsob vymáhání než u exekutora, kdy náklady na celý proces nese sám dlužník. Není to ani levné, není to efektivní, není to ani účelné. Namísto aby náklady nesl ten, kdo dluh způsobil, platí je společnost, ale skrytě ze státního rozpočtu.
Problémy exekutorských úřadů
Loni bylo zrušeno 26 exekutorských úřadů. Dlouhodobě je problém obsadit uvolněné exekutorské úřady. Profese exekutora uchazečům mnoho nenabízí - je to spousta povinností, vysoké a rostoucí náklady na naši činnost a práce probíhá v politicky velmi nestabilním prostředí. Na jednu stranu vám stát zakáže jakoukoliv jinou výdělečnou činnost než tu exekuční. Na druhou stranu ale na úseku exekučního tarifu vůbec nereaguje na obecný růst mezd. Jako zaměstnavatel máte povinnost zvyšovat mzdy svým zaměstnancům alespoň na úroveň minimální mzdy. Pochopitelně ale nikdo nechce dělat práci vykonavatele za minimální mzdu. Je to náročné po psychické i časové stránce. To samé exekutorský kandidát, který musí mít právnické vzdělání. Mnozí právníci ale dávají raději přednost jiným profesím. Stávají se z nich advokáti, soudní pracovníci, kandidáti na soudce… Mohou tak vydělávat lépe a pracovat v klidnějším prostředí.
Psychická náročnost profese exekutora
V Česku existuje značná společenská nevole vůči exekutorům a jejich zaměstnancům, kterou podporují sociální sítě, politici, média i někdy i státní úředníci. V praxi to znamená, že když vyrazíme do terénu a vysvětlíme účel návštěvy, setkáváme se často s agresí dlužníků. Místo toho, aby začali řešit svou povinnost, hledají důvody, proč jsme tam neoprávněně, a někdy si volají policii. Policie pak situaci vyjasní, ale primární agrese je přítomná už od začátku.
tags: #neplatiči #za #komunální #odpad #povinnosti #a
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]