Bohumil Kraus: Král českých dudáků a mistr chodského folklóru

Roku 1970 bylo při rozhlasové soutěži celkem snadné vyhlásit nepochybného vítěze a jmenovat "králem českých dudáků" tehdy 62letého mistra svého nástroje Bohumi1a Krause (* 1. 6. 1908). Základní životopisné údaje této stati mají být jednak dalším příspěvkem do souboru medailónů předních lidových umělců současnosti, zároveň pak připomínají 70. životní jubileum stále fyzicky i duševně svěžího, avšak na veřejnosti již nevystupujícího vynikajícího českého dudáka.

Rodák z chodských Kanic B. Kraus pochází z učitelského rodu. Za své hudební základy děkuje především otci, absolventu plzeňského učitelského ústavu, houslistovi, klavíristovi a varhaníkovi Vojtěchu Krausovi (1879-1959). Elementární znalosti z hudební nauky, hry na housle a na klavír si B. Kraus dále prohloubil na domažlickém gymnáziu (1920-1923) a zvláště pak na učitelském ústavu v Plzni (absolutorium r. 1927).

Praxi chodských muzikantů poznal B. Kraus zblízka již jako chlapec, aby se pak zakrátko přímo zhlédl v dudách. První získaný nástroj od německého dudaře G. Knödla bylo ovšem nutno nejen opravit, ale současně původně ústy nafukované dudy zmodernizovat připojením dymáku; s obojím si dobře poradil dnes bezmála legendární újezdský výrobce dud - hodinář W. Šteffek (1841-1923). První veřejné vystoupení s dudami absolvoval B. Kraus po roce 1928 na své první učitelské štaci v Peci pod Čerchovem, kde jako sólista přispíval k pestrosti stolních besed skupiny úspěšných výtvarníků a zpěváků Bubeníčka, Leisse, Ludikara, Malého, Špillara ad.

Značný význam pro poznání chodské folklórní tradice mělo však Krausovo spoluúčinkování ve "velké selské muzice" s dudákem Havlem a klarinetisty Polkem a Pivoňkou. I v relativně snadné funkci houdka bylo zapotřebí pozorně sledovat střídání variací, meziher a dohrávek, i překvapivé modulace skokem ze základní tóniny Es (E) dur do dominantní tóniny B dur. Zvláště u tanečních písní, které slyšel B. S potřebnými zkušenostmi dudáka a houdka se pak B. Kraus roku 1937 dobře uplatnil na dalším učitelském místě v Mrákově, kde spolu s klarinetisty M. Konopem a J: Kozinou a houdkem J. Hanouškem hrál již nikoliv na housle, nýbrž na dudy.

S příchodem Krausových bratranců Rudolfa a Stanislava Svačinových ustálilo se složení po řadu let: známé chodské dudácké muziky do podoby: B. Kraus a S. Svačina - dudy, J. Mestl a J. Kozina - Es a B klarinety, R. Svačina - housle. Zvláště za války vyvíjela kapela ve spolupráci s několika zpěváky vlastenecky povzbuzující činnost, pohybující se až na hranicích legality. Zatčení souborového houdka gestapem roku 1944 znamenalo odmlku. V rozmanitém obsazení hudební složky mrákovského souboru působil B. Kraus s několika přerušeními až do roku 1970, kdy se stal jako "král českých dudáků" hudební ozdobou folklórní skupiny Haltravan. O dva roky později založil tzv. Chodské duo, v němž se jeho talentovaný dudácký odchovanec M. Černý ujal houslového partu.

Čtěte také: Cestovatelské zážitky: Příroda po dešti

Pro Supraphon a rozhlasovou stanici v Plzni natočil konečně prakticky všechna kmenová čísla svého sólistického repertoáru i několik ukázek sdružené hry. Ačkoliv je dosud v dobré duševní i tělesné kondici, B. Kraus totiž již krátce před svou sedmdesátkou upustil od veřejného vystupování a své "dudy - stradivárky" - výborný a v mnohém vylepšený Šteffkův nástroj - předal plzeňskému, respektive hornobřízskému dudákovi Z. Krausovo herní mistrovství zrálo do své nynější podoby ve folklórně živém prostředí déle než půl století, nemluvě ani o nespočetných cvičeních bezmála profesionálně disciplinovaného instrumentalisty.

Pozornost obrátil vedle vlastní hry také ke konstrukčním tajům dodnes "na koleně" empirickým postupem vznikajících nástrojů. Kromě výroby a úprav plátků, což bylo vždycky výsadou dobrých a současně i manuálně zručných dudáků, daří se Krausovi pozoruhodně dokonale vyladit melodické píšťaly a z vysoustružených polotovarů dokonce vyrobit nové "předničky" rozmanitého ladění. Zvláště hra na nástroj laděný v G dur je Krausovou specialitou. Od údržby a úprav byl už jenom krok ke konstruktérskému experimentování. Na přední píšťale zkouší B. Kraus přelaďovací prstence a zátky, pokouší se o rychlé přelaďování huku na dvojici souzvučných tónin atd.

