Neživá příroda: Voda a půda a jejich vlastnosti

21.03.2026

Dnešní článek se zaměří na téma neživá příroda. Konkrétněji si povíme o vodě a půdě a jejich vlastnostech.

Voda

Vodu rozdělujeme podle chuti na slanou (to jsou moře a oceány) a na sladkou (tam patří přehrady, rybníky, jezera, řeky a potoky).

Látky se v přírodě nachází ve 3 skupenstvích (podobách). Látky kapalné, příklad: voda, mléko. Látky plynné, příklad: pára.

Půda

Půda je cenné přírodní bohatství a je podmínkou existence rostlinstva, je jedním z hlavních „výrobních“ prostředků pro naše potraviny. Přežití a rozvoj všech suchozemských biologických společenstev, přirozených i umělých, závisí na tenké vrchní vrstvě Země.

Vznikla z povrchových zvětralin zemské kůry a z organických zbytků za působení půdotvorných činitelů. Mezi půdotvorné faktory patří matečná hornina, podnebné prvky, činnost organismů, činnost člověka, reliéf terénu, čas. Půda tvoří složitý otevřený systém, zahrnuje pevnou, kapalnou a plynnou složku.

Čtěte také: Geologie pro malé objevitele

Složení a charakter půd jsou hlavními faktory, které určují, jakým rostlinám se na daném místě bude dařit. Půdy se klasifikují podle různých hledisek na půdní typy a půdní druhy. Půda je substrátem pro růst rostlin a základním článkem potravního řetězce. Je životně důležitou zásobárnou vody pro suchozemské rostliny a mikroorganismy.

Organická hmota půdy je zásobárnou uhlíku, dusíku, fosforu a síry a přístupnost těchto prvků je ovlivňována činností mikroorganismů. Půda má důležitou roli ve stabilitě ekosystémů, zadržuje, ale za určitých podmínek i uvolňuje rizikové látky. Z půdy pochází mnoho surovin a složek stavebních materiálů.

Textura půdy

Textura půdy je základní fyzikální vlastnost půdy daná velikostí půdních částic. Ovlivňuje téměř všechny ostatní půdní vlastnosti, zvláště pórovitost, vodní a vzdušné poměry, velikost povrchové plochy, fyzikálně-chemické a biochemické procesy v půdě. Zrnitost půdy je kritériem pro klasifikaci půdních druhů.

Podle zrnitostního složení, tj. podle zastoupení jednotlivých velikostních skupin půdních zrn se půdy dělí na:

písčité až hlinitopísčité půdy (lehké půdy)
písčitohlinité až hlinité půdy (středně těžké půdy)
jílovitohlinité půdy až jíly (těžké půdy)
silně štěrkovité až kamenité půdy

Nejúrodnější jsou půdy složené ze zhruba stejných podílů písku (0,1 - 2 mm), prachu (0,01 - 0,05 mm) a jílu (jílnaté částice jsou útvary menší než 0,01mm). Obsah dostatečně jemných částic zajišťuje velkou plochu pro poutání minerálů a vody (které se na částice absorbují). Dostatek hrubých částic je důležitý pro vzduchové póry (komůrky), které mezi nimi vznikají.

Čtěte také: Výuka živé a neživé přírody: Praktický průvodce

Vzduchové komůrky zajišťují kyslík kořenům rostlin pro buněčné dýchání. Jestliže půda dostatečně nevysychá, kořeny se „udusí“, protože jsou tyto prostory naplněny stále vodou. Slepování jílovitých částic zabraňuje také humus, rozkládající se organický materiál vzniklý činností bakterií a hub z těl mrtvých organismů, jejich výkalů a jiného organického odpadu.

Vodní kapacita půdy

Vodní kapacita (schopnost půdy zadržovat v pórech po určitou dobu určité množství vody) je u různých půd různá. Závisí na velikosti půdních částeček, na obsahu humusu a struktuře.

Voda stoupá v různých vzorcích půdy různou rychlostí. Vzlínání nezávisí jen na kapilaritě, ale i na dalších faktorech.

Čtěte také: Znalosti o neživé přírodě

tags: #neživá #příroda #voda #vlastnosti