Ochrana přírody a nerostné zdroje v České republice

Hlavním cílem projektu je výzkum, sledování a vyhodnocování stavu horninového prostředí, přírodních zdrojů, geologických rizik a geologických informací v celé ČR a poskytování nových poznatků nejen státní správě, ale také odborné i laické veřejnosti.

Výzkumné práce v oblasti přírodních zdrojů budou zaměřené na vybrána krasová území (Moravský, Hranický, Javoříčsko-Mladečský a Chýnovský kras), která jsou významná nejen jako hydrogeologické struktury s exploatovanými zdroji podzemní vody (pitné, minerální), ale také jako území velmi cenná z pohledu ochrany přírody.

Cílem prací je definování rozsahu infiltračního zázemí a rizikových faktorů pro kvalitu a množství podzemní vody jak v oblasti krasu, tak i v infiltrační ostalsti.

Výstupy projektu umožní efektivnější rozhodování příslušných institucí (MŽP, AOPK, ČHMÚ atd.) ve vztahu k požadavkům na podzemní vody a pro cílenou ochranu nově definovaných hydrogeologických struktur.

S klimatickými změnami a současným rozšiřováním společensko-ekonomických aktivit se přírodní prostředí i lidské hodnoty stávají zranitelnější svahovými pohyby.

Čtěte také: Vliv Energie na Přírodu

Pro ochranu krajiny a společnosti před škodami způsobenými tímto rizikovým geofaktorem je třeba co nejlépe znát a predikovat rizika, kterým jsou vystaveny.

Cílem je získat a shromáždit komplexní vědomosti o svahových pohybech na základě uplatnění moderních technologií, které následně povedou ke snížení nákladů při strategickém plánování a rozvoji území.

Vliv ochrany životního prostředí na těžbu surovin

Ovlivňuje ochrana životního prostředí těžbu surovin natolik, aby to bylo patrné v celosvětových statistikách?

Podíváme-li se však na detaily vývoje cen a globální produkce v druhé polovině tohoto století, lze nalézt globální změny, které jsou způsobeny omezováním poptávky v důsledku ochrany životního prostředí.

Cena a produkce nerostné suroviny je ovlivňována průběhem obchodních cyklů.

Čtěte také: Které zdroje energie jsou nejméně škodlivé?

Trh i obchodní cyklus nerostné suroviny může být lokální (klasické stavební suroviny - písky, štěrky, drcené kamenivo, cihly), regionální (cement, stavební sklo a keramika, uhlí, expandity) či globální (ropa, většina kovů, wollastonit, fluorit).

Délka střednědobých obchodních cyklů surovin se nyní pohybuje okolo 4-6 let.

Co všechno působí pohyb cen na trhu?

Vývoj trhu surovin byl vždy ovlivňován mezinárodním napětím.

Po konfrontaci v 50. letech nastalo období poměrně stabilních cen, kolísajících v závislosti na fázích ekonomických cyklů v USA.

Počátkem 70. let přišel „první ropný šok“ a vzrůst cen.

Čtěte také: Význam obnovitelné energie

Vzestup reálných cen (opravených o vliv inflace) kovů byl podporován strachem z nedostatku surovin.

Investovalo se do geologického průzkumu a vývoje nových úsporných technologií.

Po druhém ropném šoku 1979-80, spojeném s prudkým nárůstem cen, počaly reálné ceny surovin klesat.

Dnes se reálné ceny hlavních kovů pohybují mezi třetinou a polovinou cen z konce 50. let a desetinou až polovinou oproti cenám z období druhého naftového šoku.

Příklady vlivu omezení produkce na trh

• Polychlorované bifenyly (PCB) versus nikl, zinek a kadmium: PCB jsou toxické a jejich výroba byla zastavována koncem 70. let. Zakázány byly i další antikorozní nátěry, které obsahují olovo, organické sloučeniny cínu, kadmia aj. Proto prudce stoupla poptávka po antikorozních ocelích, pozinkovaných a kadmiovaných součástkách. Ceny zinku stouply na dvojnásobek, kadmia dokonce na šestinásobek. Zvýšené ceny měly za následek zavádění náhradních technologií.
• Fluorové sloučeniny a produkce fluoritu: Zostřování limitů obsahu fluoru v exhalacích skláren a hutí spolu se zákazy CFC způsobily prudký pád cen i produkce fluoritu, což potkalo i českou těžbu. Celková světová produkce fluoritu klesla během posledních šesti let o víc než milion tun.
• Azbest a minerální vlákna: Po sérii zákazů prodeje azbestových výrobků v USA od r. 1990 celosvětová produkce rychle klesala. Mezi potencionální karcinogeny byly zařazeny i produkty z minerálních a skleněných vláken.
• Olovnatý benzin a olovo: Podle některých epidemiologických studií vyšší obsahy olova snad snižují v populaci výskyt jedinců s vyšším IQ. Celková roční světová spotřeba olova neustále roste, podíl primárního olova (z rud) na celkové produkci však stále klesá, těžba stagnuje.
• Rtuť: Produkce rtuti stále klesá. Recyklace dosahuje asi 20 % a stále stoupá. Většina dolů je zakonzervována, těží jen občas, pak několik let prodávají produkci.

