Proč nepoužívat igelitové sáčky na odpadky

Plastové sáčky a igelitové tašky jsou dnes symbolem znečištění, ať už oceánů nebo rovnou celé planety. Když je něco zdarma, tak proč si toho nevzít víc, než by bylo třeba. Toto pravidlo platí i pro plastové tašky, které zákazníkům rozdávají zdarma české obchody a supermarkety.

Podle odhadů ministerstva životního prostředí si jich Češi každý rok vezmou až tři miliardy, což je devět tisíc tun plastu. Až devadesát procent jich skončí na skládkách, které se rozkládají mnoho desítek let. Odhozené tašky zabijí každý rok ve světě milion ptáků.

V celosvětovém měřítku je to stěží uvěřitelných 500 miliard ročně. Jen si pomyslete, kolik z nich skončí poházených po celé planetě. Sáčky, které si vyzvedneme u prodejců, se totiž používají velmi krátkou dobu, obvykle do 25 minut, a poté jsou vyhozeny.

Dopady plastového znečištění

Daleko od lidské civilizace na hladině Tichého oceánu se rozprostírá pás plastu zabírající plochu jako čtyři Německa. Vědci ve výzkumu odhadli množství koncentrovaného odpadu téměř na osmdesát tisíc tun a podle nich se skvrna rozrůstá velmi rychlým tempem. Tichomořský pás je však jen jedním z mnoha odpadových pásů, které znečišťují světové oceány. Vznikají tím, že lidé neustále vyrábí a - třeba jen po jednom použití - zase vyhazují plastové výrobky a obaly.

Ty kromě oceánů končí často i na ulicích či v lesích a následně znečišťují velké vodní zdroje, řeky, potoky a ohrožují volně žijící zvířata, která je v domnění, že jde o potravu, mohou konzumovat. S plasty na svých pobřežích bojuje i ráj na zemi: Thajsko.

Čtěte také: Průvodce výběrem ekologických tašek

Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních.

Odhaduje se, že každý rok doputuje do oceánů 8-12 milionů tun plastů (asi z 27 % se jedná o odpad spojený s rybářstvím). Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Plastovým odpadem je ohroženo více než 700 druhů mořských živočichů.

I země bez přístupu k moři mohou hrát klíčovou roli v řešení této krize. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Mezi hlavní toky, které celosvětově přispívají k znečištění světových oceánů plastem, patří řeka Mekong. V Evropě drží toto neslavné prvenství řeka Dunaj, která přinese do moře cca 1 500 tun plastu ročně!

Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. Mikroplasty se dnes nacházejí nejen v mořských plodech, ale i v pitné vodě, v tkáních živočichů i lidí a i ve vzduchu. Jsou tak drobné a lehké, že mohou být přenášeny vzduchem a dostat se i do oblastí, kde je přítomnost plastových produktů nulová. Mikroplasty jsou všude - a dostávají se i do lidského těla!

Mikroplasty byly nalezeny v dešťové vodě na místech, kde bychom to neočekávali - například v odlehlých oblastech, jako je Národní park Rocky Mountains v USA, nebo dokonce na Antarktidě. To ukazuje, jak rozšířené je znečištění mikroplasty.

Čtěte také: Řešení problému s igelitovými sáčky

Právě nedopalky patří mezi nejčastěji pohozený odpad a málokdo tuší, jak negativní mají dopad. Doba rozkladu je přibližně 15 let, po celou dobu se z nich ale uvolňují mikroplasty, dehet a další škodlivé látky - proto bychom odpad nikdy neměli pohazovat, ale vždy bychom jej měli vytřídit.

Regulace a snahy o omezení spotřeby plastů

Česko v roce 2018 zareagovalo nejen na povinnost vyplývající z evropského práva, ale především na znečištění přírody, které už je neúnosné. Jsou to už dva roky, co se Česká republika přidala k zemím, které zpoplatňují, a tím i omezují spotřebu plastových tašek. Každá země, která provedla určitou regulaci, zaznamenala značný pokles jejich spotřeby.

Zachránit svět před plastovým šílenstvím už se snaží mnoho zemí světa. Úplně první byla v roce 2002 Bangladéš, která zavedla totální zákaz plastových tašek. Některé další státy zatím volí, podobně jako Česko, zpoplatnění či částečný zákaz.

