Vypouštění Zvířat Zpět do Přírody: Informace a Příklady z České Republiky

Česká republika se vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů i přes svou poměrně malou rozlohu. To je dáno zejména její polohou na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historickým a kulturním vývojem. Příroda nezná lidmi vytvořené hranice, a proto ji nelze chránit bez spolupráce a výměny informací se zahraničními institucemi a organizacemi. Česká republika je signatářem Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, která je známá pod zkratkou CITES.

V naší krajině jsou důležité jak lesy, tak i dřeviny, které rostou mimo les. Aleje, remízky či osamělé stromy krajinu oživují, jsou domovem pro řadu druhů hmyzu, ptáků, některých netopýrů a hub, které mnohdy patří mezi zákonem chráněné. Každá krajina má svou typickou podobu - krajinný ráz. Je to přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti.

Legislativa a Ochrana Přírody

Ochranu přírody jakožto živočichů má kořeny už v dávné historii. V dnešní době se péče o volně žijící živočichy neustále zdokonaluje a lidem je volně dostupná služba v podobě záchranných stanic. Účelem zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství soustavu Natura 2000.

Zákon definuje několik důležitých pojmů:

• Systém ekologické stability krajiny: Vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu.
• Významný krajinný prvek: Ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability.
• Volně žijící živočich: Jedinec živočišného druhu, jehož populace se udržují v přírodě samovolně, a to včetně jedince odchovaného v lidské péči vypuštěného v souladu s právními předpisy do přírody.

Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který vede nebo by mohl vést k ohrožení těchto druhů na bytí nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ekosystému, jehož jsou součástí.

Čtěte také: Předpisy o znečištění ovzduší

Fyzické a právnické osoby jsou povinny při provádění zemědělských a lesnických prací, při plánování, provádění a užívání staveb, provádění terénních úprav, činnosti prováděné hornickým způsobem, ve vodním hospodářství, v dopravě a energetice postupovat tak, aby nedocházelo ke zbytečnému úhynu rostlin a zraňování nebo úhynu živočichů nebo ničení jejich biotopů, včetně narušení migračních tras živočichů, kterému lze zabránit technicky i ekonomicky dostupnými prostředky.

Záchranné Stanice a Jejich Role

Velice často se stane, že se volně žijící živočich, potažmo zvěř, dostane do nesnází. K tomuto účelu byly zakládány záchranné stanice na nejrůznějších místech České republiky. V roce 1998 založil Český svaz ochránců přírody Národní síť záchranných stanic, která zajišťuje pomoc zvířatům v nouzi na území celé České republiky. V současné době sdružuje 33 zařízení, která nalezenému handicapovanému živočichu poskytnou komplexní péči. Část živočichů, jejichž návrat do přírody již není možný, slouží k ekologické výchově a osvětě veřejnosti.

Podle Zákona o ochraně přírody a krajiny č.114/1992 Sb. je záchranná stanice zařízení, které na konkrétně vymezeném území působnosti zajišťuje komplexní péči o všechny živočichy dočasně neschopné přežít ve volné přírodě s cílem navrátit je do přírody, živočichům trvale neschopným přežít ve volné přírodě poskytuje, je-li to vhodné a účelné vzhledem k jejich zdravotnímu stavu, odpovídající dlouhodobou péči, poskytuje informace o příčinách ohrožení a vhodných způsobech ochrany živočichů a může spolupracovat při provádění opatření k předcházení zraňování nebo úhynu živočichů.

Záchranné stanice živočichů za dobu svého trvaní přijaly více než 230 tisíc živočichů a počty přijímaných pacientů se neustále zvyšují. Je to dáno především dobrou propagační činností samotných stanic, svoji úlohu významně sehrává i zájem lidí pomoci.

Do záchranných stanic se z celkového počtu přijímaných živočichů dostává zhruba třetina, kterou lze zařadit mezi zvěř. Proto je velice vhodná spolupráce s místně příslušným mysliveckým spolkem či honebním společenstvem, respektive mysliveckým hospodářem.

