Nový britský dokument o klimatu a žaloba na vládu

Žijeme v době klimatické změny, devastace přírody, tání ledovců a masového vymírání živočišných i rostlinných druhů. K největší ekologické katastrofě, kterou lidstvo pamatuje, došlo během jednoho lidského života, říká britský přírodovědec a dokumentarista David Attenborough.

Sir David Attenborough strávil svůj život studiem divoké přírody, cestováním po odlehlých koutech planety a natáčením oceňovaných přírodopisných dokumentů, které od 60. let ovlivňují vnímání přírody širokou veřejností. Vystudovaný geolog, zoolog a sociální antropolog začal brzy po studiích pracovat pro BBC. Bylo krátce po druhé světové válce a Attenborough ani televizi nevlastnil. Už v polovině 50. let ale uvedl svůj první pořad o přírodě, ve kterém sám vystupoval. Následovaly celovečerní dokumentární filmy, pro jejichž natočení Attenborough cestoval do nejodlehlejších koutů světa. "Bylo to nejlepší období mého života. A zároveň i nejlepší období pro lidstvo," vzpomíná ve svém posledním filmu.

Hodinu a půl dlouhý dokument Život na naší planetě měl premiéru v neděli ve videotéce Netflix. Narodil se v roce 1926. Jak sám zdůrazňuje, do úplně jiného světa, než ve kterém žije teď. Jeho poslední film přesto není ohlédnutím za hvězdnou kariérou ani jeho osobním příběhem. "Příroda mizí. Důkazy vidíme všude kolem nás. Došlo k tomu během mého života. Viděl jsem to na vlastní oči. Pro ilustraci úpadku přivádí hned na začátku filmu diváky na Ukrajinu do města Pripjať, které v roce 1986 zničil výbuch černobylské jaderné elektrárny. Během jediného dne se padesátitisícové město stalo zcela neobyvatelným. "Černobyl ale byl jednou událostí. Ta skutečná tragédie naší doby se dosud odehrává po celém světě, téměř bez povšimnutí, den za dnem.

Podobných chyb a špatného plánování se podle něj lidstvo dopouští i nadále. Špatně hospodaří s přírodními zdroji a lpí na životním stylu, který je neudržitelný. Co se stane s planetou, když budeme pokračovat v jejím ničení? Planeta v nouzi. Vedro ve městech, prázdné studny nebo vykácené lesy. Klimatické změny výrazně zasahují do života nás všech. Tvrdá fakta jasně ukazují, že planeta se kvůli vypouštění skleníkových plynů ohřívá a mění.

Prostředí na Zemi se během Attenboroughova života radikálně změnilo. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře, jednoho z nejúčinnějších skleníkových plynů, dnes dosahuje takových hodnot, jaké na Zemi nebyly za celou existenci lidstva. Na dříve stabilní klima a střídání ročních období, díky kterým se v zárodcích lidské civilizace mohlo rozvinout zemědělství, se dnes nedá spolehnout. "Teď vidím, že když jsem si myslel, že se pohybuju v nedotčené divočině, byla to jen iluze. Už tehdy se vyprazdňovala. Život jiných živočichů, než je člověk, je pryč. Zničili jsme ho.

Čtěte také: Potřebujete zlikvidovat auto v Novém Jičíně? Zvolte ekologickou cestu!

Když bylo Attenboroughovi padesát let, žilo na světě dvojnásobné množství lidí, než když se narodil. Dnes tvoří divoká zvířata pouhá čtyři procenta živočichů na Zemi. Přes 70 procent všech ptáků na světě jsou slepice a kuřata žijící v zajetí, většina savců na planetě jsou hospodářská zvířata chovaná na maso. Dokumentarista upozorňuje, že dnes už nestačí zachraňovat jednotlivé ohrožené druhy zvířat, když nebudou mít kde žít. "Teď je to naše planeta, řízená námi a pro nás.

Dokument Život na naší planetě je varováním. David Attenborough totiž nakonec ve své kritice lidského počínání nabízí také naději: ještě není pozdě. Za sto let by naše planeta mohla být zase divoká. Musíme změnit svůj životní styl. Musíme zmenšit plochu, kterou využíváme k zemědělství, aby se divočina mohla vrátit. Nejrychleji toho dosáhneme, když změníme svou stravu. "Planeta nemůže uživit miliardy velkých masožravců," upozorňuje Attenborough. "Není to o záchraně planety, je to o záchraně nás. Protože pravdou je, že ať s námi, nebo bez nás, svět přírody se obnoví," míní a ukazuje na Ukrajinu.

