Spousta z nás, když jsme byli dětmi, hrála na hudební nástroj. Tato činnost patří mezi oblíbené mimoškolní aktivity. Nejčastějším nástrojem, na který zkouší hrát už předškoláci, je flétna. Někoho láká klavír, jiného kytara, drsnější jedince třeba bicí. Pouze hrstka těch, kterým vyluzovat hudbu jakýmkoli způsobem učarovalo už v dětství, však u svého snu zůstane. S přibývajícím věkem zájem o hru klesá hlavně proto, že cvičení zabere spoustu času, který, obzvlášť v období puberty, žák raději stráví s kamarády, než nad stupnicemi a etudami.
Neurovědci stále nacházejí nové důkazy o tom, že hra na hudební nástroj v mládí pomáhá rozvíjet mozkové aktivity a může zlepšit funkci mozku v průběhu života. Například Albert Einstein byl nejen vynikajícím fyzikem, ale také mistrem hry na housle. K hudbě ho vedla jeho matka, vášnivá hudebnice. Malý Albert hrál na housle od šesti let a ve třinácti uměl Mozartovy sonáty. Jako dospělý prohlásil: „Život bez hudby je pro mě nepředstavitelný. V hudbě žiji své sny. Svůj život vidím jako hudbu.“
Studie prokázaly souvislost mezi hrou na nástroj, vyšší mozkovou aktivitou a lepšími studijními výsledky. Pravidelné cvičení zapojuje obě mozkové hemisféry na všech úrovních a optimalizuje výkon mozku. Zlepšuje slovní paměť a gramotnost a také lepší schopnost hráče číst a zpracovávat jazyk. Díky interaktivním hodinám hudby se děti více usmívají a lépe komunikují, hudba pozitivně působí na děti, které se ještě nenaučily mluvit nebo chodit.
Cvičení na hudební nástroj posiluje výkonné funkce mozku, které nám umožňují rychle zpracovávat a uchovávat informace, ovládat chování, dělat správná rozhodnutí, řešit problémy a plánovat.
Jak zvolit ten správný nástroj? „Je důležité, aby se dítě rozhodlo samo, na co chce hrát. Někteří rodiče chtějí, aby jejich dítě hrálo na klavír, dítě to nebaví a nástroj ho ani neosloví. Naopak by ho bavil jiný, to však neakceptují rodiče, neboť mají svoji představu a nedají dítěti možnost samostatnému rozhodnutí,“ říká Alojz Hedervári - učitel hry na bicí nástroje ze Základní umělecké školy v Libčicích nad Vltavou. „Pokud má podporu rodičů, je to ideální stav. Znám rodiče, kteří s dětmi cvičí, to je pak velká výhoda. Je to výchovné a zároveň motivující. Myslím, že bychom měli dětem pomáhat, a ne je tlačit tam, kde nechtějí být.“ To je stejné v hudbě jako třeba ve sportu.
Čtěte také: Cestovatelské zážitky: Příroda po dešti
Mnozí rodiče děti zapisují do hudební školy během prvních školních let nebo v předškolním věku. Často si však neuvědomují, že dítě pro ještě není vyzrále, a pak se diví, že po roce nechce dále hrát. Dítě by mělo začít s hrou na nástroj co nejdříve, ale je nutné brát v potaz jeho psychickou a fyzickou rozvinutost. Mělo by zvládat plynule číst, psát a počítat, aby díky těmto základním znalostem zvládlo noty a počítat si rytmus. Při výběru nástroje se zaměříme na nadání dítěte a praktičnost. Musíme mít na paměti, že bude cvičit doma, takže musí mít vlastní nástroj. Zvážíme také finanční a prostorovou náročnost. Všechno probereme s dítětem, aby mělo představu, že pokud chce v hudbě něčeho dosáhnout, je třeba být svědomitý.
Nemá-li ani dítě jasno, co by ho bavilo, existuje Ben-Tovim/Boydova metoda, která posuzuje jeho schopnosti a vybere vhodný nástroj. Test muzikálnosti vyhodnotí dovednosti dítěte, třeba jestli pozná melodii z určitého pořadu, jaký tón v melodii je vyšší, dovede zopakovat jednoduchý rytmus a podobně. Následuje test připravenosti, který zjistí fyzickou a duševní zralost uchazeče.
„Je dobře, když cítí rytmus, nebo má dobrou paměť. „Je škoda ho ale odsunout jen proto, že mu hned něco nejde. Nechci žáky škatulkovat a dávám šanci každému. Pro mě není nutný rozbor osobnosti, cítím to srdcem a snažím se dítě vidět komplexně. Nic mu nevnucuji a nikam ho netlačím. Zájem musí být oboustranný. Nesmíme se ale přetlačovat.
Čtěte také: Průvodce světem klavírní hudby
Čtěte také: O životě a díle Bohumila Krause
tags: #noty #na #klavir #tridime #odpad