Čtěte také: Ochrana divokých koní

Důvody, proč se do záchranných stanic zvěř dostává, jsou v podstatě shodné s příjmy jiných druhů živočichů. Největší zastoupení mají mláďata, kterých bývá každoročně více než třetina všech přijatých jedinců. Druhou nejčastější příčinou příjmu bývá zranění, ať už ve spojení s dopravními prostředky, popáleninami od elektrického vedení, nárazem do překážky či napadením jiným živočichem.

Ročně na našich silnicích dochází k více než deseti tisícům dopravních nehod, kdy je důvodem srážka se zvěří! A to jsou přitom jen ty, které jsou evidovány. O řadě nehod se ani neví. Velmi přínosnou akcí je i mapování zastávek, respektive skleněných ploch. V poslední době se sklo stále častěji využívá jako stavební materiál, což bývá pro řadu především ptačích druhů problém. Při letu nejsou schopni rozpoznat překážku a zabíjejí se o sklo. Díky informacím z mapování dochází ke konzultacím s projektanty a řešením ještě před vznikem projektu. I toto je cesta, jak účinně řešit příčiny a nezabývat se v záchranných stanicích důsledky.

Třetím nejvýraznějším důvodem příjmů jsou odchyty. Ty jsou realizovány především z důvodu pádů do jímek, šachet či komínů. I zde jsou některá zranění tak rozsáhlá, že je nutné přistoupit po dohodě s veterinářem k utracení. Bohužel řadu takto nezabezpečených a nebezpečných míst má na svědomí člověk.

Čísla uvedená v tabulkách jsou počty přijatých zvířat. Mají-li štěstí a přežijí, jsou vypuštěni zpět do volné přírody. Někteří, zvláště pak ti vzácnější, mohou být označeni a sledováni.

Reintrodukční Programy: Sysel Obecný jako Příklad

Jednou z nejdůležitějších částí záchranných programů ohroženého sysla obecného (Spermophilus citellus) je jeho reintrodukce do volné přírody. Přesto stále nemáme dost informací o tom, jak tuto reintrodukci správně provádět a které faktory jsou pro přežití syslů klíčové.

Čtěte také: Vypouštění kaprů zpět do přírody

Autoři analyzovali data z 12 projektů reintrodukce sysla obecného, pocházejících z České republiky, Slovenska a Polska od roku 1989. Zaměřili se na několik metodických aspektů, jako byly výběr místa pro vypuštění syslů, jak vypouštění probíhalo, roční období vypouštění, původ zvířat, počet vypuštěných zvířat (celkový a v jedné sezóně) a management na místě reintrodukce. Bylo zjištěno, že postup při vypouštění zvířat hrál klíčovou roli v usídlení syslů na dané lokalitě. Přítomnost umělých nor či ohrady zajistila, že zvířata zůstala na lokalitě. Dalšími důležitými faktory byly: počet vypuštěných zvířat za sezónu (minimální počet pro úspěšnou reintrodukci byl 23 syslů) a celkový počet vypuštěných zvířat (minimum bylo 60 syslů). Zároveň je nezbytné dlouhodobé udržování stejných podmínek prostředí a pravidelný monitoring nově vzniklé populace.

Populace sysla obecného v České republice je v současné době spíše reliktní, v roce 2008 byla odhadovaná na zhruba 3600 jedinců na 35 lokalitách. Za posledních deset let se jejich populace snížila o 30%. Podobně jsou na tom syslí populace i na Slovensku, v Maďarsku, Bulharsku a Rakousku. Pokles v početnosti syslů ovšem ovlivňuje i výskyt jeho predátorů, jako je například tchořík skvrnitý (Vormela peregusna) a tchoř stepní (Mustela eversmannii), jejichž stavy díky úbytku kořisti také rychle klesají.