Ministerstvo životního prostředí navrhuje, aby se za tašky muselo platit. Pokud to nebudou obchody respektovat, mohlo by ministerstvo financí stanovit minimální cenu, kterou by obchody musely za tašky inkasovat. Na Čechy, kteří si často berou mnohem více tašek, než do kolika se jim vejde nákup, by to platit mohlo. Alespoň soudě podle irské zkušenosti, kde se podíl tašek na celkovém odpadu snížil po jejich zpoplatnění pětadvacetkrát.

Alternativy k plastovým sáčkům

Existuje mnoho dobrých způsobů, jak slavit, a ten nejjednodušší vyžaduje z vaší strany jednoduché řešení. I kdyby jen na jeden den, přineste si k prodejcům vlastní tašky, abyste si zboží vyzvedli. Některé obchody dokonce nabízejí slevy nebo jiné výhody pro zákazníky, kteří si přinesou své vlastní!

Čtěte také: Ekologické srovnání tašek: Igelit vs. papír

Když ale přijde na otázky klimatických změn, jejich dostupné alternativy - papírové a bavlněné tašky - jsou ve skutečnosti ještě horší variantou, než plasty. Jak to?

Na výrobu papírových tašek je zapotřebí více energie a vody, nejsou zrovna skladné a také váží o něco více, než sáčky plastové. Pak záleží, kde a z čeho jsou vlastně vyrobeny, jak dlouhou cestu k vám musely urazit.

„A bavlněné, látkové tašky, ty jsou ještě horší,“ říká profesorka Margaret Batesová, specialistka na odpadové hospodářství. „Pěstování bavlny je velmi intenzivní proces, zvlášť spotřebou vody. Protipólem materiálově a energeticky nákladných alternativ jsou plasty, na jejich výrobu je zapotřebí minimum energie a trocha ropy.

Papírová taška se stane stejně ekologickou jako plastový sáček poté, co ji použijeme nejméně třikrát. U bavlněné tašky se skóre vyrovná někde u 131 použití, kdy se dopady její výroby na životní prostředí využitelností srovnají s plastových sáčkem. Tedy za předpokladu, že se všechny tyto tašky dočkají řádné recyklace.

Studie britské Agentury pro životní prostředí, která zkoumala životní cyklus tašek ze supermarketů, přišla s překvapivým zjištěním. Podle ní má totiž běžná plastová taška oproti ostatním typům včetně papírových či textilních nejnižší dopad na životní prostředí hned v osmi z devíti kategorií. Její výroba nespotřebuje tolik energie - asi 4krát méně než výroba papírové tašky. Také z hlediska dopravy a nenáročnosti výroby jsou plastové tašky jasným favoritem. Vyrábí se totiž z vedlejšího produktu (v podstatě z odpadu) ropy či zemního plynu, který by vznikal i v případě, že by tyto obaly vůbec neexistovaly.

Ani ty si mimochodem ve výzkumu nevedly nejlépe. Pro transport stejného množství textilních tašek je třeba 80krát víc lodí a kamionů, než pro tašky plastové, přičemž se vyprodukuje 80krát víc oxidu uhličitého a spotřebuje 80krát víc paliva. Výše zmíněné samozřejmě platí pouze v případě, že každou z tašek použijeme jen jednou. Pokud tedy máte k plastovým taškám odpor, řešením může být opakované použití jiných typů.

Pokud tedy klasickou mikrotenovou tašku použijete jen jednou, tu papírovou musíte využít 4krát, tašku z polyetylenu s nízkou hustotou 5krát, z netkaného polypropylenu 11krát a bavlněnou 171krát. Podle dvou australských studií použijeme papírovou tašku v průměru pouze jednou a pak ji vyhodíme. Tašku z polyethylenu s nízkou hustotou používáme 10 až 12krát a tašky z bavlny se v průměru dočkají „jen“ 52 použití.

Co tedy s tím?

Jedním z hlavních poselství kampaně Ministerstva životního prostředí bylo právě to, abychom co nejvíce a opakovaně používali vlastní hlavu a vlastní tašku. Pokud tedy chcete co nejméně přispívat k plastovým mořím v oceánech i přírodě, nezapomínejte svou textilní tašku doma a využívejte ji co nejdéle, nejlépe několik let. Druhým nejlepším řešením je stále ještě plastová taška, zejména pokud ji použijete alespoň dvakrát.

