Norsko-španělský výskyt v přírodě

13.03.2026

Polární záře patří mezi nejúchvatnější přírodní jevy na naší planetě. Jedná se o fascinující světelné představení na noční obloze, které láká fotografy, vědce a milovníky přírody.

Každý, kdo touží vidět tento unikátní jev, by se měl alespoň jednou v životě vydat do polárních oblastí, kde je pozorování záře v celé kráse běžné, na rozdíl od území České republiky.

Jak vzniká polární záře?

Ve své podstatě je polární záře jakýmsi kosmickým tancem, jež probíhá v atmosféře ve výšce přes 90 kilometrů nad zemským povrchem.

Za vznikem dechberoucích barevných vln stojí poruchy v magnetosféře Země, jež má na svědomí sluneční vítr, tedy proud částic (protonů, elektronů a částic alfa - jader hélia) vycházejících ze Slunce.

Dle intenzity slunečního větru dochází k efektům různého rozsahu. Zatím však nejsou přesně známy fyzikální procesy, které vedou ke vzniku různých druhů polární záře.

Čtěte také: Přírodní ráje: Srovnání Finska a Norska

Jaké může mít polární záře barvy?

Elektricky nabité částice slunečního větru z magnetosféry se v atmosféře sráží s atomy kyslíku nebo dusíku a dochází k jejich excitaci nebo ionizaci.

Atomy kyslíku podle množství absorbované energie vyzařují buď nejběžnější zelené, nebo červenooranžové záření.

Atomy dusíku jsou po ionizaci zdrojem modrého a fialového záření, případně červeného záření ve chvíli, kdy se vrací z excitovaného stavu.

Kde a kdy lze pozorovat polární záři

Jak už název napovídá, polární záře je pozorovatelná především v oblastech blízkých severnímu a jižnímu magnetickému pólu Země, přičemž severní polární záře v Arktidě se nazývá aurora borealis a jižní polární záři v Antarktidě se říká aurora australis.

Ve středních zeměpisných šířkách se vyskytuje pouze výjimečně.

Čtěte také: Volně žijící zvířata v Norsku

Nejlepší období na pozorování polární záře:

Na severní polokouli: od září do března
Na jižní polokouli: od května do září

Tato období nabízí delší noc v daných oblastech a je v nich vyšší pravděpodobnost čisté oblohy bez oblačnosti. Sledovat polární záři na obloze je ideální uprostřed noci, kdy je nebe nejtemnější. Z toho důvodu byste také měli být raději dále od větších měst, které jsou zdrojem světelného smogu. Roli hraje také sluneční aktivita, která není stálá, ale průběžně se mění. Proto se vyplatí vzít v úvahu i předpověď sluneční aktivity.

Tipy, kam vyrazit za polární září

Pokud si chcete polární září užít naplno, vyplatí se vyrazit do některé z následujících oblastí:

Severní polokoule (aurora borealis)

Skandinávie - Norsko (Lofoty, Tromsø, Alta), Švédsko (Abisko, Kiruna) nebo Finsko (Nellim, Kakslauttanen)
Island (Reykjavík)
Severní Kanada a Aljaška - Yukon, Severozápadní teritoria, Aljaška (Fairbanks)
Skotsko (Orkneje, Shetlandy) - vzhledem k poloze dále od severního pólu více záleží na aktuálních podmínkách

Jižní polokoule (aurora australis)

Nový Zéland a Tasmánie - jižní oblasti těchto zemí, jako je Stewart Island na Novém Zélandu nebo jižní pobřeží Tasmánie
Patagonie - jižní části Argentiny a Chile
Antarktida - dobré místo pro pozorování jižní polární záře, ale kvůli extrémním podmínkám a těžké dostupnosti neobvyklé

Je možné polární záři vidět v ČR?

Když budete mít štěstí, nemusíte nutně jezdit tisíce kilometrů, abyste polární záři viděli. Sledovat ji lze i v České republice, byť nepříliš často. Ovšem, pokud už se nad českým územím objeví, jde stejně spíše o slabý odvar toho, co je možné vidět v příhodnějších lokalitách.

Za zhoršenou možností pozorování polární záře v ČR stojí vedle nevhodné geografické polohy (daleko od magnetických pólů Země) a nízké sluneční aktivity rovněž vysoké světelné znečištění, kterým je zasažena většina území.

Dá se předpovědět výskyt polární záře?

Výskyt sice nelze předpovědět se stoprocentní jistotou, ale na základě několika měření lze její viditelnost s vysokou pravděpodobností odhadnout. Předpověď se pak zvláště vyplatí sledovat, když chcete polární záři sledovat v oblasti, kde není běžně viditelná. Různé mobilní aplikace vás dokonce mohou na výskyt polární záře automaticky upozornit v závislosti na vaší poloze.

Čtěte také: Ubytování v Norsku: Chalupy

Jak si poradit bez aplikace?

Víte, že předpovědět polární záři dokážete i sami? Stačí vám k tomu jakákoliv foto optika. Buď mobilní telefon nebo fotoaparát. Pokud se přes mobil podíváte na oblohu a v určitém místě uvidíte lehce zelenou barvu, je to přesně to místo, kde se schyluje k polární záři a je čas vyrazit někam dále od světelného smogu.

