Život v přírodě: Nosál červený

Při prolnutí životních prostředí dvou různých druhů se mohou docela změnit životní návyky.

Nosálové červení jsou roztomilá zvířátka.

Nosáli patří v zoologických zahradách mezi nejoblíbenější druhy zvířat.

Oblíbeného nosála červeného lidé už brzy uvidí jen na obrázcích a dokumentárních filmech.

Z českých zoologických zahrad totiž postupně zmizí, jejich chov a rozmnožování zakázala Evropská unie ve směrnici o invazivních druzích zvířat, která platí už rok.

Čtěte také: Pohřební ritus kultury šňůrové keramiky na Moravě

Celkem je ve vyhlášce vyjmenováno 88 druhů zvířat a rostlin, které se v zemích EU nesmí chovat či pěstovat.

Týká se to nejen drobných chovatelů, ale také zoologických zahrad, které mohou zakázané druhy nechat pouze dožít.

Návštěvníci tak už brzy na vlastní oči neuvidí mnoho oblíbených zvířat, jako jsou například mýval severní, ibis posvátný, nosál červený, psík mývalovitý, vrána domácí, želva nádherná, několik druhů veverek a mnoho dalších.

V táborské zoologické zahradě se však s nosálem setkáte i v budoucnu.

„Chov nosála červeného stejně jako mnoha dalších zvířecích druhů Evropská unie plošně zakázala.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi na červený koš

Tento zákaz se týká i zoologických zahrad, které zvířecí druhy vyjmenované ve směrnici nesmí dále množit a mohou je pouze nechat dožít.

My jsme však pro chov nosála červeného dostali výjimku, protože jsme ho zařadili do našeho výzkumu dlouhověkosti.

„Nosál červený je pro tento výzkum vhodný hlavně proto, že u tohoto druhu dosud nebyla popsána střední doby dožití ani nebyly nalezeny geny související s dlouhověkostí.

Ve spolupráci s mnoha zoologickými zahradami světa, které nosály červené chovají, zjistíme dobu dožití u minimálně sta jedinců, aby byla data statisticky významná.

Následně stanovíme střední dobu dožití a další parametry.

Čtěte také: Příroda a červený hmyz

U dlouhověkých jedinců provedeme bukání stěry pro izolaci DNA, stejný postup provedeme i u kontrolní skupiny.

Pokud budou u nosálů červených nalezeny geny související s dlouhověkostí, budou tyto geny využity jako markery pro dlouhověkost, což by umožnilo cílené křížení jedinců nesoucích geny související s dlouhověkostí.

Chov nosálů červených v českých zoo končí.

Nařízení EU o invazivních druzích považuje Korec za nedomyšlené.

„Směrnice EU o invazivních druzích je nesmyslná a nedomyšlená, na což jsem upozorňoval ještě před tím, než vstoupila v platnost.

Zásadním problémem je to, že invazivní druhy určuje plošně, aniž by brala v potaz lokální specifika.

Typickým příkladem je ibis posvátný, jehož chov je zakázán i v severoevropských zemích, kde by přitom ve volné přírodě nepřežil.

Ostatně ani nosál červený nedokáže přežít mrazivé teploty, tudíž pro naši přírodu v Česku problém nepředstavuje.

Společně s dalšími odborníky jsme volali po tom, aby si seznam invazivních druhů mohl sestavit každý stát sám podle vlastních podmínek, bohužel se to nestalo.

Jednotlivé země seznam mohou rozšiřovat, ale už ne z něj nějaký druh vyškrtnout.

Neprošla ani plošná výjimka pro zoologické zahrady.

Nosál červený pocházející z deštných pralesů jižní Ameriky je velmi inteligentní zvíře.

I díky tomu si je pořizovali indiáni, součástí jejich kmenů často bývaly nosálí samice.

Tato milá a bystrá zvířata si oblíbili také první kolonizátoři, kteří je přivezli do kontinentální Evropy.

V posledních letech se nosálové stali oblíbeným domácím mazlíčkem, přestože jejich chov v domácnosti není příliš vhodný.

Nosálové červení tráví většinu času na stromech, kde dokonce i jí a spí.

Také v ZOO Tábor ho nejčastěji najdete ve větvích, kde má díky svému šikovnému ocasu velmi dobrou stabilitu.

Velice citlivý nos dokáže otáčet až o 45 stupňů.

Samice žijí ve skupinách, které mají až dvě desítky jedinců.

Naopak samci žijí od dvou let samotářsky a samice vyhledávají jen v době páření.

Dorozumívají se různými zvuky i signály ocasem.

Nosálové jsou všežravci.

Způsob života: Žije v různých typech lesů od nížin až do nadmořské výšky okolo 3000 m, při pohybu na stromech udržuje rovnováhu pomocí dlouhého ocasu, který slouží také jako dorozumívací prostředek.

Na zemi má ocas nejčastěji zdvižený téměř kolmo vzhůru.

Nosál je velmi družný, po lesích se pohybuje ve skupinkách a dlouhým pohyblivým čenichem vyhledává něco k snědku, přitom je hlučný a vydává spoustu zvuků a skřeků.

Patří k šelmám (Carnivora), za potravu mu ale slouží vše, co je k jídlu, od semen a různých plodů přes hmyz, vajíčka i mláďata ptáků až po hlodavce, ještěrky a žáby.

Mnohdy se přibližuje i k lidem a vybírá koše.

Samice tvoří tlupy o deseti až třiceti členech a v době páření (od února do března) se k nim připojují samotářští samci.

Samice je březí přibližně 77 dní.

Asi 3-4 týdny před porodem opustí skupinu a postaví si hnízdo z větví a listí nebo použije dutinu stromu.

Vrhne 2-7 slepých mláďat, které 4 týdny sají mateřské mléko.

Mláďata vidí po 11 dnech života, po pěti měsících matka s potomky sestoupí z hnízda a vrátí se do své skupiny.

Rozmnožovat se začíná nosál ve 3-4 letech života.

Popis: Délka těla se pohybuje od 47-69 cm, hmotnost činí 3-5 kg, samec bývá větší, může dosáhnout hmotnosti až 12 kg.

Srst mývala bělohubého je šedavě hnědá.

Bílé zbarvený je na konci nosu, okolo očí, na tváři, uvnitř uší, na spodní straně krku a na břichu.

tags: #nosál #červený #život #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Emisní podmínky pro vozidla
• Vysvětlení potravního řetězce
• Více o skladbě trasy práce
• Otevřené dveře do přírody
• Údržba odpadu s uzávěrem vany