Plastové tašky, které by měly být rozložitelné, ve skutečnosti v přírodě vydrží nejméně tři roky - aniž by se začaly rozkládat. Jde o vůbec první rozsáhlý výzkum toho, jak se rozkládají plasty, které jejich výrobci označují za „biodegradabilní“, tedy rozložitelné v přírodě. Vědci zkoumali jejich dva typy, jeden typ takzvaně kompostovatelné tašky a také tradiční plastové tašky, které nejsou rozložitelné - to vše v různých podmínkách v moři, na vzduchu i v zemi. Žádná z tašek se během experimentu v žádném z testovaných prostředí nerozložila.

Vědci z Plymouthu upozorňují, že řada výrobců těchto předmětů uvádí nepravdivé informace o tom, jak snadno a rychle se stanou součástí přírody. V ideálních podmínkách se plastový odpad rozkládá odpovídajícím způsobem - ale musí se jednat o kompost s vhodnou teplotou a vlhkostí. Naopak v běžných podmínkách se rozkládá mnohem pomaleji, než vědci předpokládali. Pokud by se tedy měl nějak intenzivněji plastový odpad recyklovat do přírody, bylo by potřeba dělat to ve speciálních zařízeních v kontrolovaných podmínkách - a to se zatím nikde neděje.

Environmentální dopad různých druhů tašek zkoumala nedávno také česká studie expertů z Vysoké školy chemicko-technologické. Ti popsali, že bavlněné tašky mají na životní prostředí horší dopad než polyesterové textilní tašky pro opakované použití. Autoři studie došli k závěru, že nejnižší environmentální dopady má textilní taška z polyesteru pro opakované použití. Až za ní se umístila taška z bavlny, i té organické, vlivem vyšší zátěže ve fázi pěstování bavlny v podobě emisí a spotřebované vody. Jako nejhorší varianta byla vyhodnocena taška vyrobená z tuhého plastu (LPDE) a za ní následovala taška z lehkého plastu (HDPE) a poté taška papírová. Papírová taška se totiž teoreticky vyrovná polyesterové tašce až v případě, že dojde k její sedminásobné recyklaci.

Podle EU představuje deset nejčastějších odpadků na plážích celých 43 % celkového odpadu v mořích a oceánech. Pro životní prostředí představuje littering dvojí zátěž: u plastových výrobků se nejčastěji mluví o všudypřítomných mikroplastech. Plastový odpad ale hlavně jako nevyužitý zdroj materiálu přispívá ke klimatickým změnám.

Jak snížit produkci odpadu

Je tedy zřejmé, že předcházení používání plastů a třídění těch použitých je v každém případě klíčové, a to i tehdy, když moře nemáme! Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku? A sváču si zabalím do igeliťáku, který pak vyhodím, nebo do krabičky, kterou umyju a použiji znovu? Každý krok směrem k udržitelnosti se počítá, u plastů obzvlášť…

Mnohem lepší by ale bylo přejít na udržitelnější způsoby balení potravin, případně bezobalové prodeje a další možné způsoby, jak plasty v našem životě omezit.

Abyste vyprodukovali co nejméně odpadu, vyplatí se produkty nakupovat, balit a přepravovat zodpovědně. Vyhněte se proto jednorázovým sáčkům - nahraďte je opakovaně použitelnými nebo použijte igelitové sáčky vícekrát. Při výběru produktů v obchodě se vyhněte těm, které mají plastové obaly. Ideální je vybírat produkty, které se prodávají bez obalu. Pokud to není možné, sáhněte po těch, které jsou balené ve skle nebo papíru - tedy v materiálech, které snadno zrecyklujete. Takový přístup výrazně snižuje množství odpadu a podporuje udržitelnější způsob nakupování.

Životní prostředí může být znečištěno nejen nadměrnou produkcí odpadků, ale také plýtváním potravinami. Potraviny, které se koupí a poté vyhodí, představují další produkci odpadu ve fázi výroby samotného jídla. Z tohoto důvodu se snažte zejména jídlem nijak neplýtvat. Nezapomeňte zkontrolovat data expirace a přiřaďte je k tomu, jaký máte připravený jídelníček na nadcházející dny. Výrobky s krátkou trvanlivostí bývají často levnější než stejné výrobky s delší trvanlivostí.