Pouhým okem zatím zelenou barvu nedokážete rozlišit, ale věřte, že právě v tomto případě se už můžete těšit na úžasnou podívanou. Fotooptika má totiž schopnost rozlišení mnohem většího spektra odstínů barev než lidské oko (10 milionu lidské oko/16 milionu optika), a tak dříve vidí to, co vám zatím zůstává utajeno.

Toužíte-li po nezapomenutelném zážitku na celý život, kterým sledování polární záře bezesporu je, rozhodně neotálejte a ve správný čas se vydejte na to správné místo k pozorování.

Ochrana přírody v Evropě je realizována také prostřednictvím programu Federace EUROPARC „Transboundary Parks“.

Jako „Háldi transboundary area“ je označováno přeshraniční chráněné území na norsko-finské hranici, daleko za polárním kruhem, které je od roku 2020 oficiálně ustanoveno na základě dohody mezi finskou státní organizací Metsähallitus a norskou radou Národního parku Reisa. Od roku 2021 je toto území držitelem certifikátu v rámci programu Federace EUROPARC „Transboundary Parks“.

Háldi transboundary area je tvořeno celkem třemi velkoplošnými chráněnými územími. Na norské straně jsou to národní park Reisa a chráněná krajina Ráisduottarháldi, zatímco na finské straně se jedná o území divočiny Käsivarsi (finsky Käsivarren erämaa). Käsivarsi je druhým největším územím divočiny ve Finsku a nejnavštěvovanějším z celého Finska. Na finské straně jsou do přeshraničního parku zahrnuta též některá maloplošná chráněná území.

Přeshraniční park se rozkládá kolem 69. rovnoběžky severní šířky, více než 300 km severně od polárního kruhu. Název území Háldi (na finské straně Halti) je odvozen od hory, která se rozkládá na finsko-norské hranici, přičemž hlavní vrchol (1 361 m n. m.) leží na norské straně a je označován jako Ráisduottarháldi, kdežto bod Halti (1 324 m n. m.) ležící přímo na norsko-finské hranici představuje nejvyšší bod Finska.

Zdejší krajinu jako celek můžeme rozčlenit do tří základních částí: hory, plata (v norštině nazývaná „vidda“) a říční údolí.

Vegetace na platech je tvořena převážně mozaikou boreálního lesa a rašelinišť, jezer a říčních údolí. Většinu území přeshraničního parku Háldi pokrývá tundra. Vegetace horských partií je poměrně sporá, místy téměř bez vegetace, pouze v částech s vápencovým podkladem nalézáme bohatou arktickou květenu. Celkově platí, že vegetační sezóna je na horských hřbetech krátká, nepřesahuje 100 dní v roce.

Z významných zástupců obratlovců patří mezi charakteristické pro přeshraniční park Háldi zejména los, medvěd hnědý, rosomák, rys ostrovid, liška polární, lumík norský, orel skalní, raroh lovecký, bělokur horský a rousný, losos, siven severní.

Celkově lze říci, že velmi přísná ochrana spolu s velmi řídkou sítí cest představuje účinnou ochranu biodiverzity v tomto území, a to i přes určité kompromisy směrem k tradičnímu právu místních obyvatel a k rekreačnímu využití.

Oblast přeshraničního parku Háldi je prostorem, kde se potkává norská, finská a sámská kultura. Lze říci, že dnešní přeshraniční spolupráci v ochraně přírody zde dlouhodobě předcházely intenzivní kulturní a národnostní vazby po obou stranách státní hranice.

Cílem přeshraniční spolupráce zarámované certifikátem „Transboundary Parks“ Federace Europarc je chránit přírodní i kulturní hodnoty společného území a zajistit jejich udržitelné využívání do budoucna.

Výskyt medvěda hnědého

Na naší planetě žije podle odhadů asi 200 000 medvědů hnědý. Nejsilnější medvědí populace se nachází v rumunských Karpatech. Počet medvědů v Rumunsku je odhadován na 6 000 kusů (0,9 jedince na 10 km2). Nárůst medvědí populace v rumunských Karpatech dosahuje 10 až 15 %. Medvěd hnědý je i v Rumunsku chráněný, zároveň je ale řazen k lovným druhům.

Našeho turistu jistě bude nejvíce zajímat, jak je to se stavy medvědů na Slovensku. Nejvíce medvědů žije na středním Slovensku, kde je dostatek vhodných biotopů. V Polsku žije okolo 50 až 100 jedinců medvěda hnědého. V České republice se medvěd dnes (téměř) nevyskytuje. Počet medvědů v ukrajinských Karpatech je obvykle uváděn ve výši 300 kusů.

Dokonce i v Chorvatsku žije silná populace medvědů. Uváděné počty medvědů se však neopírají o systematický monitoring. Poměrně velká populace medvěda hnědého žije i v bulharských horách. V Alpách se medvědi téměř nevyskytují. Dnes se medvěd v Alpách opět objevuje, jedná se ale o reintrodukované populace.

Relativně stabilní populace medvěda hnědého ve Španělsku žije v Kantábrijských horách. Početnost této populace činí asi 220 jedinců.