Z uvedených příkladů je zřejmé, že mezinárodně uznaná nebezpečnost nerostných surovin vede k poklesu spotřeby, poklesu výroby, růstu recyklace a snižování množství odpadů zatěžujících životní prostředí.

Na druhé straně omezení produkce jedné suroviny má za následek zvýšené používání jiné suroviny, která figuruje v nových či náhradních technologiích.

Kritické nerostné suroviny a legislativa EU

V Evropské unii se poslední dobou stále častěji skloňují výrazy jako kritické nerostné suroviny, konkurenceschopnost či strategická autonomie.

O dominantní roli Číny na poli kritických surovin a materiálů potřebných pro zelenou transformaci se na evropské úrovni diskutuje již delší dobu.

V posledním měsíci však došlo k novému vývoji, když Evropská komise zveřejnila dlouho očekávaný návrh zákona o kritických surovinách.

Většina těchto surovin je pro evropskou ekonomiku strategicky důležitá, ať už se jedná o využití v zelených technologiích, v obraně či v digitalizaci.

Právě kritickým surovinám se věnuje nová legislativa.

Podle ní má Evropská unie do roku 2030 být schopna pokrýt desetinu roční spotřeby kritických materiálů vlastní těžbou, 40 procent vlastním zpracováním a 15 procent vlastní recyklací.

Kromě toho by nemělo více než 65 procent jakéhokoliv strategického materiálu pocházet z jediné třetí země.

V současné době je EU těmto cílům dost vzdálená.

Pouze minimum evropské poptávky kritických surovin je pokryto těžbou na území EU.

Velmi dobře je to vidět v Africe, kde Čína razí velmi agresivní politiku.

Pro země jako EU či USA je teď prioritou pokusit se dominantní roli Číny alespoň částečně narušit, ať už zakládáním strategických partnerství se zeměmi bohatými na kritické suroviny, diverzifikací dodavatelských řetězců nebo pokrokem v recyklaci potřebných materiálů.

Evropa si je nových globálních dynamik dobře vědoma a snaží se na ně reagovat.

Návrh zákona o kritických nerostných surovinách ukazuje cestu, kterou by se Unie mohla vydat.

Evropské těžařské firmy mnoho let volají po urychlení povolovacích procesů a rozvolnění environmentálních a sociálních standardů.

Toho se jim nyní alespoň v případě strategických kritických surovin nejspíš dostane.

Nevládní organizace ovšem varují před přílišným osekáním požadavků a kontrolních mechanismů těžby.

Stejně tak by přílišné urychlení povolovacích lhůt mohlo vést k omezení přístupu místní veřejnosti k ovlivnění celého procesu.

Aby Evropa mohla být více nezávislá na dovozu kritických surovin z třetích zemí a zároveň neohrožovala vlastní přírodu a biodiverzitu, měla by se více než doposud zaměřit na cílené snižování spotřeby.

Současné plány Evropské komise nedávají dostatečný důraz na opatření snižující poptávku po primárních materiálech a snižující materiálovou intenzitu výrobních procesů.

Stejně tak cíl pro recyklaci kritických materiálů by mohl být vyšší.

Ochrana přírody na Svalbardu

Člověk, který prožil kus života v krkonošské tundře, si na Svalbardu s určitou mírou nadsázky připadá jako doma.

Spousta ledu, sněhu, skal a kamení, občas i něco málo zeleného, zima a mokro… Patrně celkový dojem návštěvníka, který na Svalbardu ráno vystoupí z obří turistické lodi a večer odplouvá zpět do tepla.

Opakované návštěvy různých lokalit však odhalují něco úplně jiného.

Ledovce opravdu dominují, ale jejich vlastní struktura i geomorfologické tvary, které po sobě zanechávají, jsou nesmírně pestré.

Vegetační doba trvá jen asi dva až tři měsíce, ale během polárního dne se na souostroví rostliny vyvíjejí skutečně před očima.

Středoevropský ornitolog je zvyklý, že výskyt ptačích druhů většinou určuje struktura vegetačního krytu.

Tento vztah však na řadě míst Svalbardu platí naprosto opačně.

Biomasu a druhovou pestrost vegetace stanovují ptáci.

Pod skalními stěnami, na kterých početně hnízdí mořské druhy, vidíme plochy sytě zelené a druhově bohaté vegetace, jen o kousek vedle, kde opeřenci mláďata nevyvádějí, nalezneme holé suti.

Zodpovědné jsou masy guána, jež se pod skalními hnízdišti hromadí.

tags: #nerostné #zdroje #ochrana #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Bor v přírodě
• Studium přírody
• Biologie bezobratlých živočichů
• Strategie přežití zvířat v zimě
• Účinné biologické přípravky