Rozšířit dosavadní výrazové prostředky sledují rovněž pokusy o vyloudění dalších tónů mimo obligátní 8tónovou dudáckou řadu pomocí tzv. vidličkových hmatů. Například při ladění Es dur vydávají B. Krausovi současně otevřené dírky "b" a "es" tón a1; v ladění As dur vzniká spojením otvorů "as" a "es" tón d2, při odkrytí dírek "b" a "es" tón e2 atp. Je zajímavé a pro praktické využití takto obohacené původní tónové řady důležité, že se ve všech případech jedná o zvýšení IV. a V. melodického stupně, jak to odpovídá nedoškálnosti českého folklórního melosu.

Všestranné ovládnutí do nejmenšího detailu poznaného nástroje se ovšem B. Krausovi nestalo cílem, nýbrž východiskem k tvořivému rozvíjení nejlepších dudáckých tradic Chodska. Přitom Krausův chlapecký idol dosud v ničem nevybledl: umění jeho učitele J. Havla se mu stalo vzorem v technice hry a zároveň poskytlo stylově autentický základ k vlastnímu repertoáru. Havlovu na zápis náročnou hru nezaznamenali ani L. Kuba, fonografem již vyzbrojený O. Zich, ani J. Jindřich; zato B. Vedle připomenuté brilantní intonace a rytmické přesnosti vyniká Krausova hra neobyčejnou pohyblivostí.

Jenom málokterý melodický segment zůstává neozdoben přírazy, odrazy, nátryly a trylky, aniž by se i při sebehbitějších formálních a charakteristických variacích vytrácely kontury melodického základu. Příznačné chodské či všeobecně české "prolamování" se u B. Krause vyznačuje ponejvíce častými návraty k I. a II. melodickému stupni, nikoliv k jinak běžnému zdůrazňování dvojité tonické prodlevy v tzv. ramenářské dominantě. Krausova hra je založena spíše než na spontánní improvizaci - nezbytné při pohotových doprovodech - na pečlivé přípravě virtuózního sólového přednesu a souhry s houslemi.

Čtěte také: Průvodce světem klavírní hudby

V sestavě svého repertoáru vychází B. Kraus především z vlastních rozsáhlých znalostí chodského hudebně folklórního fondu a jeho tradiční vokální, instrumentální i smíšené interpretace. Vzhledem k anonymní povaze většiny folklórních artefaktů není ani Krausovo jméno zpravidla uváděno ve spojitosti s nejlepšími programovými čísly zvláště nejmladší generace českých dudáků. Srv. J. MARKL: Soutěž o krále českých dudáků, Národopisné aktuality 1970, č. 3-4, s. s jeho uměním se mohou seznámit nejen vlastníci několika gramofonových desek s ukázkami autentického chodského folklóru, ale i posluchači folkloristických pořadů rozhlasové stanice v Plzni.

Následující - v tištěné verzi dosud nepublikované ukázky z repertoáru vynikajícího chodského dudáka Bohumila Krause jsou datovány uplynulým desítiletím 1968-1978. Nejstarší a vůbec první notace tohoto druhu pocházejí od Jaromíra Jindřicha z Domažlic (viz č. 1, 4a, 5a). B. Kraus však zakrátko sám začal zaznamenávat svou hru; dnes mu to již nečiní žádné větší potíže. Při výběru ukázek jsem na jejich původní notační podobě v podstatě nic neměnil, pouze jsem je přizpůsobil ortografickým konvencím a doplnil agogickými údaji.

Ve všech sedmi případech se jedná o dudáckou interpretaci chodských variant většinou i v dalších oblastech Čech rozšířených tradičních lidových písní. Jejich vokální podobu zachycuje řada sbírek, jmenovitě Erbe[/]nova (EN 133 = zde č. 1) a Jindřichova (I. díl, 10 a 60=č. 5 a 7; III. díl, 56, 63 a 101=č. 2, 3 a 4; díl VII. A, 107 = č. 6). Pětice písní je určena k tanci (č. 1, 3; 5, 6 a 7) a po jedné k volnému přednesu (č. 2) a ke svatebnímu obřadu (č. Každou z uvedených dudáckých kreací Ize doložit několika Krausovými varianty.

Pro ilustraci dlouhodobého reflexního tříbení vhodně poslouží alespoň dvě ukázky (divize č. 4 a 5). Zvláštní pozornost si pak zejména zaslouží "odtrhávání" (1. takt dohrávky v č. 5, 2. a 4. takt v č. 7, 4. a 6. takt v č. 6 aj.) a efekt zdánlivého dvojzvuku (2. takt v č.

Čtěte také: Rozvoj dětí a klavír

tags: #noty #kraus #v #prirode

Oblíbené příspěvky:

• Fond ohrožených dětí
• Originální obrazy na prodej
• Údržba zahrad Mšeno
• Problémy životního prostředí
• Druhy a použití sítka do odpadu