Přinášíme několik tipů, jak snížit množství plastových obalů:

• Používejte opakovaně použitelné plastové nádoby na jídlo.
• Preferujte vlastní opakovatelně použitelné kelímky a nádoby na čaje a kávu oproti jednorázovým.
• Nakupujte zeleninu a ovoce bez obalu.
• Preferujte restaurace a rychlé občerstvení, které používají udržitelné obaly na jídlo, nebo opakovatelně použitelné obaly, které lze oproti záloze vrátit.
• Mějte s sebou malý „osobní odpadkový koš“.

Zero waste

Pro ty, kteří hledají taková řešení, která umožňují proekologické aktivity a zároveň se starají o vlastní rozpočet, vzniklo hnutí zero waste a less waste. Zero waste představuje životní styl, při kterém se lidé aktivně snaží minimalizovat množství odpadu a omezit plýtvání s ohledem na životní prostředí. Tento přístup můžete snadno uplatnit i ve své domácnosti.

Možná si říkáte, že vaše snaha nic nezmění. Ekologické organizace varují, že do roku 2050 bude v oceánech více plastu než ryb. Proto se vyplatí začít jednat hned. Zero waste neznamená, že přestanete produkovat odpad úplně. Začněte tím, že přehodnotíte své každodenní návyky. Používejte opakovaně například látkové sáčky na ovoce a zeleninu místo jednorázových plastových.

Pravidla nulového odpadu pomáhají snížit množství vyprodukovaného odpadu a omezit plýtvání potravinami. Zero waste přístup vede k menšímu množství odpadu, dává některým věcem druhý život a pomáhá snižovat plýtvání potravinami. Tím zároveň chráníme životní prostředí.

Opatření zaměřená na snížení množství produkovaného odpadu a snížení plýtvání potravinami představuje několik jednoduchých pravidel, která by se měla dodržovat každý den. Více o těchto aktivitách se jistě dozvíte na stránkách skupin věnujících se tomuto hnutí.

Pokud se vám zdá obtížné hned od začátku žít zcela bez odpadu, začněte s principy less waste - mírnější variantou, která vám umožní postupně si osvojit nové návyky a přirozeně přejít k šetrnějšímu životnímu stylu.

Proč tolik lidí zavádí principy zero waste myšlenky do svého života? Snížení množství vyprodukovaného odpadu přináší nejen ekologické, ale i finanční výhody - platíte méně za jeho likvidaci. Zero waste životní styl znamená také omezení plýtvání potravinami a používání opakovaně použitelných obalů. S filozofií zero waste můžete začít postupně, malými kroky. Stačí si víc vážit věcí, které už vlastníte, třídit odpad, využívat ho znovu a přestat plýtvat jídlem.

Doba rozkladu odpadu

Zahozený papírek, plastová láhev, nedopalek… zbavit se jich můžeme během vteřiny - ale z přírody často zmizí až za desítky nebo stovky let. Některé věci se nerozloží nikdy. Pojďme se na to podívat blíž.

Mnohé z toho, co vyhodíme, tu zůstává desítky až stovky let. Přitom stačí tak málo: odpad správně třídit, kompostovat, používat opakovaně nebo se mu úplně vyhnout.

Zahozený odpad je problém. Plasty, syntetické obaly a zbytky potravin zanechávají v půdě toxické stopy. A když k tomu přidáme agresivní chemická hnojiva nebo postřiky, dostává příroda dvojitou dávku zátěže. Půdní mikroorganismy mizí, hmyz vymírá a rostliny ztrácejí přirozenou odolnost.

Doba rozkladu některých odpadů:

• Ohryzek od jablka: přibližně 14 dní
• Plastový kelímek a jiné plastové odpady: podle odhadů 70 let
• Igelitový sáček: přibližně čtvrt století
• PET láhev: dle odhadů potřebuje k rozkladu století celé

Co můžeme dělat:

• Třiďte odpad - poctivě: Papír, plast, sklo, bioodpad.
• Kompostujte zbytky z kuchyně a zahrady: Organický odpad nepatří do popelnice.
• Nakupujte s rozmyslem: Méně obalů, méně zbytečností, více kvality.
• Opravujte, recyklujte, darujte: Ne všechno, co doslouží vám, je skutečně na odpis.

tags: #proč #nepoužívat #igelitové #sáčky #na #odpadky

Oblíbené příspěvky:

• Ekologické dopady kácení lesů
• Účinný pomocník pro čištění ucpaných trubek
• Zpracování odpadu z tabákových listů
• Svoz odpadu: Novinky a kontakty
• Ekologický životopis Ondřeje Hudečka