V současné době nás od klimatické katastrofy dělí pouhé dva stupně Celsia. Jestliže se tempo oteplování nezmění, do čtyřiceti let nastanou v našem životním prostředí nezvratné změny. Ale zmíněný proces můžeme ještě zastavit. Tento film prostřednictvím dramatických civilních záběrů a alarmujících zpráv seznamuje diváky jednoduchou, avšak zarážející formou s fakty týkajícími se globálního oteplování. V této oblasti musíme čelit největší výzvě všech dob.

Chris Packham: Nástupce Attenborougha a aktivista

Stříbrný rozcuch, funkční oblečení, pohledná tvář. A hluboká vášeň nejen k punku, ale především k přírodě. Tak by se dal ve zkratce popsat Chris Packham, 62letý uznávaný britský přírodovědec, moderátor a dokumentarista.

O Packhamovi by se dalo zjednodušeně říci, že je nástupcem o 35 let staršího Davida Attenborougha, nejspíš nejslavnějšího „popularizátora přírodních věd“ v anglickojazyčném světě i mimo něj. Ovšem s jedním zásadním rozdílem: zatímco Attenborough proslul svým hřejivým, konejšivým projevem, Packham se s ničím moc nemaže a konflikty mu nejsou cizí.

Čtěte také: Třídění odpadu v Novém Boru se mění

„Je národním pokladem. Oproti Davidu Attenboroughovi má i takovou ostřejší stránku - někteří lidé se vůči němu vymezují, nelíbí se jim, jakým způsobem přírodovědec své poselství vykládá. To Attenborough nikdy nezažil. On však na společnost nikdy neapeloval tak silně jako Packham,“ srovnává pro Voxpot obě osobnosti odborník na klimatické právo Chris Hilson z University of Reading.

Jakožto milovník divoké přírody, zejména poštolek, rejsků a jezevců, vystudoval Packham zoologii a v roce 1986 začal moderovat pořad pro děti „The Really Wild Show“ na BBC. Od té doby natočil nespočet dokumentárních filmů, seriálů a pořadů o divočině - nejen pro britskou veřejnoprávní stanici, ale také pro National Geographic, Discovery Channel a další stanice.

Jak zmínil profesor Hilson, Packham umí zatlačit na pilu, a to právě i svou aktivistickou činností. Hlasitě například oponuje výstavbě železnice HS2 a v době klimasummitu COP26 v Glasgow se připojil k masivnímu protestu. „I když jsme se svěřili do rukou našich lídrů v domnění, že přijedou na COP a dosáhnou změny, s jejich kroky nejsme zcela spokojení,“ prohlásil tehdy přírodovědec v davu protestujících. Jeho frustraci z nedostatečného řešení klimatické krize nakonec dokazuje i nedávno odvysílaný dokument s názvem Is It Time To Break The Law? (Je načase porušit zákon?). Packhama list Telegraph označil za militantního aktivistu - nejen kvůli zmíněnému snímku s provokativním názvem, ale i kvůli výzvě k britské veřejnosti, aby se zapojila do aktivit hnutí Extinction Rebellion (Vzpoura proti vyhynutí).

Adventní žaloba na vládu

„Chris Packham - aktivista“ pravidelně okupuje titulky médií - naposledy na začátku prosince. Tehdy totiž podal k Vrchnímu soudu žalobu na britskou vládu kvůli zářijovému rozhodnutí premiéra Rishiho Sunaka oslabit a pozměnit klimatické cíle Spojeného království.

„Dnes mohu oznámit, že právně napadnu toto rozhodnutí. A budu potřebovat vaši pomoc. Naši politici nejsou nadřazeni zákonům,“ říká populární Brit ve videu, v němž vysvětluje, do čeho se to pustil. Zmiňuje nejnovější hrozivé poznatky a letošní varování vědců, načež pokračuje: „Je zřejmé, že je čas zrychlit naše klimatické závazky, ne dupnout na brzdy a zařadit zpátečku.“

Čtěte také: Informace o svozu domovního odpadu

Packham požádal o soudní přezkum zářijových kroků současného kabinetu. Ten chce třeba prodej nových vozidel poháněných fosilními palivy zakázat až v roce 2035, o pět let později, než vytyčil původní plán. Britská vláda slíbila mimo jiné i to, že navzdory již blížícímu se zákazu plynových či olejových bojlerů nebude mít 20 % domácností nikdy povinnost ty stávající vyměnit. Sunak to vysvětlil tím, že nechce „obyčejné lidi zahlcovat těmito výdaji“.

Odklon nynějšího konzervativního kabinetu od zelených cílů se dal vytušit už dříve. Sunak je známý svou důvěrou v technologie, které staví nad vědeckou komunitou doporučovaná mitigační řešení. Dokázal to koneckonců i v létě, kdy oznámil, že udělí přes 100 nových licencí k těžbě ropy a plynu v Severním moři.