Autoři sbírali data o reintrodukčních programech a jejich výsledcích. Zaměřovali se přitom na několik společných aspektů, jako byl výběr místa pro vypuštění zvířat (zdali bylo vybráno na základě výběru ochranářů či zdali už se na něm dříve sysli vyskytovali), postupy při vypouštění (zdali bylo místo opatřeno umělými norami nebo zdali byla zvířata vypuštěna přímo do přírody), čas vypuštění (jarní období, kdy dochází k páření syslů, nebo léto/podzim, tedy období odstavování mláďat), původ vypouštěných syslů (z volné přírody či ze zajetí), počet vypuštěných zvířat za celé období existence programu, průměrný počet vypuštěných zvířat za sezónu a management na místě vypuštění (jestli probíhalo pravidelné sekání či spásání vegetace či nikoli).

Takto bylo zhodnoceno 12 projektů reintrodukce sysla obecného na 14 místech ve střední Evropě, ve kterých bylo vypuštěno okolo 2500 syslů. Více než polovina (8 z 14) projektů reintrodukovala sysly do místa jejich původního výskytu, pět z nich bylo úspěšných a byla pozorována dokonce reprodukce vypuštěných zvířat. Na zbylých šesti místech se sysli nikdy nevyskytovali a většina těchto reintrodukcí selhala, pouze dvě byly úspěšné.

Na 11 ze 14 míst byli sysli vypuštěni na místa, na kterých byly připraveny umělé nory a ohrazení a pouze jeden projekt nebyl úspěšný. Tři zbylé reintrodukce konané na předem neupravených místech ztroskotaly. Tento faktor se ukázal být nejdůležitější ze všech. Co se týče ročního období, ve kterém byla zvířata vypuštěna, nebyl zde nalezen rozdíl mezi přežíváním/nepřežíváním syslů.

Ve všech projektech byla vypuštěna zvířata pocházející z volné přírody, pouze ve třech případech se rodiče z volné přírody rozmnožili v zajetí a potomci byli následně vypuštěni. Vliv tohoto faktoru tudíž nemohl být posuzován. Úspěch reintrodukce se významně zvyšoval s počtem vypuštěných zvířat, přičemž počet zvířat vypuštěných za sezónu byl důležitější než celkový počet. Minimální počet pro úspěšné založení rozmnožující se kolonie byl 23 zvířat.

Z hlediska managementu prostředí bylo dostatečný (pravidelné sekání) na šesti místech, z nichž na čtyřech byla pozorována úspěšná reprodukce syslů. V případě nepravidelného či žádného managementu prostředí nebyla žádná reintrodukce úspěšná.

Monitorování Zvířat Vypuštěných Zpět do Přírody

Monitorování živočichů vypuštěných po jejich vyléčení zpět do přírody je důležitou součástí péče o zraněné a jinak postižené živočichy v záchranných stanicích. Pro sledování volně žijících živočichů připadá v úvahu několik metod - kroužkování ptáků, použití různých typů značek, speciálních štítků či barevných kroužků u ptáků, ušní či jiné štítky u savců, mikročipy a radiotelemetrické či satelitní sledování ptáků i savců. Každá metoda má své výhody a nevýhody, v úvahu je třeba vzít jednak vliv na sledované zvíře (hmotnost a velikost mikročipu nebo vysílačky, nápadnost kroužku s ohledem na viditelnost predátory či příslušníky stejného druhu), jednak finanční dostupnost a obtížnost samotného sledování pro záchranné stanice.

Právě finanční a časová náročnost monitoringu je důvodem, proč nejsou všichni živočichové vypuštění ze záchranných stanic sledováni. Každoročně přijmou záchranné stanice sdružené v Národní síti záchranných stanic kolem 10 000 zraněných či jinak postižených volně žijících živočichů. Do přírody se daří navrátit zhruba 50-55 % z nich. Většina záchranných stanic provádí kroužkování alespoň u některých jedinců či u vybraných druhů ptáků, některé stanice kroužkují dokonce všechny jedince vypouštěných ptáků. Jiné metody monitoringu vypuštěných živočichů jsou však z finančních a časových důvodů pro záchranné stanice v současné době nedostupné.

