Inovativní využití odpadů: Sedimenty ze dna rybníků jako stavební materiál pro 21. století

Rybníky a vodní nádrže plné bahna představují v současnosti velkou výzvu pro rybníkáře a vodohospodáře. Problémem není jen, jak rybník či nádrž vyčistit, ale zároveň kam tuny vytěženého materiálu uložit. Inovativní řešení hledali vědci z Biologického centra Akademie věd ČR (BC AV ČR) společně s průmyslovými partnery.

Sedimenty ze dna vodních děl, laicky řečeno bahno, které jsou doposud považovány hlavně za odpad, se rozhodli testovat jako surovinu pro 21. století. V duchu ekologických principů a cirkulární ekonomiky ověřovali nové způsoby využití sedimentů jako stavebního materiálu pro vodohospodářské konstrukce, zejména stavbu vlnolamů a ostrovů.

„Sedimenty tvoří různorodou hmotu s různou zrnitostí a mineralogickým a organickým složením. Některé se hodí do kompostáren, jiné do stavebních materiálů, u jiných není uplatnění zcela jednoznačné. Když je zhodnotíme novým využitím v místě původu, zásadně tak snížíme emise oxidu uhličitého do ovzduší, posílíme ekologickou stabilitu vodních zdrojů i biologickou rozmanitost,“ říká Jakub Borovec z Ústavu půdní biologie a biogeochemie BC AV ČR.

Použití stabilizovaných sedimentů zatím stavební inženýři neznají. Dají se uplatnit zejména tam, kde jsou potřeba velké objemy materiálů, u kterých není nutná vysoká pevnost. Díky tomu, že jsou sedimenty čistě přírodním materiálem, lze najít alternativy pro jejich nové uplatnění, které je blízké a prospěšné přírodě. Mohou tak např.

Vědci nejdříve odebírali vzorky sedimentů z nádrží na celém území České republiky, aby určili jejich složení a sestavili kompletní typologii těchto materiálů. Vzorky vysušili a následně testovali, jak je lze použít do stavebních směsí spolu s dalšími příměsemi, jako jsou recyklovaný beton, hydraulická pojiva, prach z lomů, či struska. U jednotlivých receptur pak ověřovali zejména pevnost, pružnost a stlačitelnost.

Čtěte také: Aktualizace zákona o ovzduší

Odborníci těžili sediment na speciálně upravené lodi s plováky pomocí hydraulické ruky. Materiál pak převezli v kontejnerech na staveniště na břehu, kde sediment smíchali s příměsemi a plnili do forem, a to vaků, kostek, nebo křížů. Mezi prvními prototypy výrobků byly vaky, tzv. housenky, které slouží ke stavbě ponořených vlnolamů pro ochranu břehů před erozí nebo pro usměrnění proudění vody.

„Stabilizovaný sediment jednoznačně představuje surovinu třetího tisíciletí. Jeho využití jako druhotné suroviny v místě původu splňuje aktuální potřeby v přístupu k životnímu prostředí. Snižujeme tak produkci odpadů, šetříme primární zdroje surovin, jako je písek a kámen, šetříme přepravní náklady, čímž snižujeme stopu CO2.

Pod slovem „odpad“ si většina lidí představí materiál, který je znehodnocený, již použitý, a je potřeba se jej zbavit. Cirkulární ekonomika pracuje s opačnou filozofií - odpad je cenný materiál, který lze opětovně využít a znovu z něj například vyrábět. „Nedává smysl, abychom na jedné straně těžili z hlubin uhlí, a na druhé straně do země cenné suroviny zpět ukládali,“ říká Soňa Klepek Jonášová, která tento příměr nepoužívá náhodou.

Mnohý odpad má totiž podobnou výhřevnost jako uhlí a je možné je alespoň energeticky využít. Spalování odpadu pro energetické účely je nicméně až poslední možností jeho využití. Značnou část odpadů lze rozložit nebo zpracovat tak, aby z nich bylo možné opět plnohodnotně vyrábět. Výrobky „z recyklátu“ musí podle zákona splňovat stejné kvalitativní parametry jako výrobky z prvotních surovin, takže spotřebitelé se nemusejí obávat, že by dostávali podřadnou kvalitu.

Opětovné využívání odpadů je přitom nezbytné. V Tichém oceánu dnes plave obrovský ostrov odpadků velký jako Egypt (12× větší než Česká republika), v Číně nebo Ghaně vznikají skládky elektrotechniky, respektive textilu, jež nabývají gigantických rozměrů. Při současné produkci odpadů a rostoucí populaci by se naše planeta brzy „utopila“ v odpadcích.

Čtěte také: Ekologické výzvy Lipenské nádrže

Skládky nepředstavují jen estetický, ale zejména enviromentální a ekonomický problém. Jen v České republice oficiálně provozujeme 178 skládek, ke kterým hasiči vyjíždí až 1 000× ročně kvůli požárům. Hořením skládky se do ovzduší uvolňují nebezpečné látky, navíc společně s vodou se pak do půdy a podzemních vod dostávají chemikálie a toxické sloučeniny.

Hasičské výjezdy přitom neplatí provozovatel skládky, ale stát z peněz občanů. „Skládkování je v Česku obrovský byznys, která má až mafiánské obrysy. Producenti odpadů přitom nemusejí svoje odpady ukládat na skládky nebo posílat do spalovny a ještě za to platit. Naopak. Dnes je možné a mnohem výhodnější spojit se s firmami, které odpad dokážou využít a zaplatí za něj. Zprostředkovatelem takových obchodů je například Cyrkl - digitální tržiště s odpady.

Na Cyrklu dnes obchoduje přibližně 15 000 firem z celého světa, které si vzájemně vyměňují odpady i know-how. Kromě ekonomického hlediska může zaujmout i hledisko sociální. Spotřebitelé dnes slyší na to, když firmy vyrábí z recyklovaných materiálů. Navíc si to společnosti mohou uvádět do svých klimatických reportů, které budou brzy povinné a ovlivní mimo jiné finanční rating.

Jedinou objektivní překážkou vyššího využívání odpadů jsou zaběhnuté vzorce myšlení. „V Česku jsme si zvykli, že za odpad zaplatíme poplatek, vše hodíme do popelnice a tím je to vyřešené. Toto musíme změnit, naše planeta má omezené zdroje a nemůžeme jimi plýtvat. Žít udržitelně stojí za to.

Čtěte také: Zajímavosti a novinky z přírody

tags: #odpady #ostrovy #novinky #Česká #republika

Oblíbené příspěvky:

• Zplyňování odpadu plazmatem
• Jazykový pohled na termín "příroda"
• Přístup ke vzdělávání ohrožených žáků
• Informace o vypouštění zvířat
• Srovnání pojištění pro školy v přírodě