Vláda ke svým krokům přistoupila bez konzultace s veřejností nebo průmyslovým odvětvím. A co je zásadní - bez konzultace s parlamentem.

Změna směru, kterým se Británie ubírá, znepokojuje část vědců i veřejnosti. A právě tu zastoupil v nejnovější žalobě Chris Packham. Ještě předtím, než se obrátil na Vrchní soud, zaslal přírodovědec dopis Rishimu Sunakovi a také Claire Coutinho a Marku Harperovi, ministryni pro energetickou bezpečnost a uhlíkovou neutralitu a šéfovi rezortu dopravy.

V psaní podle The Guardian argumentoval tím, že premiér nemá právo měnit harmonogram závazků týkajících se uhlíkového rozpočtu, protože jeho plnění se řídí podle příslušné legislativy. Na dopis ale nedostal uspokojivou odpověď, zamířil proto k soudu.

„Naléhavě žádáme kabinet“

Žaloba? Klimatické zákony? Uhlíkový budget? Vezměme to popořadě. „Smyslem soudního přezkumu je určit, zda je, či není onen postup protiprávní. Takové spory nekončí verdiktem, který vládě něco nařídí. Cílem je, aby lépe - do detailu - vysvětlila své úmysly a vyhodnotila rizika,“ objasňuje pro Voxpot praktickou rovinu Packhamovy iniciativy britský odborník Chris Hilson.

Jde o takové píchnutí do vosího hnízda, upozornění Londýna na to, že jeho kroky Britové bedlivě sledují. Na to, že kabinet nenechají jen tak měnit názory a plány, jak se jí zachce - bez konzultace.

„Mám za to, že premiér a vláda ona oznámení učinili, aniž by se poradili se svými poradci - Výborem pro změnu klimatu - nebo je o tom alespoň informovali. Věřím, že to udělali bez konzultace s veřejností nebo průmyslovým odvětvím. A co je zásadní - bez konzultace s parlamentem,“ vyjmenovává přírodovědec ve žluté bundě.

V žalobě se opírá o Climate Change Act, zákon o změně klimatu z roku 2008. Hlavním cílem legislativy je dosáhnout uhlíkové neutrality v roce 2050 snížením emisí za pomoci závazných uhlíkových rozpočtů.

Packham poukazuje na to, že vláda na několika místech snížila klimatické ambice Velké Británie, což nutně znamená, že tím musela zatížit uhlíkový rozpočet. „Žádá odpověď na otázku, co dalšího dělá kabinet pro to, aby tyto kroky vykompenzoval. Chce mu tím dát najevo, že nemůže jen tak bez jednání oznámit, že ‚o něčem rozhodl‘ a že ‚i tak dosáhneme uhlíkové neutrality‘. Chce vědět jak,“ zdůrazňuje Hilson.

Nakonec, nespokojenost se zářijovým rozhodnutím vlády vyjádřil i samotný Výbor pro změnu klimatu:

„Nadále máme obavu o to, jak pravděpodobné je dosažení budoucích cílů Spojeného království, zejména kvůli mezeře v opatřeních potřebných k dosažení cílů do roku 2030. (…) Nedávná politická oznámení nedoprovodily odhady jejich vlivu na budoucí emise ani důkazy, jež by podpořily ujištění vlády, že cíle Spojeného království budou i tak splněny. Naléhavě žádáme kabinet, aby své analýzy při významných oznámeních aktualizoval s větší transparentností.“

Vyburcovat společnost

Zásadní je tento soudní spor hned z několika důvodů. Začněme třeba tím, že do budoucna může nastavit nebezpečný precedens. Kdyby u Vrchního soudu uspěli vládní právníci, kabinet by „měl volnou ruku a mohl bez následků zrušit britskou klimatickou politiku, jak by se mu zachtělo“, argumentoval advokát Rowan Smith ze společnosti Leigh Day.

„Pokud by byla žaloba úspěšná, znamenalo by to, že by ministryně (pro energetickou bezpečnost a uhlíkovou neutralitu) musela dodržet vládní sliby a přijít s politickými kroky, které by umožnily splnit uhlíkové rozpočty,“ tvrdí dále Smith pro deník The Guardian.

Ačkoliv: „musela“ je příliš silné slovo. Vzhledem k tomu, že se vláda může cynicky rozhodnout na výsledek soudního sporu příliš nedbat, když navíc žádné - právní - následky stejně neponese, je otázkou, zda si v takovém případě bude chtít „přidělávat práci“.