Kroužkování je nejrozšířenější metodou sledování volně žijících ptáků. Záchranné stanice používají ve spolupráci s Kroužkovací stanicí Národního muzea běžné ornitologické kroužky a většinou i spolupracují s kroužkovatelem, který pro ně vypouštěné ptáky kroužkuje (není-li přímo zaměstnancem záchranné stanice). V poslední době se používají také plastové odečítací kroužky nebo límce (labutě).

Data poskytují velmi zajímavé a cenné informace. Například mládě poštolky obecné, vypuštěné dne 28. 6. 2007 v Záchranné stanici v Buchlovicích, bylo nalezeno po 327 dnech na místě vzdáleném 1 201 km (Liparské ostrovy, Sicílie). Podobně káně lesní, vypuštěná dne 12. 8. 2003 ze Záchranné stanice Bartošovice, byla nalezena po 166 dnech nedaleko Hannoveru (645 km od místa vypuštění). Zpětná hlášení přinášejí i informace o osudu okroužkovaných ptáků - poštolka obecná, vypuštěná ze Záchranné stanice v Bartošovicích dne 1. 8. 2003, byla nalezena 9. 3. 2004 v Německu (436 km, 221 dní od vypuštění) usmrcená autem, poštolka obecná, vypuštěná 16. 8. 2012 ze Záchranné stanice v Liberci, byla po 22 dnech nalezena zraněná v německém Darmstadtu (vzdáleném cca 500 km) a holub hřivnáč, vypuštěný ze Záchranné stanice v Jinonicích dne 30. 8. 2010, byl zastřelen ve Francii dne 8. 1. 2011 (1 098 km od místa vypuštění).

Přestože je dat z kroužkování ptáků vypouštěných ze záchranných stanic zatím málo, ukazují na skutečnost, že ptačí pacienti jsou po vypuštění schopni se začlenit zpět do přírody a jejich návrat je úspěšný.

Data získaná z telemetrického sledování ukazují, že živočichové vypuštění ze záchranných stanic jsou schopni dlouhodobého úspěšného přežívání v přírodě. Přestože nebyli sledováni dlouho, i kratší časový úsek může dosvědčit, že živočich je schopen se po svém vypuštění ze záchranné stanice samostatně uživit. Například tři kosí mláďata vypuštěná ze Záchranné stanice ve Vlašimi byla sledována pouze tři týdny (kvůli malé velikosti vysílačky nebylo možné dosáhnout větší životnosti baterie), i tři týdny jsou ale dostatečnou dobou na to, aby mláďata prokázala schopnost přežít. Tato mláďata však byla i po třech týdnech v dobré kondici a byla opakovaně spatřena, jak si aktivně shánějí potravu.

Telemetrické sledování poodhalilo některé příčiny úmrtí živočichů vypouštěných ze záchranných stanic - moták pochop, vypuštěný ze Záchranné stanice v Pátku u Poděbrad, byl po 14 dnech usmrcen autem a ježek západní ze Záchranné stanice ve Vlašimi zahynul pravděpodobně při sečení louky.

Ukázalo se také, že u některých živočichů je telemetrické sledování velmi obtížné - většina poštolek obecných záhy po vypuštění opustila lokalitu vypuštění a vzdálila se natolik, že nebylo možné je běžnými prostředky sledovat. U těchto živočichů bude proto smysluplnější sledovat je pouze pomocí kroužkování nebo za použití specializované techniky (antény s větším dosahem, za pomoci letecké techniky).

Tabulka 1: Zpětná hlášení kroužkovaných ptáků vypuštěných ze záchranných stanic

tags: #vypuštění #zpět #do #přírody #informace

Oblíbené příspěvky:

• Eko časopisy v ČR
• Klimatizování a zkoušení textilií dle norem
• Jak vybrat odpadkový koš?
• Legislativa pro spalovny
• Rozložitelné plasty a prací prostředky