Ať už ale Packhamova žaloba dopadne jakkoliv, v jedné rovině úspěch zaznamenává už teď. Přírodovědci se daří přitáhnout pozornost k tématu, jež vláda jinak ve veřejné debatě potlačuje nebo ho rámuje jako budoucí přítěž pro britské peněženky.

Leslie-Anne Duvic-Paoli, místopředsedkyně Centra pro klimatické právo a správu na King’s College v Londýně, zase podání žaloby vnímá zejména jako symbolický úkon. „Existuje řada podobných případů, které se týkají klimatu a byly otevřeny s malou vidinou úspěchu. Jsou ale navrženy tak, aby přitáhly pozornost. A pro vládu představují signál, že ne všichni z široké veřejnosti souhlasí s tím, co dělá. A to je důležité,“ upozorňuje expertka v rozhovoru pro Voxpot.

I když drtivá většina kauz „nedopadne“, před rokem jedna významná žaloba uspěla. Tu na britskou vládu (především kvůli její nejasné strategii ohledně uhlíkové neutrality) podala skupina neziskových organizací v čele s Friends of Earth.

„Ukázalo se tehdy, že to jde udělat i správně. Předpokládám proto, že Packhamův případ se bude odvíjet právě od této žaloby,“ míní Duvic-Paoli. I přes loňské vítězství neziskovek ale přírodovědec podle ní vyhráno nemá - mimo jiné i kvůli oné „volné ruce“, kterou vláda už teď z velké části disponuje.

Klima? Dříve neutrální, teď populistické téma

Flexibilita je podle odbornice na klimatické právo ale důležitá. „Docházíme k novým vědeckým poznatkům, máme nové technologie, můžeme se dostat i do ekonomické krize - věci se prostě mění. Není tedy nutně správné nutit zemi, aby postupovala k uhlíkové neutralitě, aniž by vzala v potaz další hlediska - společnost, ekonomiku a tak dále,“ připomíná britská odbornice s tím, že flexibilita je neodmyslitelnou součástí klimatické politiky i práva.

S posledními britskými vládami se zdá, že se z klimatu stává populistická otázka rozdělující společnost, a politici se za ní schovávají.

„Problém ale je, když se k moci dostanou vlády s populistickými úmysly - přijímají taková opatření, aby získaly hlasy v dalších volbách. A to i v situaci, kdy by se dalo udělat mnohem víc,“ podotýká Leslie-Anne Duvic-Paoli s odkazem na konání britského kabinetu.

Ne náhodou. Spojené království příští rok čekají parlamentní volby, které zatím pro Konzervativní stranu nevypadají růžově - v průměru se letos drží 15-20 % pod Labour Party. Lídr konzervativců Sunak se tak snaží hledat politické body všude, kde se dá - i na místech, která před ním s velkou pýchou stavěli jeho straničtí předchůdci. Třeba právě v klimatické otázce, a to i přesto, že jde podle vědců do tuhého.

„Je potřeba udělat drastickou změnu v tom, jak k situaci přistupujeme. A to není jednoduché. Zajímavé ale je, že v Británii - na rozdíl třeba od USA - donedávna platila klimatická politika za vcelku neutrální téma, podporovali ji konzervativci i labouristé,“ připomíná Leslie-Anne Duvic-Paoli. „S posledními vládami se ale zdá, že se z ní stává populistická otázka rozdělující společnost, a politici se za ní schovávají,“ dodává.

Její slova potvrzují letní doplňující volby do Dolní sněmovny, v nichž se toryům podařilo získat jen jedno křeslo ze tří. A to v Uxbridge, volebním obvodu expremiéra Borise Johnsona, kde bylo před hlasováním největším tématem zavedení ultranízkoemisní zóny (ULEZ). Tedy „zeleného poplatku“ vztahujícího se na vozidla nesplňující emisní limit.

Toryové se proti ULEZ v Uxbridge hlasitě vymezovali a podle některých, včetně šéfa labouristů Keira Starmera, to byl právě tenhle postoj, který jim místo těsně vybojoval.

To, že budeme v příštím roce sledovat více populismu, je sice pravděpodobné, ale přesto zůstává stále jen otázkou. Jisté jsou však dvě věci: v příštím roce si Britové odhlasují, která strana je v dalším období povede a zda se s ní vydají, či nevydají směrem k uhlíkové neutralitě. A britský Vrchní soud se bude zaobírat klimatickou žalobou Chrise Packhama.

A to by mohla být, jak je u přírodovědce zvykem, „really wild show“.

tags: #nový #britský #dokument #o #klimatu

Oblíbené příspěvky:

• Význam a dopady profesionálního přístupu k přírodě
• Co dělat, když nová lambda sonda nepomůže?
• Dopad letecké dopravy na klima
• Zkušenosti s antibakteriálními spreji
• Likvidace Odpadu v ČR